Jak si snadno doma zrenovovat loveckou trofej nebo shozy, které poškodilo vnější prostředí.
Myslivost 3/2015, str. 61 Jan Galusek ml.
V článku v minulém ročníku Myslivosti jsem popsal návod, jak si doma za pár korun vypreparovat loveckou trofej a ve stejném duchu navazuji i v tomto článku.
Každý myslivec či lovec má na loveckou trofej jiný pohled. Někdo si na zeď umisťuje jen trofeje medailových hodnot, jiný jen význačné a raritní a další mezi trofejemi nerozlišují a vyvěsí si je bez rozdílu všechny.
Dále je mezi myslivci i kategorie, pro kterou má stejnou hodnotu trofej nalezená a zrekonstruovaná. Mezi takovéto nadšence patřím i já, a tak se mezi mými ulovenými trofejemi nacházejí i trofeje nalezené. Jedná se po většině o oběti srážek s dopravními prostředky, nebo úhyny stářím, či úhyny za jiných okolností.
Nalezená trofej bývá již povětšinou nějakým způsobem poškozena. U kusů, které usmrtily dopravní prostředky v době, kdy ještě měly paroží nevyzrálé, máme k dispozici povětšinou po vyvaření jen bílou kostru parůžků a u kusů či shozů, které byly povětrnostním vlivům vystaveny déle, dochází často k významnému vyblednutí povrchu.
Někdo úmyslně nalezenou trofej ponechává v tak zvaně přirozeném stavu a někdo trofej raději upraví do podoby pokud možno co nejvíce podobné stavu, jak nejspíš vypadala za života a nebo měla vypadat v případě, že by nositel trofeje přežil a vytloukl parůžky přirozeným způsobem.
Do této kategorie patřím i já a za léta praxe jsem si vypracoval postup, kterým dokážu z nevzhledné trofeje vytvořit trofej téměř k nerozeznání od trofeje, která vznikla přirozeným způsobem. Nejsložitější bylo získat zkušenosti. Tyto jsem získával způsobem pokus omyl a o výsledky letité praxe se nyní se čtenáři podělím.
Nejsložitější u získání věrohodné trofeje bylo obarvení či tónování trofeje. Někdo k barvení používá slupky ze zelených vlašských ořechů, jiný barví parůžky v cibulových slupkách, další použije běžné barvicí prostředky, ale u všech se vyskytuje nějaké „ale“.
Ořechové slupky jsou k dispozici jen po určitou dobu, barvením v cibulovém nálevu mnohdy obarvíme to, co obarvit nechceme a nanášení běžných barev vypadá nepřirozeně. Mně osobně se při barvení trofejí nejlépe osvědčil roztok obyčejného hypermanganu. Ten má sice fialovou barvu, ale tato barva se na parůžcích při usýchání mění na hnědou a díky možnosti nanášení více vrstev roztoku je možno také rozhodnout o tom, jak tmavá trofej nakonec bude, což je například velmi důležité při rozlišení, zda se jednalo o srnce žijícího v lese a nebo na poli. Polní srnci mají parůžky výrazně světlejší a bez možnosti regulovat množství nanesených vrstev se nám nikdy nepodaří dosáhnout přirozeného výsledku.
Co potřebujeme k rekonstrukci a barvení trofeje?
Je to krystalický hypermangan. K zakoupení je v každé lékárně a běžné spotřebitelské balení stojí asi 30 Kč a vydrží nám několik sezon. Dále potřebujeme vhodnou nádobku na vytvoření roztoku. Já používám sklenici s uzávěrem od dětské výživy, což má tu výhodu, že po ukončení práce ji jednoduše uzavřeme a roztok příště použijeme znovu. Dále potřebujeme štěteček k nanášení roztoku, kulatý nebo půlkulatý pilník a obyčejnou indulonu. S tímto vybavením je potom možné dosáhnout takového výsledku, že je téměř k nerozeznání od originálu.
