Časopis Myslivost

Výsledky nálezů jsou podrobně popsány a zahrnují zjištěnou intenzitu larev v různých typech svaloviny, respektive druzích masa prasat a porovnání záchytnosti dvou vyšetřovacích metod.

Obsahem tohoto příspěvku je dále přehled o počtech vyšetřených divokých prasat, jezevců lesních a jiné uhynulé lovné zvěře a koní v období let 2008 až 2013 v jednotlivých okresech a krajích, které tvoří spádovou oblast ústavu.

Součástí tohoto sdělení je rovněž informace o některých současných trendech výzkumu trichinel, promořenosti v zemích sousedících s Českou republikou, postupem hlášení zjištěné nákazy a administrativní činnosti laboratoře. V závěru sdělení je předložen návrh uvažovat o rozšíření vyšetřování některých dalších volně žijících zvířat vnímavých k nákazám Trichinella spp. podobně jako u lišek v rámci Metodiky kontroly zdraví zvířat (dále jen MKZ) pro rok 2014.

Onemocněním domácích, volně žijících i exotických zvířat označovaných jako zoonózy – choroby přenosné ze zvířat na člověka, věnuje Státní veterinární správa ČR maximální pozornost. Metodika kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace na rok 2014 Ministerstva zemědělství a Státní veterinární správy (MKZ) uvádí povinné a diagnostické úkony, konkretizuje je pro jednotlivé patogeny a současně každoročně stanovuje výši finančních příspěvků ze státních prostředků.

Tento materiál kromě jiného obsahuje také vybrané parazitární nákazy u volně žijící zvěře. Již zmíněné povinnosti vyplývající z veterinárního zákona a dalších předpisů se vztahují rovněž na myslivecké hospodáře, majitele a uživatele honiteb apod., bezprostředně však i na samotné lovce.

Domníváme se proto, že členové Mysliveckých sdružení, Honebních společností atd. by měli být seznámeni s těmi kapitolami metodiky, které se jich týkají (viz Věstník Ministerstva zemědělství, ročník 2013, částka 3, str. 1-70).

Podobně jako v minulých letech je v MKZ pro rok 2014 z parazitárních infekcí zahrnuto vyšetření svaloviny divokých prasat na přítomnost larev Trichinella spp. (kód MKZ EpI 200), pokračuje parazitologické koprologické vyšetřování spárkaté zvěře (kód MKZ EpJ 200) a nově je v rámci zjištění nákazové situace Trichinella spp. zařazeno vyšetřování svaloviny lišek (kód MKZ EpG 300) souběžně s diagnostikou vztekliny. Protože je nám známo, že mnoho myslivců je také aktivních včelařů, uvádíme pro úplnost, že pod kódem MKZ EpM 300 je jejich povinnost zajistit vyšetření zimní měli od všech včelstev na stanovišti na přítomnost roztoče kleštíka včelího (Varroa destructor), původce závažného onemocnění včel, varroázy.

Výše uvedené parazitární nákazy jsou v centru pozornosti na každoročně konaných seminářích parazitologů ze všech Státních veterinárních ústavů, které svolává vedoucí „Národní referenční laboratoře pro parazity“ (NRL) MVDr. Jiří Harna z Olomouce.

Samozřejmě, že nejvíce je diskutovaná z různých pohledů problematika trichinel u divokých prasat. Z porady, která se konala v listopadu minulého roku vyplynulo, že oproti roku 2012 s negativními výsledky vyšetření, byly v roce 2013 zaznamenány celkem čtyři pozitivní nálezy. V lednu a listopadu ve Státním veterinárním ústavu v Praze (podrobně dále), v červenci v lokalitě Jankovice u Holešova (kraj Zlín, okres Kroměříž) a v říjnu v Čeladné (kraj Moravskoslzezský, okres Frýdek – Místek) ve Státním veterinárním ústavu v Olomouci. Ředitelem odboru ochrany zdraví a pohody zvířat SVS ČR jsem byl požádán, abych vystoupil s příspěvkem na téma „Trichinella a další parazitární nákazy“ na poradě krajských inspektorů pro epizootologii a welfare na poradě krajských inspektorů, která se konala ve dnech 11. - 12. 12. 2013 ve školicím středisku SVS na SVÚ Praha – Lysolaje. Obsahem příspěvku byl přehled o počtech vyšetřených vzorků svaloviny domácích a divokých prasat a vzorků trusu spárkaté zvěře, které mě poskytli kolegové ze Státních veterinárních ústavů České Budějovice, Hradec Králové, Jihlava a Olomouc. Podrobněji jsem účastníky porady seznámil s výsledky vyšetřování různých druhů masa (svaloviny) divokého prasete z okresu Domažlice (viz dále) a současně byl vyzván, abychom s tímto zajímavým nálezem trichinel, vzhledem k velmi intenzívnímu výskytu larev, seznámili mysliveckou veřejnost.

