Teprve před několika lety se mezi myslivce a přírodovědce dostaly přístroje vybavené infračerveným světlem pro noční vidění. Zprvu v podobě monokulárů, binokulárů a puškohledů, vyvíjených pro různé armády světa v několika zdokonalených generacích - od první až po třetí. Nejrozšířenějšími a cenově ještě dostupnými jsou v našich končinách v současné době přístroje 2+ generace.
Podobná technologie nočního vidění byla doplněna o pohybové čidlo a fotoaparát a začala sloužit vědcům při výzkumu nočního pohybu zvířat a sledování vzácných živočichů bez přítomnosti pozorovatele. Fotopasti slouží také pro ochranu majetku a v neposlední řadě myslivcům pro pozorování zvěře.
Místo baterek tak dnes září ze stromů, keřů a posedů infračervené světlo a zvěř se s ním setkává uprostřed noci téměř denně. Naše oko infrazáření nevnímá, proto mne v poslední době zajímala otázka: “Jak se zvěř v přítomnosti infra záření chová?“
Kapitola I. Černá zvěř 1.
Potíže při lovu
Lov černé zvěře v horských podmínkách Rychlebských hor, v mýtném lese podrostlém hustou bukovou mlazinou, byl vždy velmi obtížný. Vyžadoval mnoho času a sebeobětování při nočním lovu za každého počasí. Za mojí dlouholeté praxe se mi nepřihodilo, že bych černou zvěř na krmelišti viděl za lepších světelných podmínek, než je svit měsíce.
Za plného úplňku a především na sněhu je sice v lese vidět jako ve dne, ale černá zvěř se zpravidla při vynikající viditelnosti za úplňku, k naší smůle, všem lovecky exponovaným místům instinktivně vyhýbá. Starší zvěř si dobře pamatuje střelbu kolem místa posedu a vnadiště, jistí v kruzích pod větrem a mnohdy ji vůbec nezahlédneme, jen slyšíme praskot a kvikání selat v houštině. Sedíme celou noc venku v lese a mrzneme většinou zbytečně.
Zvěř s větší důvěrou přichází zpravidla až při podmračeném počasí, nebo když měsíc vytváří pouhý srpek.
Světelné podmínky pro střelbu s tradičním puškohledem v tomto případě bývají mizerné, zvěř se špatně obeznává a lovci dělají častěji chyby v rozpoznání věku zvěře, poněvadž tradiční optika za šera značně zkresluje velikost zvěře.
Vlivem špatné viditelnosti někdy rána nesedí přesně a zvěř odchází daleko, i když těžce zraněna. Dohledávka vyžaduje mnoho času, mnohdy i v náhradním volnu nebo dovolené. Úlovky nejsou valné a černá zvěř se přemnožuje. Tedy samé potíže. Přiznejme si, kolik se nám podařilo střelit divočáků za plného úplňku na sněhu?
Po většinu roku tedy lovíme za snížené viditelnosti, když svítí jen srpek měsíce, nebo je Luna těsně pod obzorem, většinou také překryta řídkými mraky. Střídání plného svitu za úplňku, s občasným překrytím oblačností, bývá úspěšnější a vítanou situací, ale poněkud vzácnou. Ne nadarmo takovou noc staří myslivci nazvali “prasečí”, kdy jen málokdo ze skalních lovců vydrží v teple domova.
Ve vysokém lese bývají klasickou skleněnou optikou pozorovatelné při nižší viditelnosti jen černé stíny a v lepším případě obrysy zvěře. Střelba bývá riskantní a odporuje základní zásadě myslivce: “když nevidím, nestřílím”.
Většinou tedy nezbývá, než po setmění sbalit svršky a jít domů, nebo zvěř jen pozorovat monokuláry a binokuláry s nočním viděním, poněvadž použití infra puškohledu zakazuje zákon o myslivosti.
Úspěšný lov ztěžuje někdy i vzdálenost honitby od místa působiště, protože dojíždíme jen na víkend a nevíme, co se ve všední dny v naší lokalitě dělo. Usedáme potom na posed jen v předtuše loveckého úspěchu. Proto každý myslivec v dnešní hektické době neustále hledá nové možnosti pro usnadnění lovu. Limitujícím faktorem úspěšnosti je zajisté také volný čas věnovaný myslivosti
Podle mých zkušeností z posledních tří let mohou zásadně pomoci lovu divočáků především přístroje pro noční vidění s infračerveným přísvitem (IR) v podobě nevinných fotopastí, vhodně umístěných u vnadiště. Mohou podle mých pozorování ovlivnit chování zvláště černé zvěře, především v období mimo dvanácti lunárních úplňků, kdy bývá po setmění špatná viditelnost.
