Časopis Myslivost

Letošní rok s dvěma měsíci nezvykle vysokých teplot a srážek pouze ve formě místních přívalových dešťů omezil výnos luk a pastvin i přirozeného, jindy velmi úživného porostu v přiměřeně zakmeněných lokalitách. Kdo se přičinil na senu z prvních sečí, má téměř vyhráno. Sena se dalo připravit skutečně hodně a dokonce i dobře usušit, ale také do něj bude muset hospodář dříve sáhnout.

Obiloviny letos vyšly velmi dobře, i když bylo nezvyklé vidět nesklizené ječmeny a pšenice v nižších polohách ještě v první a druhé dekádě srpna. Srážky ale přišly mnohem později – a tak se porosty obilovin sklidily bez narušení plísněmi. Ovsy s pozdějšími nároky na vláhu také vyšly většinou dobře. Rozhodně se dá letos (s výjimkou kukuřice, která v srpnu smutně ukazovala úzké listy a slabé klasy) po sklizni očekávat nižší cena obilovin než v loňském roce. Ovšem vývoj cen během roku je vždy neodhadnutelný.

Nicméně, jaká je letos v přírodě realita? Pokud se v září neudrží alespoň průměrné teploty a zároveň vydatné srážky, bude úživnost zbytků přirozených porostů doslova mizerná. Vysoká zvěř i zajíci budou silně strádat nedostatkem objemných krmiv. Nikoho nepřekvapí, že zbytky zelené hmoty budou mít vzhledem k letnímu průběhu vegetace nízký obsah živin i minerálních látek.

I přes podstatný přísušek se dá kupodivu počítat s bukvicemi. Letos se tedy zvěř může jen obtížně zakrmit a vytvořit před zimou dostatečné tukové rezervy. Koncem září a v říjnu se vždy poněkud oživí jeteloviny, ale to je pastva s nadbytkem bílkovin a nedostatkem vlákniny. Spolu s prvními lístky ozimé řepky – o kterou bude rozhodně veliký zájem – bude vznikat dietetické riziko alkalóz.

Jediné, co můžeme dělat, je hojné zakládání sena a slámy do krmelců v blízkosti polí. Zkušenost ovšem praví, že ani toto opatření nic neřeší a zvěř dá se zjevnou touhou po kafilérově lopatě přednost mladé řepce a později přemrzlým vojtěškám a jetelům. Taková výživa silně nahrává zhoršení imunity, tedy rozvoji parazitů i bakteriálních chorob.

Ale to přece není nic nového. Na podzim je vždy méně krmiv, však se zvěř nějak obejde, ohryz a škody na polích velkoryse přejdeme nebo uhradíme? Až s prvními mrazy a sněhem založíme do jeslí a koryt?

Srážky v poslední dekádě srpna závažnou situaci rizika nedostatečného mechanického nasycení zvěře přece jen částečně zmírnily. Bachorová mikroflóra je velmi citlivá i na drobné změny v krmné dávce či nekvalitní vlákninu.

Ale větším zlem je nedostatek objemných krmiv. Nedostatečně nasycená zvěř bude přijímat i krmiva velmi špatné kvality, což zase vede k narušení mikrobiálního trávení. Už zmíněný příjem řepky či jiných nevhodných porostů ukazuje na minimum ochranných mechanizmů zejména srnčí zvěře.

Co zvěři hrozí

Shrňme rizika, která zvěři spolu s vydatným lidským přispěním příroda letos nastražila. Nedostatek kvalitní pastvy na loukách i v lesních porostech a nízký obsah živin ve většině porostů a reálné riziko plísní a působení mykotoxinů. Zvýšené vyhledávání pastvy na dieteticky nevhodných polních porostech.

