Navazuji na velice přínosný článek Hany Musilové „Jak to vypadá se škodami způsobených zvěří aneb případ jedné případové studie“ v časopisu Myslivost 12/2012. Takových článků ukazujících na problematiku škod způsobených zvěří by mělo být více, už proto, že škod zvěří, které mají být finančně kompenzovány, přibývá. Tato problematika tíží mnohé uživatele honiteb.
Naše myslivecké sdružení v posledních dvou letech intenzivně „řeší“ škody srnčí zvěře na řepce ozimé. Chtěl bych přispět několika postřehy a zkušenostmi s likvidací škod způsobených srnčí zvěří na řepce olejce.
OBECNĚ
Důkazní břemeno škod leží na zemědělci - žalobci. Jako důkazy slouží: fotodokumentace, svědectví alespoň dvou zúčastněných osob, doklad zemědělce, že škodu nahlásil, vyčíslení škody provedené nejlépe znalcem, prohlídka pole se škodami za účasti jak zemědělce, tak uživatele honitby, včetně písemného záznamu o výsledku prohlídky.
Činnost mysliveckých sdružení je dobrovolná, bezplatná a obecně prospěšná. I z tohoto pohledu je zapotřebí se na náhradu škody dívat.
Dalším nepřehlédnutelným problémem jsou mezilidské vztahy v místě i samotném mysliveckém sdružení (o to více, je-li zemědělec současně myslivec a je členem tohoto sdružení, jako u nás), které soudní vymáhání škody přinese.
Pohledy na škody jsou v podstatě dva:
* pohled zemědělce, kterému zvěř škodu způsobila. Má jistě snahu o co největší odškodnění. V případě úspěchu je pravděpodobné, že příště se o náhradu opět pokusí.
* pohled uživatele honitby, ten se snaží o zaplacení škody co nejmenší nebo žádné. V lepším případě nabídne škodu „odpracovat“ brigádou.
Obě strany jsou ale vázány zákonem. Podívejme se na problém podrobněji.
Myslivecký zákon č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů § 52 odpovědnost uživatele honitby: Odst. 1) Škodu hradí ten uživatel honitby, na jehož katastru ke škodě došlo. Nabízí se otázka, čí je vlastně zvěř? Živá zvěř podle zákona je věc „ničí“ – je to národní bohatství. Uživateli honitby patří zvěř pouze ulovená, uhynulá. Ekonomicky hospodaří pouze s odloveným přírůstkem. Zákon neřeší, odkud zvěř přišla. Srnčí zvěř tráví zimu v tlupách. Nejčastěji se stahuje na pole oseté řepkou, poměrně z velké dálky. Je-li toto pole v blízkosti hranic honitby, přichází na něj i srnčí zvěř od sousedů a způsobuje škody. Ty ale hradí uživatel honitby, na jehož území se pole nachází.
§ 53 opatření k zabránění škod způsobených zvěří
Zemědělec činí přiměřená opatření k zabezpečení škod způsobených zvěří. Jaká „přiměřená opatření“ zákon neuvádí (výklad se ponechává výhradně soudu). Opatření by měl provádět též uživatel honitby.
Co může uživatel honitby proti škodám srnčí zvěří udělat?
* dodržovat normované stavy srnčí zvěře,
* v lokalitě přes zimu intenzivně krmit,
* zvěř srnčí plašit jak přítomností myslivců, tak pomocí světelných a zvukových platičů, proužky alobalu zavěšených na tyčkách,
* instalací pachových ohradníků (ta je v zimním období problematická),
* požádat o snížení stavů až na stav minimální má svá úskalí – mimořádný odstřel až na minimální stavy by museli provést i okolní uživatelé honiteb, protože ohrožený pozemek s řepkou se nachází v blízkosti hranic honitby,
* pojistit se proti škodám.
§ 54 neuhrazené škody způsobené zvěří
Odst. 1) Škody se nehradí na nehonebních pozemcích, vinné révě neošetřené proti škodám, neoplocených květinových školkách, …
§ 55 UPLATNÉNÍ NÁROKŮ
Odst. 1), písm. a) Na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech se hlásí do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla. Nárok je nutné uplatnit z každé dílčí škody, tzn. jestli škody po nahlášení pokračují, je nutné hlásit uživateli honitby znovu!
Odst. 2) Zemědělec s nahlášením škody ji musí vyčíslit. Je možné písemnou dohodou se domluvit, že vyčíslení škody bude provedeno až po sklizni, nejdéle do 15 dnů. Vyčíslení je též podmínkou pro případnou žalobu u soudu. Jistě není na škodu porovnat hektarový výnos na poli se škodami s hektarovým výnosem v místě obvyklém.
