Stát dá lovcům miliony na noktovizory
Myslivost 3/2015, str. 28
Na přemnožená divoká prasata, která způsobují zemědělcům ohromné škody a polích, budou moci lovci vyrazit i za tmy. Ministerstvo zemědělství nabízí peníze na pořízení přístrojů pro noční lov - noktovizorů.
Myslivci každý rok zastřelí desítky tisíc divokých prasat, i tak se populační exploze těchto zvířat stále nedaří zastavit. Ministerstvo zemědělství teď přichází s další možností, jak odstřelit ještě víc divočáků - chce dotovat nákup přístrojů na noční lov. A to až 20 miliony korun ročně. Návrh příslušného vládního nařízení je nyní v takzvaném vnějším připomínkovém řízení, v němž se k němu mohou vyjádřit další resorty nebo krajské úřady, které by peníze měly rozdělovat.
„Jsme si vědomi, že nákupy těchto zařízení samy o sobě nevyřeší problematiku škod způsobených prasetem divokým, ale umožní uživatelům honiteb, kteří prokáží jistou intenzitu lovu, usnadnit nákup těchto zařízení," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva zemědělství Hynek Jordán.
Dodal, že ministerstvo má v popisu práce maximálně a všestranně podporovat zemědělskou prvovýrobu. „Jedním z limitujících faktorů jsou právě škody způsobené prasetem divokým na zemědělských kulturách," konstatoval Jordán.
Dotace nebude pro všechny
Ministerstvo počítá s tím, že se dotace nebude rozdělovat plošně. Nárok na ní budou mít jen lovci s honiteb, kde se ulovil určitý počet divočáků. Při výpočtu příspěvku vycházel úřad ministra Mariana Jurečky (KDU-ČSL) z počtu více než 50 ulovených prasat. Jak vysoká bude částka na nákup jednoho noktovizoru, ministerstvo zatím nesdělilo.
„Konečná částka bude předmětem dalších diskusí. Rozhodně půjde pouze o příspěvek, nikoli o plnou částku na pořízení tohoto doplňku zbraně," poznamenal mluvčí resortu Jordán. Připomněl, že ministerstvo už nyní přispívá rovněž prostřednictvím krajských úřadů částkou 8 tisíc korun na pořízení odchytových zařízení na divoká prasata. Úřad rovněž prodloužil dobu, kdy je možné divočáky lovit.
Jaromír Bláha z ekologického Hnutí Duha, který se ochranou lesů a přemnoženou zvěří zabývá dlouhodobě, hodnotí novou ministerskou dotaci na nákup noktovizorů opatrně. „Nejspíš to pomůže zvýšit odlov divočáků, ale nejsem si jistý, jestli to bude nějak významné," řekl TÝDNU Bláha.
Podle Bláhy by výrazněji pomohlo, kdyby se snížila minimální rozloha honitby, která v současnosti musí mít minimálně 500 hektarů. Vlastníci menších polí si totiž nemohou své pozemky „chránit" sami, ale pouze prostřednictvím honebních společenstev. „Nemají to ve vlastních rukách," konstatoval Bláha.
Ministerstvo zemědělství s takovým plánem v minulosti několikrát přišlo, ale nikdy ho nedotáhlo do konce. Kritici tvrdí, že by to přineslo přesně opačný efekt, protože malé honitby nikde v Evropě neumožňují racionální hospodaření se zvěří.
Státem placený lovec?
Ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) uvedl, že hodlá tlačit na uživatele honiteb, aby dodržovali normované stavy zvěře a plány lovu, které chce více kontrolovat. Jurečka připravuje novelu mysliveckého zákona, která by v tomto smyslu měla jasně definovat požadavky na správce a pronajímatele honiteb. Cílem je, aby se skutečně odlovilo tolik zvěře, kolik se posléze uvádí v dokumentech.
