Cílem mé diplomové práce bylo shromáždit informace týkající se tematiky odchovu osiřelých mláďat zajíce polního, zhodnotit problematiku příjmu mláďat zajíce polního do záchranných stanic pro živočichy prostřednictvím evidence Národní sítě záchranných stanic a především shromážďit informace o používaných způsobech umělých odchovů zajíčků pomocí dotazníku a zhodnocení vlastních zkušeností s odchovy.
Jen do Záchranných stanic pro živočichy sdružených v Národní síti stanic bývá ročně přijímáno okolo 200 mláďat zajíce polního. Nejčastějšími důvody příjmu jsou osiření, odebrání z neznalosti a zranění, především psem či kočkou. Úspěšnost umělých odchovů se pohybuje okolo 40 %. Většinou je však nižší.
K odchovům se používá především Kitty milk anebo Tatra mléko. Na úspěšnost odchovu však nemá vliv pouze zvolená náhražka mateřského mléka zaječky, ale spousta dalších faktorů a i individualita daného jedince. I úspěšně odchovaní zajíčci bývají o polovinu menší než přirozeně odkojení. Zcela chybí data o etologii a přežití lidmi vypuštěných ručně odchovaných zajíců. K hledání vhodné náhražky zaječího mléka a úspěšnějšího postupu odchovu je potřeba provést a vyhodnotit ještě velkou řadu pozorování a budoucích odchovů.
Ohrožení zajíce
Přirozeně zajícům škodí dlouhodobé zimní mrazy a sněhová pokrývka vyšší než 50 cm (Hanzal et al., 2006). Naopak velká horka v létě mají za následek prenatální mortalitu (Semizorová et Švarc, 1987). Pozdní mrazy a dlouhotrvající silné jarní deště způsobují prochladnutí a úhyny mláďat (Hanzal et al., 2006). Chladné a deštivé léto zase napomáhá množení kokcidií, které mohou taktéž působit ztráty na mladých jedincích. Počasí tedy ovlivňuje šíření patogenů, ale stejně tak i potravní nabídku (Semizorová et Švarc, 1987). Důležité je i působení slunce z hlediska tvorby vitamínu D, který má vliv na metabolismus fosforu a vápníku.
Z hlediska predace zajíce ohrožují lišky, kuny, psi a kočky, dravci (káně, jestřáb) a krkavcovití ptáci (Semizorová et Švarc, 1987). Mláďata jsou požírána také
černou zv
ěří
(Hanzal et al., 2006). Největší vliv na počty zajíců má však lidská činnost. Od intenzifikace zemědělství v 60. a 70. letech poklesly stavy zaječí zvěře na necelých 40 % p
ůvodní po
četnosti (Bukovjan et al., 1998). Zajícům škodí ztráta r
ůznorodosti krajiny (Kučera et Kučerová, 2002). Vzhledem k velikosti zaječích domovských okrsků zajíci v lánech monokultur přichází o pestrost zdrojů potravy (Tapper and Barnes, 1986) a trpí monodietami (Semizorová et Švarc, 1987). Dále má na pokles po
četnosti populace vliv mechanizace a chemizace zemědělství, průmyslové imise, doprava a také lidé, kteří ruší pohybem v krajině (Semizorová et Švarc, 1987; Kučera et Kučerová, 2002; Hanzal et al., 2006).
Umělý odchov mláďat
Mláďata by měla být chována v klidu, teple, na podestýlce s možností vytvoření si pelíšku. Mohou být použity i výhřevné podložky. Ke krmení lze použít náhražky jako Esbilac, PetAg, Cimicat, Hoechst či kozí mléko. Náhražky se nemusí moc ředit (např. 2:1 sušené mléčné náhražky a vody). Jelikož jde o náhražky, mláďata se musí krmit častěji než 1x za den, podle hmotnosti, apetitu
a kondice. Ze začátku vypijí 1 - 5 ml na jedno krmení, krmí se 3 - 6x za den. Před odstavem, který probíhá v 4 až 6 týdnech, vypijí 20 - 40 ml na jedno krmení s maximálním celodenním p
říjmem okolo 100 ml (ve věku 2 - 3 týdnů).
