Časopis Myslivost

Souhrnné údaje o počtu vyšetřených vzorků uvádíme v tabulkách 1 a 2. Obecně lze konstatovat, že počet vyšetřených divokých prasat každoročně vzrůstal. Jestliže v roce 2008 jich bylo v laboratoři vyšetřeno celkem 6825, v roce 2013 již 52588. V období let 2008 až 2013 byla vyšetřena svalovina, především bránice, trávicí metodou od celkem 167 501 prasete divokého.
Nicméně zůstává otázka, zda z hlediska bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravin jsou k parazitologickému vyšetření zasílány skutečně vzorky svaloviny od každého uloveného zvířete. Ústřední ředitel SVS ČR Doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. např. v jednom ze svých rozhovorů konstatuje, že v roce 2009 až 2010 bylo vyšetřeno 80 % ulovených divočáků a připouští, že mezi jednotlivými kraji existují výrazné rozdíly, přičemž někde se počet vyšetřených kusů blíží 100 % ulovených, v některých pouze 60 až 70 %. Současně upozorňuje, že by si měli myslivci uvědomit, že tím ohrožují zdraví nejen sebe samých, ale dalších konzumentů zvěřiny, často i své rodiny.

Trend zvyšujícího se počtu vyšetřených divokých prasat na přítomnost larev Trichinella spp. v období let 2008 až 2013 v naší laboratoři tedy naznačuje, že v souladu s vyjádřením ústředního ředitele SVS ČR přeci jenom postupně dochází k vyšší zodpovědnosti myslivců nechat si vzorek svaloviny zkontrolovat.

Z tabulky 2 vyplývá, že k trichinoskopickému vyšetření byla zasílána také svalovina 126 jezevců. V období let 2009 až 2013 bylo vyšetřeno dále celkem 426 vzorků svaloviny koní s maximem (124) v roce 2011.

Během posledních pěti let jsme vyšetřovali také vzorky svaloviny uhynulé srnčí, jelení a daňčí zvěře. Kromě těchto zvířat jsou denně v laboratoři vyšetřovány vzorky svaloviny domácích prasat z různých jatek ze Středočeského, Libereckého, Plzeňského a ojediněle Karlovarského kraje. V roce 2013 to bylo celkem 570519 vzorků a larvy trichinel u nich nebyly stejně jako u výše uvedených zvířat nalezeny.

Vyhodnocení nálezů trichinel u divokých prasat v okrese Semily a Domažlice

Úvodem této části příspěvku pokládáme za užitečné seznámit mysliveckou veřejnost s kompletním postupem pracovníků akreditované diagnostické trichinoskopické laboratoře v naší republice v případě pozitivního nálezu Trichinella spp., který je schválen příslušnou směrnicí.

Nejprve se provede opakovaným vyšetřováním „dohledání“ pozitivního vzorku svaloviny s cílem konkrétního označení divokého prasete. Vedoucí laboratoře informuje o nálezu ředitele ústavu, který předá zprávu ústřednímu řediteli SVS ČR a příslušnému Inspektorátu krajské veterinární správy společně s veškerými údaji v objednávce týkající se původu uloveného zvířete. Současně je lovec vyzván k předání divočáka veterinárnímu lékaři příslušného Inspektorátu veterinární správy, který zajistí jeho transport do diagnostické laboratoře. Ta provede opakované trichinoskopické vyšetření za účelem definitivního potvrzení pozitivního nálezu, vyhotoví oficiální protokol a rozešle příslušným institucím.

Izoláty larev trichinel nebo pozitivní svalovina se předá společně se žádankou a oficiálním výsledkem parazitologického vyšetření dané laboratoře do NRL v Olomouci, která provede další kontrolní vyšetření, vyhotoví protokol a tím je nález s definitivní platností potvrzen.

Dalším krokem je odeslání izolátů larev společně s údaji o původu uloveného divokého prasete, případně jiného zvířete do „Referenční laboratoře Evropské unie pro parazity“ (EURLP) v Římě, jejímž ředitelem je Dr. E. Pozio a vedoucím molekulární sekce je Dr. G. LaRosa. Tato laboratoř zajišťuje pro státy EU druhové určení trichinel s využitím molekulárních analýz pomocí metody multiplex PCR. Protokol s výsledkem provedené typizace je zaslán zpět do NRL Olomouc a následně potom do laboratoře, ve které byly trichinely detekovány.

Protože se v EURLP shromažďují v současné době téměř veškeré pozitivní nálezy trichinel z nejrůznějších druhů hostitelů v rámci studia jejich druhového rozšíření v různých zeměpisných oblastech je zapotřebí, aby samotné údaje o původu vzorku zaslaného k vyšetření byly úplné. V naší praxi to znamená, že „Objednávky laboratorního vyšetření na svalovce u volně žijící zvěře – Kód EpI 200“ budou řádně odesílatelem vyplněny.

