Časopis Myslivost

Je to ale vždy snaha pouze o snižování škod způsobených zvěří?

Setkávám se s případy, kdy vlastník pozemků má pronajatu honitbu, ve které také sám zemědělsky hospodaří a myslivost se v takové honitbě stává pouze komerčním lovem za účelem zisku a nikoliv za účelem snižování škod způsobených zvěří, přičemž se loví vše, co se objeví bez ohledu na to, jaký to má další dopad. Své jednání tito uživatelé opírají právě o škody, ale škody vzniklé menším vlastníkům honebních pozemků ignorují a jejich škody neřeší žádným způsobem a mnohdy s těmito menšími vlastníky nejsou ochotni vůbec jednat na toto téma.

Snaha o snížení minimální výměry honitby je podle mého názoru také špatná, jelikož nemůže řešit škody způsobené zvěří, i když je diskuze na toto téma v současné době tématem aktuálním. O snížení minimální výměry honiteb se zasazuje nejenom Mgr. Petrová, ale i Asociace soukromích zemědělců v čele s Ing. Stehlíkem, která se snaží o otevření zákona o myslivosti cestou Ministerstva zemědělství a dokonce hledá podporu u premiéra Petra Nečase.

K minimální výměře by se podle mého osobního názoru mělo přihlížet na základě biologie a etologie zvěře jakožto našeho přírodního bohatství a ne na základě osobních zájmů jednotlivců. K minimálním výměrám by se tak měli vyjadřovat odborníci jako je Prof. Ing. Jaroslav Červený, CSc., Doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc., Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D., Doc. Ing. Miloslav Vach, CSc. a další.

Osobně jsem měl možnost se účastnit jednání na téma škody způsobené zvěří, na kterém byla přítomna Mgr. Petrová, Ing. Stehlík, MVDr. Vodňanský, zástupci Lesů ČR a další. Můj osobní dojem z tohoto jednání však byl ten, že nejde vůbec o škody, ale pouze o snižování minimální výměry honiteb, za pomoci podsouvání určitých modelů ze zahraničí: Přitom se ale jednalo pouze o části zahraničních modelů vytržených k kontextu. Určité prezentace z tohoto jednání jsou k dispozici každému na webových stránkách Ministerstva zemědělství v sekci myslivost.

Pojďme se ale vrátit ke škodám způsobených právě černou zvěří a k jejímu neustále se zvyšujícímu se početnímu stavu.

Kdo za nárůst těchto početních stavů ve skutečnosti může?

Jsou to opravdu jen myslivci?

Nyní si uveďme některé skutečnosti vycházejících z údajů od roku 1966 do roku 2010. Rok 2011 není uváděn z důvodu toho, že v době kdy byla zpracovávána tato data za jiným účelem, než je tento článek, byl počátek roku 2012, kdy nebyla k dispozici data za rok 2011. V roce 2011 byl celkový lov černé zvěře v ČR nižší, což je způsobeno mnoha faktory jako je například velká úroda žaludů a bukvic, kdy černá zvěř nevycházela z lesa a byl tak ztížen její lov. Rok 2012 nám podle mého názoru naopak přinese rekordní celkový počet ulovené černé zvěře.

V připojeném grafu č. 1 vidíme vývoj lovu černé zvěře na území České republiky od roku 1966 do roku 2010. V grafu je velice markantní pokles lovu v mysliveckém roce 2006, tedy v období 1. 4. 2006 – 31. 3. 2007. Do počátku tohoto myslivecké roku zasahovala zima 2005/2006. Tato zima na mnoha místech překonala řadu místních teplotních rekordů. Zima začala již v polovině listopadu 2005, kdy se ohlásila silným větrem a sněžením, a od té doby nepřišlo žádné výraznější oteplení. Na černou zvěř tak nebyl limitujícím stresorem, snižujícím její stavy, pouhý mráz, ovlivňující její mortalitu a následnou natalitu, ale především vysoká sněhová pokrývka, která zabránila dostatečnému přístupu černé zvěři k potravě a byla tak ovlivněna její populační hustota. Tato skutečnost potvrzuje to, že bychom černé zvěři neměli předkládat takové množství potravy v zimním období, nebo spíše vůbec žádnou potravu, chceme-li redukovat její již tak vysoké početní stavy. Černá zvěř, jako ostatní živočichové, přirozeně reaguje na zvýšení potravní nabídky zvyšováním svých početních stavů.

