Není to poprvé, co píši článek pod stejným názvem a v duchu slyším, jak si hodně lidí říká: „Proč zase nějaké změny a kdo si to má všechno pamatovat!“ Leckoho asi také napadne ono úsloví říkající že „každá změna je vždy k horšímu“. Ke změnám v kynologických předpisech ale dochází a chovatelské kluby občas na ně zapomenou své členy upozornit. Výsledkem může být nepříjemný problém, protože i tady platí, že neznalost věci nikoho neomlouvá.
Chov psů s průkazem původu v České republice zastřešuje a základní pravidla pro něj dává Českomoravská kynologická unie. V posledním období došlo k novelizaci některých jejích řádů a směrnic. To nejdůležitější si dovolím v následujícím textu připomenout.
1) Směrnice č. 9 z roku 2012, kterou se upravují pravidla pro uznání chovatelských klubů a výcvikových organizací provádějících svou činnost v rámci ČMKU a navázání spolupráce s nimi – jedná se o velmi důležitý předpis, který si vynutila snaha některých lidí o vytváření stále nových chovatelských klubů. V praxi to často funguje tak, že člověk, který je nespokojený s činností klubu vidí jako nejlepší řešení založení klubu nového. I laik pochopí, že je snazší ovlivňovat chov plemene, které je zařazeno pouze v jednom klubu než v případě, kdy je plemeno chováno ve více klubech. Dohoda mezi nimi bývá složitá a leckdy jde spíše o prosazování osobních zájmů než o zájem plemene. Směrnice upravuje postup při navázání spolupráce ČMKU s nově vzniklými chovatelskými kluby a rovněž s nově vzniklými výcvikovými organizacemi psů, které chtějí vykonávat svoji činnost v rámci ČMKU, tj. jako její členové nebo jako členové stávajících členů ČMKU vystavovat prostřednictvím plemenné knihy ČMKU pro své členy průkazy původu nebo provádět zápisy do PP nebo jeho přílohy či pracovní knížky. Uvedená směrnice dává celkem jasná pravidla a říká, že žádost o navázání spolupráce bude projednávána pouze v případě, kdy na úrovni ČMKU nemá dané plemeno svůj specializovaný klub (pozn.: specializovaným klubem se rozumí chovatelský klub pro jedno plemeno nebo skupinu příbuzných plemen). Přesně je také specifikován požadavek na minimální počet členů nového subjektu a v případě chovatelských klubů na minimální počet chovných jedinců. Ve směrnici se přímo říká, že v majetku členů nově vzniklého chovatelského klubu musí být minimálně 51 % jedinců mladších osmi let přeregistrovaných plemennou knihou jako chovní, nejméně však 50 jedinců.
2) Řád pro jmenování rozhodčích – doznal s platností od 1. 1. 2013 celou řadu důležitých změn. Např. bylo stanoveno, že noví žadatelé o zařazení mezi čekatele musí absolvovat psychologické vyšetření. Zpřísněn byl přístup k rozšiřování aprobací u stávajících rozhodčích. Pokud ještě nemají přiznány dvě celé skupiny FCI, musí absolvovat teoretickou zkoušku před komisí a praktickou u garanta pro plemeno. Ke změně došlo i při přiznávání celé skupiny FCI. Zatím to fungovalo tak, že pokud rozhodčí získal v dané skupině požadovaný počet aprobací, byl jmenován skupinovým rozhodčím, aniž musel splnit nějaké další požadavky. Občas pak docházelo k tomu, že rozhodčí posuzoval plemena, na jejichž standard se ani nenamáhal podívat. Podle nové úpravy musí žadatel o přiznání skupiny absolvovat ústní pohovor před komisí jmenovanou P ČMKU, ale požádat o něj může pouze v případě, že k tomu dostane doporučení od garanta. Garanti jsou v našich předpisech novinkou. Jedná se o zkušené rozhodčí, které na základě návrhu Komise rozhodčích jmenovalo P ČMKU. Nejednalo se ale o pouhé administrativní rozhodnutí, garanti se museli zúčastnit školení, na kterém se přesně specifikovalo, jak se bude postupovat. Začínající rozhodčí ani rozhodčí rozšiřující si aprobace asi moc spokojeni nejsou. Pravdou ale je, že na kvalitě rozhodčích je třeba pracovat a že to neplatí jen pro hodnocení exteriéru, ale i výkonu.