Výsledek druhového určení trichinel u pozitivních divokých prasat laboratoří EURLP v Římě

Typizací izolátu larev z divokého prasete v okrese Semily bylo zjištěno, že zvíře bylo nakaženo druhem T. spiralis (obr. 1, 2), larvy izolované z prasete v okrese Domažlice náležely druhu T. britovi (obr. 3, 4, 5). Oba tyto druhy patří do skupiny cystotvorných trichinel. Jejich larvy v tzv. svalové fázi vývoje (přibližně 3 týdny po nákaze) jsou lokalizovány intracelulárně ve svalových buňkách a kolem nich se tvoří kolagenní pouzdro – cysta připomínající tvar citrónu. Odlišit tyto druhy optickým mikroskopem není prakticky možné, i když někteří autoři připouští, že citronovitý tvar pouzdra náleží T. spiralis, zatímco kulovitý T. britovi. Proto se k identifikaci druhů trichinel používají moderní metody genotypizace.U obou pozitivních divokých prasat byly při kompresní metodě vyšetřování detekovány v různé intenzitě ve všech typech svalovin mikrocyty nebo zoity prvoka Sarcocystis spp. (obr. 6).

Obecně lze konstatovat že larvy trichinel byly u obou námi zjištěných pozitivních prasat roztroušeny ve všech typech vyšetřované svaloviny v různé intenzitě. Trávicí metoda odhalila pozitivitu ve všech případech, i když intenzita larev, zvláště u prasete v okrese Semily, byla poměrně nízká. Pokud by bylo při vyšetřování svaloviny tohoto prasete použito standardní kompresní vyšetřování ve 28 políčcích kompresoria bylo by toto zvíře hodnoceno jako parazitologicky negativní. Samozřejmě, že pokud je napadení zvířete intenzívní, potom i tradiční metoda komprese přítomnost opouzdřených trichinel odhalí, jak jsme si ověřili při vyšetřování bachyně z Domažlicka.

Porovnáváme-li údaje německých autorů při vyšetřování svaloviny divokého prasete na ostrově Usedom dvěma metodami zjistíme, že „citlivost“ kompresní metody i při tak silné nákaze byla asi pětkrát nižší oproti trávicí metodě. V našem případě bylo LPG při vyšetřování různé svaloviny bachyně rovněž vždy vyšší při metodě trávení oproti kompresní, avšak rozdíly nebyly tak výrazné.

Vysvětlujeme si to tím, že jsme velmi pozorně vyšetřovali postupně vždy z každého druhu svaloviny (masa) 1 gram odvážené na předvážkách při 100násobném zvětšení mikroskopu, což představovalo většinou až 38, nikoliv pouze 28 políček kompresoria. Přesto, že T. britovi tvoří cysty, které jsou v tenčích vzorcích svaloviny dobře viditelné nemusí být v této navážce rozptýleny rovnoměrně a jejich intenzita může být proto o něco nižší. Důkladně vyšetřit tímto způsobem jeden vzorek trvá přibližně jednu hodinu, často i déle, a je k tomu zapotřebí zkušenosti s mikroskopováním. Proto i z těchto důvodů opakovaně upozorňujeme, že nelze doporučit kompresní metodu k vyšetřování svaloviny zvířat.

Několik poznámek na závěr

1. Pracovníci naší laboratoře absolvují téměř každý rok tzv. „kruhový test“. Organizuje jej NRL pro parazity a spočívá v tom, že rozesílá do akreditovaných laboratoří většinou pět speciálně označených 100gramových vzorků svaloviny. Každý vzorek obsahuje nám neznámý a různý počet larev trichinel. Úkolem je stanovit jejich počet a protokolárně výsledek zkoušky odeslat v daném termínu do hodnotící laboratoře. Ve všech těchto doposud uskutečněných testech obstála naše laboratoř úspěšně a velmi dobře.

2. Během šestiletého období, počínaje rokem 2008 a konče 2013, jsme vyšetřili v 7 krajích a 35 okresech celkem 167 501 divokých prasat. První pozitivní nálezy byly zjištěny až v lednu 2013 (okres Semily, Liberecký kraj) a v listopadu 2013 (okres Domažlice, Plzeňský kraj), což z celkového počtu vyšetřených představuje 0,001 %. EURLP v Římě byly izoláty larev divokého prasete z lokality Paseky nad Jizerou určeny jako druh T. spiralis, z lokality Bělá nad Radbuzou I – Železná druhově označeny jako T. britovi.