V současné době má černá zvěř na území České republiky mnoho potravních zdrojů. Mezi nejpodstatnější zdroje patří takzvaná vnadiště, a to především v období nouze, na kterých myslivci černé zvěři předkládají velké množství potravy. Doc. Ing. Jiří Kamler Ph.D. (2012) odhaduje toto množství na 40 000 tun zrnin.

Je si však třeba uvědomit, že zvyšování potravní nabídky pro černou zvěř není způsobeno pouze loveckou veřejností. Dnešní kulturní krajina nabízí černé zvěři stále více potravní nabídky i bez přičinění lovců této zvěře. Ve své podstatě to je důsledek celospolečenských zájmů, ať již to jsou zájmy ochrany přírody a s tím i spojené rekonstrukce lesních porostů, či vyšší poptávka po zemědělských plodinách jako je řepka nebo kukuřice. Mezi zdroje potravy černé zvěře patří ze živočišné složky potravy, kromě bezobratlých i drobní obratlovci, a to především myšovití, jejichž počty se zvyšují či snižují s potravní nabídkou, kterou jsou i semena některých lesních dřevin. Počty myšovitých se také zvyšují se zvýšenou výměrou osevních ploch některých druhů zemědělských plodin. Některé tyto plodiny jako je například kukuřice však samy o sobě zajišťují dostatečné množství potravy a klidu černé zvěři.

Z grafu č. 2 je patrné, že černá zvěř reaguje na zvyšování osevních ploch kukuřice a řepky zvyšováním svých početních stavů, jak je vidět ze zvyšujícího se lovu. Křivka osevních ploch kukuřice je však přitom jen křivkou osevních ploch kukuřice na zrno, neboť v podstatě neznáme přesné osevní plochy kukuřice pěstované pro ostatní účely.

Teď se zkusme zamyslet nad lovem, který by neměl být prováděn stylem, jak někdo říká, na viděnou (co uvidím - ulovím) a mnohde tak prováděn běžně je.

Wandel (2000) upozorňoval na odpovědnost každého lovce černé zvěře při lovu tohoto druhu, která je v současnosti mnohem důležitější než kdykoliv předtím. Podle jeho strategie lovu by mělo být z celkového počtu ulovené černé zvěře minimálně 75 % selat, z toho maximální počet ulovených lončáků by neměl přesáhnout 15 %. Wandel uvádí, že zásada pro chování lovce při lovu je naprosto stručná a jasná: „Mladou zvěř redukovat, vyzrálou zvěř chránit a starou zvěř sklízet“.

Každý lovec černé zvěře by měl při lovu přemýšlet a současně je velice důležité, aby si počínal tak, jako kdyby o sám byl velkým predátorem. Velkými predátory je z černé zvěře uloveno 10 až 15 % lončáků, většinou mladých kňourků, kteří jsou vypuzeni z rodinné tlupy. Toto procento by nemělo být překročeno, jelikož je to jediný způsob jak dosáhnout toho, aby v našich honitbách byl zajištěn dostatečný počet dospělých (vyzrálých) kňourů, kteří jsou nepostradatelní v sociální struktuře černé zvěře.

Další problémovou oblastí při lovu černé zvěře je lov samic, tedy bachyní. K lovu samic je z řad lovecké veřejnosti velmi často namítáno, že je naprosto nesprávné lovit bachyně, které vodí selata a jejich lov je tak odmítám. Tohoto tvrzení je třeba se zbavit, jelikož se jedná o omyl a lov bachyň je potřebný a nevyhnutelný při redukci přemnožené černé zvěře. Lov samičí zvěře však nesmí být prováděn bezhlavě, ale naopak musí být prováděn stejně jako je tomu u samčí zvěře, tedy s rozvahou, či dokonce jiné spárkaté zvěře, kde se s rozvahou loví samičí zvěř a je na to pohlíženo jako na samozřejmost.

Lovci černé zvěře musí začít přistupovat k lovu tohoto živočišného druhu se zodpovědností tak, aby nedocházelo k narušování sociální struktury tlup této zvěře, aby nedocházelo dále k nekontrolovatelné populační explozi. Při zodpovědném lovu černé zvěře tak musíme především vycházet z biologie a etologie tohoto živočišného druhu.