Zhoršená kondice zvěře před zimou znamená menší tukové zásoby. Ve skutečně zhoršených úživných podmínkách nízké zabřezávání, možnost potratů a zpomalený vývoj letošních mláďat. Pravděpodobně budou mít jeleni i srnci malé tělesné zdroje a rezervy v počátku parožení. Parožení by bez patřičné nápravy výživy mohlo mít méně uspokojivý výsledek, než bychom mohli v obvyklých, lepších podmínkách očekávat. Zhoršená imunita spolu se sníženou kondicí znamená intenzivnější zasažení zvěře parazity. Větší škody na polních i lesních porostech. O razantnějším působení škod silně přemnoženou černou zvěří nemluvě.

Možnosti nápravy

Co můžeme pro zvěř udělat? Podle úživnosti porostů a jejich reálného stavu posoudit zásoby sena i možnosti dalšího nákupu. Letošní příznivé počasí v době sklizně obilovin znamená kvalitní slámu. Nikdo z nás nedokáže předpovědět průběh počasí v následující zimě, ale možnost extrémních mrazů a velkého množství sněhu po vysokých letních teplotách je pravděpodobná. A sláma je rozumnou možností, i když pro srnčí zvěř rozhodně ne ideální.

Vhodnější je sláma z jařin než z ozimin, obecně se nejčastěji přikrmuje ovesnou slámou nebo slámou z jarního ječmene. Kukuřičná sláma má méně vlákniny a zejména vlákninu s nevysokým stupněm lignifikace.

Základním parametrem kvality slámy je přítomnost plísní a tedy možnost obsahu mykotoxinů. To je zase velká nevýhoda kukuřičné slámy, podzimní deště spolu s nízkými teplotami nebo poškození mrazem vytvoří pro narušení plísněmi ideální podmínky. Mykotoxiny se nejvíce vyvíjejí, pokud dochází k častým změnám vlhkosti a teploty. Jejich produkce je obranným mechanizmem plísní proti zhoršujícím se podmínkám.

Připojená tabulka uvádí základní výživné hodnoty obvyklých krmiv, porovnání výživných hodnot slámy s kvalitním lučním a vojtěškovým senem. Pro představu o dietetice a rizicích pastvy zvěře na mladých zelených porostech jsou uvedeny i obsahy škrobu a cukru.

Možnost nákupu krmiv je vždy omezena finančními zdroji. Z praxe je dobře známo, že dobré úmysly dokáže zmařit nekompetentní kolektivní rozhodování a neexistence vlastnického vztahu. Obvyklé nájmy honiteb většinou nevytváří perspektivní přístup k výživě zvěře. Ceny obilovin byly letos po sklizni relativně příznivé. Nákup většího množství obilovin s sebou nese nároky na kvalitní a spolehlivé uskladnění. Je i více možností – například získání zbytků po čištění osiv, nákup mlýnských produktů, využití místních zdrojů zbytků a odpadů potravinářského průmyslu. Konkrétně mají takové zdroje tyto výhody a nevýhody či rizika:

Zbytky po čištění osiv: není vhodné nakupovat nejhorší podíl, ve kterém jsou nejdrobnější obilky a jejich zlomky, převažují slupky a plevy. Právě v tomto podílu je nedefinovatelná směs semen plevelů (i když se kvalita semenářských porostů po této stránce značně zlepšila), které mohou mít záporné zdravotní účinky. V nejdrobnějších obilkách je vyšší pravděpodobnost obsahu mykotoxinů. Tato hmota patří na kompost nebo k technickému využití.

Pšeničné otruby: v zásadě a při rozumném dávkování je to vyhovující příspěvek k mechanickému nasycení zvěře. Ovšem přepočteme-li využitelné živiny vzhledem k ceně a k obsahu v obilovinách či směsi, pak otruby žádnou výhrou nejsou. Podle stupně vymletí obsahují více či méně endospermu neboli škrobu. Vláknina otrub sama o sobě nemá vliv na peristaltiku předžaludků, ale mikroflóra přežvýkavců ji velmi dobře využívá. Jejich rozporuplnou výhodou je vysoký obsah fosforu, který při nadměrném zkrmování otrub změní poměr vápníku k fosforu, což zhoršuje využitelnost vápníku. Za přiměřenou dávku pro přežvýkavce je možno považovat 0,1 – 0,2 kg na 100 kg živé hmotnosti.

