Trojče Blaser BD 14
Myslivost 3/2015, str. 32 Martin Helebrant
Vícehlavňové kombinované zbraně jsou v českých podmínkách zastoupeny především kulobroky, typicky kozlicemi, výrazně méně pak dvojáky. Taková je středoevropská myslivecká tradice.
Ale existují i vícehlavňové zbraně, z nich nejčastější jsou trojáky, které se do našeho prostoru dostávaly především z Německa, od výrobců v okolí Suhlu. Tradice trojáků je dlouhá a své příznivce nalézají i u nás, průzkum ideální kulobrokové zbraně v roce 2011 ukázal, že troják považuje za ideální loveckou zbraň okolo 4 % respondentů. Není to nijak závratné číslo, ale není to ani úplně zanedbatelná část lovců.
Je pravda, že v našem prostoru je tříhlavňová kombinovaná zbraň reprezentovaná typicky dvěma brokovými hlavněmi uloženými vodorovně a pod nimi je uložená kulová hlaveň. Takovýto klasický troják nabízí možnost rychlého opakování rány při střelbě brokem na drobnou zvěř a současně plnohodnotnou, přesnou střelbu kulovou hlavní.
Podstatně vzácněji se setkáváme s trojčaty, tj. se zbraněmi které v jednom hlavňovém svazku spojují jednu brokovou a dvě kulové hlavně, každou v jiné ráži. Jejich vzácnost je daná již technologií výroby. Sletovat dvě kulové hlavně, každou v jiné ráži, zachovat přesně jejich soustřel a k nim přidat ještě brokovou (čímž do svazku hlavní vnesete další pnutí), to byl úkol vyžadující znalosti a zkušenosti skutečného mistra puškaře.
Trojčata, kromě prestiže a deklarace dobře zajištěných majetkových poměrů vlastníka, umožňovala jak lov pernaté, tak těžké spárkaté zvěře, tak i odstřel drobné trofejové zvěře (např. drop, tetřev, svišť…) a škodné.
Klasické trojče je prostě tak trošku exotika a za léta své lovecké praxe jsem ho viděl jen jednou. Majitel přitom žehral, že stačí v rychlém sledu vypálit dvě rány z jedné kulové hlavně a jednu brokovou, aby se ohřevem citelně změnilo nastřelení druhé kulové hlavně.
Není to tak dávno, co se v konstrukci kombinovaných zbraní začalo uplatňovat tzv. termostabilní řešení hlavňového svazku. Zatímco u tradičního svazku jsou krycí lišty mezi hlavněmi letované po celé délce, u termostabilních svazků jsou hlavně vetknuty do hlavňové objímky a pak již je pouze na ústí další objímka, případně ještě je jedna regulační někde uprostřed. Většina délky hlavní je volná, může volně kmitat stejně, jako je tomu u plovoucích hlavní kulovnic. Krycí lišty mezi jednotlivými hlavněmi jsou připájeny pouze na jednu hlaveň, pokud se vůbec na svazku použijí.
Takto jsou konstruovány hlavňové svazky moderních kozlic, z těch nejnovějších mi dovolte připomenout alespoň Mannlicher Duet nebo loňské Brno Combo.
V loňském roce firma Blaser nabídla zbrusu nové trojče BD 14. S termostabilním hlavňovým svazkem a s vypouštěním bicího mechanismu (decockingem). Byl jsem velmi zvědav na novu zbraň, proto jsem s radostí krátce před koncem roku 2014 přijal nabídku dovozce, firmy Kozap, na bližší seznámení s novou zbraní.
Trojče Blaser BD 14 je lovecká kombinovaná zbraň s nezvyklým závěrem pomocí pohyblivého závorníku, který svým horním okrajem zapadá do drážky vytvořené v hlavňové objímce a uzavírá současně všechny tři nábojové komory.
Broková hlaveň je nahoře, pod ní svisle leží výkonná kulová hlaveň a lehká kulová hlaveň je přisazena z pravé strany. Z tohoto důvodu je baskule (lůžko hlavní) stranově asymetrická, na levé straně je jeho bok poměrně vysoký, ale levá strana je hluboce vykrojená, aby vytvořila prostor pro lehkou kulovou hlaveň. Hlavňový čep není průběžný.
