Časopis Myslivost

Výroba a vlastnosti silážovaných krmiv

Myslivost 9/2012, str. 16  Ing. Zdeněk Vala, Ph.D., Ing. Jan Dvořák, Ph.D.
V myslivecké praxi a odborném tisku je možné se často setkat s citacemi typu: „ období nouze je možno přikrmovat senáží“ nebo „jetelotravní siláž je pro jelení zvěř vynikající krmivo“ apod. Z důvodu častých záměn a nepřesností se v následujícím příspěvku zabýváme popisem rozdílu mezi používanými pojmy siláž versus senáž, vlastnostmi těchto krmiv, technologií výroby a způsobem skladování.

 

 

 

Co jsou to vlastně silážovaná krmiva?

Silážovaná krmiva jsou konzervovaná objemná krmiva, pro která je typická nízká hodnota pH (3,6-5,0), způsobená obsahem organických kyselin, zejména kyseliny mléčné a octové, působících jako konzervanty. Celkový obsah živin je v takto upravených krmivech nižší ve srovnání s původním obsahem živin v sušině použité plodiny. Ztráty živin závisí na volbě technologicko-technických postupů zpracování a konzervace, druhu plodiny, obsahu a kvalitě sušiny, ovlivňujícím její silážovatelnost.

 

Silážovaná krmiva lze rozdělit podle řady kritérií, zjednodušeně:

1.podle obsahu živin na bílkovinné, polobílkovinné a glycidové,

2.podle obsahu sušiny a použité technologie:

siláže z čerstvé píce s obsahem sušiny 22 – 26 %,

siláže z částečně zavadlé píce s obsahem sušiny 26 – 35 %,

siláže ze zavadlé píce s obsahem sušiny 35 – 50 %, často označované jako senáže.

 

Původně používaným termínem pro označení všech fermentovaných krmiv je siláž. Termín senáž se používá pro siláž s vysokým obsahem sušiny (běžně 35 – 50 %). Obvykle se senáž vyrábí z porostů jetelovin, vojtěšky a trav (obecně bílkovinných krmiv). Pro nízký obsah zkvasitelných glycidů a vysokou pufrační schopnost jsou tyto plodiny obtížně silážovatelné. Pro dosažení kvalitnějšího fermentačního procesu se tedy píce nechává tzv. zavadnout (cílem je snížení obsahu vody v pletivech na 50-65%).

 

Co je to silážování?

Silážování je proces konzervace, při kterém se uchovává čerstvá píce s nízkým obsahem sušiny, popř. píce částečně zavadlé nebo zavadlé v anaerobním prostředí při poklesu pH pod hodnotu 4,2 (tzv. okyselení). Tohoto konzervačního procesu lze dosáhnout prostřednictvím biologických pochodů (fermentace a vznik organických kyselin) nebo chemicky s využitím organických kyselin a konzervantů.

Na fermentačních procesech v silážované hmotě se podílí celá řada mikroorganismů. Nejdůležitější z nich jsou bakterie mléčného kvašení, výsledkem jejichž činnosti dochází ke štěpení cukrů (např. glukózy) za vzniku kyseliny mléčné.

Role kyseliny mléčné v silážích spočívá v její silné okyselovací schopnosti. Při přípravě siláže musí být vytvořeny takové podmínky (prostředí prosté kyslíku), aby došlo k rychlému rozvoji bakterií mléčného kvašení a byly potlačeny konkurenční druhy bakterií (závislé na kyslíku). Samotnou kyselinu mléčnou neprodukuje pouze jeden druh bakterií, co do významu a funkčnosti však hrají prim pouze mléčné bakterie. Kyselina mléčná vzniká v siláži v největším množství (50 % z celkového množství) v prvních 2 – 3 dnech po naskladnění, zbytek se vytvoří asi do dvou týdnů. Produkce kyseliny mléčné je ukončena přibližně po třech týdnech. Počet přirozené (epifytní) mikroflóry žijící na rostlinách není dostačující, aby mohla konkurovat nežádoucím mikroorganismům podílejícím se také na kvasném procesu. Proto se často při výrobě siláží používají bakteriální inokulanty (vhodné kmeny bakterií), které podporují mléčné kvašení.

