Ze snímků, které se mi v poslední době dostaly do ruky, a byly některé také otištěny na stránkách Myslivosti, je patrné, že veškeré pasování je na vzestupu. Myšleno jak ceremoniál přijímání mezi myslivce, tak i pasování na lovce. Bohužel téměř ze všech záběrů, a to nejen zaslaných do redakce, jsou patrná velká množství pochy¬bení proti mysliveckým tradicím.
Že by aktéři nevěděli jak na to? Spíše tomu bude tak, že si pasující nenajdou čas nahlédnout do příslušné literatury a nebo to dělají stále stejně jako jejich předchůdci, stále stejně i se stej¬nými chybami. A to je velká škoda. Zejména proto, že je pasování je nejhezčí a nejpůsobivější ceremoniál, a pak také proto, že při tomto zvyku míváme nejvíce di¬váků z řad občanů - nemyslivců, kterým máme příležitost tímto aktem dokazovat, jak je myslivost ušlechtilá, jak novým myslivcům i zku¬šeným lovcům připomínáme etiku, morálku a další kladné vlastnosti při výkonu práva myslivosti a v neposlední řadě je to vyjádřením vztahu myslivců k přírodě.
Této příležitosti ke škodě myslivosti ale nevyužijí ti, kteří se omezují pouze na tři údery a krátká slova k nim, a ten hezký a dlouhý úvod před vlastním pasováním buď neznají, nebo se ho nechtějí naučit nazpaměť. Ano, formulace by měl pasující znát zpaměti, text se při pasování opravdu číst nemá.
Další chybou je, že před údery tesákem se někteří pasující omezují na čtení desatera či mysliveckého slibu. Tyto tímto nezavrhuji, ale je možno je uplatnit až jako dodatek, dát podepsat adeptovi po ceremoniálu, či je možno na závěr přečíst.
Aktu přijímání mezi myslivce by se nemělo říkat pasování na myslivce. Když tak přijímání mezi myslivce formou pasování. Mnozí naši kolegové argumentují, že myslivcem se nikdo nemůže stát provedením aktu pasování, že může být pouze přijat mezi ně a myslivcem se stane až po nabytí potřebné praxe a cenných zkušeností. Asi na tom něco je, ale hlavní je, že musíme v této oblasti rozeznávat dva ceremoniály: 1. přijímání mezi myslivce, 2.. pasování na lovce.
Obřad přijímání mezi myslivce by se měl připravit každému mladému myslivci, který řádně složil zkoušky a také tomu, kdo přechází do druhého mysliveckého kolektivu, když v tom prvním mu tento obřad neuspořádali a nakonec ho vlastně ani nepřijali mezi sebe. Přijímán by měl být každý myslivec ale jen jednou, zatímco pasován na lovce může být úspěšný lovec mnohokrát. Výčet toho, na jakou zvěř se pasuje, je totožný s předáváním nebo dáváním úlomků za úspěšný lov. Pozor, ale nikoliv totožný s dáváním úlomků zvěři jako poslední hryz, resp. poslední zob, neboť šelmám se poslední hryz nedává, ale pasování na lovce se dělat má.
A nyní se dostávám k tomu nejdůležitějšímu, co mne vedlo k tomu ukázat na chyby při pasování. Jak jsem již uvedl, k napsání tohoto článku daly podnět do redakce a i na mojí adresu došlé fotografie. Ale ty nejsou zvukové, a tak nevíme, co a jak pasující říkal a jak obřad prováděl, ale vidíme oblečení všech aktérů. A bohužel je většinou na první pohled vidět, že velmi často nemají aktéři na hlavách klobouky!
Myslivcův klobouk je výrazným znakem myslivosti, do určité míry vlastně jeho atributem. Vždyť myslivecký klobouk ozdobený stavovským úlomkem se ani v kostele nesmeká! A při veškerém pasování musí být klobouky na hlavách všech aktérů, i když je to v místnosti. Pasovaný jej při výzvě „poklekni myslivče“ smekne a drží na prsou do doby, než mu pasující začne předávat pasovací list (zbraň) a při pasování na lovce může mít na klobouku na pravé straně úlomek. Avšak jen po dobu obřadu a nenosí jej do půlnoci, pokud nelovil tento den. Pasování na lovce se může dělat i s opožděním.
Ten, kdo pasovaného uvádí, pasující, asistující funkcionáři, i trubači pak mají úlomky na levé straně klobouku - stavovské. Přijímaný myslivec nemá úlomek žádný. Že všichni musí být i vhodně myslivecky oblečeni, je asi nadbytečné zdůrazňovat. Veškeré maskovací části oblečení jsou samozřejmě vyloučeny.
A právě na zmíněných fotografiích to velmi často vypadá, jakoby myslivecké klobouky vůbec neexistovaly. Já jsem při psaní publikace Tradice a zvyky české myslivosti považoval klobouk při pasovaní za takovou samozřejmost, že jsem to ani zvlášť nezdůraznil, ale klobouk na hlavách účastníků na své ilustraci při pasování nakreslil.
Přátelé myslivci, věnujte prosím přípravě všech pasování větší pozornost, vše se naučte a prostudujte předem příslušnou literaturu. Pamatujte také na potřebné a vhodné působení na veřejnost.
Text a kresby Oldřich TRIPES