Fotopast jako pomocník
Většina myslivců ze staré školy hledá nové způsoby lovu, zákonem povolené a blízké přírodě. Infračervené sledování zvěře připouštím jen v případě použití pozorovacího dalekohledu, nebo v poslední době získávám údaje o nočním pohybu zvěře díky fotopasti.
Pozorovací dalekohled pro noční vidění vyžaduje stálou přítomnost myslivce v okamžiku sledování zvěře, kdežto fotopast pracuje i v nepřítomnosti lovce a pořizuje mnohdy překvapivé záběry. Abych zjistil pohyb zvěře v honitbě v době mojí nepřítomnosti v pracovní dny, instaluji tento přístroj již po tři roky v exponovaných místech honitby.
Vyhodnocením snímků z fotopasti při pravidelném sledování vnadiště, jsem postřehl změny v chování zvěře v přítomnosti IR světla a využil je pro úspěšný lov za dobrých světelných podmínek ve dne. V roce 2012 jsem na základě vyhodnocení dvouletého pozorování střelil poprvé divočáky za bílého dne v místech, kde za světla nikdy nevycházeli.
Pořídil jsem si malého pomocníka v podobě fotopasti Scout Guard DTC 550V s původním záměrem zjistit pravidelné časy příchodu divočáků na krmení. Umístil jsem fotoaparát v blízkosti soliska s vnaditěm a průběžně vyhodnocoval získané snímky na počítači. Tento fotoaparát s IR přísvitem pracující na nižší frekvenci kolem 850 nm a vybavený pohybovým čidlem, spolehlivě zdokumentoval každý pohyb na vnadišti. Má zásadní a velmi významnou výhodu, že zaznamenává čas a datum příchodu zvěře k předložené potravě. Tyto výhody jsem pokládal za podstatné pro úsporu času tráveného na čekané. Nastavil jsem čidlo na snímkování od setmění do rozednění, kdy jsem předpokládal, že černá zvěř brala krmení a těšil se na situaci: přišel – uviděl - střelil.
Po stažení snímků do počítače jsem vyhodnotil časy příchodu zvěře ke krmelišti. V očekávání snadného úlovku a s radostí, že přelstím tak chytrou zvěř jakou divočáci jsou, jsem mnohokrát zasedl hodinu před předpokládaným a fotopastí potvrzeným příchodem prasat, ale čekal marně. Tyto noci se mi staly zlým snem, poněvadž kalkulace s přechytračením zkušených bachyní se nezdařila.
Fotopast byla na místě pozorování po celou noc, ale zvěř v předpokládaném čase, zaznamenaném v předchozích dnech nepřicházela, ačkoli krmení bylo pravidelně spotřebováno a nové založení krmiva muselo být obnoveno téměř neustále a mně zbyly jen dohady a nové bezesné noci.
Tak uběhl rok 2011 bez valného úspěchu, fotopast cestovala po různých místech a sledovala veškerou zvěř v čase, kdy si myslíme, že vychází z úkrytů, ale bez loveckého výsledku.
Napadlo mne nastavit časový režim na snímání během celých 24 hodin. Celodenní sledování prokázalo reakci veškeré zvěře na nízkofrekvenční infrasvětlo a změnu chování při braní atraktivní potravy. Podle níže uvedených výsledků pozorování, zvěř změnila své ustálené zvyky pod vlivem infra záření z fotopasti, a proto mi unikala.
V loňské zimě, při vyhodnocování archívních videosnímků fotopasti z roku 2010 a 2011, jsem se už nesoustředil jen na časy příchodu, ale zajímalo mne i chování zvěře v přítomnosti “Scout Guard” a jejich reakce na infrasvětlo. Tvrzení, že zvěř infrasvětlo nevidí (Kumžák, Drmota 2012, Kuba 2012), vyvrátilo chování zvěře při expozici na videosnímcích v sekvencích expozice 3 x 10 vteřin infrafotopastí Scout Guard DTC 550V, jakož i na momentkách, pořízených v intervalu 3 vteřin 3x po sobě, v případě jakéhokoli pohybu na krmelišti.
