Páteční odpoledne je Václavské náměstí plné turistů, kteří korzují tam a zpět. Mezi nimi se s ohařem a výtiskem Myslivosti pod paží proplétá asi náš nejslavnější hokejový brankář Dominik Hašek. Představovat ho více je myslím zbytečné, zná ho u nás skoro každý. O tom, že je majitelem loveckého psa a nyní čerstvě také myslivcem, to už ví málokdo. Povídáme si více než dvě hodiny o myslivosti a ohařích a lidé okolo koukají a přemýšlejí, zda ten člověk s píšťalkou z paroží na krku a ohařem vedle stolku na zahrádce restaurace je skutečně ten hokejový brankář.
K rozhovoru jste přišel skutečně i s ohařem …
To jsem přece slíbil, že ho vezmu s sebou, aby to bylo stylové a taky jsem vám vzal ukázat Myslivost, že jsem opravdu jejím čtenářem.
K rozhovoru jste přišel skutečně i s ohařem …
To jsem přece slíbil, že ho vezmu s sebou, aby to bylo stylové a taky jsem vám vzal ukázat Myslivost, že jsem opravdu jejím čtenářem.
Očichává mě Váš krásný anglický setr, proč zrovna tohle plemeno ohaře?
Já jsem si nevybíral ohaře, od začátku jsem věděl, že chci anglického setra. Před ním jsme měli fenku zlatého retrívra, ale ta nám tragicky zemřela. A pamatuju si, že ještě když jsme ji měli, byli jsme na návštěvě u paní Formánkové, která má anglické setry. Mně se angličan velice líbil. Když nám retrívr zahynul, na chvíli jsem myšlenku na dalšího pejska i z důvodu časového zaneprázdnění opustil. Po přestěhování do rodinného domu, kde pes má možnost mít výběh i na zahradě, jsem myšlenku na angličana znovu oživil. Před dvěma lety jsme na tom začali pracovat a dnes je to už přes rok co mám Gándýho.
Kudy vedla cesta ke Gándýmu? Vím, že je z chovatelské stanice Morrison.
Oficiálně se jmenuje Jethro Morrison. Ale nikdo mu neřekne jinak než Gándý. Na paní Fábovou jsme dostali doporučení a když měli v chovatelské stanici štěňata, vyrazili jsme do Chotěbuzi u Českého Těšína se na ně podívat. Od začátku jsem chtěl raději psa než fenku a taky jsem si chtěl vybrat černobílou formu, ale nakonec padla volba na hnědobílého setra Gándýho, ktrerého jsme si napodruhé odvezli.
Pejska jste si pořizoval se záměrem, že to bude hlavně domácí společník?
Chtěl jsem pejska živého, přátelského, který bude vhodný k dětem a bude mít rád pohyb. A opravdu se ukázalo, že setr pohyb určitě potřebuje. Když se dostane ven do přírody, tam je nejšťatnější.
Uvažoval jste, že budete Gándýho vést k loveckému výcviku? Potkáme Vás někdy na zkouškách ohařů?
Nejsem odborník v loveckém výcviku. Nerad bych něco na začátek pokazil. Požádal jsme proto kamaráda Pavla z Liberce, který mi s výcvikem radí a momentálně se s Gándým připravují na zkoušky vloh. Nechtěl bych, aby byl jen na výstavy, na ukazování. Chtěl bych mu dopřát lovecký výcvik, aby si prošel zkouškami a rozvíjely se jeho lovecké vlohy. Pokud by se vše povedlo a byl by chovný ohař, byl bych moc rád. Nevylučuji, že si v budoucnu nějaké zkoušky zkusím zaběhnout.
Zmínil jste výstavy, už má za sebou tuším jednu, jak dopadl?