Velice častou chybou při lovu černé zvěře je ulovení vedoucí bachyně. Ulovením této vůdčí samice dochází k narušení velmi citlivé sociální struktury tlupy a následně tím dochází k narušení synchronizace chrutí. Výsledkem je to, že k chrutí dochází v průběhu celého roku, protože v tlupě není dospělá samice, která by synchronizovala chrutí ve vhodnou dobu, a do chrutí se tak dostávají nevyzrálé bachyňky.

Dalším důvodem proč by neměly být loveny dospělé bachyně, jsou jejich zkušenosti. Tlupa divokých prasat je ve skutečnosti rodinnou tlupou vedenou zkušenou bachyní. Dospělé zkušené bachyně jen velmi zřídka vedou rodinné tlupy do polí. V případě hrozícího nebezpečí v některé lokalitě dospělá bachyně s celou tlupou tuto lokalitu velmi rychle opouští, čehož se dá využít právě při ochraně zemědělských plodin a snižovat tak výši škod. V praktickém využití to tedy znamená, že bude-li prováděn lov na zemědělských kulturách, a tlupu povede dospělá bachyně, dá tato samice přednost bezpečí před potravou a odvede ostatní členy rodinné tlupy do lokalit, kde takové nebezpečí nehrozí. Tím však bude docházet i ke snižování škod způsobených na zemědělských kulturách.

V opačném případě, kdy bude vedoucí bachyně ulovena a v rodinné tlupě zůstane pouze mladá nezkušená zvěř, bude výsledek opačný oproti požadovanému cíli. Mladá a nezkušená zvěř bude především upřednostňovat dostatek potravy a této potravní nabídce dá přednost před vlastním bezpečím. Tím však také bude docházet k navýšení škod na zemědělských kulturách způsobených mladou zvěří.

Z tohoto důvodu je diskutabilní metodický pokyn Ministerstva zemědělství orgánům státní správy pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky, ve kterém je doporučováno povolování zakázaných způsobů lovu podle ustanovení § 45 odst. 2 v souladu s § 39 zákona číslo 449/2001 Sb. o myslivosti. Dovoluji si říci, že tento pokyn do současné doby nezastavil navyšování stavů černé zvěře, natož pak aby na základě tohoto pokynu došlo k poklesu stavů přemnožené černé zvěře. To je zatím pouhé přání a argument myslivecké veřejnosti a některých úředníků státní správy myslivosti na všech třech stupních, kteří pomocí tohoto pokynu v podstatě jen legalizují zakázané způsoby lovu. K určitým poklesům lovu v některých letech za platnosti tohoto pokynu opravdu došlo, ale v některých letech zase došlo k navýšení.

Jak již bylo řečeno, natalita černé zvěře je ovlivněna mnoha faktory. Nicméně celkový lov za rok 2004 byl 121 002 kusů černé zvěře a za rok 2010 byl tento lov 143 378 kusů. Zamysleme se nad grafem č. 3 uvádějícím celkový lov černé zvěře pouze za období platnosti uvedeného pokynu.

.

Dále si nyní si ukažme v dalším grafu č. 4, jak probíhá v České republice lov bachní a kňourů vyjádřený v procentech z celkového lovu černé zvěře v daném roce. Zde je naprosto zřejmý pokles lovu bachyní z celkového lovu černé zvěře. Logickým následkem je však zvyšování početních stavu černé zvěře. V současné době, kdy je černá zvěř přemnožená, není možné neustále tolerovat takto nízký lov bachyní, jinak dojde k situaci, kdy nebudeme naprosto schopni žádným způsobem redukovat počet tohoto živočišného druhu.

Dále si nemohu odpustit poznámku k tomu, že se často setkávám s názorem z řad lovecké veřejnosti, že v minulosti byl povolen celoroční lov kňourů, a tak vysoké početní stavy černé zvěře nebyly.

Je naprosto nesporné, že od roku 1962 do roku 1988 nebyla omezena doba lovu kňoura. Doba lovu kňoura byla stanovena až vyhláškou číslo 20/1988 Sb. Ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky ze dne 22. ledna 1988, kterou se provádí zákon o myslivosti, s účinností od 1. června 1988. Od tohoto roku má kňour stanovenou dobu lovu.