Bicí mechanismus je dvojitý, tedy má pouze dvě bicí pružiny. Bicí pružiny se napínají hmatníkem pojistky až těsně před výstřelem a uvnitř zámku je mechanismus, který přepíná předávání energie uvolňované stiskem zadní spouště buď na horní (brokovou) hlaveň, nebo na lehkou kulovou hlaveň. Přední spoušť odpaluje vždy a pouze výkonnou kulovou hlaveň. Vlastní odpálení zajišťují zápalníky nesené v závorníku.
Hlavně jsou ukotveny v hlavňové objímce a po celé své délce nejsou spojeny, až teprve úsťovou objímkou. Uprostřed délky hlavní je rozpěrný blok, který umožňuje výškovou regulaci soustřelu hlavní, stranový soustřel se seřizuje šroubkem na úsťové objímce.
Ovládání zbraně je bez ohledu na novátorskou konstrukci závěru v podstatě klasické. Odtlačením temenní kličky se odemkne závěr a sklopením hlavní se odkryjí nábojové komory. Hlavně jsou osazeny vytahovači. Při otevření závěru zůstává temenní klička v krajní pravé poloze až do opětovného uzamčení závěru. To se provede zvednutím hlavní, po uzamčení závěru klička sama zaskočí do středové polohy.
Na pravé straně temenní kličky je hranatý svislý čep – volič funkce zadní spouště. Pokud je hlava čepu rovnoběžná s horní plochou baskule, odpaluje zadní spoušť lehkou kulovou hlaveň, pokud hlava čepu vyčnívá nad horní plochu baskule, pak zadní spoušť odpálí brokovou hlaveň.
Bicí mechanismy jsou ale stále ještě bez napnutých pružin. Teprve přesunutí hmatníku pojistky, respektive vypouštěče, napne oba bicí mechanismy. Stisk příslušné spouště pak uvolní kladívka, která iniciují pohyb zápalníků směrem k zápalkám nábojů.
Protože bicí mechanismy jsou pouze dva, nelze odpálit bez další manipulace s hmatníkem vypouštěče ihned po sobě brokovou a lehkou kulovou hlaveň.
Ačkoliv jste po prvním výstřelu přesunuli volič, bicí mechanismus zadní spouště již svoji energii předal. Každé otevření závěru „vynuluje“ bicí a spoušťový mechanismus, tj. přestaví pojistku do polohy „zajištěno“ (respektive do polohy s uvolněnými bicími pružinami) a volič zadní spouště do polohy „lehká kulová“.
Odjištění zbraně, respektive napnutí bicích pružin zámků, se děje pomocí výrazného hmatníku na krku pažby – hmatník odtlačíte dopředu až citelně, ale nikoliv slyšitelně, zaskočí. Pokud se z nějakého důvodu rozhodnete nestřílet a chcete zbraň zajistit, zatlačte hmatník pojistky jakoby dovnitř krku pažby. Odskočí sám zpět dozadu. Pokud to chcete udělat potichu, přidržte jej při jeho zpětném pohybu palcem, jinak hmatník docela hodně slyšitelně cvakne. BD 14 je lovecká zbraň, proto je osazen vytahovači. Vytahovač je nezvyklý, dělený, ale plně funkční.
Zbraň je osazena otevřenými mířidly tvořenými výškově stavitelnou muškou stranově seřiditelným hledím s překlápěcím hledím. Muška má v sobě vložku ze světlovodného vlákna. Překlápěcí hledí nabízí dva plátky s různě velkými zářezy. Hrubý je určen pro naháňky a střelbu do pohybu, jemný pro přesnou střelbu. V obou případech je muška posazena tak, že při správném záměrném obrazci horní hrana hledí půlí barevný bod tvořený světlovodným vláknem. Je to trošku nezvyklé, ale po vyzkoušení musím uznat, že konstruktéři od Blaseru zvládli dát hledí tvar, díky němuž je zamíření vcelku automatické, intuitivní a rychlé, ale hlavně přesné.
