Časopis Myslivost

Kdo nikdy nepořádal takovou akci, těžko pochopí, kolik starostí s organizací takové akce je. A jelikož jsme byli na Ohradě, tradičním to místě našich soutěží, s evropským kláním už dvakrát, a navíc jsme nechtěli riskovat náladu počasí (jak jistě víte, většinou na Ohradě prší), logicky padla volba na soutěž tentokrát pod střechou a při největší české myslivecké výstavě Natura Viva. Poděkovat musíme výstavišti v Lysé, ačkoliv se výstavba nové haly zase odsunula, i ve „starých“ a prostorově napjatých poměrech jsme dostali k dispozici v podstatě celou půlku výstavní haly. Tak velké a tak nazdobené podium jsme v historii mistrovství ještě asi nikde neměli. Vévodilo mu dioráma s vypreparovaným jelenem, rozměrným pozadím lesa a kazatelnou, vše zakomponované ve skupinách smrčků.

Čtrnáctimetrové podium jsme opravdu potřebovali, neboť přijelo deset soutěžících tříčlenných týmů, tedy třicet jelenářů a k tomu dalších deset porotců a vedoucích výprav, nepočítaje v to další doprovod. Kromě naší reprezentace přijali pozvání jelenáři ze Slovenska, Německa, Polska, Rakouska, Maďarska, Slovinska, Srbska, Běloruska a Litvy. Český tým tvořili Jan Brtník, Jiří Frič a Tomáš Třeský, rozhodčím byl doyen rozhodcovského sboru Jan Kupka, vedoucím výpravy Josef Pubal.

V pátek 24. 5. postupně výpravy přijížděly do hotelu v Poděbradech, kde v podvečer v restauraci na lázeňské kolonádě proběhlo nejen přivítání, ale i představení a vylosování čísle soutěžících. Porota po poradě sdělila též podmínky a pravidla soutěžení na další den.

Sobotní dopoledne bylo už na výstavišti věnováno tréninku soutěžících a vyzkoušení si podmínek v hale. Svá místa si odzkoušeli také rozhodčí, pravda nebylo snadné vměstnat pod podium deset budek pro rozhodčí, aby byly zachovány podmínky regulérnosti a rovnosti pro všechny.

Úderem jedné hodiny nastal dlouho očekávaný moment nástupu výprav na soutěžení, mistrovské klání mohlo začít. Všechny přítomné pozdravil a úspěch popřál místopředseda Českomoravské myslivecké jednoty Ing. Jiří Chmel, který se nám jako jediný z funkcionářů věnoval po celou dobu mistrovství. Po usednutí rozhodčích do budek mohlo mistrovství pod dohledem zaplněné haly začít.

V první disciplíně prvního kola předvedli všichni soutěžící hlas mladého hledajícího jelena, základ jelenářského umu. Rozhodčí hodnotili systémem 1 - 6 bodů, nesměli vidět ani na soutěžící, ani do publika, čísla, v jakém pořadí předváděli své ukázky soutěžící, byla losována na podiu bezprostředně před ukázkou.

Ve druhé ukázce předvedli všichni soutěžící nejsložitější a zvukově nejbarevnější hlas – jelena stojícího u laní.

Zaplněné hlediště sledovalo s napětím ukázky, mnozí si zapisovali hodnocení porotců, samozřejmě oficiálně fungovali zapisovatelé, nad kterými bděli a správnost zápisu ověřovali dva supervizoři z řad zvolených vedoucích výprav. Zajímavé bylo ale také sledovat jaké různé druhy nástrojů soutěžící používali.

Po druhé disciplíně nastala pro zapisovatele chvilka horečného počítání, museli zjistit patnáctku soutěžících, kteří postupují do druhého kola. Ke smutku všech přítomných těsně, doslova o prsa asijské ženy, neprošel do druhého kola Jiří Frič, chyběl mu jeden jediný bod!

Ve druhém kole, ve třetí disciplíně, předváděla patnáctka šťastně postoupivších asi nejsložitěji předváděnou disciplínu – hlas dvou jelenů na říjišti, kteří jdou vedle sebe a hlasově se poměřují. Protože by měla v ukázce být jasně slyšet rozdílnost dvou hlasů, soutěžící volili možnost výměny nástrojů během ukázky.