Rozhodčí jej ocenili krásným posudkem, získat titul BOJ a také vyhrál celou sedmou skupinu juniorů, tedy ohaře. Ale jak jsem říkal, nebude to pes jen na výstavy, byť mě jeho úspěch potěšil. Určitě si nějakou výstavu zase dá, ale chtěl bych ho vidět především na poli. Tam je ohař nejšťastnější, když může hledat, vystavovat, pracovat se zvěří. Zároveň také zjišťuji, že lovecký výcvik je dnes poměrně složitý. Krajina se změnila, výrazně ubylo drobné zvěře, podmínky pro výcvik jsou díky nedostatku zvěře složité.
Jak vidím, tak Gándý Vám zatím dělá jen radost…
To ano, nedávno rozhrabal celou zahradu a úplně zrušil zavlažovací systém, ale jinak je to naše zlatíčko.
Od loveckého psa je už jen kousek k myslivosti. Když jsem se připravoval na rozhovor, dozvěděl jsem se, že jste nastoupil do mysliveckého kurzu.
Jako mnoho lidí přede mnou, tak i mě ohař přivedl k myslivosti. Když vidím, jak je šťastný v poli, jak pracuje, člověk si o tom pak něco přečte, a taky se dozví něco o přírodě, začne poznávat souvislosti a zjistí, že myslivost je krásný a ušlechtilý koníček. Vždy jsem měl přírodu rád a pořízení ohaře bylo takovým posledním impulzem, abych se vydal cestou k myslivosti. Přihlásil jsem se tady v Praze do kurzu a před nedávnem jsem úspěšně složil zkoušky. A můžu říct, že jsem i členem Českomoravské myslivecké jednoty.
Když jste nastoupil do kurzu, co pro Vás bylo nejsložitější?
Asi skoro všechno. U nás nikdo v rodině myslivcem nebyl, neměl jsem od koho bych mohl čerpat zkušenosti. Můj děda byl farmář, a když jsem byl kluk, ukazoval mi, jak poznávat stromy, jak se chovat v přírodě, pozorovali jsme zvěř a ptáky. Možná zde jsem získal malý základ o přírodě. Když jsem v kurzu dostal knihu o 600 stránkách, trošku jsem nevěděl co a jak. Začal jsem studovat, hodně mi pomohli myslivci na adeptské praxi. Měl jsem možnost navštívit myslivecké akce, hony, a tam jsem se ptal na věci, kterým jsem nerozuměl.
Co Vás v průběhu adeptury zaujalo nejvíc?
To je těžké říct, já jsem se snažil postupně poznávat vše a poznávám to pořád. Uvědomoval jsem si, že ke zkoušce musím mít nějaké znalosti a musím něco umět. Obejít všech sedm stolů u zkoušky nebyla vůbec legrace. Shodou okolností, když jsem byl na lovecké kynologii, tak mi to připadalo jako nejtěžší. Zkušební komisaři na mě byli hodní, ale když se adept chystá na zkoušku, opravdu musí umět a mít znalosti. Já jsem měl hodně věcí naučených teoreticky a postupně bych je chtěl poznávat i v praxi. Nemůžu se rovnat s myslivcem, který má letité zkušenosti.
Uvažoval jste, že se stanete členem někde v mysliveckém sdružení nebo honebním společenstvu?
Uvažoval, ale zatím jsem nic konkrétního nepodnikl. Pro mě by bylo ideální, kdybych byl tam, kde je drobná zvěř, ať můžu s ohařem trénovat.
Říkáte, že pozorujete úbytek drobné zvěře v našich honitbách…
I když jsem myslivec opravdu začínající, tak právě hlavně díky ohaři pozoruji, že drobné je opravdu málo. Černá se stále více rozmáhá. Když nad tím tak zpětně uvažuji, když jsem byl dítě, chodil jsem s dědou po krajině a viděl jsem drobné zvěře spousty. To mi dnes v krajině chybí. Určitě bych se nějakou malou měrou chtěl zapojit k nápravě této situace.
Zmiňujete, že byste se rád zapojil v problematice podpory chovu drobné zvěře. Vy jako mediálně velmi známá osobnost byste se také mohl přidat v propagaci myslivosti. Veřejnost se stále mnohdy na nás myslivce dívá skrz prsty. Vnímáte to také tak?