Pro instalaci zaměřovacího dalekohledu (či kolimátoru) jsou na zadní části hlavní dva výrazné „hrby“ s vybráními pro Blaserovu sedlovou montáž (Blaser Sattel Montage).
Pažba je ořechová, amerického stylu, ale s bavorskou lícnicí, hřbet je lehoulince prohnutý. Předpažbí má rovnou spodní plochu, na předním konci na ořechové dřevo navazuje černý tulipán. Pažba je poměrně hodně přímá.
Na úchopových plochách předpažbí a rukojeti je zdrsnění jednoduchou kosočtverečnou rybinou. Povrch pažby chrání pololesklý lak. Teď hovořím o mnou zkoumaném provedení Standard, kde je dřevo kvality 2 (podle stupnice Blaser). Pokud chcete lepší, dá se objednat provedení Luxus, které osazené dřevem kvality 4 a pokud chcete něco opravdu panského, nabízí Blaser provedení Baronesse s rytinou na baskuli a dřevem kategorie 8.
Celá zbraň je v matně černém (hlavně) a matně šedivém (baskule) povrchu.
Rozborka trojčete BD 14 nijak nevybočuje ze standardu zbraní s lůžkovými závěry. Nasměrujte hlavně do bezpečného prostoru, otočením temenní kličky odemkněte závěr a sklopte hlavně. Zkontrolujte nábojové komory. Zavřete hlavně a zvedněte západku na spodní straně předpažbí. Vyklopením předního konce předpažbí směrem dolů uvolněte předpažbí a sejměte jej ze zbraně. Otevřete závěr a vyklesněte hlavňový svazek z hlavního čepu. Tím je běžná rozborka na čištění zbraně ukončena.
Ze zbraně je ale možné vyjmout i závorník a důkladněji vyčistit vnitřní prostor lůžka hlavní i závorník sám. Vlevo do lučíku spouště, na spodní straně baskule, je malý válcový čep. Po jeho stisknutí lze pootočit temenní kličku dál doprava. Tělo závorníku se skloní mírně dopředu a lze jej opatrně vyjmout ze zbraně.
Pokud chcete, můžete zbraň mít uloženou odděleně od závorníku, dále tím zvýšíte bezpečnost jejího uložení.
Sborka je identická, jen v opačném pořadí. Je bez záludností, jen při vkládání závorníku je třeba trochu dávat pozor a natáčet díl tak dlouho, dokud hladce nezapadne na své místo.
Zbraň jsem napřed rozebral na čištění a posoudil kvalitu zpracování. Blaserovi mistři puškaři nezklamali, všechny viditelné povrchy jsou jednotlivě barevné, díly dokonale lícují a také spojení dřeva s kovem nemá chybu.
Na střelnici jsem zkusil nástřelky. Pokud budeme hovořit o nástřelu jednotlivých hlavní, pak se pohybuje kolem 1 úhlové minuty, tj. 3 cm na 100 metrů. Pokud budeme hovořit o soustřelu hlavňového svazku, tak by měl být od výrobce nastaven na 100 metrů. Uvědomte si, že se jedná o kombinovanou vícehlavňovou zbraň, takže se vždy budeme bavit o soustřelu umožňujícím účinný zásah lovené zvěře.
Mnou testovaná zbraň vykázala téměř bodový soustřel kulových hlavní (náboje 30 R Blaser RWS s poloplášťovou střelou Uni Classic o hmotnosti 11,7 g a 5,6 x 50 R Magnum RWS s poloplášťovou střelou o hmotnosti 3,6 g) na 50 metrů.
Myslím, že do vzdálenosti asi 150 metrů bych se za tohoto stavu nějakým soustřelem vůbec netrápil.