V tu chvíli mi ale jako moderátorovi zatrnulo, neboť byl jako první vylosován náš Honza Brtník. První v ukázce vždy „nasazuje“ laťku u rozhodčích a nikdy v podstatě nemůže získat vysoký počet bodů. A opravdu, Honzovo hodnocení bylo ne zrovna veselé. Ač jsem stál na podiu a mohl vidět jen pár čísel (samozřejmě jsem nemohl ani naznačovat!), v tu chvíli jsem považoval vítězství Honzy za ztracené.

O to větší napětí panovalo ve čtvrté disciplíně, kterou byl vítězný ryk, nejhlasitější a nejryčnější ukázka, která se musela divákům líbit.

Po třech hodinách bylo dosoutěženo a nezbývalo spočítat, zda nebude rozstřel, letos jsme k němu přistoupit ale nemuseli. Krátkou pauzu čekání na spočítání a ověření výsledků vyplnil svým vábičským uměním Václav Svoboda.

Samozřejmě se na mne slétlo mnoho těch, kteří chtěli znát výsledky, ale já je opravdu neznal do poslední chvíle. Spíše jsme tedy probírali nedisciplinovanost rakouských a německých soutěžících, ti, kteří nepostoupili do druhého kola dokonce na chvilku odešli kouřit za podium! To by se opravdu stávat nemělo.

Naopak musím velmi pochválit diváky, kteří po celou dobu soutěže fandili, ale přitom při ukázkách dodržovali potřebný klid. Bylo pro mne potěšením z podia sledovat zaujatost některých a to, jak nejen disciplíny znají a vědí, co by měli slyšet, ale i to, jak je soutěž zaujala a vtáhla do dění. Díky vám, ještě jednou, přátelé.

Po připravení cen a nástupu na podium byli nejprve oceněni rozhodčí. Následně byla vyhlášena nejlepší družstva, pořadí určil součet bodů všech třech soutěžících. Naši skončili součtem bodů 483 na bronzovém stupínku, za součet 569 bodů brali druhé místo naši slovenští přátelé a za celkový součet 590 bodů se hrála vítězná polská hymna.

Každý tým dostal broušený skleněný pohár z dílny Milana Choutky, k tomu dárkové reprezentační tablo věnované firmou Sellier & Bellot.

Následovalo vyhlášení výsledků jednotlivců, tak jak se patří z hlediska napětí zpětně od třicátého místa. Všichni soutěžící dostali tašky s pozornostmi od firmy Sellier & Bellot, agentury Rembrandt, od ČMMJ odznak a od redakce časopisu Myslivost kromě dalších pozorností speciálně vyrobené tričko s logem mistrovství a limitovanou edici červeného vína s jelenem. K tomu dostal každý z účastníků z rukou místopředsedy ČMMJ Ing. Chmela speciální bolo se znakem mistrovství z dílny Romana Provazníka. Soutěžící na desátém až pátém místě navíc ceny věnované firmou ARMS CZ. Na děleném 16. – 17. místě se umístil počtem 89 bodů Jiří Frič.

Rozdíl bramborové a bronzové medaile byl jeden pouhý bod, čtvrté místo a jako cenu navíc obraz ak. mal. Václava Nasvětila získal za 198 bodů Jan Skrzetuski z Polska. Na třetím místě se počtem 199 bodů umístil trochu překvapivě nováček v soutěži Zoran Andrašev ze Srbska. Odměnou mu byl kromě potlesku špičkový dalekohled ZEISS věnovaný firmou KOZAP.

Soutěžící na prvních třech místech obdrželi kromě nádherných broušených pohárů z dílny Milana Choutky také bronzové, stříbrné a zlaté bolo z dílny Romana Provazníka, vskutku unikátní památku za účast v soutěži.

Vyhlášením druhého místa se vlastně oznamuje i vítěz, takže po vyhlášení, že druhé místo za 204 bodů získal Andrzej Misiak z Polska, způsobilo nadšený potlesk jak polských, tak českých příznivců. Andrzej přebral z rukou zástupce Swarovski Optik pro Českou a Slovenskou republiku Ing. Hlavačky špičkový puškohled Swarovski.