Sušené produkty: sezónně se objevují jablečné výlisky, které vypadají velmi lákavě. Na jejich ceně se nepříznivě podílí náklady na sušení, a proto je v porovnání vůči výživné hodnotě jiných produktů nevýhodná.

Sušené cukrovarské řízky jsou zdrojem velmi kvalitní, dieteticky působící vlákniny s obsahem pektinu. Jejich energetická hodnota je v porovnání s ječmenem výrazně nižší a cena, vzhledem k nákladům na sušení, vyšší. Takže ekonomicky to není výhodné krmivo.

Vojtěškové úsušky jsou tradičním doplňkem objemu. I když je jejich dietetické působení záporné (je to jemně pošrotovaná hmota) mají vysoký obsah vápníku a bílkovin. Obsahují beta-karoten (provitamin vitaminu A), jehož obsah je významný a přínosný. Nejvyšší je u úsušků sečených v raných fenofázích a během skladování pomalu klesá. (V senu je obsah beta-karotenu působením slunečního UV záření minimální). Bez A vitaminu se funkčnost epitelových tkání zhoršuje až po závažné zdravotní poruchy. Obsah živin je v každé šarži úsušků jiný, protože se sklízí v různých fenofázích.

Vztah beta-karotenu a A vitaminu je známý. Lze předpokládat, že v kvalitním pastevním porostu je dostatečný obsah beta-karotenu pro tvorbu A vitaminu k obvyklé metabolické potřebě a také k vytvoření zásoby A vitaminu v játrech na část zimního období. Nekonkrétní pojem „část“ znamená, že záleží na kvalitě pastvy zvěře, zda si tuto zásobu životně skutečně důležitého vitaminu na zimu vytvoří. Staré, zaschlé a živinami nedostatečně zásobené porosty to rozhodně neumožní. Pak je na chovateli, aby zvěři dodal prostřednictvím doplňkové krmné směsi A vitamin.

Uvedené příkrmy je třeba podávat po návyku, často, pravidelně a v malých množstvích. Nejen naše zvěř, ale i skot, kozy a koně dokáží vyvinout veliké úsilí k tomu, aby se mohli nažrat jádra, krmných směsí a jiných krmiv se špatným až vysoce rizikovým dietetickým působením. Dají si velikou práci s oddělením jadrného podílu míchanic, který přijmou raději než seno, senáže, siláže a zelenou hmotu. Následkem jsou acidózy, snížení funkčnosti předžaludků až závažné a následně dlouho napravované poškození sliznic předžaludků.

Zejména jemně šrotované obiloviny umožní rychlé rozvinutí fermentace, prudký nárůst nekompenzovatelného množství kyseliny mléčné a vývoj plynů. U hospodářských zvířat se významně sníží užitkovost, u zvěře v takovém případě musíme počítat s oslabením a velmi podstatným snížením imunity až úhyny. Černé zvěře se to netýká, přesně podle starého přísloví, že prase všechno spase.

Svépomoc v krmivech vypadá lákavě, jenže v reálné situaci je to jen amatérské řešení s řadou nedostatků. Většinou ten poradí to a ten tohle, výsledkem je často zásadní nedorozumění a pro zvěř osudné chyby.

Rozumný přístup spočívá v reálném posouzení zásob či možností nákupu kvalitního sena a letos raději i slámy. Uskladnění musí být alespoň v přístřešku, když už ne v uzamykatelné hale. Podle stavů zvěře a předběžného odhadu, kdy raději předpovíme nejhorší možné zimní klima a stanovíme možnosti přikrmování objemu. Což děláme každý rok?

