V pokoře a důstojnosti byla v pátek sedmnáctého května slavnostní vernisáží zahájena ve výstavním sále svätoantonského Muzea lovectví a myslivosti slovensko-česká výstava k devadesátinám Československé myslivecké jednoty. Její motto „Kdo je dobrým myslivcem, je i dobrým člověkem“ spisovatele Jana Vrby, bezesporu symbolizuje její obsahové zaměření. Přiblížit jedinečné výročí a také kus společné cesty našich myslivců historií. Ostatně dobrá spolupráce mezi českými a slovenskými myslivci byla navázána nejen v čase rakousko-uherské monarchie, posilována v období realizace projektu společné stavovské myslivecké organizace, pokračovala v dobách společného státu, ale nachází styčné plochy i dnes.
Výstavu uvedl ředitel muzea inženýr Marián Číž, který po úvodních mysliveckých signálech trubačů ze Střední odborné školy lesnické v Banské Štiavnici nejen že představil spolupořadatele, tedy Národní zemědělské muzeum Praha - Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství ze zámku Ohrada, Muzeum lesnictví a myslivosti ve Svätom Antone, Českomoravskou mysliveckou jednotu, Slovenskou poľovníckou komoru a Slovenský poľovnícky zväz, ale také zástupce jednotlivých pořadatelských institucí. Jmenovitě Ing. Tibora Lebockého, prezidenta Slovenskej poľovníckej komory a Slovenského poľovníckeho zväzu, poslance Národní rady Slovenské republiky, Ing. Štěfana Adama, státního tajemníka Ministerstva podohospodárstva a rozvoje vidieka Slovenskej republiky, Imricha Šubu, víceprezidenta C.I.C. a výkonného ředitele ústředí SPK a SPZ, RNDr. Štefana Šramku, předsedu Klubu histórie slovenského poľovníctva, Jozefa Baranyaiho, starostu obce Svätý Anton a dalších. České myslivce neoficiálně zastupoval básník a spisovatel PhDr. Oldřich Koudelka, člen kulturně propagační komise ČMMJ a člen Redakční rady časopisu Myslivost. A právě neúčast zástupců vrcholového managementu spolupořádajících Českomoravské myslivecké jednoty, resp. Národního zemědělského muzea, vyvolala ve většině slovenských mysliveckých přátel oprávněné rozpaky...
Marián Číž, dlouholetý ředitel svätoantonského muzea, nadšenec a duše mnoha kulturně společenských mysliveckých aktivit ve svém úvodním slově zdůraznil, že výstava se otevírá ne náhodou na prahu Mezinárodního dne muzeí. Muzejnictví a tradice pak tvoří paměť a kreativita, což ve výsledném efektu znamená společenský pokrok.
Řekl, že jen na základě minulých zkušeností našich mysliveckých otců a učitelů, těch, kteří před devadesáti lety, v dubnu 1923, společně zakládali Československou mysliveckou jednotu, dále obohacovaných o nové a stále novější poznatky je možné postupovat v organizované myslivosti kupředu. Dvojnásobně to podle jeho slov platí o práci s mládeží a začínajícími mysliveckými generacemi, pro které musí být tradiční hodnoty kulturního hmotného i nehmotného dědictví nasměrováním jejich příští péče o přírodu, zvěř i rozvoj myslivecké kultury a etiky. Jejich myslivecké životní filosofie.
V závěru svého vystoupení poděkoval ředitel muzea všem, kteří se o zdárné uskutečnění výstavy zasloužili. Jmenovitě Martině Novotné, Martinovi Slabovi, Oldřichovi Koudelkovi, Jiřímu Kasinovi, Aloizovi Kašiakovi, Peterovi Šomekovi, Viktoru Bilčíkovi, Štefanovi Engelovi, Ľubomírovi Šlaukovi, Janovi Hlaváčovi, ale rovněž všem svým kolegům a kolegynim z muzea. Redakci Myslivosti pak za mediální i lidskou propagaci akce, stejně jako za intervenční pomoc při změně negativního stanoviska Ministerstva kultury České republiky k vývozu vzácných exponátů z ohradského muzea na Slovensko, čehož příčinou je nedořešená kauza „krevní plazmy“.
Poděkoval také „mysliveckým děvčatům“ z Jaroměřic u Jevíčka - Míle, Helence a Pavlínce Hlaváčovým - která do Antona poslala na vernisáž vynikající malohanácké svatební koláčky. Coby symbol společného a tradičního svazku myslivců a poľovníků. A že šly tyto skvělé „sladké jednohubky“ máčené v rumu na odbyt, je víc než jasné.