Předmětem tohoto článku je zjištěná skutečnost, že fotopast pracující na nižší frekvenci přísvitu (820 - 850 nm), může ovlivnit chování zvěře po nainstalování fotopasti do sledovaného místa lovu v honitbě. Z následujících pozorování je jasné, jak černá zvěř změnila svoje chování vlivem nízkofrekvenčního infračerveného přísvitu.
Pozorování v roce 2010
Fotopast byla nainstalována do sledované oblasti v červnu a červenci 2010. Pohyb zvěře je zaznamenán v grafu č. 1. Z důvodu nesouvislého pozorování jsou data příchodu popsána pod čísly odrážek, aby graf nezabral celou stránku prázdnými políčky. Krmení bylo doplńováno o víkendech v pátek – neděli.
Popisky ke grafu č.1: Pohyb zvěře před fotopastí v roce 2010:
1. - ve čtvrtek 10.6. 2010 ve 22:14:24 po osvitu divočák velikosti lončáka prudce odskočil do houštiny, další příchod nebyl zaznamenán
2. - v sobotu 12.6.2010 po založení krmiva se ve 01:06:47 pohybují světla bachyně za houštinou a pozorují přísvit. Na plochu s krmením vyšlo pouze asi 12 selat, která brala neklidně krmení (obr.1). Bachyně na volnou plochu nevyšla vůbec.
3. - v pondělí 14.6.2010 přišla tlupa 6 bachyní a 24 selat v 7:09:10 hod. ráno za plného světla a brala kukuřici až do 07:53:42 hod., kdy s posledním zrnkem odešlo i poslední sele (obr. 2.)
Přestávka v pozorování 4 týdny z důvodu snímkování v jiných lokalitách, krmení pokračovalo pravidelně o víkendech:
4. - v sobotu 10.7. 2010 od 22:00:04 do 23:08:36 brala tlupa bachyní a selat různého věku nerušeně krmení za úplné tmy, osvícena infrasvětlem několikrát po 10 vteřin expozice videa. Selata byla neklidná a pozorovala přísvit.
Další vyvěšení za týden:
5. - v pátek16.7. 2010 po zavěšení fotopasti byly na krmelišti bachyně se selaty různého stáří od 22:50:04 do 23:06:00 hod. za úplné tmy (další dny v sobotu 17.7. (pozice grafu 6.).a neděli 18.7. (pozice grafu 7.) nebyl exponován žádný příchod až do úterý 20.7., kdy doplněné krmivo z neděle přilákalo černou zvěř až za 2 dny. Fotopast byla tentokrát vyvěšena v lokalitě po 2 týdny 2x o víkendu až do 31.7.
6. - sloupec 8. a 9. v grafu - 20.7. 2010 se na krmelišti pohybovala jen selata od 00:10:36 do 00:16:20 hod, žádná bachyně nevyšla před fotopast. Selata neustále pozorovala přísvit a byla neklidná. Záznam je v grafu uveden v sloupci 9. poněvadž již bylo po půlnoci.
7. - v sobotu 31.7.2010 bylo střeleno sele již za soumraku ve 21,15 hod., na rozhraní dne a noci (obr. 3 selata těsně před odstřelem). Bachyně se neobjevila. Dohledávka byla bezproblémová, sele po komorové ráně na srdce odskočilo jen asi 15 m.
Fotopast jsem z obavy před krádeží vyvěšoval nepravidelně, zpravidla jen o víkendech.
První dva snímky s přestávkou dvou dnů zaznamenaly pohyb zvěře u vnadiště jen do okamžiku expozice snímku. Po dvou opatrných a skrytých nočních návštěvách jednoho divočáka, který na prvním snímku okamžitě po expozici odskočil a v druhém případě pozoroval přísvit za stromem z křovisek, vyšla celá tlupa po čtyřech dnech za plného světla dopoledne a zkonzumovala veškeré krmení. Černá zvěř se tak vyhnula neznámému přísvitu a raději volila návštěvu krmeliště za plného světla (viz. sloupec 0 - 3, + obr. 2). Jelikož do dalšího vyvěšení fotopasti vznikla přestávka, divočáci neměli na co reagovat a opět přicházeli v noci (viz. sloupec 4 - 9).