„Budeme požadovat, aby u černé zvěře a případně u některých druhů vysoké byla při kontrole lovu předložena nějaká nezaměnitelná část odloveného zvířete, například z čelisti," řekl TÝDNU ministr. Dodal, že přemýšlí rovněž o institutu placeného lovce, který by odlovil stanovený počet zvěře, pokud by všechna jiná opatření selhala.
Původní zpráva z www.tyden.cz ze dne 21.01.2015
Tato zpráva z několika různých podobách následně proběhla několika dalšími médii a vzbudila zasloužený rozruch. Oslovili jsme naše externí spolupracovníky s prosbou o reakci, některé odpovědi se objevily hned, ale bohužel nejsou publikovatelné ve slušném časopisu, odpovědi a reakce některých ale publikovatelné jsou.
Noktovizory za státní peníze?
Za sebe prohlašuji rozhodně ne! Odstraňme příčinu nezvládnutelného množství černé zvěře a nehledejme cestu v tom, že budeme mít rozšířenou možnost lovu pouze na čekané.
K tomu, abych si byl schopen odpovědět na zprávu, ve které se objevilo, že se uvažuje o dotaci na noktovizory, je třeba si specifikovat, co to vlastně je a jak to myslivcům slouží. Současné informace o „nočních“ viděních, jsou většinou jen od jejich výrobců nebo prodejců.
V nedávné minulosti, jsme při lovu divočáků spoléhali jen na měsíček, který ve spojení se sněhovou pokrývkou umožňoval lovit i v noci. Bohužel, pokud napadl čerstvě sníh, tak chvíli trvalo, než divočáci vylezli. A tak si myslivci proměnili tmavou noc na světlou pomocí světel. Že to nebylo v souladu se zákonem? Všichni věděli jak to ve skutečnosti je, tedy bylo.
Černá zvěř, která je velice inteligentní, ale záhy pochopila, že po rozsvícení přichází výstřel a nepomohly ani barevné filtry.
Vývoj technologií nočního vidění pokročil. Nad čím armáda ohrnovala nos, bylo k mání pro myslivce. Co na tom, že to nebylo v souladu se zákonem? Naši zákonodárci systematicky ignorují skutečnou realitu, a tak je veřejným tajemstvím, že to, co zákon dnes dost zmateně povoluje, je skutečností v myslivecké praxi již několik let.
Dost složitě jsem se dostal, k tomu co jsem chtěl říci. Noktovizorem vidím i při takové úrovni osvětlení, kdy lidské oko již končí se svými schopnostmi a popřípadě si mohu pomoci dosvitem. Myslivec, který sedí na čekané, vidí z kazatelny do určité vzdálenosti, i když je černá noc, a pokud tam divočák přijde, je možno jej řádně obeznat a případně ulovit. Současně používané přísvity nejsou bez problémů, ale to nechci rozvádět.
A ejhle! Letošní myslivecký rok – alespoň z míst, které jsem poznal - otevřel roh hojnosti žíru, divočáci najdou dostatek potravy v lesích a nemají potřebu chodit k našim újedím, dokonce ani na pole po kukuřicích, kde byla programově úroda zaorána.
Pokud jste dočetli až sem, tak můžete na noktovizory odpovědět za mě. Noktovizor pomáhá, ale omezeně. Pokud nepřijde divočák za myslivcem, lov se nekoná – otázka černé se tak stejně moc neřeší.
Když nepřijde divočák ke kazatelnám, posedům nebo k myslivci, musí jít myslivec za divočákem. Jenže divočák se pohybuje v krytu porostů a je v noci prakticky neviditelný. Jak jej zviditelnit? I na to je technika, například termovize, která rozlišuje předměty a také zvěř na základě vyzařovaného tepla. Po vyhledání zvěře i na dost velkou vzdálenost, musí myslivec došoulat na dohlednou a dostřelnou vzdálenost noktovizoru a lovit. Šoulat potmě je velice náročné, a když se podívám na věkové složení myslivců, tak je předem pro naprostou většinu neuskutečnitelné. A opět se vynoří otázka, která musí vyvrcholit rozepří. Ti co sedí na čekané, budou velice neradi, když se jim tam někdo bude pohybovat.
