Aktinomykóza je onemocnění projevující se prvotně v oblasti ústní dutiny s možností rozšíření krevním řečištěm i do jiných tělesných partií, hlavně na hlavě a krku. Jedná se o plísňové onemocnění vyvolávané houbami rodu Actinomyces, a to buď A. israeli nebo A. lignieresii.
K nákaze dojde při přijímání tuhé potravy, kdy může být poraněna dáseň, a je-li přijímaná potrava infikována touto plísní, je tato ranka okamžitě infikována. S aktinomykotickým onemocnění se proto můžeme setkat u všech přežvýkavců, včetně dobytka, ale vyskytuje se i u prasat.
Průběh onemocnění není standardně stejný, nejčastěji se v místě vnuku infekce dáseň silně zanítí a obnaží se zubní krček a ložisko se zachytí na kosti čelisti. Příznaky vniku infekce touto plísní se převážně projevují na spodní čelisti v místě růstu prvého, případně i druhého, moláru (obr. č. 1, 2). Plíseň velmi agresivně napadá kostní hmotu, kterou postupně rozkládá, takže stolička časem vypadne a spodní čelist se silně deformuje (obr. č. 3, 4).
Protože toto onemocnění musí být pro nakažené zvíře velmi bolestivé, snaží se při přežvykování infikovanou stranu spodní čelisti minimálně zatěžovat, takže úbrus zubů je na obou stranách spodní čelisti rozdílný, což může komplikovat stanovení věku podle obroušení zubů spodní čelisti.
Když se infekce dostane prvotně do krevního řečiště, nemusí být plísní napadeno místo vniku infekce a ta se zachytí na jiných místech spodní čelisti, opět velmi agresivně napadne kostní hmotu a pak můžeme pozorovat zduření tkáně a rozpadající se kost buď v blízkosti řezáků, nebo nejčastěji na jařmovém oblouku spodní čelisti (obr. č. 5, 6). V těchto místech se často vytváří velmi objemný útvar nádorovitého typu, který je velmi snadno pozorovatelný již na živé zvěři. V případě, že aktinomykotická infekce se krevním řečištěm zachytí i na jiných tělesných partiích (hlavně na krku nebo hrudním koši), většinou se zde vytvoří velký nádorovitý útvar plný hnisu a aktinomykotických spor. Z tohoto útvaru obsah většinou pomalu vytéká a odkapává, takže potřísněná tráva, listy a proutky keřů apod. se stávají zdrojem infekce. I po vysušení si plísňové spóry zachovávají dlouhodobě infekčnost.
Dojde-li k protržení tohoto nádoru na jařmovém oblouku spodní čelisti, obsah začne velmi intenzívně vytékat , a může se stát, že dojde postupně k likvidaci celého ložiska a vypreparovaná spodní čelist pak ukáže, jak kost jařmového oblouku je celá děravá (obr. č. 7).
Na chovatelských přehlídkách Pardubicka jsme od roku 1980 do roku2004 důsledně vyhodnocovali výskyt aktinomykotických ložisek na předložených trofejích srnčí zvěře a také u spodních čelistí holé zvěře. Procentuální výskyt aktinomykózy u srnců je vynesen na grafu č. 1, a to samostatně pro polní, smíšené a lesní honitby.
Z grafu je jasně patrné, že výskyt tohoto onemocnění nemá žádný vztah k typu honitby a v průměru za celé sledované období se vyskytovala u okolo 9 % předložených trofejí srnců. Zajímavý je nárůst výskytu infekce v letech 1993 až 1995, kdy náhle byly příznaky aktinomykózy zjištěny u více než 20 % trofejí.
Od roku 1993 do roku 2003 bylo organizováno i předkládání spodních čelistí holé zvěře a hodnocení výskytu aktinomykotických lézí na nich ukázalo, že procentuální výskyt z celkem předložených spodních čelistí (graf č. 2.) prakticky odpovídá hodnotám zjištěným u srnců. Podobně jako u srnců, nejvyšší procentuální výskyt byl zaznamenán v roce 1993, je možno předpokládat, že v tomto období byly velmi výhodné klimatické podmínky k šíření aktinomykózy. Zajímavé je také to, že v několika málo případech, byla aktinomykóza zaznamenána dokonce i u srnčat mladších jednoho roku.
Z předložených výsedů vyplývá, že plísňové onemocněné aktinomykóza se vyskytuje u srnčí zvěře v relativně vysokém procentu a napadá ji prakticky ve všech jejich biotopech ve stejné výši. Protože toto onemocnění může být přenosné i na člověka, je nutno dodržovat při práci se zvěří, u které byly aktinomykotické léze („nádory“) zjištěny maximální opatrnost. Je nutno hlavně se vyvarovat tomu, aby se mohla nákaza dostat do styku s poraněnou pokožkou (použít gumové rukavice). Mykotické léze je nejlépe opatrně vyříznout a spálit, aby se po vyschnutí spory neuvolnily do okolí, při preparaci lebky a spodní čelisti stačí důkladné vyvaření. Neinfikovaná zvěřina je použitelná k dalšímu zpracování.
RNDr. Ivo SÝKORA, CSc.
Snímky K. Kučerová