Alaria alata (Goeze,1782) Krause, 1914 patří mezi motolice z čeledi Diplostomidae, které se jako dospělci vyskytují především u volně žijících masožravců. Díky svému složitému vývoji má tato motolice řadu mezihostitelů, resp. paratenických hostitelů, mezi které patří také prase divoké.
Aktuální zájem o studium tohoto parazita je vyvolán častějšími nálezy vývojových stádií (mezocerkárií) tohoto parazita při rutinních vyšetřeních zvěřiny prasete divokého na svalovce (Trichinella sp.) trávicí metodou a především možností přenosu těchto vývojových stádií na člověka, u kterého může následně dojít k poruchám zdravotního stavu.
Dospělá motolice druhu Alaria alata má rozměry 2,5 – 6 x 0,5 – 2 mm a parazituje ve střevě masožravců, především volně žijících. Výskyt tohoto parazita byl zjištěný například u 89 % vlků v Estonsku, 88 % lišek v Polsku a 69 % psíků mývalovitých ve východním Německu. Průměrná prevalence výskytu A.alaria u lišek se ve středoevropských zemích pohybuje mezi 15 – 60 %. U domácích psů se tato motolice vykytovala v Turecku u 5 % psů, zatímco ve Švédsku pouze u 0,4 % psů.
Vývojový cyklus této motolice je poměrně složitý a kromě mezihostitelských organizmů (v nichž dochází k vývoji jednotlivých stádií parazita) zahrnuje také celou řadu tzv. paratenických hostitelů (organismů, které stojí mimo vývojový cyklus parazita- parazit se v tomto hostiteli dále nevyvíjí a v podstatě čeká na to, až se dostane do definitivního hostitele).
Vajíčka, která dospělé motolice vylučují, odcházejí z těla s trusem. Pokud se vajíčko dostane do vodního prostředí, začíná jeho vývoj. Dochází k embryonaci a následně se z vajíčka uvolňuje pohyblivé miracidium, které aktivním pohybem vyhledává mezihostitele, kterým jsou vodní měkkýši rodů Planorbis sp., Heliosoma sp. či Lymnea sp. V jejich těle dochází k dalšímu vývoji tohoto parazita, kdy přes mateřskou a dceřinou sporocystu vznikají pohyblivé cerkarie, které opouští tělo plže a volně plavou ve vodě.
Zde pronikají do prvních paratenických hostitelů, kterými jsou nejčastěji pulci či dospělci obojživelníků (žab), a to prakticky všech druhů skokanů, ropuch i blatnice skvrnitá a usazují se v jejich tkáních jako tzv. metacerkárie. V těchto organizmech následně nedochází k dalšímu vývoji parazita.
Díky přechodnému pobytu obojživelníků ve vodním prostředí (kde se infikují vývojovými stádii – cerkariemi A. alata) a následnému pobytu na souši, kde mohou být uloveni některým z dalších paratenických hostitelů, ale také hostitelem definitivním, pokračuje složitý vývoj tohoto parazita.
V případě pozření dalším paratenickým hostitelem – typickými a z hlediska hygieny potravin nejdůležitějšími druhy jsou prase divoké a vodní pernatá zvěř (popsán je však výskyt mezocerkárií také u jezevců, medvěda hnědého, krtka obecného, zmije obecné či myšice křovinné) dochází pouze k přesumu mezocerkárií z tkání úlovku přes stěnu střeva do tkání druhého paratenického hostitele a parazit dále „čeká“ na svého definitivního hostitele.
Pokud je kterýkoliv z těchto paratenických hostitelů (tedy primárních obojživelníků či různých sekundárních organizmů) pozřený definitivním hostitelem, jeho vývoj pokračuje migrací přes střevní stěnu do plic, zde se vyvíjí tzv. metacerkárie a následně se přes průdušnici dostává do trávícího traktu a ve střevě dospívá. Motolice A. alata je hermafrodit (není pohlavně diferencovaná). Během 10 dnů po pozření infikované potravy dochází u definitivního hostitele k dokončení vývoje a následnému vylučování vajíček dospělými motolicemi.
