Myslivci musí znát svoji legislativu
Myslivost 3/2015, str. 45 Lubomír Hajný
MVDr. Pavel Bělobrádek
Narozen: 1976
místopředseda Vlády České republiky
místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
poslanec Parlamentu České republiky
Pane místopředsedo, chtěl bych rozšířit rozhovor, který jste již v minulosti pro Myslivost poskytl. Stále jste aktivní myslivec?
Aktivní jsem, ale výkon práva myslivosti se u mě z důvodu časové zaneprázdněnosti omezuje na návštěvy krmelce v zimním období, případně pochůzky za zvěří v honitbě. Lovu se prakticky nevěnuju.
A co Vás přivedlo k tomu, že budete myslivcem?
Můj otec byl více než dvacet let předsedou Okresního mysliveckého spolku v Náchodě a byl také lektorem myslivosti. Takže moje cesta k myslivcům a myslivosti vedla přes rodinu. Jako honec jsem už od 15 let chodil na hony. S tátou jsem obhospodařoval krmelce a zásypy. Zkoušky z myslivosti jsem si udělal na vysoké škole. V průběhu studia jsem si udělal i vyšší odborné myslivecké zkoušky.
Pokud vím, Vy jste se stal také lektorem a připravoval jste adepty pro získání prvního loveckého lístku.
Přednášková činnost a výuka nových zájemců o myslivost mě velmi bavila. Dokonce jsem viděl moje vypracované otázky, které jsem připravil pro své posluchače, kolovat po internetu. Při přednáškové činnosti jsem se zaměřoval na mysliveckou legislativu. Ani na tuto činnost mi nezbývá čas, což mě mrzí.
Zmiňujete mysliveckou legislativu, znovu se objevuje snaha otevřít zákon o myslivosti.
Tato snaha, co si pamatuju, tady byla již několikrát od jeho schválení. To, že se otevře, je docela možné, je asi potřeba některé specifické segmenty upravit. Například k lovu černé zvěře. Naprosto rozumím myslivcům a sdílím jejich obavu, že když se otevře zákon o myslivosti, vznikne lidová tvořivost. Uznávám, že současný zákon má některé nepříliš dokonalé pasáže. Můžeme například hovořit o tom, kdo může lovit nepůvodních predátory a nepůvodní druhy zvěře. Zde bych byl určitě pro úpravu zákona. Rozhodně si nemyslím, že by otevření zákona měl být důvod ke snižování výměry honiteb. Domnívám se, že 500 ha je opravdu ta minimální výměra, která má smysl z hlediska mysliveckého hospodaření.
Jaké další návrhy byste případně upravil v myslivecké legislativě?
Nechtěl bych být příliš konkrétní, je to na diskuzi. Mohly by se vyjasnit některé věci v rámci honebního společenstva. Důležité je především, abychom dokázali zachovat charakter zákona. Aby byla vyvážena práva vlastníků honebních pozemků a také myslivců. Často slyším od vlastníků pozemků, že si stěžují na myslivce. Současný zákon jim však dává široké pravomoci, ale nejsou využívány. V naší honitbě mají vlastníci honebních pozemků dobré povědomí o zákonných možnostech. Takže drobná upřesnění zákona v tomto směru bych uvítal. Nejhorší by ale bylo, jak jsem již uvedl, kdyby přišla do uvažovaných změn zákona lidová tvořivost. Systém, který nějakým způsobem funguje, by mohl být narušen.
Zmiňujete, že ve vaší honitbě jsou vlastníci honebních pozemků informování a znalí zákona, jak se díváte na výkon práva myslivosti ve vlastní režii?