Když jsem prošel mysliveckým kurzem, setkával jsem se s mysliveckými oborníky a obrovsky mi to otevřelo oči. Teď vidím myslivost úplně jinak. Je to naše povinnost starat se o zvěř, bez ní by tady člověk ani nebyl. Člověk je prapůvodem lovec. Že se postupem doby změnil lov v myslivost, to je důkaz přeměny člověka. Někdy se zarytým kritikům myslivosti divím. Vidí v myslivci jen toho lovce. Lov patří k myslivosti a zvěř je přece určena k rozumnému lovu. Že je to ale jen malé procento činnosti myslivce, to už vidí málokdo.
Bavíme se spolu o lovu, vy už máte zbrojní průkaz?
Zatím ne, ale chtěl bych ho do prázdnin získat. Nejdřív se musím naučit se zbraní manipulovat a nedokážu dnes říct, zda sám budu střílet. Neříkám, že je to něco špatného zvěř lovit, to určitě ne, ale sám si to musím ještě zhodnotit. Každý jsme jiný, třeba já budu jen chodit se psem po honitbě a kamarád bude mít zbraň.
Tak mi to připadá, že Vaše působení v myslivosti se bude odehrávat především u loveckých psů.
Určitě, všude kde půjdu, bych chtěl s sebou mít loveckého psa. Proto mě mrzí, že třeba na naháňkách na černou setra neuplatním.
Říkal jste, že Gándy brzy absolvuje lovecké zkoušky, pojedete se podívat? A co jiné myslivecké akce, máte nějaké v plánu navštívit?
Rád bych se na zkoušky psů přijel podívat. Pokud mi to časově vyjde, rád se na jeho výkon kouknu. Já docela bojuju s časem, toho není nikdy dost. Byl jsem se podívat v mysliveckém muzeu u Hluboké nad Vltavou. Pozvali mě také na světovou mysliveckou výstavu do zahraničí, což jsem ale nestihl, snad příští rok mi to vyjde. Vím, že je národní myslivecká výstava v Lysé, bohužel jsme pracovně opět v zahraničí, což mě trochu mrzí. Rád bych se myslivosti a Gándýmu více věnoval. Chtěl bych poznávat více přírodu a zvěř a přebrat nějakou radu od zkušených myslivců a kynologů.
Přidáte i osobní vzkaz čtenářům Myslivosti?
Ať časopis čtou i nadále. Já to berou skoro jako povinnost, jsem myslivec, odbírám Myslivost. A taky přeji všem mysliveckým kynologům hodně pohody a radosti s loveckými psy.
Děkuji za rozhovor.
Připravil Lubomír HAJNÝ
Očichává mě Váš krásný anglický setr, proč zrovna tohle plemeno ohaře?
Já jsem si nevybíral ohaře, od začátku jsem věděl, že chci anglického setra. Před ním jsme měli fenku zlatého retrívra, ale ta nám tragicky zemřela. A pamatuju si, že ještě když jsme ji měli, byli jsme na návštěvě u paní Formánkové, která má anglické setry. Mně se angličan velice líbil. Když nám retrívr zahynul, na chvíli jsem myšlenku na dalšího pejska i z důvodu časového zaneprázdnění opustil. Po přestěhování do rodinného domu, kde pes má možnost mít výběh i na zahradě, jsem myšlenku na angličana znovu oživil. Před dvěma lety jsme na tom začali pracovat a dnes je to už přes rok co mám Gándýho.
Kudy vedla cesta ke Gándýmu? Vím, že je z chovatelské stanice Morrison.
Oficiálně se jmenuje Jethro Morrison. Ale nikdo mu neřekne jinak než Gándý. Na paní Fábovou jsme dostali doporučení a když měli v chovatelské stanici štěňata, vyrazili jsme do Chotěbuzi u Českého Těšína se na ně podívat. Od začátku jsem chtěl raději psa než fenku a taky jsem si chtěl vybrat černobílou formu, ale nakonec padla volba na hnědobílého setra Gándýho, ktrerého jsme si napodruhé odvezli.
