IWA 2013 přinesla dvě nové lovecké kulovnice od velkých výrobců, Sauer S101 a Mauser M12. Obě zbraně směřují v poměru k renomé obou značek tak trochu nezvykle do segmentu cenově dostupných zbraní, což je zřejmě důsledek stále ještě probíhající ekonomické krize.
Prosím, nepleťte si teď pojem cenově dostupný s pojmem laciný. Obě zbraně směřují svoji cenu „na krámě“ někam do prostoru 1200 – 1400 EUR, ale jejich snahou je dát za tuto cenu maximální užitnou hodnotu, respektive neslevit z kvality spojované se jménem značky. První zmínku o obou zbraních jsme přinesli již v souhrnné reportáži z IWA 2013 a nyní jsem měl možnost otestovat Mauser M12 do všech detailů.
Mauser M12 je lovecká opakovací kulovnice s válcovým odsuvným závěrem uzamčeným celkem šesti uzamykacími ozuby ve dvou řadách. Ozuby uzamykají přímo do hlavňové stopky.
Vlastní tělo závěru je poměrně mohutné, průměrem shodné s průměrem uzamykacích ozubů. Toto uspořádání by mělo bránit příčení závěru v jeho vedení a také omezit možnost vnikání nečistot do pouzdra závěru. Závěr má vytahovač uložený suvně v radiální T drážce a dva válcové odpružené vyhazovače nesené přímo v těle závěru. Jedná se tedy o koncepci suvného nabíjení, která se z uživatelského hlediska vyznačuje hlavně tím, že nábojnice je vyhozena stále stejně razantně, bez ohledu na rychlost pohybu závěru.
Takto řešený závěr je také možné snáze nabíjet jednotlivými náboji přímo do hlavně. To tradiční mauserovská koncepce s dlouhým perem vytahovače neměla příliš ráda. Z důvodu omezení namáhání vytahovače se doporučuje zbraně s klasickým mauserovským odsuvným závěrem nabíjet vždy ze zásobníku, i pokud by se jednalo o jednotlivý náboj.
Pokud se tedy zamyslíme nad koncepcí systému Mauseru M12, jedná se o prakticky úplný odklon od tradičního kánonu pušky vzor 1898 a jejího kontrolovaného nabíjení.
Uzamčení ozuby ve více řadách je weatherbyovské, vyhazovače nesené v čele závěru jsou winchesterovské, vytahovač také nepatří do tradice. Ale celek je plně funkční, spolehlivý a jedná se o veskrze soudobou konstrukci, která sleduje současný trend.
Z vnějšku se ovšem Mauser M12 drží mauserovské tradice. Oba můstky pouzdra závěru jsou válcové, mezi nimi je ponechán rozměrný prostor pro nabíjení a manipulaci s náboji.
Zcela odlišná od mauserovského „křidélka“ je také pojistka. Je sice umístěna na matici závěru, ale je otočná kolem svislé osy s hmatníkem vyvedeným na pravou stranu zbraně. Nekoliduje tedy ani s hodně nízko namontovaným zaměřovacím dalekohledem. Má tři polohy: hmatník zcela vpředu – odjištěno; hmatník ve střední poloze – zajištěno, závěr lze otevřít a vyjmout; hmatník zcela vzadu – zajištěno, závěr nelze otevřít. Při napnutém úderníku vystoupí jeho hlava z temene matice závěru a slouží tak jako výstražník.
Závěr lze snadno rozebrat a zkontrolovat a vyčistit úderník. Ve střední poloze pojistky vyjměte závěr směrem vzad (doraz závěru je umístěn tradičně, na levé straně zadního můstku pouzdra závěru) ze zbraně. Nyní jej otočte vzhůru nohama. Na přední hraně matice závěru je přibližně naproti kořeni kliky závěru malý odpružený čep. Po jeho stlačení lze matici závěru pootočit vůči tělu, tím se rozpojí bajonetový spoj a matici závěru s úderníkem a bicí pružinou lze sejmout. Klika závěru je přímá, válcová, ukončená klasickou kuličkou.