Ke krmení by měla být použita jen převařená voda a sterilovaná stříkačka. Doporučují b
ěhem odchovu nechat zají
čk
ům voln
ě dostupné seno a trávu
, eventuálně cékotrofy zdravých dospělců, které mohou být zamíchány do náhražky mléka. Od věku 1 - 2 týdny jim lze přidávat i listy pampelišky, mrkev, jablka, jetel, mléč zelinný apod. Po krmení by mělo být pomáháno k vyprázdnění.
Důležité je zaznamenávat si hmotnost, která by měla pravidelně vzrůstat. Úbytek hmotnosti je důležitým ukazatelem pro včasné odhalení možných zdravotních problémů. Úhyny bývají nejčastěji kvůli enteritidě anebo aspirační pneumonii. Na úspěšný umělý odchov mají dle těchto autorů šanci jen velmi malí zajíčci (do věku jednoho týdne). Vypouštět by se měli jen jedinci zdraví
a neochočení.
Taylor (2002):
Při odchovech doporučuje používat gumové rukavice. Přepravka
s mláďaty by měla být vystýlána novinami či pilinami a doplněna úkryty. Prochladlé zajíčky je třeba zahřát a rehydratovat orálním či subkutánním podáním Ringerova či fyziologického roztoku, v případ
ě pot
řeby dopln
ěného o dextrózu.
Nejprve by se mělo krmit rehydratačním roztokem například Pedialytem (humánní) a pak se do něj postupně přimíchává náhražka. Jako náhražku lze použít Esbilac, Kitten Milk Replacer či MultiMilk Esbilac či jejich kombinaci. Pro zvýšení tučnosti Esbilacu či KMR se může použít smetana (36 % tuku,
0 % cukrů), ne však půl na půl, protože to naopak sníží obsah proteinů a zvýší obsah cukrů, což m
ůže vést k trávícím problém
ům a nízkému přírůstku. Jednotlivé doporučované receptury náhražek jsou uvedeny v p
říloze (tab. 2).
Kmit se má 2 - 3x denn
ě, po deseti dnech by zají
čk
ům mělo stačit jedno krmení denně po dobu 5 - 7 dní, kdy pak může být mládě odstaveno na pevnou potravu. Po krmení je třeba mládě omýt od zbytku náhražky, aby nedošlo ke ztrátě srsti a dermatitidě. Při odstavu lze krmit salátem, kapustou, brokolicí, pampeliškou, hořčicí, řepou, senem apod. Pozor však na komerčně vyráběné granule. Ty mohou obsahovat hodně uhlohydrátů a nedostatek vlákniny, stejně tak jako mrkev a jablka. Mládě by mělo mít stálý přístup k vodě.
Pro podporu osídlení střev správnými mikroorganismy je dobré mláďatům 2 - 3x týdně přidávat do krmení cékotrofy dospělců. P
ři pr
ůjmu je nejlepší
1 - 2 krmení krmit pouze rehydratačním roztokem, aby se vyrovnal poměr elektrolytů,
a pak opět přecházet na náhražku. Někdy je dobré použít i lék se simethiconem proti nadýmání. Pokud je příčina průjmu jiná, může pomoci stabilizovat GIT pediatrická suspenze trimethoprimu.
MVDr. Martina Vondráčková, VFU Brno (2012, pers. comm.)
Náhradní krmná směs pro mláďata býložravců, především veverek, morčat, králíků, zajíců a dalších lze namíchat z 50 dílů polotučného mléka, 38 dílů nízkotučného tvarohu, 6 dílů smetany, 5 dílů žloutku, 1 dílu oleje a 5 kapek Sab-Simplexu. Počet krmení a množství náhražky na jedno krmení se odvíjí od druhu zvířete a jeho věku. Tato směs se doporučuje na klinice pro malá zvířata na Veterinární a farmaceutické univerzitě.
