Vždy jsem se s ním na početných a vždy přepečlivě připravených kulturních a společenských akcích křtinského Školního lesního podniku Masarykův les Mendelovy univerzity v Brně velice rád setkával. A rovněž na některých akcích mysliveckých. To proto, že jsme si vždy měli o čem povídat, že jsme oba chovatelé jezevčíků, ale zejména, že byl vždy nejen vysoce odborně, lidsky a morálně na výši, se stálým, tak trochu šibalským úsměvem, vysoce kultivovaný a zapálený pro věc, ale především, že vždy pro mne, své spolupracovníky, přátele i své okolí ztělesňoval a ztělesňuje skutečného lesníka a myslivce gentlemana. Inženýr Jaroslav Martínek, CSc. působil ve funkci podniku nesoucího jméno našeho prvního prezidenta T.G. Masaryka a připomínajícího si letos devadesátiletí od svého vzniku, plných sedmnáct let. Funkčně se tak ve Křtinách stal jedním z nejdéle sloužících ředitelů. Už proto jsem ho požádal o následující rozhovor.
Vloni jste odešel do důchodu. Měl jste více času na svůj největší koníček, kterým je myslivost? Jaká byla vaše lovecká sezóna?
„Ano, samozřejmě, že jsem měl více času na všechno, nejen na myslivost. Doplnil bych, že mým největším koníčkem je les a vše co s ním souvisí, tedy i myslivost. V lese jsem strávil podstatně více času, než v době kdy jsem pracoval. Řekl bych, že největší radost z mého důchodu má moje fenka drsnosrstého jezevčíka Dita, protože v lese jsme každý den a někdy i vícekrát.
Moje lovecká sezóna byla velmi příjemná. I jako důchodce jsem měl povolenku k výkonu práva myslivosti v honitbě spravované ŠLP Křtiny a také jsem měl možnost se setkat s přáteli v honitbách jimi spravovaných. To znamená, že jsem si užil jak srnčí říje, říje jelení včetně siky, zúčastňoval jsem se společných lovů na drobnou zvěř zde na jižní Moravě, i naháněk na divočáky. To ale neznamená, že jsem všude něco lovil. Loveckou „dychtivost“ už mám dávno za sebou. Pro mě je důležité „být u toho“ a setkávat se se stejně naladěnými přáteli.“
V letošním roce si ŠLP ML Mendelovy univerzity v Brně připomíná devadesáté narozeniny. Vy jste v objetí této jedinečné instituce strávil mnoho let. Co pro vás tento mezník znamená?
„Výročí podniku, ve kterém jsem ve funkci ředitele podniku pracoval sedmnáct let, je pro mě především příležitostí a zamyšlením se nad tím, čím podnik v minulosti prošel, co dobrého v minulosti vykonal pro naplnění svého poslání a co by do budoucna měl udělat jinak a lépe.“
Jak s odstupem času, na počátku jednadvacátého století, vnímáte skutečnost, že tvůrci Univerzity chtěli mít ve své blízkosti také vlastní univerzitní pozemky, les a veškeré zázemí pro studijní praktickou činnost?
„Přání zakladatelů Univerzity vytvořit tu nejkrásnější učebnu pro přípravu budoucích lesních hospodářů přímo ve křtinských lesích považuji za geniální. Skutečnost, že se jim, otcům zakladatelům, podařilo přesvědčit nadřízené orgány, tj. Ministerstvo školství a Úřad vlády České republiky o smyslu naplnění své vize, to je pro mě příkladem jak jít důsledně za naplněním cílů. Převedení tak rozsáhlého majetku do správy nově založené vysoké školy, to je pro mě příklad konkrétní podpory vzdělávání dnes asi těžko opakovatelný.“
Co na Masarykově lese považujete za nejcennější? Je to právě to spojení s prvním československým prezidentem, nebo aktuální současnost?
„Pro mě je nejcennější ta myšlenka společné „odborné a výchovné dílny“, kterou měli na mysli a také naplňovali zakladatelé školního podniku. Jednalo se o konkrétní vliv učitelů Univerzity na hospodaření podniku a využití jejich zkušeností v přípravě studentů. Společným úsilím učitelů a zaměstnanců podniku se podařilo zejména v období mezi světovými válkami vytvořit lesní hospodářský celek, který byl příkladný a hodný následování. A protože tehdy studenti se svými učiteli trávili mnohem více času v lesních porostech spravovaných podnikem, odnášeli si tyto příklady a mohli je realizovat v místě svého praktického působení.