3) Zápisní řád ČMKU- jeden z nejdůležitějších předpisů ČMKU nebyl, na rozdíl od těch ostatních, příliš často novelizován. Vzhledem k celé řadě nových skutečností, např. rozšiřujícímu se spolumajitelství psů a fen a to i spolumajiteli ve více státech a k problémům, na které se naráží při řešení některých případů, došlo k novele celého řádu. Nové znění platí od 1. 1. 2013 a změny v něm zakotvené se týkají např.
- případů, kdy chovatelský klub ve svých normativech uvádí typ chovu (evidovaný, výběrový, řízený atd.) a dále nespecifikuje, co si pod tím představuje. Dochází pak k situacím, kdy dva kluby praktikují řízený chov, a jeden za řízení považuje stanovení podmínek pro zařazení do chovu a výběr krycího psa ponechává na chovateli a druhý trvá striktně na tom, že právo určit chovného psa má pouze poradce chovu. Časem asi dojde k vyjasnění různých s chovem souvisejících termínů. Zatím byl alespoň stanoven požadavek, že pokud klub typ chovu uvádí ve svých předpisech, musí jej také v těchto předpisech přesně popsat.
- přesně byly specifikovány termíny majitel, držitel, chovatel ČMKU a také byly upřesněny požadavky na to, že zapůjčení nebo spolumajitelství chovného jedince musí být doloženo smlouvou. Tento požadavek vyplývá z předpisů FCI.
- zrušeno bylo celkem nesmyslné ustanovení říkající, že pokud nemá majitel chovné feny registrovaný název chovatelské stanice, může vrh na jinou stanici zapsat pouze jednou.
- upřesněno je, jak to je se zápisy jedinců zapůjčených z jiného státu do naší plemenné knihy
- velmi důležitá změna se týká případů, kdy dojde k závažnému nebo opakovanému porušení chovatelských předpisů ČMKU. P ČMKU již dříve mělo možnost vyslovit zákaz zápisu štěňat na chovatelskou stanici chovatele, který se provinil. Většina postižených si ale z toho nic nedělala a převedla své chovné jedince na někoho jiného, nejčastěji na člena rodiny. Ten si požádal o registraci chráněného názvu chovatelské stanice a jelo se vesele dál. Podle současného znění Zápisního řádu může P ČMKU vyslovit nejen zákaz týkající se chovatelské stanice, ale i zakázat využití v chovu chovných jedinců v majetku trestaného chovatele a to bez ohledu na to, kdo je jejich případným novým majitelem nebo držitelem. Podobné ustanovení platí v celé řadě států a zkušenosti s ním jsou dobré. Připomenout je asi třeba, že návrh na obě uvedená opatření může P ČMKU podat i chovatelský klub.
Jak již bylo řečeno, platí nový Zápisní řád od 1. 1. 2013. Chovatelské kluby mají jeden rok na to, aby případné změny zapracovaly do svých předpisů.
4) Řád pro přiznání titulu šampion práce – dosud platný řád znal, mimo plemen FCI sk. X, pouze jeden titul ŠAMPION PRÁCE ČR. Podmínky pro něj byly stanoveny tak obecně, že teoreticky mohlo dojít k situaci (a také k ní došlo), kdy pes získal čekatelství CACT v různých odbornostech, např. na zkouškách z loveckého výkonu, zkouškách záchranářských a zkouškách z pracovního výkonu a titul mu byl přiznán. S platností od 1. dubna 2013 dochází ke změně a šampionáty budou přiznávány na základě čekatelství získaných v určitém typu výkonu a šampionát se podle toho bude jmenovat. V případě loveckých plemen se tedy bude přiznávat titul Šampion práce v loveckém výkonu a to pouze na základě čekatelství získaných na schválených zkouškách.
V platnosti zůstávají původní požadavky řádu, tedy to, že čekatelství může být zadáváno pouze na mezinárodních, republikových, národních nebo speciálních (klubových) soutěžích a zkouškách z výkonu (dále jen soutěžích), konaných v České republice, na kterých jsou discipliny schválené pro udělování tohoto titulu a zařazených na základě požadavků členů ČMKU do plánu vrcholných výcvikových akcí na příslušný rok. Ke změně nedošlo ani v garancích jednotlivých členských subjektů ČMKU za určitý typ výkonu. V praxi to znamená, že CACT akce v loveckém výkonu navrhuje ČMKU Českomoravská kynologická jednota a že může navrhnout pouze zkoušky a soutěže, které svým významem odpovídají požadavkům řádu a také zkoušky a soutěže, u kterých je jasně formulováno, podle jakého zkušebního řádu probíhají a zda na nich opravdu jsou požadované disciplíny. Např. ohařům není možné zadávat CACT na lesních nebo barvářských zkouškách. Nový řád bude platit od 1. dubna 2013 a bude komponován podobně, jako je Směrnice ČMKU o vystavování certifikátů. Základ tedy bude pro všechna plemena stejný, a jednotlivé typy výcviku budou mít v samostatných přílohách uvedeno, na jakých zkouškách je možné čekatelství zadávat a kdo je garantem za typ výkonu.