Vyhodnocení evidence Národní sítě záchranných stanic
Národní síť záchranných stanic (dále jen NSS) je koordinována Českým svazem ochránců přírody. Vznikla v roce 1997 a sdružuje vybrané záchranné stanice pro zvířata na území ČR, čímž deklaruje péči
o volně žijící živočichy na celém jejím území. Z důvodu narůstajícího počtu přijímaných živočichů a potřeby zhodnocování činnosti stanic postupně vyvinula jednotnou elektronickou evidenci všech zvířecích pacientů s potřebnými kategorizacemi a členěním.
Za období let 2008 až 2012 bylo z území celé ČR do záchranných stanic NSS přijato celkem 53 793 volně žijících zvířat. 39,6 % z nich tvořila mláďata savců a ptáků. Zajíců bylo přijato celkem 1 190, tj. 2,2 % ze všech přijatých zvířecích pacientů. Nejčastějšími důvody jejich příjmu byly „mláďata“ (67,8 %) a „zranění“ (27,8 %).
Mláďata tvoří až 82,7 % všech přijatých zajíců. Přijímáni jsou nejčastěji zajíčci do jednoho týdne věku. Nejvíce zajíčků bylo přijímáno do záchranných stanic v Praze, Pátku u Poděbrad a Bartošovicích. Úspěšnost odchovů mláďat se pohybuje okolo 45 %. Zajíci byli vypouštěni po cca 20 dnech péče, nejčastěji však setrvávali v péči okolo dvou měsíců a někteří i déle, v závislosti na jejich věku při příjmu. Nejlépe se daří odchovávat zajíčky vzhledem k počtům přijímaných jedinců ve stanicích Pátek u Poděbrad, AVES Kladno
a v Zeleném Vendolí. Statistiku úspěšnosti odchovů ale mírně zkresluje zahrnutí mláďat tzv. „v držení“ a dále několika málo zajíčků, kteří jsou po příjmu obratem vráceni/vypuštěni zpět na lokalitu nálezu bez jakéhokoli krmení. Ve skutečnosti je tak úspěšnost odchovů ještě nižší.
18,2 % zajíčků bylo předáno k odchovu jiným organizacím či osobám. Velké množství mláďat muselo být z vážných zdravotních důvodů utraceno, anebo uhynulo. Úhyn byl nejčastěji do desátého dne od příjmu. Jeho příčiny nejsou mnohdy jasné. Nejčastěji zajíčci hynou kvůli vážným zraněním, jako například pneumothorax, bakteriální infekce v důsledku pokousání kočkou, vnitřní krvácení apod. Často však hynou také na první pohled zdraví jedinci. Některá zraněná mláďata se daří odchovat a naopak jedinci bez poranění mohou mít skrytá vnitřní zranění, infekce či jiná poškození a jejich odchov se tak nezdaří. Dále také mláďata často hynou v období odstavu, to je okolo třetího týdne věku. Mají průjmy, křeče, nadýmají se, mnohdy však hynou také zcela bez příznaků.
Dotazníkové šetření
Ke shromáždění informací týkajících se způsobů odchovů mláďat zajíce polního jsem použila dotazníkové šetření. Vytvořila jsem formulář dotazníku pomocí elektronické aplikace Google Docs na adrese
https://docs.google.com a umístila jej na samostatné webové stránky
www.odchovzajicu.wz.cz. Tyto jsem pak s průvodním dopisem rozesílala pomocí e-mailu na vysoké a střední školy přírodovědného zaměření, vybrané střední školy, dále jej šířila mezi své kamarády a pomocí facebooku. Odkaz jsem umístila i na webové stránky ZO ČSOP Vlašim a dále jej zmiňovala například také vybraným nálezcům volně žijících zvířat předávajícím je do péče Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim. Cílem bylo oslovit především širokou laickou veřejnost. Oslovila jsem však také chovatele zajíců a Záchranné stanice pro živočichy. S některými chovateli, předsedou Asociace chovatelů zajíců a některými zástupci stanic jsem o problematice diskutovala i osobně.