Spoušťový mechanismus nemá napínáček, má jednoduchý odpor továrně nastavený nominálně na 9,7 Newton (900 gramů). Spoušťový mechanismus není uživatelem stavitelný.
Zásobování zbraně náboji je z vyjímatelného dvojřadého zásobníku na 5 nábojů. Zásobník je plastový, ve zbrani jej drží záchyt před přední hranou dna zásobníku. Plastové dno zásobníku je pokovené bílým matným kovem a nese rozměrné logo Mauser.
Pažbení se nabízí buď ve dřevě, nebo v plastu. Vlastní systém je v pažbě držen dvěma šrouby s vnitřním šestihranem, jedním vzadu za zadní úponou lučíku spouště, druhým vpředu před záchytem zásobníku. Přední šroub se šroubuje do dlouhého šestihranného sloupku, který současně vymezuje sevření v pažbě. Záchyt zpětnorázových sil je v pažbě vyložen kovovou vložkou, která chrání dřevo před rozbíjením.
Hlaveň je plovoucí, mezi hlavňovým kanálem v pažbě a hlavní je mezera. Mezera je poměrně malá, pohledově nijak neruší, ale je zde. Jak jsem měl možnost zjistit později při měření rychlostí střel, ani ohřátí zbraně několika desítkami ran střílených v rychlém sledu po sobě nezměnilo podstatněji střední bod zásahu.
Pažba zbraně, kterou jsem měl k dispozici, je ořechová, s lesklým olejovým povrchem. Má americký tvar s nevelkou lícnicí, je poměrně hodně přímá, je ukončená pryžovou botkou, zdrsněnou mělkým košíkovým vzorem a nese opět rozměrné logo Mauser. Předpažbí je v příčném průřezu oblé.
Zbraň, kterou jsem měl k dispozici, měla otevřená mířidla (ale lze objednat i provedení bez mířidel, jen s hladkou hlavní). Hledí je skloněné mírně vpřed, má oblý výřez a je stranově stavitelné. Muška má válcový profil, na straně k střelci je osazená lesklým půlkulovým segmentem ze žlutého kovu. Ten funguje podobně jako světlovodné vlákno. S podobným řešením jsem se poprvé setkal kdysi při testování kulovnice Mannlicher Luxus, tam byla muška sice hranolová, ale na straně přivrácené ke střelci byla opět vyleštěná do vysokého lesku.
Vyleštěná muška mě tenkrát překvapila, ale podle výrobce je to „starý alpský recept“ a již tenkrát jsem byl překvapen, jak dobře funguje. Muška Mauseru M12 to plně potvrdila. Zejména při hozených ranách do pohybu ji mohu srdečně doporučit.
Oblé můstky pouzdra závěru nejsou podle mého názoru úplně ideální pro montáž zaměřovací optiky, ale výrobce v nich připravil závity pro upevnění základen montáže. Můstky mají stejný poloměr jako legendární Mauser 98 a montáží je tedy bohatá nabídka.
Mně zapůjčenou zbraň osadil dovozce montáží podle standardu MilStd 1913 – Picatinny a na nich byl v jednoduché dvojkroužkové montáži upevněn zaměřovací dalekohled Zeiss Duralyt 3-12 x 50 s přisvícením záměrného bodu. Záměrný obrazec tvořily silné trámky na krajích a tenké nitě uprostřed. Přisvícen byl pouze malý bod ve středu osnovy. Osobně jsem velkým příznivcem montáží typu MilStd 1913. Jsou tuhé, drží nastřelení i při opakovaném sejmutí a nasazení zaměřovače a existuje k nim nepřeberné množství montáží.
Systém zbraně jsem napřed vyložil z pažby a prozkoumal kvalitu výroby. Ačkoliv zbraň míří do cenově dostupného segmentu, není zpracování ani povrchové úpravě co vytknout. Slícování dřeva s kovem je také čisté. Chod závěru byl tuhý, ale hladký, to samé lze říci o zavírání závěru. To je opět znakem kvality výroby, zbraň měla v době, kdy jsem ji dostal do rukou, nastříleno jen minimum ran a mechanismus ještě nebyl zaběhnutý. Vrátil jsem systém do pažby a proměřil spoušťový mechanismus.