Výhodou termostabilního hlavňového svazku BD 14 je, že zkušený puškař vám poměrně snadno seřídí soustřel kulových hlavní přesně podle vašeho přání. Pokud doplníme nástřelku o 3 rány jednotnou střelou do brokovnice, tak jsme na 50 metrech pořád na velice, velice hezkých 6 - 7 cm. Mimochodem, rozptyl použitých jednotných střel Rottweil Exact v ráži 20/76 použitých pro kontrolní nástřelku byl pro mě dalším překvapením. Příjemným, to snad nemusím dodávat. Setkal jsem s podobnými nástřelkami v poslední době u více jednotných střel od různých výrobců a myslím, že je načase opravit tradovaný mýtus, že „brenekem jen do 35 metrů, dál už ani vrata od stodoly“.
Krytí brokové hlavně s nábojem 20 x 70 mm s 28 gramy olověných broků o průměru 3 mm bylo 72 %, rovnoměrné, střed shluku byl asi 5 cm nad záměrným bodem otevřených mířidel. Takže opět: v papíru zůstalo svědectví o dobré lovecké zbrani.
Zahrdlení je standardně pevné, poloviční, ale za příplatek se nabízí i broková hlaveň s výměnnými zahrdlovacími nástavci,
Dovolte mi nyní několik subjektivních dojmů. Především je to lehkost zbraně. To byl první, výrazně dominantní dojem, který mě nepřestával překvapovat po celou dobu zkoumání zbraně. Ačkoliv BD 14 je (alespoň co jsem měl možnost svrchu zkusit) z magnetických materiálů, tj. s největší pravděpodobností z kvalitní oceli, je nečekaně lehká. Ať při ponosu, nebo při přilícení, jsem neměl pocit, který by se nějak výrazně odlišoval od pocitu z běžné kozlice. A platilo to i o pocitech při rychlém nahození a tažení zbraně s cílem.
Překvapivě hezký obraz dávala i mířidla, ať už je to hrubší naháňkový plátek, nebo přesný s menším výřezem – oba dva se rovnají snadno, jsou dobře čitelné a rychlé. Světelná muška je pochopitelně velkou pomocí, zejména za zhoršených světelných podmínek – dřív jsem na tohle nebyl tak citlivý, ale jak mi stárnou oči, ocením každou pomoc.
Na druhou stranu musím poznamenat, že osa otevřených mířidel je poměrně nízko nad osou hřbetem pažby, přilícení je skoro až brokařské, pažbu musíte do tváře pořádně zabořit. To je asi nutná daň za poměrně přímou pažbu.
Měl jsem zapůjčenou zbraň v ráži 30 R Blaser, která na ústí hlavní nabízí skoro 4200 Joulů, a pokud vezmeme v potaz nízkou hmotnost zbraně, tak ta přímá pažba je opravdu vítaná. Pomáhá zvládat zpětný ráz zbraně, a pokud tvář opravdu zaboříte, je střelba z BD 14 do pohybu pomocí otevřených mířidel opravdu příjemná a rychlá, i s případným „tuplem“.
V praxi ale Blaser BD 14 zřejmě ponese nějaký optický zaměřovač, ať již to bude dalekohled nebo kolimátor. V takovém případě vyšší hřbet pažby pomáhá k přesnému, opakovanému založení zbraně do ramene a přirozené poloze hlavy při střelbě.
Spouště jsou v dobrém dosahu a jejich chod je dobrý. Chod pojistky, respektive napínače bicích pružin, je jistý, ale má opravdu značný odpor. Výrazně „vyhrbený“ hmatník sice hodně pomáhá, ale když jsem požádal v rámci pokusu pět půvabných mladých dam ve věku od 23 do 50 let o napnutí bicího mechanismu, pro čtyři z nich to byl docela problém. Nakonec to dokázaly všechny, ale pohotové to nebylo ani pro jednu.
Na druhu stranu si uvědomte, že napínačem vlastně napínáte dvě bicí pružiny a tuto práci (ve fyzikálním smyslu slova) prostě nějak vykonat musíte. Pojistka také hlasitě cvakne při „vynulování“ bicích mechanismů otočením temenní kličky při otvírání závěru, pokud chcete otevřít zbraň potichu, napřed zajistěte zbraň a přidržte přitom hmatník pojistky palcem.