Za 45 roků, kdy je veden statistický výkaz Mysl. 1-01, byl tedy kňour loven 23 roků bez omezení. Je v to počítán i rok 1988, kdy byl lov kňoura omezen na pouhé dva měsíce. Dalších 22 roků (počítáno do roku 2010) je lov kňoura omezen dobou lovu.

Na připojeném grafu č. 5 je patrné navýšení celkového lovu černé zvěře na konci jednotlivých období oproti začátku těchto období. Období jsou rozdělena na neomezenou dobu lovu a omezenou dobu lovu kňourů.

Výsledek však naprosto vyvrací tvrzení lovecké veřejnosti, že celoroční lov kňourů napomáhá ke snižování početních stavů černé zvěře. Z těchto výsledků si je třeba vzít ponaučení při praktickém výkonu práva myslivosti a taktéž při výkonu státní správy myslivosti na všech stupních těchto státních orgánů.

V současné době se nabízí několik možností, jak je možné redukovat přemnoženou černou zvěř. Některé jsou v souladu s právními předpisy České republiky a některé jsou protiprávní. Z protiprávních můžeme jmenovat například trávení, které by bylo extrémním řešením, nebo lov pomocí noktovizorů, o kterých bude pojednáno dále. Další možností jak snížit početní stavy černé zvěře je snížení jejich natality pomocí veterinárních preparátů. Dále pak omezení přístupu k potravním zdrojům, a to hlavně v období nouze. Však nedůležitějším způsobem snižování stavu je lov, a to jak lov společný, tak lov individuální a v neposlední řadě i lov odchytem.

K řešení otázky přemnožené černé zvěře je ale zapotřebí i určitých opatření v zemědělství. Velice často jsou dnes prováděny osevy obrovských ploch kukuřice či řepky a lov černé zvěře je tak znemožněn. K tomuto tématu se výstižně vyjádřil i s fotodokumentací Kamil Plíšek na setkání myslivců a zemědělců pořádaného Podřipským zájmových sdružením nájemců honiteb v říjnu 2011 v Hoštce s názvem Škody způsobené zvěří a na zvěři – zemědělci a myslivci při ochraně přírody. Následně byl v časopise Myslivost otištěn i jeho článek s názvem Kde máme lovit? Plíšek na tuto otázku uvádí „K tomu je potřeba vzájemné domluvy mezi myslivci a zemědělci. Proto se pojďme domluvit“.

Osevní plochy těchto pro černou zvěř atraktivních plodin by tedy měly mít menší výměry, v nichž se černá zvěř necítí tak bezpečně, a tudíž se na těchto plochách nezdržuje po delší dobu.

Dále by tyto plodiny neměly být vysévány po okraje lesních porostů, kdy pak z těchto porostů černá zvěř přechází přímo do porostů plodin a je tak znemožněn její lov.

Osevní plochy měly být uspořádány tak, aby se střídaly zemědělské plodiny vysokého a nízkého vzrůstu, což by umožňovalo lov černé zvěře při přecházení mezi jednotlivými osevními plochami.

Určitě by měly být sety odrůdy plodin, které nejsou pro černou zvěř tak atraktivní.

Tato opatření však musí být prováděna ze strany zemědělců.

Dalším důležitým a velice často podceňovaným faktorem k redukci černé zvěře je osvěta všech zainteresovaných osob, ale i ostatní veřejnosti tak, aby byla informována o důležitých skutečnostech. Mnohdy ostatní veřejnost svojí nevědomostí poskytuje černé zvěři svým jednáním potravní zdroje. Jako příklad můžeme uvést zahrádkáře, kteří přebytky ovoce a zeleniny hází přímo za ploty do lesa, kde je pak požírá černá zvěř.

K redukci je však zapotřebí, aby se tohoto úkolu zhostilo co největší množství lovců a bylo k tomuto účelu použito co nejefektivnějších prostředků, k čemuž je velice nutná motivace.