Pokud sečtu náklady na noktovizor a termovizi, jsem na částce, za kterou je slušné ojeté auto, čímž je zodpovězena otázka, kdo si tato zařízení pořídí.
Kruhem se vracím k úvodní otázce, zda je pořízení noktovizoru, třeba i se státním příspěvkem, jehož přidělování si neumím prakticky představit, účelné. Ke zvýšení odlovu černé to rozhodně zásadně nepřispěje tak, aby vynaložené náklady přinesly očekávanou změnu ve stavech černé. Ano, zvýší se komfort lovu a hlavně bude umožněno kvalitnější obeznání lovené zvěře.
Jakou cestu k zásadnímu snížení počtů černé zvěře tedy zvolit? To je otázka filozofie lovu, ale hlavně přístupu všech. Pokud totiž jedni loví a využívají všech povolených způsobů a další černou „šetří“, tak se problému nezbavíme nikdy.
To je ale na další samostatný rozbor.
Ing. Jiří VRONSKÝ
jiri.vronsky@volny.cz
Předznamenávají dotované noktovizory konec české myslivosti?
Před několika týdny mi zavolal kolega novinář z celostátního deníku. Zjistil, že Ministerstvo zemědělství hodlá přispívat vybraným lovcům na nákup noktovizorů a zajímalo ho, s jakou reakcí se toto dotace setká u myslivců.
Přiznám se, že mně osobně se nad takovým návrhem „ježí chlupy“. To ale může být záležitost čistě subjektivní a respektuji upřímně míněné argumenty těch, kteří s podobnými zařízeními loví. Předpokládám, že ani názor myslivecké veřejnosti nebude v tomto případě jednotný. Proto jsem do tisku formuloval jen opatrné výhrady v tom smyslu, že se noktovizory sami o sobě nic nevyřeší a dodal jsem, že řada mysliveckých kolegů může mít navíc s takovým způsobem lovu vážné etické problémy.
Za několik dní jsem si na webu Myslivosti přečetl k dané problematice článek, který obsahuje i vyjádření ministra zemědělství Mariana Jurečky a mluvčího Hynka Jordána. Myslím, že výroky obou pánů je potřeba číst velmi pečlivě. Paradoxně se nejedná ani tak o ony zmiňované noktovizory, jako spíše kontext, ve kterém je tu myslivost nahlížena.
Ale konkrétně: Resortní mluvčí doslova řekl, že ministerstvo (zemědělství) má v popisu práce maximálně a všestranně podporovat zemědělskou prvovýrobu. "Jedním z limitujících faktorů jsou právě škody způsobené prasetem divokým na zemědělských kulturách." Myslivci, čtěte pozorně – není tu ani slovo o údržbě krajiny, ekologicky šetrných způsobech hospodaření nebo o zachování rostlinných a živočišných druhů. Ministerský mluvčí tu definuje prioritu svého resortu nadmíru jasně – výnosy zemědělské prvovýroby!
Kdyby taková slova zazněla v letech poválečné bídy nebo v rámci agitace socialistických kolchozů, chápal bych. V roce 2015, kdy masivní masivní zemědělské nadprodukci řešíme mimo jiné tím, že obilím topíme ve speciálně upravovaných kotlích a kukuřici cpeme do bioplynových stanic, mi takový postoj připadá (šetrně řečeno) krátkozraký.
Podle všeho by při současné technologii zemědělského hospodaření na prostou obživu obyvatel stačila produkce ze zlomku obdělávané půdy. Logicky mě tudíž napadá otázka, proč ministerstvo raději nepodporuje k přírodě šetrné způsoby hospodaření, které budou sice méně efektivní, ale umožní přežít mnoha rostlinným i živočišným druhům? Rekordní výnosy přece nemohou být pro moderní společnost 21. století větší hodnotou než zdraví lidí, kvalita půdy, čistota řek a rybníků!