 

Nežádoucí mikroorganismy obsažené v silážích

Mimo již zmiňované bakterie mléčného kvašení obsahuje silážovaná hmota také např. bakterie Coli-aerogenes, které přeměňují laktózy (cukry) na plyny. V siláži působí značné ztráty rozkladem cukrů a solí organických kyselin za vzniku velkého množství tepla. Jsou méně odolné vůči kyselému prostředí – jejich aktivita je zastavena již při pH 4,5. Optimální teplota pro jejich rozvoj se pohybuje v rozmezí 27 – 35 °C. Jejich vliv lze účinně vyloučit dodržováním technologického postupu při přípravě siláže. Při nízkých teplotách a rychlém snížení pH se jejich aktivita zastavuje.

Mezi další nežádoucí bakterie vyskytující se v silážích patří Clostridia. Bývají také označované jako bakterie máselného kvašení. Mohou štěpit cukry i kyselinu mléčnou. Produkty jejich metabolismu jsou kyselina máselná, oxid uhličitý, kyselina octová a propionová, alkoholy a aceton. Kyselina máselná je v nadměrném množství nežádoucí, protože snižuje chutnost siláže. Clostridia se nejvíce vyskytují při silážování bílkovinných nebo polobílkovinných plodin silážovaných při nízké sušině. V silážích štěpí také bílkoviny za vzniku alkalických produktů, které snižují kyselost siláže.

Dalšími škodlivými činiteli jsou v silážích hnilobné bakterie. Jsou to aerobní organismy tvořící spory. Běžně se vyskytují na rostlinách. V siláži dojde k jejich rozvoji pouze tehdy, pokud do ní vniká kyslík, např. i ve formě srážkové vody. Štěpí sacharidy, škroby, aminokyseliny, bílkoviny, pektiny a spoustu dalších látek. Protože tvoří spory, jsou schopny přežívat dlouhodobě v nepříznivých podmínkách. Jejich působením vzniká ze siláže kašovitá nezkrmitelná hmota. Hnilobou bývají napadeny pouze postranní a povrchové plochy siláže. Působení hnilobných bakterií lze eliminovat včasným a dokonalým zakrytím siláže.

V silážích se vyskytují zcela běžně i kvasinky a plísně. Kvasinky jsou anaerobní organismy a způsobují alkoholového kvašení. Dosahují nejvyšší aktivity ihned po zasilážování. Jejich aktivita končí kolem pH 3,2. Zkvašují glukózu na alkohol. Při této reakci dochází pouze k malému úbytku energie. Alkohol v malém množství slouží jako zdroj energie pro další procesy. Část alkoholu tvoří s kyselinami estery, které mohou zvyšovat chutnost siláže.

Plísně jsou tzv. obligátně aerobní organismy, pro svůj život tedy potřebují přítomnost kyslíku. Všude v prostředí je jejich výskyt velmi hojný. Pro siláž jsou vždy škodlivé. Velmi rychle se množí a jsou odolné i velmi nízkým hodnotám pH (pod 2,3). V siláži oxidují organické kyseliny a snižují tak její kyselost a skladovatelnost. Plísně vytvářejí typické mycelium a jejich výskyt je doprovázen charakteristickým pachem. Jejich přítomnost snižuje chutnost siláže a zvěř ji odmítá přijímat. V silážích se hojně vyskytují také druhy: Penicillium, Aspergillus a Mucor. Výskyt plísní v siláži je důsledkem nedodržení technologických postupů při její přípravě (např. nedůsledné zakrytí nebo nedostatečné dusání). Někdy se jako prevence přidávají do siláže fungicidní přípravky např. kyselina propionová.