Současně si uvědomme, že jeden z faktorů, který není zrovna motivační pro snižování početních stavů černé zvěře, je ten, že v současnosti je nízká výkupní cena zvěřiny černé zvěře od společností zabývajícími se výkupem zvěřiny. Nejsou také vykupována selata o hmotnosti nižší než 20 kilogramů. Při nízkých výkupních cenách se uživatelům nevyplácí při současných cenách pohonných hmot zvěřinu černé zvěře prodávat do výkupních společností, jelikož jsou mnohdy výkupny vzdáleny desítky kilometrů, stejně tak jako veterinární laboratoře, zajišťující povinné vyšetření zvěřiny černé zvěře na přítomnost trichinel. Náklady na dopravu jsou pak vyšší než částka, kterou utrží uživatel honitby za prodanou zvěřinu.

Motivace k lovu černé zvěře musí tedy být dána jinými způsoby, například tím, že lovcům budou ponechávány ulovené kusy pro vlastní spotřebu. Podle zákona o myslivosti však ulovená zvěř náleží uživateli honitby a v případě, že je uživatelem myslivecké sdružení, rozhoduje o tom, jak se bude se zvěřinou nakládat, členská schůze nebo provozní řád schválený členskou schůzí tohoto sdružení. V mnoha případech to pak může být problém, z důvodu nevraživosti a ne zrovna ideálních vztahů mezi jednotlivými členy sdružení, kde často vládne i závist. V případě, kdy je uživatelem fyzická osoba, je rozhodnutí o nakládání se zvěřinou pouze jejím rozhodnutím, pokud však nejsou porušovány právní normy.

Vrátím se k potřebě legislativních změn. V České republice je mnoho právních norem, které se týkají myslivosti, a tím i hospodaření s černou zvěří. Podle mého názoru je třeba věnovat pozornost nejdůležitějším právním normám, které mají vliv na početní stavy černé zvěře, kde bych navrhoval v jednotlivých zákonech níže uvedené změny, které by mohly přispět ke snižování početních stavů černé zvěře.

Které změny bych rád inicioval a viděl v zákonu o myslivosti:

1. Honitby by měl uznávat orgán státní správy myslivosti na základě doporučení odborné komise, která by měla vycházet především z biologie a etologie konkrétního druhu zvěře, pro který se honitba uznává a výměra honitby by měla být minimálně 1000 hektarů.

2. Na řízení o uznání honiteb by se neměl vztahovat správní řád. Rozhodnutí, by mělo být zveřejněno na úřední desce například po dobu 6 měsíců, kde by se mohli a měli seznámit s tímto rozhodnutím všichni vlastníci pozemků.

3. Pokud by sady nebyly řádně ohrazeny tak, aby bylo zamezeno vstupu zvěře na tyto pozemky, mělo by se jednat o pozemky honební, na kterých by bylo řádně vykonáváno právo myslivosti.

4. Vhodná by byla změna ustanovení § 52 odst. 1 písm. b), náhrada za škody způsobené zvěří, a to tak, aby částečně byla přenesena odpovědnost za škody způsobené zvěří na zemědělce při nedostatečných opatřeních proti škodám způsobených zvěří.

5. Měl by být stanoven zákaz přikrmovat černou zvěř a také povinnost používat takové konstrukce mysliveckých zařízení, sloužících k přikrmování, která by umožňovala přikrmování veškeré zvěře, kromě zvěře černé.

6. Potřebná by byla zákonná úprava maximálního možného množství předkládané potravy na vnadišti.

7. Vhodné by bylo upravit ustanovení § 45 odst. 1 písm. t), kterým je stanoven zákaz střílet spárkatou zvěř v odchytových a aklimatizačních zařízeních a v přezimovacích objektech, s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky nežádoucí, tak, aby toto omezení neplatilo na odchytová zařízení pro černou zvěř.

8. Na nehonebních pozemcích by bylo třeba povolit výjimku ze zakázaných způsobů lovu spočívající v použití jednotné střely pro brokovnice.

9. Schvalování plánů svěřit plně do kompetence orgánů státní správy myslivosti.

10. Jednoznačně by se měla stanovit povinnost uživatelům honiteb předkládat orgánům státní správy takzvané markanty.

11. Mysliveckou stráží by měly být osoby, které tuto činnost vykonávají jako povolání.

12. Samozřejmostí by mělo být povinné roční školení mysliveckých hospodářů a povinné přezkoušení po třech letech z myslivecké legislativy, biologie a etologie zvěře a z péče o zvěř.