V mezidobích nejsou návštěvy zaevidovány, krmivo ale bylo vždy spotřebováno. Z toho vyplývá, že noční návštěvy byly pravidelné. Protože bachyně za tmy do zorného pole nevyšla (sloupec 9, + příklad obr. 1), jsou patrné a evidentní její obavy z přísvitu. Zřejmě proto se mi až dne 31.7. podařilo ulovit sele za slušné viditelnosti před soumrakem (obr. 3), protože po dvou týdnech už zvěř reagovala zřejmě změnou chování v termínu příchodů.
Černá zvěř na těchto snímcích ukázala typické projevy ambivalentního chování, kdy nad potravní motivací (u lončáka a bachyně) převážil strach z člověka a neznámého záření. U selat se projevy ambivalentního chování neprojevily, zřejmě vzhledem k dosud malé zkušenosti s nebezpečím, spojeným se setkáním s IR zářením.
Z uvedené série pozorování jsem pochopil, že infrasvětlo černou zvěř za úplné tmy zneklidňuje a zkušená starší zvěř vůbec nevyjde z houštiny. Selata jsou při braní krmiva neklidná a vedoucí bachyně po několika dnech raději volí příchod na krmení již za světla, kdy přísvit ještě neúčinkuje; nebo po rozednění, kdy přísvit přestává účinkovat a kameře postačí denní světlo, za něhož kamera zvěř vůbec neruší. Je jen škoda, že fotopast nebyla vyvěšena po delší období na stejném místě, aby se projevily vlivy IR záření na chování zvěře za noci v plné míře. K tomu jsem dospěl později, až pozorováním v roce 2012.
Pozorování v roce 2011
Poznatky z minulého roku jsem si ověřil na několika záběrech videokamery ve fotopasti také v roce 2011. Dokumentace na videosnímcích z roku 2010 a 11 je uložena v mém archivu na videosekvencích, ze kterých se jednotlivé snímky získávají poměrně obtížně a jsou bez data a času, který se zobrazuje pouze na začátku sekvence. V tomto sledovaném období jsem zkoušel natáčení zvěře v sekvencích 10 vteřin videa, kdy infrasvětlo působí na zvěř déle než snímkování momentkou.
Videosnímky pořízenými v roce 2011 (např. obr. 4) potvrdila fotopast dřívější pozorování, když lončák po rozsvícení infrasvětla okamžitě z krmeliště zmizel. Tehdy mne ještě nenapadlo, že mohu pomocí fotopasti regulovat chování černé zvěře na krmelišti, poněvadž jsem přístroj používal nepravidelně a pouze krátkou dobu.
Vliv infra záření na chování černé zvěře potvrdily až snímky z roku 2012 na základě rozboru chování černé zvěře před fotopastí z předchozích let a doložené v další části tohoto článku sledem snímků z roku 2012.
Černá zvěř je pro pozorování fotopastí velmi vděčným objektem. Na video snímcích uvidíme spoustu divočáků, o kterých jsme si mysleli, že se do hor toulají z polí jen občas. Zjistíme, že v naší horské honitbě se pravidelně pohybují stejné tlupy po celý rok.
V případě, že myslivec dokáže pomocí moderních digitálních přístrojů ovlivnit chování zvěře ve prospěch rozumného snižování stavů v žádoucí nejmladší kategorii selat a lončáků, je tato činnost prospěšná chovu ve všech lokalitách, tedy i v polních honitbách, kde jsou škody černou zvěří nežádoucí. Celoroční příznivá regulace stavů černé zvěře v horách je možná jen v tom případě, že provádíme odváděcí krmení hluboko v lese pravidelně a stále po celý rok - i mimo období lovu, v našem případě ve vzdálenosti kolem 10 km od obdělávaných polí, uprostřed Rychlebských hor. Celoroční mírné přikrmování atraktivními krmivy dokáže podržet některé tlupy v lesní honitbě po velkou část letního období i přesto, že dole pod horami dozrávají lákavé plodiny a tyto tlupy by tam působily nadměrné škody v dozrávající pšenici a kukuřici.
Pokračování v příštím čísle Myslivosti
Ing. Petr Oskar BÍLEK
foto: autor, Rychlebské lesy Kristýna