Časopis Myslivost

Tasemnice liščí a reálné riziko pro infekci člověka

Myslivost 6/2013, str. 46  Roman Kodet
Na schůzích okresních mysliveckých spolků, mysliveckých sdružení, ale i při jiných příležitostech slýcháme od kolegů veterinářů hlášení o různých nákazách zvěře a zejména o těch, které jsou přenosné ze zvířat na člověka (zooantroponózy). Tato sdělení buď prostě bereme na vědomí, ale často je přecházíme s pocitem „to se mi stát nemůže“, nebo je zapomeneme, zejména, když se nic závažného v našem okolí neděje.

V posledních letech mnohem častěji, než kdy předtím jsme slýchali o nákaze lišek tasemnicí liščí, Echinococcus multilocularis. U nás je larvální stadium parazita známé také jako měchožil bublinatý nebo měchožil větvený. Onemocnění člověka touto tasemnicí se označuje nejčastěji jako alveolární echinokokóza (hydatidóza), či alveokokóza. Pěkný článek na toto téma vyšel v Myslivosti od autorů J. Šmolíka a Š. Strakové z mělnické oblasti (Myslivost 7/2010, str. 60). Přestože jsme na tuto infekci opakovaně upozorňováni, chybí většině myslivců a přátel přírody v naší zemi hmatatelný důkaz o výskytu této choroby u člověka.

V následujícím článku proto chceme na příkladu onemocnělé ženy uvést, že hrozba nákazou tasemnicí liščí je u člověka reálná a že riziko nákazy se všemi hrozícími důsledky není možné přehlížet.

 

V lednu 2013 jsme vyšetřovali jednašedesátiletou ženu s nespecifickými symptomy nechutenství, břišního diskomfortu, bolestmi v pravém podžebří a v poslední době také s váhovým úbytkem. Z předoperačního vyšetření byla nápadně zvětšená játra a zobrazovacími metodami byly v játrech identifikované dva obrovské nepravidelné patologické útvary. Na základě tohoto nálezu bylo vysloveno podezření na zhoubný nádor jater. Na obr. 1 jsou v tzv. koronárním řezu patrná obrovská játra s okrsky patologické tkáně.

Ke stanovení diagnózy provedl chirurg tzv. peroperační biopsii, tedy v době narkózy nemocné odebral část postižených jater a tu jsme za pár minut po dopravení vzorku do bioptické laboratoře vyšetřili.

Nádorové onemocnění jsme následně vyloučili. Ve vzorku z jater byla totiž ložiska nekrózy (rozpad a zánik jaterní tkáně) s okolním zánětem. V rozpadlých oblastech jater byly četné laločnaté a cystické části parazita, které ukazuje mikroskopický snímek na obr. 2.

Protože je při peroperační biopsii tkáň zpracována v histologických jen 4 mikrometry silných řezech, nedokázali jsme sami přesně specifikovat původce. Ve spolupráci s parazitology, kteří na základě naší základní diagnózy získali další část jaterní tkáně a provedli sérologická vyšetření z krve pacientky, byla diagnóza definitivně potvrzena jako alveolární echinokokóza. Pro obrovský rozsah postižení jater nebylo možné patologická ložiska se zárodky tasemnice v játrech odstranit.

Nemocná byla následně předána do péče na Infekční kliniku Nemocnice Na Bulovce. Zde pokračuje konzervativní léčba antihelmitickým preparátem albendazol (Zentel). V případě, že by bývalo bylo možné radikální chirurgické odstranění patologických ložisek s měchožilem z jater, trvala by terapie uvedeným preparátem několik let. Protože jsou však ložiska u této nemocné inoperabilní, bude léčba pokračovat pravděpodobně až do konce života.

 

Při pátrání po zdroji infekce u nemocné se ukázalo, že pacientka žije na venkově, chodí do lesa na vycházky se svým psem a sbírá houby a borůvky. O přesném původu nákazy se však můžeme jen dohadovat.

Onemocnění v pokročilém stadiu vývoje probíhalo skrytě nepochybně mnoho měsíců, než bylo odhaleno. Proto je nemožné přesně vymezit zdroj infekce (konzumované lesní plody, pes, případně jiné možnosti).

Z obecně známých fakt lze konstatovat, že k nákaze člověka dochází náhodnou konzumací potravy kontaminované vajíčky tasemnice liščí, která žije ve střevě lišek, ale i psů a koček. Vajíčka vydrží v zevním prostředí infekční řadu měsíců. V minulosti se spekulovalo, že pro člověka je největším rizikem rozvoje infekce konzumace tepelně neupravených lesních plodů kontaminovaných trusem lišek.

V letech 1994-98 byl vyšetřován obsah střeva 1528 ulovených lišek prakticky z celé ČR a přítomnost tasemnice liščí byla zachycena průměrně u 2,5 – 12,5 % vzorků, v závislosti na lokalitě. V současnosti je stav promořenosti lišek tímto parazitem podstatně vyšší a prevalence stoupá. V některých oblastech je infikováno přes 30 % lišek.

Přirozenými mezihostiteli parazita jsou hlodavci, takže může docházet i k nákaze domácích psů a koček. Je tedy vysoce pravděpodobné, že zdrojem infekce pro člověka může být také pes. Při vyšetřování trusu psů, kteří měli možnost volného pohybu v přírodě, metodou ELISA na detekci koproantigenů echinokoka byla průměrná promořenost asi 8 %. Se stoupající četností výskytu parazita v přírodě stoupá také riziko nakažení člověka.