Jen jeden jediný a pouhý bod rozdílu byl oním jazýčkem na vahách, že se štěstí přiklonilo na stranu Honzy Brtníka. Jeho 205 bodů znamenalo nejen pohár pro vítěze v ruce, zlaté bolo na krk a převzetí kulovnice CZ 550 z rukou zástupce České zbrojovky Uherský Brod Ing. Štrajta, ale také hurónský křik a potlesk z řad všech přítomných. Poprvé v historii se stal někdo čtyřnásobným mistrem Evropy ve vábení! Díky Honzo.

Věřte, že stojí všechny starosti kolem mistrovství za ten pocit stát na podiu za zvuků české hymny a pod českou vlajkou, mnohým se draly slzy do očí a garantuji, protože už tak trochu vábiče znám, že v tu chvíli Honzovi ze srdce přáli vítězství i všichni soutěžící! Jenda je totiž nejen excelentní vábič s darem od Pána Boha, ale taky rovný, upřímný a sympatický mladý chlap, který se nikdy nepovyšuje nad ostatní a svým skromným tichým vystupováním boří veškeré bariéry mezi lidmi.

Po nezbytném fotografování a nespočetných potřásáních rukou a plácání po zádech nás ale čekal ještě odjezd do Poděbrad a závěrečný večer. V koncertním sále na kolonádě proběhl krátký koncert lovecké hudby spojený s představením nejlepších. V přilehlé restauraci pak proběhlo oficiální závěrečné poděkování, předání pamětních listů pro porotce i soutěžící, každý z účastníků dostal také velký klopový odznak se znakem mistrovství, samozřejmě  oficiální a supervizory podepsané výsledkové listy.

Zábava pokračovala až do půlnoci, tradičně proběhly děkovačky jednotlivých zemí pořadatelům, předání darů od delegací a nemohl chybět tradiční sborový zpěv národních písní jednotlivých národů. Výtečnou náladu podtrhlo Lovecké trio Praha, čeští trubači nás svojí hudbou provázali oba dny a byli jednou z perliček lesku letošního mistrovství. Patří jim za to velký dík.

Jsem-li ale u závěrečných díků, musím velmi poděkovat agentuře Rembrandt, resp. Petru Šeplavému a jeho rodině, který se mnou a moji manželkou táhl rozhodující část organizačních povinností, velký díky patří vábičům Josefu Kaprasovi, Lukášovi Linhartovi a Báře Pavlišové, velkou část zahraničních kontaktů na svých bedrech nesla Martina Novotná, ze Sekretariátu nám pak velmi pomohl též Josef Pubal. Celé mistrovství by nebylo možné zorganizovat bez odborného pohledu, nadšení a kontaktů předsedy Klubu vábičů Jana Kupky, odbornými radami přispěl i Václav Svoboda. Pomáhalo ale mnoho dalších kamarádů a také členů Klubu vábičů, zásadním předpokladem byla též vstřícnost vedení a majitele výstaviště v Lysé nad Labem. Omlouvám se těm, na které jsem ve výčtu pozapomenul.

Všem nám snad zůstanou v mysli hlavně pozitivní vzpomínky. Věřím, že úspěch mistrovství podnítí větší zájem o vábení nejen jelenů, že uvítáme v řadách Klubu vábičů, a nebo na kurzech vábení, další zájemce, těším se na to, že na středních a vysokých lesnických školách se ještě více rozvine výuka vábení jako doplněk výuky či alespoň zájmová činnost studentů.

Následující Mistrovství Evropy ve vábení jelenů přislíbili zorganizovat rakouští přátelé, další rok se možná premiérově podíváme do Srbska, velmi vážný zájem byl ale i ze strany běloruských myslivců.

Držme tedy palce, s odvoláním na nadpis tohoto článku, aby nebylo jen pošestnácté, posedmnácté, ale pro Honzu Brtníka třeba i popáté, ale nebudeme se jistě nikdo zlobit, když pro některého z našich jelenářů zazvoní onen „cenný kov“ premiérově poprvé.

Jiří KASINA