Výskyt mezihostitelských stádií – mezocerkárií- v tkáních prasat je historicky dlouho známý. Byl popsán již v roce 1896 Dunckerem a pro tohoto parazita (ve skutečnosti vývojové stádium A. alata) se používalo označení Agamodistomum suis. Vývojový cyklus této motolice byl detailně prostudován a publikován teprve v polovině minulého století.
Se vzrůstajícím počtem vzorků svaloviny divokých prasat vyšetřených trávící metodou na přítomnost svalovců rodu Trichinella se začaly zvyšovat také nálezy mezocerkárií motolice A. alata. Diagnostika přítomnosti mezocerkárií A. alata se v současnosti provádí modifikovanou trávicí metodou, jejíž citlivost na uvolnění mezocerkárií A. alata je výrazně vyšší než u klasické trávicí metody.
Klinické příznaky infekce volně žijících zvířat nejsou známy. U experimentálně vyvolaných infekcí jsou popisovány katarální záněty střeva, charakterizované průjmem.
Možnost infekce a především změny zdravotního stavu člověka po pozření nedostatečně tepelně upravené zvěřiny paratenických hostitelů (nejčastěji prasete divokého či vodní pernaté zvěře) jsou předmětem celé řady sledování. Jsou popsány zdravotní poruchy u lidí, které zahrnují klinický obraz od lehkých plicních zánětů a kožních symptomů až po jednostranné záněty sítnice či anafylaktický šok s výrazným snížením srdeční frekvence a snížením krevního tlaku, vedoucí k oběhovému kolapsu. Většina těchto příznaků byla popsána u druhu A. marcianae, který se vyskytuje především na americkém kontinentu.
Možnosti ochrany proti případné infekci mezocerkáriemi motolice A. alata spočívají především v důsledném dodržování všech hygienických pravidel při prvotním zpracování zvěřiny i při následné manipulaci s ní včetně kuchyňské úpravy. Mezocerkárie A. alata zůstávají životaschopné v chlazené zvěřině lovné zvěře vice než 20 dnů (při teplotách mezi 0 – 7 oC).
Jejich výskyt není vázán pouze na svalovinu, vyskytují se také v tukové tkáni a některých žlázách. Při kuchyňské tepelné úpravě – teplota v jádru svaloviny musí dosáhnout min. 75 oC po dobu 10 minut - dochází ke spolehlivé devitalizaci vývojových stádií této motolice.
Sledování výskytu motolice, resp. výskytu mezocerkárií motolice A.alata u černé zvěře je předmětem současných sledování, realizovaných v rámci mezinárodní spolupráce mezi Institutem ekologie zvěře Veterinární univerzity v Brně, Středoevropským institutem ekologie zvěře a Veterinární univerzitou ve Vídni.
Dosavadní výsledky ukazují, že výskyt mezocerkárií A. alata v tkáních prasete divokého je poměrně častý i v populacích černé zvěře žijících v České republice a v Rakousku. Studie, provedená v Rakousku v letech 2011 – 2012 dokladuje výskyt mezocerkárií A. alata u 44 kusů černé zvěře z celkového počtu 1014 vyšetřených kusů (4,3 %).
Průběžné výsledky vyšetření vzorků svaloviny a tuku černé zvěře z honiteb v oblasti jižní Moravy vykazují v současnosti nález vice než 6 % pozitivních vzorků.
Výskyt vývojových stádií – mezocerkárií - motolice Alaria alata ve svalovině prasete divokého, případně vodní pernaté zvěře, a možnost přenosu této parazitární infekce na člověka, dokladují nutnost odborného a hygienicky odpovídajícího prvotního ošetření ulovené zvěře. Vysoký hygienický standard musí mít i následující technologické zpracování zvěřiny včetně její distribuce. Za naprosto bezpečnou lze považovat dokonalou tepelnou úpravu pokrmů, která by měla být samozřejmostí při kuchyňské úpravě zvěřiny všech druhů lovné zvěře.
MVDr. Pavel FOREJTEK, CSc.
Středoevropský institut ekologie zvěře Brno-Wien-Nitra
Institut ekologie zvěře VFU Brno
Ass.-Prof. Dr.med.vet. Peter PAULSEN
Institut hygieny masa, Veterinární univerzita Vídeň