Tak jako pojistka je dřina, tak volič lehké kulové / brokové hlavně chodil sice také jistě, ale tiše a jeho odpor není nadměrný. Volba hlavně jde jako po másle.
Velmi příjemné, alespoň pro mě, byly dva hrby – základny montáže v prostoru zadku hlavní. Vytváří tak jakési vybrání, kam přirozeně zapadne palec, když držíte zbraň v jedné ruce, ten úchop je nečekaně jistý a pohodlný.
Dovolte mi na závěr shrnout vše, co jsem uvedl výše a přidat pár úvah o trojčeti jako takovém. Především trojče Blaser BD 14 je velice zajímavá a lákavá zbraň, precizně vyrobená a nepostrádající i nemalé estetické kvality. Mám všechny důvody se domnívat, že konstruktérům od Blaseru se (v rozmezí rozumně očekávatelného počtu výstřelů) podařilo vyřešit klíčový problém trojčat – změnu nastřelení způsobovanou nerovnoměrným ohřevem jednotlivých hlavní.
Blaser BD 14 je nečekaně lehký, v podstatě na úrovni kulobrokové kozlice. Jako takový asi představuje vrchol dnešních trojčat. A v porovnání s trojčaty minulosti je BD 14 i cenově (relativně) dostupná zbraň.
Soustřel kulových hlavní je z mého pohledu zcela uspokojivý.
Pokud bych lovil v honitbě, která disponuje širokým spektrem druhů lovné zvěře, pak má trojče jistě svůj nezanedbatelný půvab. A nemyslím teď jistou exotičnost trojčete, mám na mysli užitné vlastnosti zbraně. Broková ráže 20 x 76 mi umožní efektivně lovit pernatou (a případně jednotnou střelou pomůže na naháňce na černou), srnčí mohu lovit lehkou 5,6 x 50 R Magnum a těžkou spárkatou 30 R Blaser. Ta má energie dost i na nejtěžší jeleny a černou na velké vzdálenosti.
V této konkrétní kombinaci ráží si konstruktéři od Blaserů poradili velmi dobře i s vrozenou slabinou všech zbraní, kombinujících různé kulové ráže – tj. s jejich různými balistickými křivkami. Lze totiž nalézt laborace, které budou mít prakticky shodnou dráhu letu (např. v katalogu RWS v ráži 5,6 x 50 R Mag laborace se střelou 3,6 gramu a 30 R Blaser se střelou 9,7 nebo 10,7 gramu rozdíl převýšení dráhy letu nepřevyšuje zhruba 2 cm, což je z hlediska lovecké přesnosti střelby zcela vyhovující).
Tento aspekt doporučuji zvážit při výběru ráží. Pokud totiž zvolíte kombinaci rychlé a pomalé ráže, například 22 Hornet a 7 x 64, pak (podle stejného katalogu) na 200 metrech již bude rozdíl převýšení obou ráží více než 15 cm. To už je rozdíl mezi čistým, účinným zásahem a mrzačením zvěře. Přitom svojí přesností jedna každá z kulových hlavní trojčete umožňuje střelbu až daleko za 200 metrů.
Blaser BD 14 je trojče, které nabízí tradiční kvalitu v moderním balení. Pokud vezmu v potaz termostabilní hlavňový svazek, tak ještě možná i něco navíc.
Ing. Martin HELEBRANT
Takticko – technická data trojčete Blaser BD 14
lehká kulová ráže: 22 Hornet, 222 Remington, 5,6 x 50 R Magnum, 5,6 x 52 R
výkonná kulová ráže: 6,5 x 55 SE, 6,5 x 57 R, 7 x 57 R, 7 x 65 R, 308 Winchester, 30 – 06 Springfield, 30 R Blaser, 8 x 57 IRS, 9,3 x 74 R
broková ráže: 20 x 76 mm
celková délka: 1000 mm
délka hlavně: 560 mm
délka záměrné: 260 mm
hmotnost nenabité zbraně: 3500 g