 

Pro připomenutí nám dovolte uvést ve zkratce poznámky k cyklu tasemnice Echinococcus multilocularis. Vývoj tasemnice je dvouhostitelský, podobně jako u celé řady onemocnění způsobených jinými druhy tasemnic. Definitivním hostitelem uvedené tasemnice jsou psovité a kočkovité šelmy, u nás zejména liška obecná. Tasemnice je hlavičkou s háčky a přísavkami přichycena ke sliznici tenkého střeva a dozrává, přičemž se její články obsahující oplodněná vajíčka oddělují a odcházejí s trusem z těla hostitele do zevního prostředí. Pochopitelně nelze vyloučit ani kontaminaci srsti zejména kolem řitního otvoru vajíčky parazita.

Dospělá tasemnice je drobná, velikost je 1,2 - 4,5 mm a ve střevě definitivního hostitele jich mohou být stovky až tisíce. To umocňuje riziko dalšího šíření parazita.

Mezihostitelé měchožila bublinatého jsou hlodavci - nejčastěji hraboši, hryzci a ondatra, kteří se nakazí potravou kontaminovanou trusem šelem. Psovitá či kočkovitá šelma se nakazí pozřením infikovaného hlodavce, a tak se cyklus nákazy v přírodě udržuje a rozšiřuje. Nakažena mohou být další zvířata a zvěř v mysliveckém slova smyslu. Mezihostitelem se může stát také prase divoké i prase domácí.

Člověk se stává tzv. příležitostným hostitelem, který se nakazí v přírodě potravinou potřísněnou trusem nakažených psovitých nebo kočkovitých šelem, ve kterém jsou vajíčka tasemnice.

 

Tímto článkem chceme upozornit mysliveckou veřejnost a všechny čtenáře časopisu Myslivost na riziko infekce uvedeným parazitem. Náš případ je dokladem, že upozorňování veterinářů na promořenost lišek a psovitých šelem obecně je nutné brát ne jako strašení veřejnosti, ale jako varování před reálnými a velmi závažnými až život ohrožujícími zdravotními následky pro člověka. U člověka se po pozření vajíček měchožila bublinatého nemoc postupně rozvíjí jako systémové onemocnění, které postihuje především játra a vzácně i mozek. Může však být infikován v podstatě kterýkoliv orgán. U námi popisované nemocné jsme mohli doložit infekci jater, ale bez následné terapie by hrozilo riziko dalšího rozsevu infekce s ještě závažnějšími následky.

Riziko nákazy tedy nelze podcenit. Ohroženy jsou především osoby pracující v zemědělství a lesnictví, osoby aktivní v myslivosti, majitelé psů a koček, ale i zahrádkáři. V České republice je v současnosti sledováno přibližně 10 pacientů s alveolární echinokokózou, z nich tři dochází na Infekční kliniku Nemocnice Na Bulovce.

 

V rámci předcházení infekce je vhodné dodržovat běžné hygienické zásady při manipulaci s definitivními hostiteli echinokoka. Práce v gumových rukavicích při ošetření ulovené lišky nebo jiných psovitých šelem není z dnešního pohledu šíření nákazy porušením mysliveckých zvyků (samozřejmě to neplatí jen v rámci prevence echinokokózy), ale přirozenou ochranou každého z nás. Při manipulaci se zvěří bez rukavic není pouhé opláchnutí rukou vodou zárukou dekontaminace.

Z pohledu majitelů psů je kromě toho nutné dbát na odčervování psa v pravidelných intervalech podle doporučení veterinárních lékařů. Účinnost odčervování je možné kontrolovat parazitologickým vyšetřením trusu. V případě ohrožení nebo podezření na možnou nákazu člověka lze provést sérologické vyšetření na přítomnost specifických protilátek v krvi.

 

Článkem s účastí řady zdravotnických odborníků a institucí chceme kromě poučného případu také ukázat, že rozpoznání infekce u nemocného s alveolární echinokokózou je složité a nákladné. Diagnostika i terapie jsou vždy týmovou záležitostí. Níže uvedený tým představuje zástupce pracovišť, kterými nemocná prošla a byla ošetřena. Přímo nebo nepřímo se o ní staraly skupiny odborníků jednotlivých pracovišť od lékařů, dalších specialistů po sestry a laborantky. Raději bychom všem zdravým, kteří patří do rizikových skupin, jak je uvádíme, přáli, aby se onemocnění vyhnuli jednoduchými, ale důsledně prováděnými preventivními opatřeními. Život s již rozvinutou a následně léčenou alveolární echinokokózou se může velmi nepříznivě zkomplikovat!

Za kolektiv autorů Roman KODET

 

Tým zástupců pracovišť podílejících se na diagnostice a terapii nemocné:

MUDr. Pavel Hladík, 3. chirurgická klinika 1. LF UK a FN v Motole, Praha

prof. MUDr. Roman Kodet, CSc., Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole, Praha

prof. RNDr. Libuše Kolářová, CSc., Mgr. Petra Kolbeková, Ústav imunologie a mikrobiologie a Národní referenční laboratoř pro tkáňové helmintózy, 1. LF UK a VFN v Praze

prim. MUDr. Radek Pádr, Klinika zobrazovacích metod 2. LF UK v FN v Motole, Praha

MUDr. RNDr. František Stejskal, Ph.D., I. infekční klinika 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce v Praze, Infekční oddělení KN Liberec

 

Zpracování dat...