Podle dávek objemných krmiv a jejich kvality můžeme zvolit jadrný příkrm. Ideální kombinace je oves a ječmen s přídavkem „na míru“ sestavené krmné směsi. Měli bychom zvolit kondiční příkrm na pozdně podzimní dobu a počátek zimy. Tím vytvoříme spolehlivý návyk zvěře na krmná místa a po odběrech trusu na koprologické vyšetření můžeme s předpokladem účinného přeléčení provést příkrm medikovanou směsí.

Rozdíl bude v účinnosti ve volné honitbě, farmách a oborách. Jestliže ve volné honitbě provedeme medikaci jedenkrát ročně, je účinnost vždy ovlivněna dodržením metodiky, ale aspoň není riziko vzniku rezistencí parazitů – jeden zásah na to prostě nedostačuje. Faremní chov zvěře s jejich vysokou koncentrací vytváří nutnost aplikace antiparazitik několikrát ročně a zde je rezistence velmi reálná.

Ale krmné směsi jsou u přežvýkavců doplňkovým řešením. Ne ve smyslu okrajového nebo málo významného. Doplňují v krmné dávce živiny, které jsou v objemovém základu krmné dávky nedostatečné, špatně využitelné nebo v nespolehlivém množství. Řada živin, zejména vitamínů a mikroprvků může být v potřebném množství a dobře využitelné formě dodána jen a pouze prostřednictvím krmné směsi. Kromě toho umožňují vybilancovat poměr bílkovinné a energetické složky, taktéž vyřešit disproporce v obsahu vápníku, fosforu a hořčíku. Po dietetické stránce o nich platí totéž, co o obilovině. Jejich nadbytek je škodlivý až nebezpečný.

Závažné dietetické poruchy a jejich prevence

Acidóza je charakteristická pomnožením bakterií (streptokoků a zejména laktobacilů) v bachorové tekutině. Riziko acidózy vzniká, umožníme-li zvěři bez návyku příjem obilných šrotů, a to zejména v jemné struktuře nebo podáním většího množství šťavnatých krmiv s vysokým obsahem cukru (ovoce, polocukrovka, cukrová řepa). Při akutní acidóze tyto bakterie rychle a intenzivně produkují vysoké množství kyseliny mléčné a dochází k poklesu kyselosti bachorového obsahu až pod 4 pH.

Tento stav vede k narušení rovnováhy mikrobiálního života v předžaludcích a zejména k vymizení nálevníků a tudíž i k poklesu tvorby mastných kyselin, které produkují. Epitely sliznice bachoru postupně rohovatí jako obranná reakce na poškozování kyselinou mléčnou a může také dojít k horšímu následku – sloupání sliznice bachoru, což je stav ohrožující život zvířete.

V závažnějších případech dochází k zástavě bachorové motoriky, na zvěři se projevuje apatie, třes, kolikové bolesti, nekoordinovaná chůze a ulehnutí. Projevit se mohou průjmy, dehydratace, akutní záněty paznehtů.

Záněty paznehtů vznikají působením toxinů patogenních bakterií, které spolu s kyselinou mléčnou pronikají do krve a způsobují růst měkké rohoviny, v závažnějších případech se ve škáře paznehtu hromadí tekutina v důsledku vyšší propustnosti kapilár paznehtu. Vzniká tzv. neinfekční zánět hlubokých vrstev paznehtu. Tekutina postupně proniká ven a vznikají zarudlé otoky, které se později jako každá otevřená rána infikují. 

Pokud by byla možnost provést nápravu – tedy v podmínkách obory či farmy – je třeba podávat bikarbonát sodný neboli jedlou sodu spolu s krmným vápencem ke kompenzaci kyseliny mléčné a zvěř krmíme pouze senem. V závažných případech je možný veterinární zásah spočívající v nitrožilním podávání bikarbonátu sodného do žíly. I když je reálný spíše v chovech hospodářského skotu.