Dotazník zodpovědělo celkem 36 dotazovaných včetně záchranných stanic a chovatelů zajíců.
53 % úspěšně dotázaných začínalo mláďata krmit ihned neředěnou náhražkou. Ostatní ji zprvu více ředili, anebo použili nejprve cukerný roztok či roztok Živé vody. Nejčastěji používali k dokrmování mléko pro odchov koťat a štěňat (33 % dotázaných), Tatra mléko (30,5 % dotázaných), poté kozí či plnotučné kravské mléko, anebo výjimečně použili sušené náhražky lidského mateřského mléka a v jednom případě bylo použito přímo lidské mateřské mléko. Tatra mléko používali především v záchranných stanicích. Někteří do mléka přidávali žloutek, probiotikum Biolapis anebo bobky dospělých králíků. Ojediněle přidávali také smetanu pro navýšení tučnosti. 67 % dotázaných krmilo častěji než 2x denně. 85 % odpovědí uvádí krmení v pravidelných intervalech a 50 % dotazovaných dokrmovalo mláďata i v průběhu noci. Množství mléčné náhražky podávané na jedno krmení bylo korigováno dle věku mláděte jen sedmi dotazovanými. Ostatní krmili mláďata množstvím, které zajíčci sami vypili. Ke krmení byly používány nejčastěji injekční stříkačky anebo plastové pipety.
Většina dotazovaných zajíčky po krmení masírovala, aby se snáze vyprázdnili. Pevnou potravu mláďatům nabízelo hned od počátku odchovu až 83 % dotazovaných. Předkládali jim nejčastěji seno, granule pro králíky, obilniny a tvrdé pečivo. Dále také trávu, zeleninu a ovoce. 47 % dotázaných zajíčky odchovávalo ve vytápěné místnosti, jen nepatrně méně v místnosti bez zvláštního přitápění či jiného zdroje tepla. Někteří dotázaní zajíčky přes den umisťovali ven anebo do venkovních přepravek či výběhů, přičemž přesouvali již odrostlejší mláďata. V poznámkách někteří uvádí důležitost umožnění dostatku pohybu pro správné zažívání a především pak vyměšování. 71 % odpovědí uvádí, že mláďata byla odchovávána bez kontaktu s jinými druhy zvířat. V záchranných stanicích se mláďata snaží odchovávat ve skupinách s ostatními zajíčky. Celých 20 % dotázaných nebránilo kontaktu se psy a kočkami.
Paní Tomšovská ze záchranné stanice Falco navíc uvedla zajímavý způsob odchovu vzhledem k minimalizaci návyku mláděte na člověka. Zajíčky odchovává v krabicích či přepravkách s pevnými stěnami a krmí je na vyvýšeném místě tak, aby viděli vždy pouze část těla ošetřovatele. Když jsou pak vypouštěni, neznají lidskou postavu a člověka se bojí.
Zajíčky odchovat se povedlo 76 % dotazovaných. Neúspěchy odchovů jsou dotazovanými přičítány především absenci napití se mleziva, nevhodné náhražce mléka, nevhodné četnosti krmení, nevhodnému vývoji mikroflory v zažívacím traktu mlá
ďat v d
ůsledku neužití probiotik či bobků dospělců, stres anebo dlouhé době hladovění po nálezu mláděte do doby prvního krmení. Velkou roli samozřejmě hraje také zranění či hmotnost a zdravotní stav nalezených mláďat.
Chovatelé zajíců mají možnost malé zajíčky podkládat svým chovným párům. Zkušenosti s podkládáním a názory na tuto problematiku jsou však mezi jednotlivými chovateli značně odlišné.