Velmi stručná historie metod trichinoskopických vyšetřování svaloviny prasat

Redakce časopisu Myslivost věnuje příspěvkům autorů s problematikou hlístic rodu Trichinella maximální pozornost a významně tím přispívá k velmi rychlé informovanosti nejen odborné, ale především myslivecké veřejnosti o nejnovějších poznatcích těchto parazitů.

Z literatury víme, že již 1200 let před naším letopočtem bylo vysloveno podezření na parazita v mezižeberní svalovině u mumie v Egyptě, že v roce 1835 nalezl student medicíny u zemřelého člověka v uzlících ve svalovině stočené larvy, které byly následně téhož roku pojmenovány R. Owenem, Trichina spiralis. Později, v roce 1895, byly označeny rodově Trichinella.

Z literárních údajů dále víme, že již kolem roku 1860 docházelo v některých oblastech Německa ke vzrůstajícímu počtu onemocnění lidí označované jako „otravy šunkou“ nebo v souvislosti s oblibou konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa. Onemocnění měla mnohdy charakter epidemií, a proto již v roce 1866 usiloval Rudolf Wirchow o zřízení Institutu Státního dozoru pro kontrolu porážených prasat s důkladným vyšetřováním masa na přítomnost larev trichinel pomocí stlačení vzorku o velikosti obilního zrna vložených mezi dvě silná skla – dnešní kompresorium. Již v té době se používaly také různé způsoby umělého natravování svaloviny v prostředí napodobující přirozené trávení, které označujeme jako trávicí metody.

V České republice se začala poprvé používat kompresní metoda vyšetřování domácích prasat, jakožto hlavního zdroje možných nákaz člověka trichinelami, v rámci celostátního opatření a výnosem Ministerstva zemědělství v dubnu 1925.

V období let 1930 až 1936 se v některých jatkách vyšetřovala všechna porážená prasata a od roku 1940 bylo nařízeno jejich povinné vyšetřování. Postupně se začaly na jatkách zřizovat laboratoře a tato situace trvala prakticky až do roku 2001.

V souladu s Nařízením Komise (ES) č.2075/2005 a se změnou metody vyšetřování svaloviny referenční trávicí metodou docházelo postupně k utlumování trichinoskopických vyšetřování na jatkách a ke zřizování akreditovaných specializovaných trichinoskopických laboratoří ve Státních veterinárních ústavech, případně v některých Inspektorátech krajských veterinárních správ.

Kompresní a trávicí metoda je založena na přímém průkazu larev trichinel ve svalovině. Existuje také několik sérologických metod, kterými se zjišťuje přítomnost specifických protilátek proti Trichinella spp. v krevním séru nebo v „masové šťávě“ speciálně připravené z homogenátu vyšetřované svaloviny. Pro úřední kontroly trichinel v mase určeného z jednotlivých zvířat k lidské spotřebě však tyto testy nejsou podle výše uvedeného nařízení vhodné. Určitou alternativou při vyšetřování hromadných vzorků svaloviny domácích prasat je schválená metoda Trichin - L pro detekci antigenů larev rodu Trichinella, kterou doposud není možné používat při vyšetřování divokých prasat, případně jiných zvířat.

Ve studiu Trichinella spp. se dále pokračuje

Problematice trichinel je i v současné době věnována značná pozornost. Důkazem toho je mnoho vědeckých, odborných a populárních článků a rozsáhlých literárních souhrnných přehledů autorů z různých zemí. Využívání nových metod molekulárních analýz jednotlivých izolátů larev trichinel podstatně přispělo k jejich druhovému určení (typizaci). Experimentální nákazy zvířat přesně definovaným druhem umožňují detailněji studovat jeho životní cyklus, rozšiřují poznatky o vnímavosti možných hostitelů k nákaze, což je významné jak z hlediska epizootologického, tak epidemiologického při cirkulaci parazita v dané lokalitě, oblasti apod. při vzniku případných ohnisek onemocnění.