Určitých změn by měl ale doznat i zákon o zbraních a střelivu. Zde bych navrhoval, aby byl upraven zákon o zbraních a střelivu tak, že noktovizory a technické prostředky konstruované na tomto principu, nejsou zakázanými prostředky pro výkon práva myslivosti s tím, že jejich držení a nošení je podmíněno platným loveckým lístkem a zbrojním průkazem pro lovecké účely. O této úpravě se již jedná.

V zákoně o veterinární péči bych navrhoval změnu spočívající v tom, aby uživatelé mohli prodávat rozbouranou zvěřinu přímo spotřebitelům jako v případě vlastního zužitkování.

Dále je třeba změnit zákon o úřednících samosprávných celků. V této právní normě bych navrhnul zakotvit povinnost spočívající v tom, že úředníci orgánů státní správy myslivosti by museli mít složenou vyšší odbornou zkoušku z myslivosti, nebo zkoušku z myslivosti na vysoké škole, a byli by podrobováni každoročním školením a po určité době i přezkoušení.

V této mé úvaze se nechci zabývat jednotlivými důvody výše uvedených návrhů, z důvodu jejich obsáhlosti, nicméně pokud by se chtěl někdo těmito důvody zabývat, jsem ochoten mu být k dispozici, případně rozpracovat v některém z dalších článků. Určitě bych byl rád nejen já, ale i další čtenáři, aby tyto návrhy vyvolaly diskuzi a na stránkách Myslivosti by se měli se svými názory vyjádřit i další myslivci, uživatelé honiteb, pracovníci státní správy a další. Jen vzájemným vydiskutováním argumentů se totiž můžeme dobrat smysluplných závěrů a návrhů na další činění.

Závěrem si dovolím říci, že na území České republiky se neustále zvyšují početní stavy černé zvěře, přičemž se nedaří tento nárůst zastavit. Z důvodu různosti přírodních podmínek v České republice je také dáno to, že populační hustota černé zvěře je rozrůzněná. Celkový lov černé zvěře na území České republiky v roce 2010 byl 143 378 jedinců tohoto druhu zvěře, což je již opravu alarmující.

Ideální podmínky pro černou zvěř jsou například v oblastech Děčínska, Ústecka a Litoměřicka, a to především z důvodu nepřístupného terénu, nepropustných křovinatých porostů a dále pěstování vysokých zemědělských plodin, jejichž celistvé osevní plochy dosahují několik desítek hektarů.

V České republice je však největší příčinou přemnožení černé zvěře doslova nadbytek potravní nabídky, a to jak zemědělským hospodařením, tak i špatným mysliveckým managementem. Současně s potravní nabídkou je příčinou přemnožení špatně prováděný lov černé zvěře, kterým je narušována sociální struktura tlup černé zvěře a věková skladba v celé populaci. Špatná sociální a věková skladba vede k tomu, že se reprodukce účastní i mladí jedinci, kteří by neměli možnost zapojení do reprodukce při správné sociální a věkové struktuře.

Další příčiny jsou i v myslivecké legislativě, která nepřímo podporuje nárůst početních stavů černé zvěře, neboť orgány státní správy myslivosti mají pouze omezené možnosti, jak aktivně vstupovat do procesu snižování početních stavů černé zvěře.

Snižování početních stavů prasete divokého spočívá ve správně prováděném lovu, zapojení co největšího počtu lovců do lovu černé zvěře, provádění celoročního lovu, a to všemi zákonnými způsoby lovu. Při redukci černé zvěře musí být vždy zvolen nejúčinnější způsob lovu a je nutné třeba také zvýšení střeleckých dovedností jednotlivých lovců. Dále je zapotřebí, aby se do redukce zapojili i zemědělci tím způsobem, že budou vysévány zemědělské plodiny tak, aby byl umožněn lov černé zvěře. Samotné prosazování změny legislativy spočívající pouze ve snížení výměr honiteb nemůže stávající stav zvrátit k lepšímu, naopak by to podle mého názoru současnou situaci ještě zhoršilo! Přemnožení černé zvěře a snižování škod je zapotřebí řešit komplexně.

 Bc. Jiří ŠÍR

 zaměstnanec státní správy myslivosti

 Krajského úřadu Ústeckého kraje