Když jsem se s ním v životě setkal poprvé, nebylo to kvůli mysliveckým obrázkům a koloritu z jeho palety startujících lucerniček svatojánských mušek. Bylo to kvůli zeleným vlnám jara. Jara v kraji, který tolik miloval a já tu lásku plně obdivoval a sdílel s ním. Byl to úžasný vztah. Snad i závislost na všem, kam ty říční vlny spěchají, kde usínají s posmutnělým břehem a v divoké bouři se poté rozpadají na kapičky poznání lidí, kteří blízkost toku po generace mají v duši. Inženýr Bohumil Siegl se na mne, v tom kraji Oty Pavla, tenkrát usmál a stisknul ruku, jako by chtěl naznačit, že to náhle vzplanuté přátelství lidí značně rozdílného věku bude mít trvání dlouhé, jako dlouhá jsou rána či večery u Berounky, pod bájným Karlštejnem či mlýnem Nezabudickým. Že bude trvat tak dlouho, než je rozčísne neúprosný čas…
Více >