Kulový dvoják Gebrüder Kupfer
Myslivost 3/2015, str. 16 Martin Helebrant
Charles W. Lancaster; Johannes Peterlongo, Innsbruck in Tirol; Holland & Holland; John Rigby & Son; Lebeda; Nowotný; Gebruder Merkel … co jméno, to zvuk jako zvon. A najednou držím v ruce kulový dvoják, perfektně slícovaný, funkční, velmi vkusně zdobený, s luxusním dřevem a na hlavních čtu: Gebrüder Kupfer, Dresden.
Koukám na kamaráda, který mi tuhle krásnou zbraň přinesl ukázat, a nejistě krčím nos. Tuhle značku vidím poprvé. To zase není nic tak zvláštního, člověk nemůže znát všechno a já jsem nikdy netvrdil, že jsem expert na staré krásné zbraně. Ale že je neznal ani kolega Tetřev, to již bylo s ohledem na kvalitu zbraně na pováženou.
Když narazíte na něco podobného, je to vždycky výzva. I když už jsme věděli o historii zbraně víc (a i vy se za chvíli dočtete) a mnohé jsme chápali, stejně nám bratří Kupferové nedali spát.
Po docela obsáhlém bádání jsme zjistili, že zbraně značené Gebrüder Kupfer, Dresden (tedy Bratří Kupferové, Drážďany) nejsou úplně mimořádné, ale ani úplně běžné. Ze záznamů různých aukčních firem a internetových fór jsme zjistili, že zbraně s touto značkou se vyskytují s datací od roku asi 1900 do roku 1943, že se jedná typicky o kulové nebo kombinované zbraně v nejrůznějších rážích, většinou běžných v Německu v uvedené době. Firma nabízela nejrůznější typy zbraní – od kulových jednušek s klesajícím blokem, před kulobrokové kozlice až po zmíněný kulový dvoják. S největší pravděpodobností to nebyla velká firma, nejspíš to byla obchodní firma, výroba zbraní asi byla jen doplněk, ačkoliv asi v čase její význam rostl.
Také se zdá, že bratří Kupferové zbraně nevyráběli celé. Spíš je skládali z polotovarů (zdá se, že hodně polotovarů pochází od firmy Sauer a dalších velkých výrobců z oblasti Suhlu) nebo využívali systémy starších zbraní, ve kterých měnili hlavně, přerážovávali je a dodělávali na přání zákazníka. V té době to nebylo nic mimořádného, tak fungovala spousta firem, u nás to byli například vejprtský Morgenstern nebo ostravský Gustav Tichý.
Zbraně bratří Kupferů jsou rozsety po nečekaně velkém kusu světa. Německo a Francii vcelku chápu, chápu i USA (zejména když aukční firma uvádí, že zbraň je válečná kořist z II. světové války a ke zbrani byl i původní „kořistný list“ – tedy potvrzení, že dotyčný americký voják zbraň řádně ukořistil a že si tuto válečnou kořist může legálně poslat domů, za “Velkou louži“).
Překvapením pro mě bylo nalezení jedné zbraně v Ugandě (jenže do bývalé Německé Východní Afriky je to odtamtud pouhý skok a Kupferové fungovali již před I. světovou válkou) a několika zbraní na Ukrajině.
Každopádně lze říci, že zbraně se značkou trojí lidské siluety (že by byli bratří Kupferové tři? Nevím, možné to je) nejsou sice nijak mimořádně zdobné a luxusní, ale že zcela nepochybně představují solidní puškařské řemeslo. Konec datace známých zbraní v roce 1943 je logický, válčící Německo již si nemohlo dovolit plýtvání nepochybně schopnou pracovní silou na „extrabuřty“ typu lovecké zbraně.
Definitivní konec firmy bratří Kupferů asi znamenal nálet na Drážďany z 13. a 14. 2. 1945, který zničil značnou část města. Po konci války zřejmě firma nebyla obnovena, nepodařilo se mi najít ani zmínku o firmě jako takové, ani žádnou zbraň z jejich výroby.
A teď se vrátíme k našemu kulovému dvojáku. Jak dokládají zkušební značky, vznikl v roce 1936, má skříňkový zámek a závěr je uzamčený dvojitě zapadajícím klínkem zesílený Greenerovým prodloužením lišty s příčným čepem. Uzamčení je ovládáno klasickou temenní kličkou, pojistka má hmatník na krku, za čely závěru vystupují při napnutí bicích mechanismů malé výstražníky.
Dnešní majitel pušku koupil před osmi lety, na inzerát v Myslivosti. Zbraň vypadala zcela jinak než dnes. Měla anglickou pažbu a jen velmi lehkou výzdobu (kterou zřejmě dělali ještě bratří Kupferové, dnešní majitel bohužel nedokumentoval původní stav, známé zbraně od Kupferů typicky bývají zdobené prostou rytinou).
Pro nákup zbraně rozhodla skutečnost, že vývrt a mechanismus byly naprosto čisté a že hlavně vykazovaly soustřel originálními náboji od firmy RWS střed – střed 26 mm na 50 metrů. Ten nakonec převážil i skutečnost, že dvoják je v dnes již zastaralé ráži 9 x 57R (vznikla zřejmě již záhy po vzniku náboje 8 x 57 I, kolem roku 1888, roztažením krčku náboje pro těžší střelu, původní laborace měla střelu 15,7 gramů těžkou a v0 650 m.s-1, tj. 3320 Joule) a že ohledně nábojů je odkázán na přebíjení.