Tím, že se sjednotila metoda vyšetřování svaloviny domácích a divokých prasat, koní a dalších druhů volně žijících zvířat, která mohou být zdrojem nákaz pro užitková zvířata a také pro člověka, získávají se výsledky, které jsou vzájemně porovnatelné a dlouhodobým systematickým sledováním lze následně vytypovat určité trendy v šíření parazita v různých oblastech. Genotypizace jednotlivých izolátů larev od spontánně nakažených zvířat postupně rovněž zpřesňuje druhové zastoupení trichinel v různých zoogeografických zónách.

Zajímavé jsou v tomto směru nálezy Trichinella spp. u zvířat, která jsou označována jako „nepůvodní“ a postupně se šíří do většiny zemí Evropy a tedy i do České republiky buď různými vlivy člověka nebo přirozenou migrací. Z údajů především autorů z Finska, Švédska, ale také z Německa, Polska, Lotyšska a Litvy je takovým příkladem psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides). V životním prostředí jej považují za velmi významný rezervoár zdroje nákaz trichinelami pro ostatní volně žijící zvířata (procento nakažených se podle různých autorů pohybuje od 25 do 60 % i více), vztekliny a některých dalších parazitů se zoonotickým charakterem. Patří mezi ně kromě jiných především tasemnice Echinococcus multilocularis – o prvním nálezu u nás jsme informovali v časopise Myslivost (2/2011, str. 71-75). Prozatím jsme měli možnost vyšetřit celkem 6 psíků, u čtyř jsme detekovali E. multilocularis, výsledky vyšetření svaloviny byly na přítomnost larev Trichinella spp. negativní.

Za velmi zajímavé považujeme zcela nedávné a nové nálezy trichinel ve svalovině uhynulého loveckého psa a dvou jelenů lesních označovaných také jako jelen evropský (Cervus elaphus) v Kalužské oblasti, ve které byly již dříve nalezeny trichinely u soba polárního (Rangifer tarandus). O těchto zjištěních nás informovala v rámci vzájemné spolupráce na této problematice Dr. Irina Odojevská ze Státního všeruského helmintologického ústavu K.I.Skrjabina v Moskvě, z laboratoře biochemie a biotechnologie. V současné době se zabývají studiem, jehož cílem je objasnit cirkulaci trichinel v dané biocenóze u zmíněných zvířat, typických býložravých přežvýkavců. Sob však může především v zimě, v období určitého hladovění a deficitu bílkovin v potravě, pozřít trupy lumíků (malí hlodavci několika rodů), o kterých je, podobně jako např. o veverkách známo, že právě v některých jimi sledovaných oblastech jsou nakaženi trichinelami až ve 2 % a jsou tedy zřejmě významným rezervoárem a zdrojem nákaz těchto zvířat.

K nákazám trichinelami může docházet také u koní, jak informují autoři např. z Polska a Italie, kdy zdrojem mohou být drobní hlodavci nakažení parazitem. Sdělení ze Srbska (Murrell a kol., 2004) naznačuje, že koně se mohou nakazit zkrmováním odpadů živočišného původu.

V posledním období je výzkum zaměřen také na úlohu ptáků a bezobratlých v epidemiologii a epizootologii trichinelózy. Zvýšená pozornost je věnována zejména druhu Trichinella pseudospiralis a jeho prozatím třem neurčeným kmenům (genotypů) izolovaných z různých částí světa. Charakteristické pro tuto trichinelu je, že kolem larvy ve svalovině nevytváří cystu (pouzdro).

Vzhledem k tomu, že infikuje široké spektrum savců včetně člověka, ale právě i ptáků, je považován za vůbec nejstarší druh. Velmi zajímavé jsou např. informace o možnosti šíření T. nativa racky. Experimenálně tento přenos zatím nebyl potvrzen, ale tato možnost je vysvětlována tím, že racek pozře svalovinu s larvami uhynulého nakaženého zvířete, vyloučenými exkrementy potom kontaminuje vnější prostředí a tím jako vektor přispívá k možnosti nákaz u vnímavých hostitelů, u nichž potom vývoj parazita pokračuje podle známého životního cyklu.

O tom, že se intenzívně studují nejrůznější cesty šíření trichinel svědčí také výsledky již zmíněné Iriny Odoevské a spolupracovníků, kteří experimentálně prokázali možnost „pasívního“ transportu infekčních larev T. nativa izolovaných ze psa nejen různými druhy ptáků, laboratorních myší a morčat ale i některými druhy larev dvoukřídlého hmyzu, měkkýšů a korýšů. Podle jejich názoru tito bezobratlí hrají důležitou roli v oblastech s výskytem trichinel jak ve vodním tak půdním prostředí.