Chod spouště byl kraťoučký, prakticky bodový, spoušť byla hladká jako máslo a odpálení čisté jako nedělní ubrus. Spoušť se mi zdála být hodně lehká, ale odpor v podstatě odpovídal údaji výrobce a naměřené hodnoty ukazují na opravdu kvalitní zpracování. Odpor spouště (Newtonů): průměrný 10,3 N, maximální 11,0 N, minimální 9,5 N, směrodatná odchylka 0,5.
Nyní jsem nasadil na zbraň zaměřovací dalekohled a vypravil se na střelnici. Střelecké podmínky byly skoro ideální, teplota kolem 24 °C, mírně pod mrakem a lehounký vánek. Zbraň byla podle prodejce nahrubo nastřelena, takže jsem vzal prvních pět nábojů, umístil k valu terč a začal střílet.
Ale ouha, po prvních třech výstřelech (které vcelku seděly) mi další dva zásahy začaly ujíždět, jednou napravo, jednou nalevo. Doplnil jsem zásobník a zase: zásahy byly stranově rozházené náhodně o +-5 cm a měl jsem pocit, že mi roste i výškový rozptyl. S třetím zásobníkem se situace dále zhoršovala. Takže někde je nějaká zrada.
Vybil jsem zbraň a začal jsem hledat příčinu. Napřed jsem zkontroloval dotažení montáže na základnu. To bylo v pořádku. Ale jak jsem vzal za tělo zaměřovacího dalekohledu, cítil jsem lehký, malý pohyb. Sejmul jsem tedy zaměřovač a už celkem snadno jsem nalezl jádro problému – šroubky spojující montáž s kroužky se povolily. Stačilo je dotáhnout (pokud by se jednalo o moji zbraň, asi bych je ještě pojistil nějakou „tekutou závlačkou“, třeba mým oblíbeným modrým Loctitem), nasadit zaměřovač zpátky na zbraň a bylo po problému. Ovšem spotřeboval jsem si tím značný podíl nábojů, které jsem měl na nastřelení, proto na fotografiích ukazujících nástřelky není zbraň nastřelená přesně.
Celou příhodu tady uvádím proto, abych ilustroval jednu věc – pokud vám začne „vandrovat“ nástřel, jen málokdy je na vině zaměřovač sám. Mnohem častěji je příčina potíží někde v montáži. A opět – jakýkoliv prvek na správně vyrobené a sestavené montáži musí stačit dotáhnut rukou. Rvaní za upevňovací šroubky kleštěmi či jinou pákou je nešvar, bohužel rozšířený, který vede v lepším případě ke stržení závitů na šroubcích, v horším případě k zničení celé montáže, a nebo dokonce k vymačkání kotevních prvků na zbrani.
Hledejte tedy opatrně, nenahrazujte rozum hrubou silou. A pamatujte, že tzv. „stržení kříže“ je u soudobých zaměřovačů od renomovaného výrobce závada zcela výjimečná.
Nyní jsem tedy konečně mohl vyzkoušet přesnost zbraně a také odměřit rychlosti střel. Rychlost v2,5 jsem měřil hradly Oehler 35 se třemi čidly na základně 2 stopy (609,6 mm). K testu jsem použil celkem 4 druhy nábojů v ráži 30-06 Springfield: Sellier & Bellot s poloplášťovou střelou s prosekávací hranou o hmotnosti 11,7 gramu – dnes asi nejprodávanější typ náboje v dané ráži u nás; náboje Geco s poloplášťovu střelou s tupým ogiválem o hmotnosti 11,0 gram; náboje Geco Express s výrazně hrotitou poloplášťovou střelou s balistickou krytkou z červeného plastu o hmotnosti 10,7 gramu a náboje RWS s poloplášťovou střelou s prosekávací hranou a jádrem s dvojí tvrdostí olova o hmotnosti 11,7 gramu. Výsledky měření rychlostí přehledně ukazuje přiložená tabulka a grafy.