Pod tuto filosofii poslání ŠLP připojil svůj podpis i pan prezident Masaryk, jehož jméno podnik nese.
Aktuální současnost je trochu složitější a já nejsem přesvědčen, že ten princip „odborné a výchovné dílny“ funguje dobře. Nicméně i dnes tvoří podnik silnou stránku naplňování poslání univerzity a je obrovskou příležitostí při využití v pedagogickém procesu i ve výzkumné činnosti pedagogů univerzity.
Nově se otevírají možnosti využití podniku, této nejkrásnější a největší učebny Univerzity a jeho příkladů pozitivní činnosti například při získávání zahraničních studentů.“
Nedílnou součástí činnosti ŠLP je kulturně-společenská a osvětová činnost zacílená na širokou veřejnost. V čem spatřujete její největší význam?
„Univerzita prostřednictvím činnosti svého ŠLP ukazuje svoji přívětivou tvář vůči veřejnosti. Připomínám, že lesní porosty se nacházejí v katastru šestatřiceti obcí, ve kterých žije přes půl milionu obyvatel. Logicky tedy ať chceme, nebo ne, svými konkrétními kroky podnik ovlivňuje kvalitu života lidí nejen v těchto obcích, ale i návštěvníků lesů kteří přijedou odjinud. A že do Moravského krasu přijede lidí hodně.
Při vlastním řízení podniku jsem tento fakt vždy respektoval a snažil jsem se společně se svými spolupracovníky podporovat rekreační funkce nám svěřeného lesa.
Činnost podniku na tomto úseku byla hodně bohatá. Namátkou připomínám vydání pamětí prof. Konšela, Opletala, Haši. Průvodce Lesnickým Slavínem, vydání několika CD např. s Dykovými mysliveckými signály, Myslivecký bál s dechovou kapelou Stříbrňanka, folklorní písně Myslivci a hájníci s BROLNem, DVD Barvy a krásy našich arboret a podobně.
V rámci podpory lesní pedagogiky jsme vybudovali Lesní školu Jezírko. Založili jsme tradici Křtinského vytrubování, které v letošním roce přerostlo v národní soutěž mysliveckých trubačů.
Přes všechny tyto namátkou vybrané akce to bylo ale důsledné uplatňování jemného podrostního způsobu hospodaření, které do našich lesů přitahovalo návštěvníky – účastníky mnoha odborných exkurzí, kteří každoročně lesní porosty spravované naším univerzitním podnikem navštívili.“
Evropským a možná i světovým unikátem je tzv. Lesnický Slavín s pomníčky a studánkami věnovanými významným osobnostem našeho lesnictví, myslivosti, kultury a umění. Pokud vím, tak nejde jen o místo pietní, ale také svým způsobem poznávací a naučný areál?
„Ano, je tomu tak. Myšlenka založení Lesnického Slavína, kdy první desky byly instalovány při příležitosti desátého výročí založení Univerzity, tehdy Vysoké školy zemědělské v Brně, v roce 1929, je rovněž ohromná. Jednotlivá zastavení Slavína mají nepochybně obrovský význam naučný. Ale je potřeba k tomu přidat i estetickou úpravu palouků kolem nich.
Já sám bych ale vyzdvihl jejich význam při usměrňování pohybu návštěvníků lesa, protože, zjednodušeně řečeno, turisté jdou od pomníčku k pomníčku a neruší zbytečně přirozené „obyvatele“, tj. zvěř. Bohužel dnes tohle funguje jen u pěších návštěvníků lesa. U motorkářů, čtyřkolkařů a jezdců na koních to nefunguje.“
Nedílnou součástí hospodaření na přibližně deseti tisícovkách hektarů lesa školního lesního podniku je myslivost. Můžete zdejší výkon práva myslivosti nějak přiblížit?
„Myslivecké hospodaření podnik vykonává na více než jedenácti tisících hektarech, protože k vlastním lesním pozemkům jsou přičleněny i některé přilehlé zemědělské pozemky. Myslivecky tedy podnik hospodaří v rozsáhlých lesních honitbách, kde hlavní zvěří je zvěř srnčí a zvěř černá. Dále obhospodařuje daňčí oboru v Sokolnicích a bažantnici Rajhrad.