Výše uvedené příklady velmi stručně a pouze v některých vybraných oblastech naznačují, jakým směrem se v současné době ubírá zájem parazitologů a dalších specialistů v oboru biologie při studiu trichinel, které se vyznačují obrovskou schopností parazitovat u mnoha druhů savců a ptáků žijících v nejrůznějších podmínkách vnějšího prostředí a dlouhodobě přežívat v organismech sloužících jako vektor pasívního šíření nákaz. Nová zjištění tak ještě více podtrhují zdravotnický význam těchto parazitů i v dnešní době.

Situace ve výskytu trichinel u divokých prasat v sousedních státech

V dalším textu informujeme o nálezech Trichinella spp. pouze za několik minulých let se snahou uvést pokud možno aktuální situaci, kterou lze shromáždit z dostupných literárních údajů.

Na Slovensku bylo v období let 2000 až 2007 podle udajů Hurníkové, Dubinského (2009) vyšetřeno 70 568 vzorků svaloviny divokých prasat. Pozitivních bylo celkem 43 (0,06 %) zvířat. Autoři konstatují, že v roce 2005 dosáhlo procento nakažených 0,11 %. T. britovi byla zjištěna u 99 % divočáků, ostatní byli nakaženi druhem T.pseudospiralis.

Ve „Zprávě o zoonózách ve Slovenské republice za rok 2011“ (údaje vypracovala MVDr.V.Beladičová z Národní referenční laboratoře pro parazity, Štátny veterinárny a potravinový ústav Bratislava) ) se uvádí, že bylo v tomto roce vyšetřeno celkem 15405 divokých prasat, čtyři byli pozitivní (0,03 %) u dvou zaznamenali výskyt Trichinella spp. a u stejného počtu T. britovi.

V roce 2012 bylo vyšetřeno 5221 volně žijící zvěře. Bohužel není konkrétně uveden počet divokých prasat, pouze informace, že 10 bylo pozitivních a protože v celkovém počtu jsou zahrnuty také lišky, rovněž bez uvedení počtu, není možné uvést procento nakažených prasat. Ve zprávách je konstatováno, že hlavními endemickými oblastmi výskytu trichinelózy je východní a střední Slovensko.

V Polsku bylo podle Różyckeho M. (Stární veterinární výzkumný ústav Pulawy v Polsku, oddělení parazitologie a infekčních onemocnění, referenční laboratoř trichinelózy) vyšetřeno v roce 2012 celkem 173678 divokých prasat. Trichinella spiralis (65,5 %), T. britovi (21 %) a smíšenou nákazu T. spiralis a T. britovi (1 %) nalezli u 481 (0,27 %) zvířat. V práci stejného autora a jeho spolupracovníků uveřejněné v roce 2013 se konstatuje, že od roku 2009 do 2012 došlo na území Polska k mírnému zvýšení výskytu T. spiralis (ze 72,7 % na 79 %) a naopak ke snížení nákaz T. britovi (z 27,3 % na 21 %), přičemž vzájemný poměr těchto druhů je 3:1.

V Německu shrnuje Nöckler,K. (2012) výsledky vyšetření divokých prasat v období let 2002 až 2011 ve „Zprávě národní referenční laboratoře pro trichinelózu“ z federálního úřadu pro statistiku. Celkem jich bylo vyšetřeno 3 290 979 a trichinely byly nalezeny u 100 prasat (0,003 %). V uvedeném období bylo pozitivních od 3 do 16 zvířat.

Frekvence výskytu se v roce 2002 až 2007 pohybovala v rozmezí 8 až 12 kusů prasat. Nejvíce nakažených (16) bylo zjištěno v roce 2008 z celkového počtu 354 118 vyšetřených, nejméně (3) v roce 2009 (celkem vyšetřených 275 290). V uvedeném sdělení je kromě jiného také uveden příklad nejnovějšího nálezu T. spiralis v roce 2012 ve vzorku pozitivního divokého prasete s intenzitou 60 larev v jednom gramu, včetně alarmujícího nálezu 27 – 70 larev (průměr 45 larev) v syrových klobásách o hmotnosti 80 – 105 gramů.

Rakousko – v dostupné literatuře se uvádí, že Pozio, E. kol. (2009) testovali několik izolátů T. spiralis z divokých prasat. V roce 2012 jich bylo v Rakousku vyšetřeno 33426 s negativním výsledkem. 

Dokončení v příštím čísle

Ing. Ivan PAVLÁSEK, DrSc.

Státní veterinární ústav Praha

Ing. Ondřej MÁCA

doktorant Fakulty tropického zemědělství, ČZU Praha