Je pátek 26. dubna 2013, od tramvajové zastávky je to na Pražský hrad jen pár set metrů. Po nekonečných měsících šedi bez jediného slunečního paprsku se konečně objevila blankytně modrá obloha. Silueta Svatovítské katedrály a několik přátel v mysliveckých uniformách, které potkávám na třetím hradním nádvoří, jsou předzvěstí toho, že už za pár hodin tu vypuknou oslavy 90. výročí založení jednotné myslivecké organizace – Československé, resp. Českomoravské myslivecké jednoty.
V presbytáři katedrály je čilý ruch. Arcibiskupský ceremonář Vojtěch Mátl neponechává nic náhodě. Nácvik liturgie, poslední úpravy výzdoby, koordinace s kameramany TV Noe, kteří ze mše připravují přímý přenos... Na tvářích kolegů ze sekretariátu ČMMJ lze vyčíst napětí i hromadící se únavu, na ostraze katedrály zase mírnou nervozitu z toho, že mše se mají účastnit i kynologové s loveckými psy a sokolníci s dravci. Zato Petr Vacek je doslova „ve svém živlu“. Stovku trubačů s padesátkou zpěváků zvládá s lehkostí ostříleného kapitána.
Čtvrt hodiny před začátkem mše je prostranství u Mladotova domu přeplněno lidmi i nervozitou. Ve svátečních uniformách je tu nastoupeno kompletní předsednictvo Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC), členové Řádu sv. Huberta i Černých myslivců i vedení ČMMJ s hosty. Nechybí prapory, řadí se psovodi i sokolníci. Urovnat tu různorodou směsici do spořádaného útvaru nedá ceremonáři kupodivu ani příliš velkou námahu. Pak konečně přichází pokyn a kolem katedrály vyráží dlouhý průvod, který uzavírá pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Nechybí vtípky o tom, z kterého okna nás za záclonou pozoruje pan prezident. Novináři konají svou práci a stylově se při tom každou chvíli pletou někomu pod nohy.
Příchod do nejposvátnějšího chrámu v zemi nemůže být impozantnější. Zaplněná katedrála, introdukce trubačů se střídá s varhanní improvizací a všechny pohltí neuvěřitelná atmosféra. Hosté se usazují na předem určená místa. Tóny lesních rohů se nesou gotickou klenbou, Hubertská mše B dur Petra Vacka a Josefa Selementa rozechvěje struny myslivecké hrdosti. Pečlivý nácvik se projeví, a tak vše probíhá bez velkých zádrhelů až do chvíle, kdy na schodech ztratí rovnováhu jeden ze starších členů Svatohubertského řádu a trochu při tom pocuchá peříčka pečlivě naaranžovanému „královákovi“... Drobný karambol ale všichni přejdou s noblesou.
Dál už liturgie probíhá podle plánu. V promluvě kardinál Duka opakovaně vyzdvihne kulturní i kultovní přínos myslivců pro celou společnost. Nezapomene přiblížit lidský aspekt patrona myslivců, kterému při prvním porodu umírá žena i s dítětem a on proto odchází do lesů, aby tu našel útěchu ve své osobní tragedii. U oltáře se s ním modlí i populární kněz a myslivec Jan Kornek a spirituál Řádu sv. Huberta František Eliáš. Před závěrečným požehnáním zaznělo blahopřání předsedy ČMMJ Jaroslava Palase k sedmdesátinám kardinála Duky, které slavil právě v tento den. Prezident CIC Bernard Lozé kardinálovi i všem organizátorům na závěr děkuje za mimořádný duchovní i kulturní zážitek. Asi nešlo jen o společenskou frázi. Soudím tak podle toho, že se během večera měl potřebu o svůj dojem podělit ještě mnohokrát. Mimořádné ohlasy ostatně zaznívaly i z úst většiny delegátů CIC.
Vzhledem k drobnému časovému skluzu jsou všichni významní hosté co nejrychleji „odesíláni“ k další části programu v reprezentačních prostorách Pražského hradu. Už příchod po schodišti Plečnikovi Sloupové síně přes Rothmayerův sál musí zanechat v každém, jen trochu vnímavém návštěvníkovi mimořádný dojem. A myslivci, jak známo, alespoň ve své většině vnímavými lidmi jsou. Večerní posezení v těchto prostorách proto dokázali náležitě ocenit. Pánové v uniformách a jejich dámské doprovody ve večerných róbách do posledního místa zaplnili největší sál Pražského hradu, který už od Rudolfových dob nese přízvisko Španělský. Po maratónu projevů, které přednesli jak zahraniční hosté, tak i domácí politická i myslivecká reprezentace, se konečně dostala „ke slovu“ cimbálová muzika Jožky Šmukaře a všichni si u skleničky dobrého vína mohli sdělit své dojmy z právě prožitého dne.
„Hradní“ oslavy narozenin devadesátileté myslivecké dámy máme za sebou. Jestli se povedly, to mohou posoudit především ti, kteří si onen poslední dubnový pátek našli cestu na Hrad nebo před televizní obrazovky při přímém přenosu. To, že se mnozí myslivci ve svých vzpomínkách ke slavnostním okamžikům ve Svatovítské katedrále ještě znovu vrací, dokládá i mimořádně vysoký počet přístupů na záznam v archivu TV Noe (http://tvnoe.tbsystem.cz/index.php?cs/videoarchiv). Sám za sebe smekám před všemi, kteří tuto akci připravovali. Zejména malý, ale o to výkonnější, tým sekretariátu ČMMJ si alespoň z mého pohledu zaslouží hold téměř absolutní. Takže díky, přátelé!