Novému majiteli nevyhovovala pažba a útlé předpažbí. Postupně oslovil dva pažbaře, či spíše „pažbaře“, z nichž každý zničil jeden kus ořechové kořenice. Ani jedna pažba nesplnila majitelova očekávání a nebyla použitelná.
Zlom nastal, když majitel viděl pažbu a vůbec práci puškaře Jana Radosty ze Svin u Veselí nad Lužnicí. Linie pažby, celkové provedení a slícování pažby se systémem jej přesvědčila, aby zadal rekonstrukci zbraně právě jemu.
Pan Radosta vyčistil zbraň, temenní pásek prodloužil do dlouhého výběžku táhnoucího se až přes hřbet – tím získal kromě zpevnění krku i další plochu pro výzdobu. Také osadil zbraň naháňkovou optikou Swarovski Z6i 1-6 x 24 na dvojhákové suhlské montáži. A celek napasoval na novou pažbu – levorukou, poměrně málo lomenou americkou pažbu, ovšem s bavorskou lícnicí. Na spodní straně pažby přibyl „penálek“ – schránka na náboje.
Nové je i předpažbí, na jehož předku se uplatnila vložka z buvolího rohu. Z rohoviny je i botka. Úchopové plochy jsou zdrsněné jemnou kosočtverečnou rybinou, která ve spojení s olejovou pažbou leštěnou na vysoký lesk dává vyniknout kráse dřeva.
Kvalitu puškařské práce a dřeva se majitel rozhodl zdůraznit i rytinovou výzdobou. Původní prostou rytinu (zřejmě z dílny bratří Kupferů) nechal odstranit a v podstatě všechny pohledové plochy lůžka a kování zbraně nechal pokrýt zcela novou rytinou.
K jejímu provedení si vybral rytce, se kterým již měl v minulosti dobré zkušenosti, Jana Votavu z Českého Krumlova. Ten nakonec udělal návrh, který vychází jak z německé, tak anglické rytinové tradice. Rytina není prostou kopií nějakého již existujícího vzoru, je spíš aplikací principů obou škol. Na jedné zbrani se tak snoubí „anglická růže“ s „německými úponky“ a na vybraných detailech (např. na monogramu majitele) z nich zcela vybočuje vlastním, relativně soudobým výrazem.
O kvalitě rytce (autora výzdoby) svědčí, že spojení různých stylů, vlastně i historicky vzdálených, není rušivé, že výzdoba tvoří jeden harmonický celek. Myslím, že mi dáte za pravdu, že kromě precizního ryteckého řemesla je na výsledku cítit i rytcova nemalá výtvarná erudice. Pochvalu zaslouží i majitel, když po nalezení shody na celkovém stylu ponechal rytci plnou důvěru v konečnou podobu výzdoby. Rytina si podle rytce vyžádala přibližně 520 hodin práce. Tak jak je zdobená zbraň, tak je zdobená i montáž zaměřovače, která tak opět tvoří se zbraní jeden harmonický celek.
Na dvoják „zcela nový“ si majitel objednal kufr v klasickém anglickém stylu, tuhý, povlečený hrubým plátnem, se zámky jištěnými dvěma řemeny (pro cesty přes oceán a vůbec …). Kufr je práce pana Rojíka z Bezděkova u Klatov, kromě zbraně obsahuje čisticí potřeby, zaměřovač a pohotovou zásobu střeliva. A ke zbrani takhle pěkné zcela nepochybně patří.
Co říci na závěr – celá reinkarnace (a záměrně používám tohle slovo, protože dvoják nebyl ani rekonstruován, ani restaurován) starého dvojáku trvala přes pět let, ale vdechla zbrani nový život. Z původně solidního, ale nic víc než solidního puškařského řemesla je nyní dvoják bratří Kupferů zcela nepochybně luxusní zbraní, která majitele nezahanbí ani v nejnáročnějším prostředí. Přitom je plně funkční a výzdoba nebrání loveckému použití zbraně.
Ráže 9 x 57R byla podle odborné literatury v meziválečném období v Německu hodně oblíbená, ale její úpadek po konci války byl rychlý a dnes je v našich lesích a luzích zcela unikátní. Příčinu úpadku v oblibě je těžko soudit, majitel si její účinnost na naháňkách na černou velmi pochvaluje.
Reinkarnovaný dvoják asi není zbraní mimořádné historické hodnoty. Zbraně firmy Gebrüder Kupfer nepatří mezi ty, které na aukcích svou cenou atakují horní příčky. Je ale zbraní, kde se podařilo díky kvalitní práci jak původního výrobce, tak dnešních puškaře i rytce dosáhnout povýšení zbraně do kategorie „nepochybně luxusní“. Cením, že celek není historizující, není ani slepou modernizací, prostě se podařilo udělat reinkarnaci, přerod starého v nové a to nové považuji za opravdu podařené. Radost o to větší, že reinkarnaci dovedly od začátku až do konce české ruce a hlavy.
Text a snímky Martin HELEBRANT
Za laskavou pomoc a spolupráci při bádání nad osudy firmy Gebrüder Kupfer děkuji panu Tetřevovi z Východočeského muzea v Pardubicích.