Pokud se jedná o přesnost, pak mohu říci asi tolik – všechny druhy munice se pohybovaly s rozptylem tříraných nástřelek na 100 metrů v leže kolem 3 - 3,5 cm, zbraň tedy spolehlivě umožňuje i loveckou střelbu na vzdálenosti na 300 i více metrů. Přesnost nábojů Sellier & Bellot a Geco byla porovnatelná, většinou se jednalo o dva překrývající se zásahy a třetí zásah otevřel nástřelku na konečnou hodnotu kolem 2,5 - 3 cm. Je zajímavé, že Geco a vlašimská střižná hrana vycházely z hlediska přesnosti podobně i při testu kulovnice CZ 557, pokud jsem z Mauseru dosáhl o trošíčku lepší rozptyl, pak je otázka, jak dalece se na tom podílelo větší zvětšení zaměřovače instalovaného na M12. Přitom směrodatné odchylky obou ráží se docela liší.
Faktem ale je, že zejména náboje Geco 11,0 gramu dokázaly být až nečekaně přesné a zbrani vysloveně „seděly“. Náboje RWS Mauseru chutnaly o maličko méně, tam měla nástřelka typicky podobu trojúhelníku s opsanou kružnicí asi 3,5 cm.
Dovolte mi nyní trochu subjektivních, individuálních komentářů k testované zbrani a mým zkušenostem ze střeleckého testu. Pažba je příjemná a díky její přímé linii je zbraň dobře kontrolovatelná při výstřelu. Nacílení je pohotové, přirozené, sklon pistolové rukojeti byl vyhovující a dosah na spoušť je také bez problémů i pro ruku s kratšími prsty. Oblý profil předpažbí, zejména ve spojení s rozměrnějším a hmotnějším zaměřovačem, měl trošku tendenci zbraň při opření nechat skácet na bok. Prostě si jí musím hlídat, mé staré ZKK je v tomhle směru lepší (nebo jsme na sebe prostě zvyklí).
Pažba a otevřená mířidla excelovaly při hozených ranách, jako třeba při naháňkách na černou. Spoušť byla na můj vkus až příliš lehká, mám raději pod prstem větší odpor, ale s touhle preferencí jsem mezi dnešními lovci výjimečný a vím to. Podle dotazu u výrobce se dá odpor spouště částečně regulovat, ale jedná se o zásah, který musí dělat odborník – puškař.
Pojistka má přiměřený odpor a krásně jisté a jasně výrazné polohy, ale cvaká. Pokud potřebujete odjistit potichu, hodně si pomůžete přidržením hmatníku mezi dvěma prsty, ale stejně si cvakne. Jen potichounku.
Velmi příjemné je snadné a rychlé plnění zásobníku. Ať již jej plníte mimo zbraň nebo jen doplňujete ve zbrani, je to snadné, s minimálním odporem a přitom prostor mezi můstky závěru je dostatečně velký a otevřený, aby manipulace s náboji byla pohodlná i při nasazeném zaměřovacím dalekohledu.
Pokud shrnu vše výše popsané, pak Mauser M12 je moderní lovecká opakovací kulovnice, spolehlivá, dobře vyrobená, u které je předpoklad trvalého udržení vysoké poměru výkon / cena. Pokud tedy chcete novou kulovnici, pak Mauser M12 je zbraň, nad kterou byste se měli zamyslet. Pokud máte pro zbraně s mauserovským „soudkem“ slabost, pak byste se měli zamyslet opravdu důkladně.
Za zapůjčení zbraně a umožnění testu děkuji dovozci, firmě Kozap z Bánova.
Text a snímky Ing. Martin HELEBRANT
Takticko – technická data:
ráže … .22-250 Rem.; .243 Win.; 6,5x 55SE; .270 Win.; 7 x 64; .308 Win; .30-06 Sprg; 8 x 57 IS; 9,3 x 62
celková délka zbraně (mm) … 1067 mm
délka hlavně (mm) … 560 mm
hmotnost (gram) … 3,070 kg
kapacita zásobníku … 5 nábojů