Přišel čas, abychom se začali vážně zabývat tím, proč finanční profit úzké – a v tomto smyslu stále privilegované - skupiny zemědělců máme v tom lepším případě zaplatit alergiemi a dýchacími obtížemi způsobenými řepkovými pyly, v horším případě daleko závažnějšími onemocněními, protože obrovské množství chemikálií, které každý rok zemědělci doslova vylijí do přírody, se s velkou pravděpodobností nakonec někde projeví. Nebo si snad máme myslet, že informace o tom, jak se moderní zemědělské technologie stávají hrobem zpěvného ptactva a drobné zvěře a jak před očima mizí desítky druhů hmyzu a „plevelných“ rostlin na českých polích, nedolehnou za vrátnici Ministerstva zemědělství? A jestli doléhají, proč se stále nic neděje?
Ještě více otazníků ve mně ale vyvolaly výroky, které v tomtéž článku uvedl samotný ministr Jurečka. Ten jednak přiznává, že hodlá předložit novelu zákona o myslivosti (už tento samotný fakt vyvolává u informovaných myslivců drobné žaludeční nevolnosti), ve které bude „tlačit na uživatele honiteb, aby dodržovali normované stavy zvěře a plány lovu, které chce více kontrolovat.“ Kromě toho nám sděluje, že „bude požadovat, aby u černé zvěře a případně u některých druhů vysoké byla při kontrole lovu předložena nějaká nezaměnitelná část odloveného zvířete, například z čelisti“ a že „přemýšlí rovněž o institutu placeného lovce, který by odlovil stanovený počet zvěře, pokud by všechna jiná opatření selhala.“
Pokud chápu výroky pana ministra správně, pak nám sděluje, že selhává státem vymyšlený a prosazovaný systém chovu a lovu zvěře. Stát, který má k dispozici veškerou evidenci a statistiku – včetně vydaných plomb a lístků o původu ulovené zvěře, myslivecké statistiky vedené mysliveckými hospodáři a podléhající schválení ze strany držitelů honiteb a v neposlední ředě veškeré sankční opatření v případě nedodržení stanovených postupů – jakoby tu bezradně krčil rameny.
Aby ale Černý Petr nezůstal v rukou státu, nabídl pan ministr jasné vysvětlení a přidal i řešení. Za přemnožení spárkaté zvěře mohou myslivci, kteří fixlují v mysliveckých statistikách. A aby se těmto praktikám učinila přítrž, budou muset napříště předkládat dolní čelisti z ulovených kusů. Inu, žijeme sice v době téměř všudypřítomných databázových systémů a digitálních technologií, ale jak vidno, preparovanou sanici hned tak něco nenahradí.
A jako takový štulec na závěr si pan ministr nechal úvahy o zavedení institutu placeného lovce. Ponechám nyní stranou, že v právním rámci České republiky je podle všeho jeho realizace nejspíš fikcí. Za myslivce bych se ale rád pana ministra zeptal: Jak bude zajištěna etika lovu tímto člověkem? Jak bude zajištěn dosled poraněné zvěře (předpokládá snad, že někdo z místních psovodů mu kdykoliv a kdekoliv rád pomůže)? Jak bude zajištěna bezpečnost lovu (např. že tento člověk nezraní další myslivce, kteří se budou bez jeho vědomí v honitbě pohybovat)? Jaká myslivecká zařízení bude tento člověk při lovu využívat (že ho uživatelé honiteb pustí na „své“ posedy či kazatelny asi není příliš pravděpodobné)? Kdo ponese odpovědnost za škody způsobené tímto lovcem uživateli (držiteli) honiteb, případně kde a jak se budou tyto škody vymáhat? A v neposlední řadě – jak bude zajištěna kontrola způsobů lovu, nakládaní s ulovenou zvěřinou a dodržení všech zákonných opatření při lovu? A jsem si jist, že podobných dotazů byste, milí čtenáři, vymysleli mnohem více.