Postup je následující: Trofej nejdříve vyvaříme a lebku vybělíme způsobem, jaký jsem popsal v minulém článku v Myslivosti 4/2014, str. 58. Při vyvařování trofejí, u kterých budeme provádět dobarvování, provedeme vyvaření a odmaštění i u parůžků. Stejně tak postupujeme i u nalezených vybělených shozů. Tímto postupem odmastíme povrch a roztok hypermanganu pak dobře ulpívá.
Nyní k samotnému barvení. Vytvoříme si sytě fialový roztok v takovém množství, abychom s ním dokázali obarvit trofej do požadovaného tónu. Na oschlý parůžek potom začneme pozvolna nanášet vrstvy tak, že začínáme od růží a roztok roztíráme směrem nahoru až dojdeme na konec parůžků.
Po zaschnutí postup opakujeme, ale další vrstvu ukončíme asi 5 mm před koncem špic a každou další vrstvu ukončíme o něco níže. Tímto způsobem dokážeme regulovat sytost barvy na parůžcích.
Jakmile jsme s barvou parůžků spokojeni, necháme poslední vrstvu zaschnout a poté použijeme k docílení zesvětlení špic a perlení půlkulatý nebo kulatý pilník. Tento nám imituje dřevinu, na které by normálně srnec trofej vytloukal.
Uchopíme trofej a představíme si, jak by asi v přírodě srnec svoje paroží vytloukal a pohybem seshora dolů a odshora nahoru napodobujeme otírání parůžků o dřevinu.
Po chvíli začnou rýhy a perlení světlat a začne se objevovat přirozené barevné rozložení trofeje. Postup opakujeme tak dlouho, až jsme se vzhledem parůžku spokojeni. Taktéž broušením zesvětlíme špice do přirozeného tónu a nezapomeneme také na růže.
Tento postup má výhodu, že jej můžeme kdykoliv opravit tím, že naneseme buď novou vrstvu, a nebo dobarvíme místo, které jsme obrousili příliš. Obrušováním trofej zesvětlujeme a dobarvováním docílíme tmavších tónů.
Jakmile jsme s barvou a vzhledem spokojeni, můžeme přistoupit ke konečné fázi, kterou je zafixování nátěru na parůžku. Mně osobně se nejvíc osvědčila obyčejná indulona. Naneseme si na ruce nebo vhodný kartáček přiměřené množství a pomalu ji rozetřeme po celém parůžku. Tímto docílíme přirozeného lesku a vrstvy barviva se překryjí a zafixují.
V případě že by se nám výsledek nezamlouval, bylo by nutno provést opětovné odmaštění, a proto poslední krok použijte až tehdy, kdy jste se svojí prací opravdu spokojeni.
Popsaným způsobem lze dobarvovat všechny shory a trofeje u nás žijící zvěře. Pro porovnání předkládám čtenářům k posouzení výsledku tohoto postupu fotografie trofejí před a po dobarvení. Daněk uhynul známému v obůrce a neměl vytlučeno, a jelikož se jednalo o velkou trofej, tak jsem mu ji vypreparoval a dobarvil a nyní ji má pověšenou v bytě.
Srnce jsem dobarvoval přátelům. Šesterák na fotografii byl nalezen uhynulý v mokřině, odtud nazelenalý nádech trofeje, a ročního špičáka srazilo auto. Při kolizi došlo k odlomení špice levého parůžku a po vyvaření byla k dispozici jen bílá kostra parůžků. Shozy byly vybělené od slunce a deště a k hotovým trofejím jsem připojil trofej srnce na krátké lebce, aby čtenář sám porovnal rozdíl mezi přirozenou trofejí a trofejí dobarvenou popsaným způsobem. Podle slov mých přátel by si nikdy rozdílu nevšimli, kdybych je já sám na dobarvování neupozornil.
Všem kolegům, kteří se rozhodnou popsaný způsob úpravy trofejí vyzkoušet, přeji hodně úspěchů a radost z dosaženého výsledku.
Jan GALUSEK ml.