Po celou dobu svého působení jsem vykonával funkci mysliveckého hospodáře a jsem především rád, že se nám společně dařilo udržet stavy zvěře na přijatelné úrovni tak, aby nevznikaly škody na lesních porostech. To lze dokladovat především získáním a pravidelným obhajováním ekologických certifikátů FSC a PEFC. To bylo pro mě jako hospodáře to nejdůležitější.
Pokud se týká kvality ulovených trofejí, pak ve volnosti si ceníme ulovení několika medailových kňourů, z nichž nejsilnější byl ohodnocen na 136 bodů CIC. Je potřeba vidět, že v lovecky nejúspěšnějších letech se uloví přes sedm set kusů zejména mladé černé zvěře. Já osobně si vážím myslivců, kteří dovedou za rok ulovit při individuálních lovech přes čtyřicet kusů mladé černé zvěře.
Prakticky každý rok byl uloven medailový srnec. Velký zájem je o lov muflonů. O oboře se každý rok loví medailoví daňci, jejichž bodová hodnota každý rok stoupá.
V bažantnici Rajhrad se dosud loví každý rok kolem dvou tisíc kusů bažantů. Nejvyšší slovitelnost byla dosažena právě v loňském roce, kdy bažantnice byla provozována společně se společností ColaTransort s.r.o a bylo dosaženo slovitelnosti čtyřiašedesát procent.
Celá honitba je využívána i myslivci z řad učitelů a také členů studentského mysliveckého kroužku. Studenti se rovněž zúčastňují jako honci společných loveckých akcí, při kterých je dbáno na dodržování mysliveckých tradic a respektu k ulovené zvěři. Zapomenout nemohu ani na kynologické akce, které jsou již tradičně nedílnou součástí myslivecké činnosti v podniku.“
Jak se podle vašeho názoru zrcadlí všestranná činnost školního podniku v kvalitě vzdělání českých lesníků a myslivců? Jsou důstojnými nástupci generací předchozích?
„To ukáže čas. Pokud jsem vedl kolektiv spolupracovníků, tak jsem se vždy snažil, abychom studentům, našim nástupcům, ukazovali jen to „jak se to má dělat“. Z vlastní zkušenosti vím, jak na mě zapůsobil jako na studenta brněnské Lesnické fakulty ten jemný podrostní způsob hospodaření realizovaný na ŠLP Křtiny umocněný estetickými palouky a pomníčky Lesnického Slavína. Ten „scan“ jsem měl celý svůj praktický život v hlavě a snažil se vždy něco z toho, pokud mi bylo dovoleno, realizovat. Jsem přesvědčen, že dnešní studenti nejsou jiní, než byla naše generace.
A stejně je to i na úseku myslivosti. Studenti, kteří se zúčastňují loveckých akcí, které jsou řádně organizovány, jsou dodržovány myslivecké tradice, ulovené zvěři je věnována úcta, tak ti asi nebudou organizovat to, co dnešní myslivost znešvařuje. Proto také jsme věnovali takovou pozornost například mysliveckým trubačům, organizování tradičních Svatohubertských slavností, v letošním roce již patnáctým.
Podporovali jsme mysliveckou střelbu na vlastní parkurové střelnici a podobně.
To vše mohou budoucí manažeři oboru na školním podniku vidět a prakticky si vyzkoušet. Bude záležet jen na nich, co si z toho odnesou. A zda jsou důstojnými nástupci generací předchozích? To ať každý posoudí sám. Na výsledky práce lesíka i myslivce je dobře vidět. A čím více o této otázce přemýšlím, tím více docházím k závěru, že dobrý hospodář není jen ten, kdo má nejvyšší dosažené vzdělání.“
Pokud vím, byl jste nedávno v ruském Jekatěrinburku jmenován profesorem. Co pro vás toto ocenění znamená?
„Ano, v květnu minulého roku mi vědecká rada Uralské státní lesotechnické univerzity udělila titul čestný profesor. Jistě, je to příjemné ocenění více než desetileté spolupráce s touto Univerzitou. Cítím se této Univerzitě zavázán, a proto s ní spolupracuji i nadále.“
Děkuji za rozhovor.
Připravil Oldřich KOUDELKA
Snímky archív Ing. Jaroslava Martínka