Pan Horáček a pan Melichar mají s podkládáním dobré zkušenosti. Jen se musí zajíček přikládat k podobně starým mláďatům a jen do počtu struků samice, aby měla možnost jej kojit. Samozřejmě nelze z nákazových důvodů podkládat zajíčky zraněné a nemocné. Na příjem mláděte samicí dle nich nemá vliv lidský pach a i ručně odchovaná mláďata neztrácejí své instinkty
a plachost a lze je po odchovu vypouštět. Tento názor sdílí i chovatel z Prahy, pan Papírník, který u takto odchovaného zajíce ponechaného v chovu pozoroval přirozený strach z člověka
a i přirozené množení. Avšak lidský pach na mláďatech má dle něj pro mládě fatální důsledky
a podkládání mláďat samicím v chovu se mu nedařilo. Osiřelé zajíčky tak odchovává raději ručně, avšak pouze s 10% úspěšností.
I na krmení při odstavu a dospělců panují různé názory. Většina chovatelů zajíce krmí výhradně suchými krmivy (seno, obilniny, granule)
a ohryzem. Zelené krmení jim nedávají kvůli nebezpečí nadýmání, riziku přenosu kokcidiózy a infekcí. Antikokcidika a lé
čiva mohou nemocné a napadené zajíce vylé
čit, avšak
i přeléčeným jedincům se problémy často vrací a nezřídka vedou nakonec k úhynu. Zvláště pak u slabších jedinců, kteří by tak po následném vypuštění jistě neměli šanci přežít (Horáček, únor 2012, pers. comm.).
Panu Poloczkovi se v roce 2012 podařilo z 24 malých zajíčků v rozmezí věku 1 den až 12 dní podkládáním k chovným párům zajíce polního18 jedinců odchovat do dospělosti a úspěšně vypustit nazpět do přírody. U zbylých uhynulých kusů jako zásadní problém v úhynu viděl dobu, po kterou nepili, tedy časovou prodlevu, než se dostali k náhradní matce, a to v závislosti na věku mláděte.
Pan Melichar (2013, pers. comm.) uvádí úspěšnost odchovů malých zajíčků podkládáním adoptivní matce až 90 %, pokud je možné mládě přidat k vrhu stejně starých zajíčků a tak početnému, aby samice kojila zároveň maximálně pět mláďat. Když měl více samic s málo mláďaty stejného věku, jedné samici mláďata zcela odebral, podložil k jiné a pod osamocenou samici úspěšně podložil již starší v přírodě nalezená mláďata. Samice mláďata starší než její vlastní, odebrané, bez problému přijala. Jako základ úspěchu uvádí klidné místo chovu bez působení stresových podnětů způsobujících plašení, vyřazování k mláďatům agresivních samců z chovu a především vhodné krmení pro podporu laktace. Pan Melichar jako jeden z mála chovatelů používá zelené krmivo. Jetel a vojtěška stimulují tvorbu mléka. Zelené krmivo však nesmí požírat mláďata, která pak hynou,
a z nákazových důvodů při jeho užití do krmiva vždy přidává kokcidiostatika.
Vlastní odchov mláďat zajíce polního
V rámci svého zaměstnání se na odchovech osiřelých zajíčků již dva a půl roku osobně podílím. V roce 2012 a na počátku roku 2013 jsem se odchovům přijatých mláďat zajíce polního věnovala intenzivněji.
O zajíčky jsem téměř výhradně pečovala právě já, přičemž o odchovech jednotlivých jedinců jsem si vedla podrobnější záznamy a následn
ě je mezi sebou porovnávala
.
V roce 2012 jsem zajíčky odchovávala pomocí Tatra mléka s obsahem tuku 7,5 % s přídavkem 30% smetany. P
ři prvním krmení jsem mláďatům podala roztok Živé vody a následně postupným snižováním ředění Tatry tímto roztokem přecházela v průběhu 24 h na mléko neředěné. Malým zajíčkům jsem po asi šesti dnech začala do mléka postupně přimíchávat smetanu až k poměru 1:1. Větším jedincům d
říve. N
ěkdy jsem do mléka také p
řimíchala bobky od králíka. Ty jsem vmíchávala pomocí třecí misky
a občas jsem je nechala veterinárně vyšetřit kvůli vyloučení možného přenosu kokcidií. Někdy jsem p
řidala také 2 - 3 kapky Sab Simplexu proti nadýmání.