3. Z našich dosavadních výsledků vyšetření divokých prasat vyplývá, že celkové procento výskytu Trichinella spp. u divokých prasat je velmi nízké. Zdálo by se tedy, že tento parazit v našich podmínkách nemá závažný zdravotnický význam a setkáváme se často i s názory některých myslivců, že naše úsilí je zbytečné a vzorek, který nám k vyšetření předávají „bude stejně negativní“. Ve většině případů je tomu tak, přesto jsme však přesvědčeni, že zkontrolovat každé ulovené zvíře určené k lidské konzumaci je nezbytně nutné a je povinností lovce. Vždyť intenzita plně životaschopných larev T. britovi u bachyně se při vyšetřování 5 gramů v nejčastěji kulinářsky používaném mase pohybovala od 103 do 342. Pokud provedeme přepočet na 0,5 kg masa, dosahuje jejich počet 5150 až 17 100 a uvádí se, že klinické příznaky trichinelózy u člověka se projevují po pozření 200 až 1000 larev.

4. Podrobné vyšetřování svaloviny z jednotlivých částí trupu prasat potvrdily již známé údaje o preferenci Trichinella spp.. Jazyk, žvýkací svaly včetně bránice, ale i svalovina z dalších partií těla odhalí přítomnost parazita i při poměrně velmi slabé nákaze, avšak pouze při vyšetřování trávicí metodou, kdy kompresní metoda může poskytnout falešně negativní výsledky.

5. Na základě zjištění o schopnosti dlouhodobého přežívání larev T. britovi v laboratorních podmínkách ve svalovině kýty bachyně z okresu Domažlice navrhujeme, aby se kromě jiného uvažovalo o trichinoskopickém vyšetřování také svaloviny uhynulých divočáků, kteří by mohli být v případě nákazy trichinelami zdojem infekce pro masožravé savce, případně také ptáky a podílet se na vzniku možného ohniska v dané lokalitě.

6. V textu příspěvku jsme se stručně zabývali také trendy výzkumu trichinel v současné době zvláště při objasňování cirkulace a vzniku možných nákaz pro vnímavá volně žijící zvířata a člověka v tzv, přírodních a domestikovaných cyklech. V rámci již výše zmíněné MKZ se provádí v tomto roce vyšetřování svaloviny lišek jako významného zdroje nákaz trichinelami v životním prostředí, o čemž svědčí mnoho údajů ze zahraničí.

Domníváme se a navrhujeme, aby se podobná sledování na našem území perspektivně provedla také u psíka mývalovitého, který je považován za rezervoár vztekliny a řady dalších zoonóz. Myslivcům je dostatečně známo že toto zvíře působí značné škody především na drobné zvěři. Nepatří mezi lovnou zvěř a lovit je mohou pouze myslivečtí hospodáři a myslivecká stráž.

Vzhledem k tomu, že znalosti o výskytu výše uvedených patogenů u tohoto zvířete jsou na rozdíl od jiných států EU v České republice doposud zcela neznámé doporučujeme, aby se uvažovalo o možnosti zařadit tuto problematiku do MKZ pro rok 2015. Oddělení patologie a parazitologie a laboratoř pro diagnostiku vztekliny SVÚ Praha jsou připraveny podílet se na řešení.

7. Můžeme konstatovat, že došlo k výraznému zlepšení komunikace všech pracovníků naší laboratoře s myslivci. Předpokládáme, že se bude i nadále zkvalitňovat zejména tím, že byl ve spolupráci parazitologických laboratoří SVÚ a zodpovědných pracovníků SVS ČR upraven formulář objednávky k trichinoskopickému vyšetření, který bude po odsouhlasení v nejbližší době k dispozici na jejich internetových stránkách.

Trichinoskopická laboratoř SVÚ Praha garantuje, že zpráva o výsledku vyšetření vzorků dovezených svoznými linkami bude zaslána lovcům a mysliveckým hospodářům v následujícím pracovním dni v případě, že na objednávce bude uvedena jejich e-mailová adresa. Oficiální protokol parazitologického vyšetření bude odeslán poštou mysliveckému hospodáři.

Autoři příspěvku upřímně děkují všem spolupracovníkům laboratoře za veškerou jejich činnost při zpracovávání vzorků a jejich přípravě k vyšetření, stejně jako úsilí, které věnují rozsáhlé administrativní práci.

Ing. Ivan PAVLÁSEK, DrSc.

Státní veterinární ústav Praha

Ing.Ondřej MÁCA

Státní veterinární ústav Praha

(doktorant Fakulty tropického zemědělství, ČZU Praha)