Při dlouhodobě špatně sestavené výživě, což je nejčastěji nedostatek hrubé a strukturální vlákniny nebo nadbytek energetických komponentů, vzniká chronická acidóza. Narušení mikrobiální rovnováhy a snížení pH není tak výrazné jako při akutní poruše, i tak ale vzniká řada poškození organizmu a dochází k nízkému využití živin. Tento stav je více či méně patrným, ale zákonitým následkem nedostatku objemného krmiva v krmné dávce přežvýkavců. Může se projevovat vyhublostí, nepřiměřeně malým tělesným rámcem nebo jen špatnou kondicí. Obecnými příznaky jsou nechutenství, hubnutí a kulhání. Problémem acidózy je i odvápnění kostry, protože zdravý metabolizmus vápníku je narušen jeho potřebou na neutralizaci kyseliny mléčné.

Náprava spočívá v úpravě krmné dávky. Hlavně podáváním sena ke zvýšení podílu vlákniny a jedlé sody kompenzaci kyseliny mléčné. V krmné dávce zvěře se snažíme zvýšit podíl minerálních látek, nejlépe uhličitanu vápenatého.

V oborách a faremních chovech může být paradoxem, že při snaze o realizaci dobré genetiky a nejlepší chovatelské výsledky se zkrmuje více obilovin a krmných směsí, než je vhodné. Prevencí je obecné pravidlo, že minimálně 2/3 sušiny krmné dávky tvoří objemná krmiva a maximálně 1/3 sušiny obiloviny a směsi.  

Rozdělení zvěře na okusovače,  spásače a potravní oportunisty je z tohoto pohledu dobrou nápovědou. Typický okukovač, srnec, využívá lehce stravitelné části rostlin s vysokým obsahem živin.  Přednost dává mladým pupenům a listům či výhonkům dřevin, trávám a bylinám v raných fenofázích. Jeho trávicí trakt je charakteristický relativně malým objemem předžaludků a i délkou střeva. Proto není schopen využívat silně lignifikovanou vlákninu, například starší porosty trav. Srnec dobře snáší vyšší podíl jádra v krmné dávce, ale jeho trávicí trakt je citlivější na dietetické chyby, než ostatní vysoká zvěř.

Opak okusovače, spásač, je muflon a kozoroh. Rovněž jejich domestikované formy, kozy a ovce maximálně využívají vlákninu, a to i lignifikovanou, tedy starší porosty a slámy. Jejich trávicí trakt má vzhledem k velikosti těla velkou kapacitu, což je podmínka dobrého využití objemných krmiv. Mají skutečně velmi dobrou schopnost získat maximum živin i ze starších a živinově chudších porostů.

Přídavky obilovin mají pro ně smysl pouze v době laktace a intenzivního růstu. Krmné směsi tehdy, když je třeba vyrovnat bilanci vápníku, nedostatek v tuku rozpustných vitamínů a mikroprvků, nebo v období, kdy mají dlouhodobě k dispozici jen živinově velmi chudá objemná krmiva.

Mezi okukovače a spásače se řadí potravní oportunisté, které u nás představuje jelen. Ve výběru potravní složky je přizpůsobivý, jeho trávicí trakt využívá stejně dobře všechny složky vlákniny. Přídavky jádra i směsí jsou vhodné v době růstu, parožení a laktace.

Alkalóza je, dá se říci, opačným stavem, ale ne ve smyslu správně fungujících předžaludků. Příjmem krmiva s vysokým obsahem dusíkatých látek dochází v bachoru k nadměrné tvorbě čpavku a zvyšování pH.