Krmila jsem v čtyřhodinových intervalech. Nejčastěji 4x denně, menší zajíčky až 5x denně, tedy
i v průběhu noci. Před odstavem jsem pak počet krmení snížila až na pouhé dvě za den. Zajíčka jsem každý den před ranním krmením vážila
a dle hmotnosti vypočítávala dávku mléka na dílčí krmení v daném dni. Jedna dávka byla 20 % živé hmotnosti zajíce, u méně rostoucích jedinců navýšena o 1 – 2 ml. Navýšení krmné dávky na jedno krmení jsem prováděla také v případě, že mládě nechtělo pít, část mléka vždy vybryndalo, anebo když nepřibíralo. Množství mléka na jedno krmení však ani u starších mláďat nepřevýšilo 20 ml.
Krmila jsem injekční stříkačkou s nasazenou měkkou plastovou či gumovou trubičkou. Mléko jsem ohřívala ve vodní lázni a teplotu kontrolovala hřbetem ruky. Stříkačku i nádobu na mléko jsem před každým použitím proplachovala horkou vodou a po 4 - 7 dnech měnila za čisté, nebo je sterilizovala vyvařením ve vodě.
Zajíčky jsem odchovávala v přepravce pro králíky podestlané senem a umístěné v klidné nijak zvláš
ť temperované místnosti. Stále měli k dispozici vodu, seno
a po týdnu i granule pro králíky. Větší mláďata
a mláďata nalezená již v teplejším období roku jsem odchovávala venku v travnatém výběhu s králíkem tak, že zajíček byl od králíka oddělen horní částí klecové přepravky částečně překryté zatíženou plochou miskou pod květináč. Ta vytvářela možnost úkrytu před deštěm, zastínění před sluncem a bránila rozmočení granulí. Zajíčci umístění venku měli přístup k zelenému krmivu. Pokud to šlo, umísťovala jsem více zajíčků k sobě. Většinou však byli odchováváni samostatně.
Malinké zajíčky jsem po každém krmení jemně masírovala toaletním papírem, aby se vymočili.
U všech zajíčků jsem vždy pohmatem kontrolovala břicho kvůli nadýmání a dále kontrolovala trus. Pokud měl zajíček průjem, přidávala jsem do mléka Smectu. Při nadmutí jsem do mléka přidávala více kapek Sab Simplexu anebo ve vážnějších případech mléko nahradila rehydratačním roztokem
a zajíčka ošetřovala dle pokynů veterinářky (například byl přidáván Biolapis, injekčně podán Degan
a rehydratace, v případě nálezu parazitů či infekčních bakterií nasazena antiparazitika či antibiotika apod.).
Snažila jsem se, aby se při odchovu jednotlivých zajíců co nejméně střídali ošetřovatelé. Většinu zajíčků jsem tak odchovávala s výjimkou několika dní samostatně. Zajíčky jsem odstavovala kolem věku jednoho měsíce. Snižovala jsem poměr smetany v mléce a až zajíčci viditelně přijímali pevnou potravu a po snížení krmné dávky či především četnosti krmení mlékem neztráceli na hmotnosti, přestala jsem je již ručně přikrmovat. Pokud zajíčci hubli, opět jsem přechodně dávky mléka zvýšila na předešlé množství.
Úsp
ěšn
ě odchované zají
čky jsem nejprve vypoušt
ěla krátce po odstavu. Další jsem ale nejprve vypustila do výb
ěhu s králíkem
a až po n
ěkolika dnech bez p
římého kontaktu s ošet
řovatelem je vypoušt
ěla na místa s blízkými k
řovinami
či lesíkem s možností úkrytu
.