Každý opravdový myslivec ví, že příroda je propojený a poměrně komplikovaný systém, ve kterém každý vnější zásah vyvolá mnoho souvisejících efektů. Izolovaná řešení zde nefungují. A tak si troufám tvrdit, že dokud bude česká krajina tvořena řepkovými a kukuřičnými lány, jejichž konce oko nedohlédne, budeme dál řešit problémy s přemnoženými druhy spárkaté zvěře – a nepomohou nám noktovizory, předkládané čelisti, ba dokonce ani celá armáda placených lovců. Ani superman totiž neprojde vzrostlým řepkovým lánem a uprostřed kukuřičného pole se nedá odpovědně lovit stejně tak s noktovizorem, jako bez něho.
Jsem pevně přesvědčen, že v současné době většinově provozovaný způsob zemědělské velkovýroby má od ideálu dobrého hospodáře stejně daleko, jako institut placeného lovce od ideálu pravodatného myslivce. Možná i odtud pramení mé obavy o budoucnost české myslivosti!
Martin HORÁLEK,
myslivecký hospodář a mistr Řádu sv. Huberta
Reakce na návrh MZe na další opatření na lov prasat
Nový návrh MZe zase dává za pravdu všem, kteří tvrdí, že dodržovat zákony se prostě nevyplácí.
Je sice pravdou, že odstřel prasat má rostoucí trend, ale já si dovolím tvrdit, že rostoucí lov není výsledkem zesilující snahy myslivců o redukci zvěře, ale v podstatě jen kopíruje rostoucí stavy tohoto druhu.
Počet uživatelů honiteb, kteří se opravdu snaží divočáky zredukovat, je velmi nízký a na úrovni státu tyto ojedinělé honitby nemají významnější vliv. Uznávám přitom všechny objektivní příčiny, které podporují expanzi prasat, jako je vysoká nabídka potravy v době vegetace na polích, obtížný lov ve velkých lánech, opakující se semenné roky dřevin, nevhodně vytvořené hranice honiteb s omezením lovu kolem nich a další. O nich již bylo napsáno mnohé.
Přes to všechno jsem ale přesvědčen, že hlavní zodpovědnost za současné stavy černé zvěře mají uživatelé honiteb, kteří se dostatečně nesnaží a státní správa, která jejich přístup toleruje. Prasata u nás v souladu s platnou vyhláškou nejsou na velkých plochách normována, byť zde trvale žijí. Státní správa se pak k nenormovanému druhu chová tak, že hospodaření zcela nechá na uživatelích a držitelích honiteb a ani se nesnaží stanovit cíle chovu v podobě např. maximálních stavů.
Uživatelé honiteb se pak často chovají tak, že loví jen podle své potřeby a zájmů bez ohledu na zájmy jiných subjektů, či veřejný zájem.
Za této situace považuji nabízení dotace tam, kde není zájem je využívat k jejich základnímu účelu, za plýtvání. Vždyť všichni už dnes máme výkonnou optiku a mnozí vyzkoušeli lov s pomocí baterek, naučili jsme získávat tuny krmiv, kterými prasata lákáme až k posedům a za posledních pár let jsme výrazně pokročili v organizaci společných lovů. To vše by nám mělo bohatě stačit k tomu, abychom si s prasaty poradili, a já věřím, že bychom to i dokázali, pokud by se nám chtělo.
Současné hospodaření s prasaty ovšem k redukci jejich stavů nesměřuje, a pokud se to má změnit, tak se v první míře musí najít motivace uživatelů honiteb. Tuto motivaci malý příspěvek na vylepšení loveckého vybavení podle mě nezajistí.
Státem placený lovec?
Další nápady na opatření v podobě tlaku na uživatele honiteb na dodržování normovaných stavů a plánů lovu a kontrolu plnění plánu lovu mají mnohem větší potenciál.
Je ovšem otázka, jak se současnému personálu na státní správě myslivosti podaří takového úkoly plnit a jak bude vyřešeno hospodaření tam, kde prasata nejsou normována. Státní správa podle současného zákona nemá zrovna silnou vyjednávací pozici, a pokud jsou uživatelé a držitelé honiteb v souladu, tak se jí velmi obtížně cokoliv nařizuje, kontroluje a trestá. Obávám se, že bez změny zákona budou zamýšlená opatření v praxi těžko realizovatelná.