Typickou nepříznivou situací je podzimní příjem obrostlých či přemrzlých jetelovin, mladých porostů řepky i obilovin, zejména po aplikaci dusíkatých hnojiv. Jako akutní může alkalóza vzniknout jako následek příjmu močoviny (třeba z nelegálně získaného doplňkového krmiva pro dojnice či výkrm skotu bez znalosti jeho složení). Dochází k intenzivnímu rozkladu močoviny a vzniku čpavku a oxidu uhličitého. Čpavek následně alkalizuje bachorový obsah a absorbuje se do krve. Jako nervový jed ochromuje nervová zakončení mechanoreceptorů bachoru, poškozuje nervovou regulaci motoriky předžaludků a podle závažnosti vzniká více či méně akutní nadmutí, hrozí i otrava celého organizmu. U zvěře se projevuje nadměrné slinění, což je snaha o okyselení bachoru, třesy až tetanické křeče. Podobná poškození mohou nastat i u mláďat i z nadbytku dusitanů a dusičnanů v pastvě.

Akutní nadmutí se objevuje u přežvýkavců při nahromadění velkého množství plynů v předžaludcích a v situaci, kdy přirozeným způsobem, tedy krkáním nemohou odcházet pryč. Může nastat z vysokého příjmu lehce stravitelných sacharidů v krmné dávce (šroty jemné struktury, šťavnaté krmivo s vysokým obsahem cukrů) které umožní prudký rozvoj laktobacilů a následnou produkci plynů. Typické bývá v malých obůrkách, kdy zvěř přijme větší množství ovoce. Vzniká i při překrmení bílkovinnými krmivy (hlavně řepka, dále vojtěška a jetele v raných fenofázích i zapařená zelená píce, kde v bachoru pokračuje její fermentace). Plyny a uvolněný čpavek způsobí nefunkčnost regulace a motoriky bachoru.

Bachor můžeme přirovnat k tlakové nádobě s ventily, vybavenými uzávěry fungujícími proti tlaku. Jakmile se tlak nadměrně zvýší, ventily se uzavřou a pokud v nádobě trvá vyvíjení plynů, tlak se dál rychle zvyšuje. Vzhledem k toxickému působení čpavku a jeho snadnou resorpci do krve je nadmutí z překrmení bílkovinami, tedy akutní alkalóza, nebezpečnější než nadmutí z přebytku glycidového krmiva.

V bachorovém prostředí může dojít i k hnilobným procesům. Nastane při dlouhodobém přebytku bílkovin v krmné dávce při současném nedostatku glycidových krmiv, tedy nedostatku energie pro mikroflóru. Zvěři tato porucha také hrozí, přijímá-li zaplísněná, zmrzlá, zahnívající a zeminou či jinak znečištěná krmiva. Kromě obsahu toxických produktů rozkladu, které výrazně likvidují bachorovou mikroflóru, se do trávicího traktu dostává patogenní mikroflóra, která má také silně záporné působení na přirozený fermentační proces. Častou příčinou je, mírně řečeno, velmi nerozumné navážení siláží a senáží, které „zbyly“ na farmách živočišné výroby. V siláži i senáži po asi šesti hodinách začíná probíhat druhotná fermentace a druhý den je považována za nevhodnou ke krmení. V průběhu dalších dní je hmota znehodnocená mikrobiálním záhřevem a masivním výskytem kvasinek a zejména plísní, které produkují mykotoxiny, rozvojem aerobní mikroflóry a vzniku kyseliny máselné a dalších produktů rozkladu. Nevěřme tomu, že zvěř tuto hmotu nebude přijímat. V období strádání jak energetického i po stránce mechanického nasycení zvěř taková krmiva přijímá.   

Letošní léto začínající nadměrnými srážkami a pokračující výrazným suchem je zřejmě dalším nezvyklým klimatem, jakých bude přibývat. Je velmi pravděpodobné, že bude následovat i extrémní zima. Péče o zvěř je naprostou nezbytností a kromě obětavé práce nezbývá, než se také naučit získávat na krmení zvěře dostatečné finanční zdroje.

Ing. Martin MOHELSKÝ