Odst. 3) Uživatel honitby je povinen zaplatit škodu do 60 dnů ode dne, kdy byla škoda vyčíslena. Nezaplatí-li uživatel honitby škodu ve stanovené době, pak ji poškozený zemědělec může vymáhat ve lhůtě 3 měsíců u soudu.
Jaké možnosti má uživatel honitby se vyrovnat za škody se zemědělcem?
Ideální je, když se uživatel honitby s poškozeným zemědělcem dohodne. Nejčastěji bude vyrovnání finanční. Existují i další formy vyrovnání:
* Možnost „odpracování“ škody celé nebo její části brigádou u zemědělce
* Bezplatné dodání zvěřiny zemědělci
* Je-li zemědělec současně myslivcem, nabízí se řešit odškodnění nabídkou povolenky k lovu vzácnějšího druhu zvěře
* Podílet se spolu se zemědělcem na prevenci k zabránění škod
V praxi to bude asi kombinace několika možností. Nedojde-li k domluvě o vyrovnání škody, následuje soud.
Odst. 4) Náhrada škody zaniká, nebyl-li uplatněn nárok v lhůtách uvedených v odstavcích 1 - 3.
Jak tedy postupovat správně při náhradě škody:
* při zjištění škody je nutné udělat fotodokumentaci,
* vyčíslení škody,
* uplatnit škodu u statutárního zástupce do 20 dnů ode dne vzniku škody, vždy písemně na doručenku, ne doporučeně!
* Po sklizni je třeba doložit, že původní vyčíslení odpovídá realitě.
Tento postup by měl platit u všech poškozených plodin.
§ 56 náhrada škod způsobených na zvěři
Zákon hovoří jednoznačně: „Za škodu na zvěři odpovídá každý, kdo ji způsobil porušením právní povinnosti“. Chtěl bych se zmínit ale o jedné věci. Kolik zvěře uhyne při sklizni polních plodin, kolik kusů zvěře či hnízd se vyseče při senoseči? Kolik uhyne srnčí zvěře na polích osetých řepkou „00“? Podle zákona má uživatel honitby nárok na náhradu. Tyto škody se jednak těžko dokazují a zemědělci je s největší pravděpodobností asi těžko budou hlásit uživateli honitby. Za svoji pětačtyřicetiletou praxi myslivce jsem se nesetkal s tím, že by zemědělec platil náhradu za škody na zvěři. I tato zkušenost alespoň stojí za zamyšlení.
Co říci závěrem?
Je třeba si uvědomit, že kromě škod způsobených na řepce ozimé srnčí zvěří působí na „hektarový výnos“ celá řada dalších faktorů (kvalita osiv, včasné zasetí, příznivý podzim k vzejití řepky, příznivá zima bez holomrazů, ošetření řepky během vegetace, včasná sklizeň, …). Proto určit výši škod způsobených na řepce srnčí zvěří je velmi náročné a nikdy nebude zcela objektivní. A tak by obě strany měly ke konečné škodě přistupovat citlivě, bez emocí, s nadhledem, s cílem se rozumně dohodnout. Škody by se neměly stát „laciným způsobem“ příjmu pro zemědělce.
Chceme-li, aby se v přírodě pohybovala volně žijící zvířata, bude docházet ke škodám vždy. A proto jak zemědělec na jedné straně, tak uživatel honitby na straně druhé, by měli spolupracovat a snažit se o omezení možných škod na přijatelnou míru pro obě strany.
Většina uživatelů honiteb jsou zájmová uskupení lidí majících rádi přírodu a zvěř. Svému „koníčku“ věnují mnoho času, odpracují bezplatně stovky hodin. Zvěř u nás je národním bohatstvím. Zvěř srnčí je plánovaná (minimální a normované stavy určuje státní správa). Plán lovu většina uživatelů honiteb plní. Odpovídáme podle zákona i za zvěř přicházející ze sousedních honiteb a v naší honitbě škodí. A pak přijdou mnohdy požadavky na „likvidační“ desetitisícové či dokonce statisícové částky na úhradu škod. Nemohu si odpustit úvahu, že na škodách způsobených touto zvěří by se měl podílet odpovídající měrou stát. Už proto, že volně žijící zvířata jsou národním bohatstvím
Stálo by za úvahu současný myslivecký zákon v části šesté „Škody způsobené užíváním honitby, zvěří a na zvěři“ novelizovat. Výpočet škod metodicky jednoznačně upřesnit v prováděcí vyhlášce, a tím usnadnit řešení dané problematiky jak zemědělcům, tak uživatelům honiteb.
Chceme-li volně žijící zvířata zachovat v naší krásné přírodě, bude k určitým škodám způsobených zvěří docházet vždy. Podmínky k jejich vzniku vytváříme zase jen my, lidé, svými nedomyšlenými zásahy do přírodního bohatství!
Mgr. Josef PLACATA