Ještě problematičtější je nápad na externí lovce. Ti sice v několika zemích prokazatelně fungují a pomáhají státu zajistit veřejný zájem, ale z toho nevyplývá, že to půjde i u nás. U nás by to ovšem znamenalo nejen příslušnou úpravu zákona o myslivosti, ale také vyřešení řady technických, finančních, personálních a právních otázek s velmi nejistým výsledkem takového snažení.
Podobný institut u nás sice má tradici, protože jej v § 25 obsahoval zákon č. 23/1962, ale nevím o případech, kdy by toto ustanovení bylo úspěšně aplikováno. Proto tento nápad považuji za těžko realizovatelný, a pokud chce ministerstvo zemědělství snížit početní stavy prasat, tak by mělo hlavní pozornost upřít na pravomoci a kompetence státní správy vůči uživatelům honiteb.
Jiří KAMLER,
Lesnická a dřevařská fakulta,
Mendelova univerzita v Brně
Plýtvání státních peněz,
aneb dotace na noktovizory
Zřejmě mnozí z nás četli na webových stránkách příspěvek nazvaný „Stát dá lovcům miliony na noktovizory“. Kdo se ale nad tímto článkem jenom trochu zamyslí, musí dospět k názoru, že se zřejmě jedná pouze o přihrávání státních peněz prodejcům těchto zařízení a nikoliv o skutečné řešení problematiky přemnožené černé zvěře. Tak mne napadá čí je to lobbování.
Podle tohoto článku je nárok na dotaci podmíněn počtem ulovených více než 50 prasat. Podle informací které mám, je ale tento počet za předešlé dva roky, tedy v průměru 25 prasat ročně. Z toho lze usoudit, že z 5789 honiteb (nepočítaje v to obory) bude tuto podmínku splňovat většina honiteb. S tím také zřejmě Ministerstvo zemědělství České republiky počítá, když předpokládá celkové výdaje na tyto noktovizory ve výši 20 mil. Kč. Při maximální výši dotace 10 000 Kč na jeden noktovizor a honitbu se jednoduchými počty dostaneme k tomu, že i Ministerstvo zemědělství České republiky počítá se skutečností, že tuto podmínku bude splňovat 2000 honiteb. Otázkou však je, o kolik ulovených kusů bude ve skutečnosti navýšen lov černé zvěře. Co zmůže jeden osamělý lovec?
Další otázka, kterou si pokládám, je ta, co si za danou dotaci ve výši 10 000 Kč mohu pořídit. Osobně jsem měl tu možnost pracovat několik let s noktovizorem, jehož pořizovací cena byla asi 250 000 Kč a po těchto zkušenostech si dovolím říci, že zařízení v cenové relaci 15 000 Kč nebo 20 000 Kč jsou naprosto vyhozené peníze a redukci početních stavů to nikterak nepomůže.
Pokud si budeme pořizovat zařízení ve výši 100 000 Kč a více, je velice pravděpodobné, že takové zařízení nám již při lovu pomůže. Ale zde se nastoluje další otázka, kdo z myslivců na takto drahé zařízení ve skutečnosti má finanční prostředky. Osobně se domnívám, že většina myslivců zabývajících se lovem černé zvěře, si nemůže dovolit investovat takovou částku do tohoto zařízení. A je diskutabilní, zda těm, co si to dovolit mohou, je zapotřebí dotace ve výši 10 000 Kč, a přitom zda jsou to právě oni, kdo loví nejvíce černé zvěře, abychom ji tedy redukovali. Z tohoto důvodu nejsem přesvědčen o tom, že stát chce investovat správným směrem.
Ještě se vrátím k samotnému počtu 50 prasat za dva předešlé roky vzhledem k potřebě a množství nakupovaných noktovizorů. Zamýšlená změna totiž předpokládá, že by se tato dotace vztahovala na jedno zařízení pro honitbu.