 

Doba sklizně surovin a silážovatelnost píce

 

Jednotlivé pícniny mají své specifické nároky na dobu sklizně. Přehledně je uvádí následující tabulka.

 

Bílkovinná a polobílkovinná píce je obtížněji silážovatelná na rozdíl od krmiv glycidových. Důvody shrnuje HRABĚ a kol. (2004), který uvádí, že v optimální fázi sklizně mají jetelotrávy nižší koncentraci potřebných mléčných mikroorganismů, vyšší obsah bakterií máselného kvašení, kterým vyhovuje nízký obsah sušiny a rychle se pomnožují při procesu zavadání, vysoký obsah dusíkatých látek, který negativně ovlivňuje proces okyselování a ne úplně dostatečný obsah vodorozpustných cukrů.

 

Technologické předpoklady pro zdárný průběh mléčného kvašení

 

Pro zdárný průběh mléčného kvašení je nutné sklízet píci zavadnutou o sušině 30 – 45 %. V píci s obsahem sušiny nad 30 % je potlačována aktivita máselných bakterií. Pokud sušina překročí hodnotu 45 – 50 %, je zastavena i aktivita mléčných bakterií. Píce by neměla být znečištěna zeminou a doba zavadání by neměla být delší než 2 dny. Kontaminací píce zeminou dochází k velmi rychlému rozvoji bakterií máselného kvašení a dalších a k jejímu znehodnocení rozkladem na nevyužitelné popř. až toxické látky.

Pro silážování píce je důležité píci upravit na optimální délku řezanky. Délka řezanky závisí na druhu a obsahu sušiny silážované pícniny. Se zvyšujícím se podílem sušiny se píce pro bakterie stává méně dostupná.

 

Při silážování je nutné naskladněnou píci udusat, aby byl vzduch co nejvíce vytěsněn a po udusání píci dokonale zakrýt silážní plachtou, aby nedocházelo k sekundární fermentaci vrstvy ve styku se vzduchem a ke znehodnocení píce.

Pro podpoření fermentačního procesu je vhodné (při nižší sušině než 35 %) používat konzervační přípravek. Obecně se konzervační přípravky dělí na biologické a chemické. Princip působení biologických přípravků (směs vhodných kmenů bakterií) spočívá v podpoře přirozeného mléčného kvašení. Princip působení chemických konzervantů spočívá v zajištění úspěšného průběhu fermentačního procesu a omezení sekundární fermentace. Běžně se v praxi využívá kyselina mravenčí a její soli nebo kyselina propionová.

 

Silážní a skladovací technologie

 

Pro uložení siláže lze volit z několika variant. Může být uložena tradičně v silážních žlabech, vacích nebo obalovaných balících. S tradičními technologiemi jsou spojeny značné ztráty a velká pracovní náročnost. Pro mysliveckou praxi je výhodnější siláž lisovaná do obalovaných balíků. Výhoda tohoto sytému spočívá především v nízkých ztrátách, možnosti snadnější manipulace a dopravy až na krmné místo, vysoká odolnost proti aerobnímu fermentačnímu procesu a množství silážované hmoty v balíku.

 

Silážovaná krmiva jsou zvěří obecně velmi dobře přijímána. Při předkládání zvěři je nutné volit takové množství, aby ho zvěř stačila v krátké době zkonzumovat a bylo sníženo riziko sekundárních fermentačních procesů a jeho znehodnocení. Kvalitní siláž je plnohodnotným zdrojem základních živin s vysokým obsahem energie, vitamínů, minerálních látek a vody zvláště v zimním období. Vyznačuje se velmi dobrou chutností a atraktivností pro zvěř.

 

Ing. Zdeněk Vala, Ph.D., Ing. Jan Dvořák, Ph.D.

Ústav ochrany lesů a myslivosti, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelu v Brně

Zpracování dat...