Pejska jste si pořizoval se záměrem, že to bude hlavně domácí společník?
Chtěl jsem pejska živého, přátelského, který bude vhodný k dětem a bude mít rád pohyb. A opravdu se ukázalo, že setr pohyb určitě potřebuje. Když se dostane ven do přírody, tam je nejšťatnější.
Uvažoval jste, že budete Gándýho vést k loveckému výcviku? Potkáme Vás někdy na zkouškách ohařů?
Nejsem odborník v loveckém výcviku. Nerad bych něco na začátek pokazil. Požádal jsme proto kamaráda Pavla z Liberce, který mi s výcvikem radí a momentálně se s Gándým připravují na zkoušky vloh. Nechtěl bych, aby byl jen na výstavy, na ukazování. Chtěl bych mu dopřát lovecký výcvik, aby si prošel zkouškami a rozvíjely se jeho lovecké vlohy. Pokud by se vše povedlo a byl by chovný ohař, byl bych moc rád. Nevylučuji, že si v budoucnu nějaké zkoušky zkusím zaběhnout.
Zmínil jste výstavy, už má za sebou tuším jednu, jak dopadl?
Rozhodčí jej ocenili krásným posudkem, získat titul BOJ a také vyhrál celou sedmou skupinu juniorů, tedy ohaře. Ale jak jsem říkal, nebude to pes jen na výstavy, byť mě jeho úspěch potěšil. Určitě si nějakou výstavu zase dá, ale chtěl bych ho vidět především na poli. Tam je ohař nejšťastnější, když může hledat, vystavovat, pracovat se zvěří. Zároveň také zjišťuji, že lovecký výcvik je dnes poměrně složitý. Krajina se změnila, výrazně ubylo drobné zvěře, podmínky pro výcvik jsou díky nedostatku zvěře složité.
Jak vidím, tak Gándý Vám zatím dělá jen radost…
To ano, nedávno rozhrabal celou zahradu a úplně zrušil zavlažovací systém, ale jinak je to naše zlatíčko.
Od loveckého psa je už jen kousek k myslivosti. Když jsem se připravoval na rozhovor, dozvěděl jsem se, že jste nastoupil do mysliveckého kurzu.
Jako mnoho lidí přede mnou, tak i mě ohař přivedl k myslivosti. Když vidím, jak je šťastný v poli, jak pracuje, člověk si o tom pak něco přečte, a taky se dozví něco o přírodě, začne poznávat souvislosti a zjistí, že myslivost je krásný a ušlechtilý koníček. Vždy jsem měl přírodu rád a pořízení ohaře bylo takovým posledním impulzem, abych se vydal cestou k myslivosti. Přihlásil jsem se tady v Praze do kurzu a před nedávnem jsem úspěšně složil zkoušky. A můžu říct, že jsem i členem Českomoravské myslivecké jednoty.
Když jste nastoupil do kurzu, co pro Vás bylo nejsložitější?
Asi skoro všechno. U nás nikdo v rodině myslivcem nebyl, neměl jsem od koho bych mohl čerpat zkušenosti. Můj děda byl farmář, a když jsem byl kluk, ukazoval mi, jak poznávat stromy, jak se chovat v přírodě, pozorovali jsme zvěř a ptáky. Možná zde jsem získal malý základ o přírodě. Když jsem v kurzu dostal knihu o 600 stránkách, trošku jsem nevěděl co a jak. Začal jsem studovat, hodně mi pomohli myslivci na adeptské praxi. Měl jsem možnost navštívit myslivecké akce, hony, a tam jsem se ptal na věci, kterým jsem nerozuměl.
Co Vás v průběhu adeptury zaujalo nejvíc?
To je těžké říct, já jsem se snažil postupně poznávat vše a poznávám to pořád. Uvědomoval jsem si, že ke zkoušce musím mít nějaké znalosti a musím něco umět. Obejít všech sedm stolů u zkoušky nebyla vůbec legrace. Shodou okolností, když jsem byl na lovecké kynologii, tak mi to připadalo jako nejtěžší. Zkušební komisaři na mě byli hodní, ale když se adept chystá na zkoušku, opravdu musí umět a mít znalosti. Já jsem měl hodně věcí naučených teoreticky a postupně bych je chtěl poznávat i v praxi. Nemůžu se rovnat s myslivcem, který má letité zkušenosti.