Je nepochybně pravdou, že černá zvěř působí škody ať se v honitbě vyskytuje v počtu několika kusů, nebo v počtu několika stovek kusů. Tím jsou dány i rozdíly ve škodách způsobených tímto živočišným druhem. Je nespornou pravdou, že v některých honitbách je roční lov 20 - 30 kusů černé zvěře, ale máme i honitby (konkrétní příklady) o výměře 2634 ha, kde se v jednom mysliveckém roce uloví 456 kusů černé zvěře a v sousední honitbě o výměře 1959 ha bylo lov ve výši 380 kusů černé zvěře.
Proto si kladu otázku, zda se někdo na Ministerstvu zemědělství České republiky touto skutečností vůbec zabýval, a zda mu připadá takováto dotace zcela v pořádku, nebo spíše jako zvýhodňování uživatelů honiteb s nižším výskytem černé zvěře a diskriminace honiteb s vysokým výskytem tohoto živočišného druhu.
Další skutečnost, která je pro mne osobně překvapením, je to, že dotace má být udělována uživatelům honiteb a nikoliv jednotlivým lovcům, a to na zařízení umožňující noční vidění a lov zvěře v noci, které není zakázaným doplňkem zbraně podle zákona o zbraních.
Záměrně se nebudu zabývat zneužitím těchto zařízení k lovu jiné než černé zvěře (tedy porušování zákona o myslivosti), kterou je skutečně nutno redukovat, ale nemohu si odpustit připomínku, že státní peníze mohou být velice lehce využívány na pořizování zařízení, které je zákonem zakázáno. Jak je výše uvedeno, má se jednat o dotaci na doplněk, který není zakázaným doplňkem zbraně podle zákona o zbraních.
A hle, kdo je oprávněn říci, co je a co není zakázaným doplňkem. Snad je to úředník krajského úřadu, který shromažďuje podklady pro dotace, nebo snad úředník Ministerstva zemědělství České republiky, který dává příkaz k proplacení dotace. Vždy jsem byl přesvědčen o tom, že výkon státní správy na úseku zbraní a střeliva je v působnosti především Policie České republiky a Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva, ale asi jsem se velice mýlil a budu si muset znovu nastudovat zákon číslo 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu.
Je mi naprosto jasné, že někdo bude argumentovat tím, že bych si měl také nastudovat společné vyjádření Ministerstva vnitra České republiky a Ministerstva zemědělství. Toto vyjádření, které je i na webových stránkách Ministerstva zemědělství mi je dobře známé, ale je to jenom vyjádření byť ústředních orgánů, které nikdy není závazné pro úředníka nebo držitele zbrojního průkazu, který musí vždy dodržovat zákony i přes názory jiných.
Osobně jsem se setkal s právníky, kteří tvrdí, že toto společné stanovisko je v rozporu se zákonem, ale zatím k dané věci není známa žádná judikatura, která by do této věci vnesla jasno. Tudíž si znovu kladu otázku, zda stát opravdu chce vynakládat finanční prostředky na něco, co muže být v rozporu s právními předpisy, jinými slovy zda chce stát finančně podporovat nelegální činnost.
Závěrem mi dovolte říci to, že v žádném případě nechci zpochybňovat snahu Ministerstva zemědělství o redukci početních stavů černé zvěře a naopak ji vítám, ale osobně jsem přesvědčen o tom, že finanční prostředky na tuto činnost by měly být využity jinak.
Především by si ministerští úředníci a pan ministr měli uvědomit, že lov černé zvěře pomocí noktovizorů není jediným řešení, ale redukce černé zvěře musí být prováděna s mnoha dalšími opatřeními jako jeden komplex. Zde je možno uvést příklad dotační politiky na energetické plodiny nebo další opatření, o kterých jsem již psal v Myslivosti 6/2013 pod názvem Je skutečně nutné otevírat zákon o myslivosti jak požaduje Asociace soukromých zemědělců?
Jiří ŠÍR