Již delší čas uvádíme na stránkách našeho časopisu reportáže z výstav s množstvím ostrých výrobků mistrů nožířského řemesla. Předměty jsou to skutečně krásné, ale přemýšlel jsem o tom, že ne každý čtenář si dokáže představit, jak jednotlivé nože vznikly.
Proto jsme se rozhodli prostřednictvím tohoto fotoseriálu přiblížit procesy provázející zrod jednoho z nejzákladnějších nástrojů, který lidstvo od pradávna provázel. Jeho základní části – čepel a rukojeť jsou determinované svým účelem, přesto ale znovu a znovu dokáže překvapit, jak lze na stále stejném základu zrcadlit účel společně s osobností výrobce.
Pro některá povolání jsou nože nejen nástroj, ale přímo stavovská záležitost. Lovci a myslivci jedni z nich. Vždy mívali po ruce nějakou tu ostrou čepel, která musela být především funkční. To vedlo ke vzniku mnoha tvarů nožů, které jsou s lovem a zpracováním úlovku přímo spojeny. Namátkou jsou to nože typu lovecký tesák, skinner, nesmuk, páráček nebo zavazák.
Výrobu posledně jmenovaného typu nože přibližujeme alespoň na fotografiích našim čtenářům v připojeném fotoseriálu.
Jedná se nůž vyrobený ze sendviče z katru autorova dobrého přítele, komína staré trampské udírny v Brdech a jádra z oceli O2 (ČSN 19312). Rukojeť je jelení shoz nalezený taktéž v Brdech. Celková délka 210 mm, čepel délky 90 mm má tloušťku ve hřbetu 4 mm.
Ahoj Vláďo, můžeš se trochu pro naše čtenáře představit?
Dobrý den, jmenuji se Vladimír Drnec a narodil jsem se v roce 1972 v Příbrami. To znamená, že jsem se vlastně narodil v Brdském masivu, do kterého jsem chodil už od narození s rodiči a později moc rád sám. Můj rodný kraj - Brdská vrchovina mi natolik učaroval, že ačkoliv jsem projel mnoho zemí Evropy a procestoval mnohokrát celou naší zemi, stále se do pro mne magických Brdských lesů vracím a nemohu se jich nabažit.
Jak jsi se Vláďo vlastně dostal k nožířině? Kdys vyrobil svůj první nůž?
Ve 13 letech jsem si udělal první nůž vč. vykování z péra obracečky na seno a byl jsem v tom až po uši.
Živíš se výrobou nožů, nebo je to jen koníček?
Živím se truhlařinou, výroba nožů je můj celoživotní koníček.
Co pro Tebe představuje nůž?
Nůž je snad nejúčelnější nástroj na světě. Škála jeho podob a použití je fascinující - od nástroje pro vyřezávání, přes lov, zbraně a sebeobranu, kulinářství, až třeba po nástroj na operaci oka.
Kolik nožů jsi odhadem v životě vyrobil?
Přiznám se, že statistiku si nevedu, odhaduju to za ty roky tak na čtyři stovky.
Jaké máš kromě výroby nožů záliby?
Pobyt v přírodě, focení zvířat, práce s nožem - a to nejrůznější její podoby jako je třeba i použití v sebeobraně, zpracování zvěřiny a ryb. Co mne hodně baví je propagace velkého sekacího nože jako univerzálního nástroje s velkým rozsahem využití.
Máš nějaký vztah k myslivosti?
Táta, děda i praděda byli myslivci a já s nimi od mala chodil na lov, naháňky, dosled. Je mi to hodně blízké.
Vláďo, čepel na nůž z fotoseriálu je složená z materiálů, které mne na první pohled trochu překvapily. Je to náhoda - co zrovna dům dal, nebo máš rád materiály se zajímavou historií?
To je na delší odpověď. Brdy mají velmi pestrou historii od keltského osídlení, pálení milířů ve středověku, přes boje různých válek až po vojenské újezdy. Do dnešních dob se dají v těchto lesích najít artefakty z těchto dob, které jdou velmi dobře použít k výrobě nožů. Staré pilníky, péra automobilů zničených partyzány z II. světové války či panty ze srubů Rudé armády. Tyto materiály vzájemně kovářsky svářím a přidávám vysoce jakostní nástrojové oceli jako řezný střed. Důležité je najít správnou kombinaci těchto materiálů, aby byl nůž nejen hezký ale především dostatečně houževnatý. To znamená, aby ostří vydrželo jak dlouhodobou práci se zvěřinou, tak třeba práci se dřevem. Kouzelné pro mne je navíc to, že s těmito materiály je taky do mých nožů zakleta duše milovaných brdských lesů a dál vypráví svoje příběhy. Jelení shozy plné vůně brdské přírody tohle ještě umocňují. I když jako asi každý vyrábím nože i třeba z práškových nerezových ocelí, ty kovářsky svařované a palicí z první světové války ukované sendviče mají zkrátka duši, kus mého potu, invence a hlavně příběhy Brd v sobě.
Připravil Jan VÁVRA