Je to určitě jedna z možností, jak výkon práva myslivosti provozovat, nevidím v tom větší problém. V honitbě, kde působím, jsem zažil jak myslivecké sdružení, tak pronájem fyzické osobě i hospodaření ve vlastní režii. Myslím si, že vlastníci honebních pozemků mají při výkonu práva myslivosti ve vlastní režii daleko větší přehled o tom, co se v honitbě děje, než když je honitba pronajímaná mysliveckému sdružení. Vždy to záleží na místních poměrech, zda jsou mezi vlastníky honebních pozemků myslivci. Nejhorší je, když se do myslivosti, stejně tak jako do kteréhokoliv jiného oboru, dostávají negativní lidské vlastnosti.
Co si myslíte, že aktuálně trápí myslivce u nás? V médiích je například často zmiňovaná problematika černé zvěře.
K černé zvěři již toho bylo řečeno dost. Já se domnívám, že například úbytek samotných myslivců může být problém. Dochází k poměrně nevyváženému doplňování nových zájemců o myslivost. Trápí mě také, že někteří myslivci nechápou význam myslivosti jako takový a berou to spíše jako lovectví. To je nedůstojné vzhledem k mysliveckým tradicím, které tady jsou již stovky let. Další problém je postupná urbanizace krajiny, hustá silniční síť, zástavba honebních pozemků a tím snižování životního prostoru zvěře. Určitě k problémům, které je potřeba řešit, patří také celková koncepce medikace zvěře. V některých honitbách se zvěř léčí, jinde ne. Možná by bylo na zvážení vytvoření celorepublikových postupů. V krajině je také zvýšený pohyb lidí, turistů, pejskařů a dalších, proto je také vhodné najít společnou řeč při využívání přírody a krajiny. Některými negativními zásahy do krajiny myslivost také trpí.
V loňském roce se začalo v mysliveckých kruzích hovořit o problematice ztrát na zvěři při senosečích. Jak se k tomuto problému stavíte vy?
Myslím si, že velmi důležitá je především spolupráce mezi zemědělci a myslivci. Záleží také i na samotném řidiči zemědělského stroje, jak bude při sečení postupovat. Dnešní technika je širokozáběrová a zvěři moc šancí na únik nedává. Proto veškerá činnost, která může ztrátám na zvěři zabránit, je žádaná. Ať už jde o různé plašiče nebo samotné vyhánění zvěře myslivci s loveckými psy. Důležitá je ale opravdu vzájemná spolupráce zemědělců s myslivci.
Na jaro letošního roku se připravuje informační kampaň pro myslivce a zemědělce, která má za cíl informovat o ztrátách na zvěři při senoseči. Podpořil byste takovou akci?
Kampaň bych podpořil, považuji ji za smysluplnou. Určitě nejlepší by bylo, kdyby mezi zemědělci byli také myslivci, a ti by si mohli řídit průběh senosečí tak, aby docházelo k co nejmenším ztrátám na zvěři. Z praxe znám případy kdy spolupráce mezi zemědělci a myslivci vázne, nebo není dokonce žádná. To by se mělo změnit. Bohužel na lidské nedostatky vždy doplácí nejvíce samotná zvěř.
Říká se, že myslivec bez loveckého psa je jen poloviční myslivec, souhlasíte s tímto tvrzením?
Určitě, já bohužel loveckého psa nemám, protože bych mu nemohl věnovat tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Mým vysněným psem je křepelák, kterého bych si chtěl také sám cvičit a jít na zkoušky. Toto plemeno mi imponuje vzhledem a povahou a skvěle se hodí do naší honitby. Snad na něj jednou přijde čas.
Když budete mít více prostoru, čemu v myslivosti se chcete hlavně věnovat?
Přiznám se, že mě velmi bavilo vyučovat myslivost, být lektorem. Předávat adeptům informace. Myslivecká legislativa je základ. Někdo může namítat, že důležité je především znát zvěř, zbraně nebo tradice. Já se domnívám, že prvořadé je znát předpisy. Myslivci by měli svoji legislativu znát velmi dobře. Také bych se rád podíval na hon na kachny, kde jsem nebyl už dva roky. A také bych se chtěl častěji dostat do honitby a být opravdu aktivním myslivcem.
Děkuji za rozhovor.
Připravil Lubomír HAJNÝ