Samotná svätoantonská výstava se návštěvníkům může na první pohled zdát poněkud chudou a strohou. Opak je však pravdou. Bez zbytečného „pozlátka“ představuje nejen historii spoluzakládajících mysliveckých institucí, a to na pětici faktografických panelů, ale také unikátní kolekci dvaceti historických palných zbraní ze sbírek ohradského loveckého muzea. K vidění je tvorba originálních pušek z dílen například puškařů Ferdinanda Morávka a věhlasného Antonína Vincenta Lebedy. Z jižních Čech zamířila na Slovensko i část proslulé Sallačovy sbírky jelenovitých. Vybranou kolekci paroží citlivě doplňují výtvarné práce Mistra Jiřího Židlického, které ztvárňují právě ty druhy jelenovitých, které jsou na výstavě k vidění.
Letos si připomínáme pětasedmdesátiny akademického malíře a restaurátora Viktora Bilčíka. Jeho tvorba je tedy na výstavě reprezentovaná kresbami a grafikami zpodobňujícími vysokou zvěř Slovenska, stejně jako další druhy zvěře. K výtvarným dílům jsou pak přičleněny význačné slovenské i české trofeje nedávné minulosti i současnosti. Oba umělci nejsou na výstavě k devadesátinám Československé myslivecké jednoty vybráni náhodou. Svou tvorbou totiž aktivně pomáhali mysliveckým organizacím při realizaci výstav, kulturních a společenských akcí, ale rovněž obohatili mnohé příbytky myslivců a lesníků.
Na výstavě však je k vidění i ukázka z tvorby Jaroslava Bézy, a to především coby tvůrce plakátů a letáků k Červnu - měsíci myslivosti, resp. autora loga stavovské myslivecké organizace. Vitrínu s jeho tvorbou doplňuje ukázka mysliveckých vyznamenání a některých knih, věnovaných význačným osobnostem společné myslivosti, například profesorovi Josefu Hromasovi.
Výstavní panely jsou snad výstavní hodnotou největší, byť by se tak nemohlo zdát. Zaujmou faktografickou hodnotou. Mnozí z nás si často neuvědomují, že například již v roce 1692 vznikla Myslivecká bratrská pokladna a na území Čech, Moravy a Slovenska byly zakládané zemědělské, lesnické a jiné spolky, které souvisely s myslivostí. Přes všechny potíže vznikl časem, již po zániku monarchie Československý myslivecký a kynologický říšský svaz.
První Lovecký ochranný spolek pro Slovensko byl založen díky iniciativě hronovského rodáka armádního generála MUDr. Jana Červíčka v roce 1920 v Bratislavě. Byl jednou ze zakládajících organizací stavovské myslivecké organizace z dvaadvacátého dubna 1923.
Když v červnu téhož roku vyšlo první číslo Stráže myslivosti, vyšlo i první číslo časopisu Nimrod.
Společně se obě strany podílely i na vzniku mezinárodní myslivecké organizace.
Listopadová schůzka v roce 1928 v Palárikove a Nových Zámcích vedla k založení C.I.C. A tak bychom ve výčtu společných národních i nadnárodních aktivit mohli pokračovat ještě hodně dlouho.
Příběh času samozřejmě běží nejen na informačních panelech aktuálně otevřené výstavy. Běží i dnes, a to je dobře. Obě strany měly skvělé, světoznámé osobnosti, které naše myslivosti povyšovaly na absolutní špičku v chovu, ochraně a péči o zvěř. A stále povyšují, což dokázalo nedávné šedesáté zasedání Mezinárodní organizace pro chov a ochranu zvěře - C.I.C.
S odchodem s některých z nich do mysliveckého nebe - Josefa Hromase, Pavla Hella, Jaromíra Kovaříka a mnoha dalších, by však neměl odkaz bardů devadesátileté myslivosti skončit v prachu zapomenutí. Mějme je na srdci a v jejich odkazu vykonávejme myslivost pro generace příští. Zaslouží si to oni i my.
Výstava, o které jsem si dovolil psát, které jsem se s pokorou zúčastnil, která mi dala možnost setkat se s báječnými přáteli, ale také mne donutila zamyslet se, potrvá do konce září. Věřím, že ji navštíví nejen ti, kteří se měli zúčastnit slavnostní vernisáže, ale především návštěvníci třiadvacátých Dnů sv. Huberta, které se ve Svätom Antone uskuteční na přelomu srpna a září.
Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky Jan HLAVÁČ