Návrh CACT akcí a výběr těch, které odpovídají požadavkům příslušného řádu, je u loveckých plemen každoročně středem pozornosti a panují dohady o tom, na co kdo má či nemá právo. Celkem jednoduchá je situace u chovatelských klubů. Trochu složitější je to v případě OMS. Ono čekatelství CACT nemusí být jen dokladem kvality práce určitého psa nebo fenky, ale také lákadlem pro majitele a vůdce psů a tedy pomůckou, jak zvýšit účast na zkouškách. Ve srovnání s ostatními typy výcviku se u loveckých plemen pořádá několikanásobně více zkoušek a soutěží, na kterých je CACT vypsáno. Českomoravská kynologická jednota je za to také pravidelně velmi kritizována. Pravdou je, že máme mnohem více plemen s různým typem výkonu a tomu že také odpovídají vypisované zkoušky. Na druhou stranu si každý rozumný kynolog uvědomuje, že v posledních letech dochází k devalvaci čekatelství a že je třeba v tom udělat pořádek. Situaci ještě zhoršuje skutečnost, že přes opakované vysvětlování organizační struktury české kynologie, a to i v časopisu Myslivost, stále celá řada lidí nechápe, kdo je za co zodpovědný a kdo má na co právo. Titul ŠAMPION PRÁCE ČR je titul, který přiznává Českomoravská kynologická unie a stanovuje pro něj pravidla. Jako garanta za lovecký výkon určila Českomoravskou kynologickou jednotu. Českomoravská myslivecká jednota má ve své pravomoci zkoušky lovecké upotřebitelnosti, s Českomoravskou kynologickou unií ale žádnou organizační návaznost nemá a zkoušky se zadáváním CACT a CACIT nejsou v její pravomoci. Byl by velký nerozum odrhnout chov psů loveckých plemen od lovecké upotřebitelnosti. Zatím to fungovalo tak, že CACT a také CACIT akce pořádaly OMS nebo ČMMJ ve spolupráci s Českomoravskou kynologickou jednotou. Ta spolupráce ale musí mít nějaká pravidla, která je třeba dodržovat. Není možné předpokládat, že všechny žádosti OMS o zkoušky s CACT a CACIT budou úspěšné. Je třeba si také uvědomit, že tam, kde je CACT nebo CACIT odsouhlasen, musí být Českomoravská kynologická jednota a Českomoravská kynologická unie uvedeny v propozicích. Českomoravská kynologická jednota také musí být tím, kdo deleguje na základě návrhu pořadatele rozhodčí na danou akci. Je udivující, že právě tuto skutečnost OMS a leckdy i chovatelské kluby nerespektují a to přesto, že je zakotvena nejen v předpisech Českomoravské kynologické jednoty, ale i ve Směrnici pro organizování zkoušek lovecké upotřebitelnosti psů schválené Mysliveckou radou ČMMJ 21. 11. 2002.
Po pravdě řečeno situace v lovecké kynologii není příjemná. Dochází ke zbytečným sporům a neshodám. Dozorčí rady naříkají, že nejčastější stížnosti, kterými se zabývají, se týkají zkoušek a soutěží loveckých psů. Osobně se domnívám, že k problémům nedochází kvůli tomu, že bychom měli špatné psy nebo špatné rozhodčí, ale spíše z určité neznalosti předpisů a leckdy z osobních důvodů. Ne každý vůdce umí prohrávat a ne každý rozhodčí umí negativní rozhodnutí předložit správným způsobem. Velkou roli asi také hrají stavy zvěře a a z nich vyplývající problémy se správným přezkoušením psů a také nedostatek příležitostí pro získání praxe v případě rozhodčích. Lze jen doufat, že se situace uklidní a že to, co je u nás lety zakotveno, tedy návaznost chovu psů loveckých plemen na jejich využití v myslivecké praxi neskončí na neznalosti, uražené ješitnosti a neochotě se ku prospěchu psů a lidí okolo nich dohodnout.
Vladimíra TICHÁ
Snímek Jan Tichý