Uvažoval jste, že se stanete členem někde v mysliveckém sdružení nebo honebním společenstvu?
Uvažoval, ale zatím jsem nic konkrétního nepodnikl. Pro mě by bylo ideální, kdybych byl tam, kde je drobná zvěř, ať můžu s ohařem trénovat.
Říkáte, že pozorujete úbytek drobné zvěře v našich honitbách…
I když jsem myslivec opravdu začínající, tak právě hlavně díky ohaři pozoruji, že drobné je opravdu málo. Černá se stále více rozmáhá. Když nad tím tak zpětně uvažuji, když jsem byl dítě, chodil jsem s dědou po krajině a viděl jsem drobné zvěře spousty. To mi dnes v krajině chybí. Určitě bych se nějakou malou měrou chtěl zapojit k nápravě této situace.
Zmiňujete, že byste se rád zapojil v problematice podpory chovu drobné zvěře. Vy jako mediálně velmi známá osobnost byste se také mohl přidat v propagaci myslivosti. Veřejnost se stále mnohdy na nás myslivce dívá skrz prsty. Vnímáte to také tak?
Když jsem prošel mysliveckým kurzem, setkával jsem se s mysliveckými oborníky a obrovsky mi to otevřelo oči. Teď vidím myslivost úplně jinak. Je to naše povinnost starat se o zvěř, bez ní by tady člověk ani nebyl. Člověk je prapůvodem lovec. Že se postupem doby změnil lov v myslivost, to je důkaz přeměny člověka. Někdy se zarytým kritikům myslivosti divím. Vidí v myslivci jen toho lovce. Lov patří k myslivosti a zvěř je přece určena k rozumnému lovu. Že je to ale jen malé procento činnosti myslivce, to už vidí málokdo.
Bavíme se spolu o lovu, vy už máte zbrojní průkaz?
Zatím ne, ale chtěl bych ho do prázdnin získat. Nejdřív se musím naučit se zbraní manipulovat a nedokážu dnes říct, zda sám budu střílet. Neříkám, že je to něco špatného zvěř lovit, to určitě ne, ale sám si to musím ještě zhodnotit. Každý jsme jiný, třeba já budu jen chodit se psem po honitbě a kamarád bude mít zbraň.
Tak mi to připadá, že Vaše působení v myslivosti se bude odehrávat především u loveckých psů.
Určitě, všude kde půjdu, bych chtěl s sebou mít loveckého psa. Proto mě mrzí, že třeba na naháňkách na černou setra neuplatním.
Říkal jste, že Gándy brzy absolvuje lovecké zkoušky, pojedete se podívat? A co jiné myslivecké akce, máte nějaké v plánu navštívit?
Rád bych se na zkoušky psů přijel podívat. Pokud mi to časově vyjde, rád se na jeho výkon kouknu. Já docela bojuju s časem, toho není nikdy dost. Byl jsem se podívat v mysliveckém muzeu u Hluboké nad Vltavou. Pozvali mě také na světovou mysliveckou výstavu do zahraničí, což jsem ale nestihl, snad příští rok mi to vyjde. Vím, že je národní myslivecká výstava v Lysé, bohužel jsme pracovně opět v zahraničí, což mě trochu mrzí. Rád bych se myslivosti a Gándýmu více věnoval. Chtěl bych poznávat více přírodu a zvěř a přebrat nějakou radu od zkušených myslivců a kynologů.
Přidáte i osobní vzkaz čtenářům Myslivosti?
Ať časopis čtou i nadále. Já to berou skoro jako povinnost, jsem myslivec, odbírám Myslivost. A taky přeji všem mysliveckým kynologům hodně pohody a radosti s loveckými psy.
Děkuji za rozhovor.
Připravil Lubomír HAJNÝ