V roce 2013 jsem krmila obdobným způsobem, avšak jinou náhražkou mléka. Použila jsem sušené mléko pro odchov koťat značky Royal Canine a ředila jsem jej dle návodu převařenou vlažnou vodou. Namíchané mléko jsem skladovala v ledničce a najednou jsem připravovala maximálně 50 ml mléka, aby nebylo dlouho skladováno. Zajíčky jsem vzhledem k mrazům odchovávala v klidné místnosti a odrostlejší přesunula do větší klecové přepravky k mladému králíkovi.
V roce 2012 jsme do Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim přijali celkem 17 zajíčků. Osm mláďat jsme předali chovateli zajíců k odchovu podložením adoptivní matce a devět mláďat jsme odchovávali uměle pomocí Tatra mléka se 7,5 % tuku míchaného v různých poměrech se smetanou. Úspěšně odchovat a vypustit se nám povedlo pouze tři z nich
.
Některá mláďata uhynula pouze dva dny po příjmu, dvě uhynula až po 22 dnech péče. Není patrný vliv hmotnosti při příjmu. Nejčastější příčinou úhynu byly průjmy a nadmutí, křeče anebo někteří uhynuli bez zjevných příznaků zdravotních problémů.
Odchovat se podařilo dva zajíčky přijaté
s hmotností okolo 120 g a jednoho o hmotnosti téměř 300 g.
V roce 2013, v období od února do začátku dubna, jsme do Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim přijali již sedm zajíčků. Tři mláďata jsme předali chovateli zajíců, jedno mládě bylo ihned po příjmu z důvodu velmi vážného zdravotního stavu utraceno a uměle odchovat jsme se pokusili tři zajíčky. Tentokrát jsme k odchovu použili náhražku mléka pro štěňata od výrobce Royal Canine. Úspěšně se nám povedlo odchovat dva zajíčky. Jeden však byl po odstavu zabit králíkem. Všechna tři mláďata jsme odchovávali v nijak zvlášť temperované místnosti
a povedlo se nám je udržet při životě déle než 20 dní.
Úsp
ěšnost odchov
ů je malá, proto je nutné hledat úspěšnější metodiky péče a zároveň se zaměřovat na prevenci zbytečného chytání mláďat pomocí vzdělávání laické veřejnosti o přirozeném chování zajíců polních.
Ukazatelem úspěšnosti odchovu dále není pouze samotné přežití mláďat. Nikde není bohužel zhodnocen vliv lidské péče na etologii ručně odchovaných jedinců. Není sledováno jejich přežívání po vypuštění, schopnost socializace s volně žijícími zajíci, rozmnožování, reakce na predátory a podobně. V záchranných stanicích se ošetřovatelé snaží návyk na člověka omezovat, někteří laikové naopak zajíce ochočují. Ochočení zajíci mohou méně trpět stresem a tak lépe prospívat. Odchov mláďat by však měl být prováděn vždy s cílem návratu jedince zpět do volné přírody
a tímto směrem by měl směřovat i způsob odchovu. Možnosti záchranných stanic jsou velmi omezené. Do budoucna by proto bylo dobré, aby s nimi navázaly vysoké školy užší spolupráci a například formou telemetrie sledovali vypouštěné jedince. Šlo by tak získat a zhodnotit velké množství dat, nejen o zajících.
Ručně odchovávaná mláďata jsou ve věku odstavu o zhruba polovinu menší než přirozeně kojená vlastní či adoptivní matkou.
Odchov osiřelých zajíčků podkládáním zaječkám v chovech je mnohem úsp
ěšn
ější než ru
ční odchov. Vyžaduje však specifické podmínky a ty spolu s nízkým po
čtem chovaných zajíc
ů nedovolují všechna osi
řelá mlá
ďata umístit k adoptivním matkám
. Pan Melichar (2013
, pers. comm.) uvádí, že se mu daří vhodně podložit pouze okolo 50 % lidmi donesených zajíčat.
K nalezení úspěšnější metodiky umělých odchovů zajíčat je však potřeba provést ještě celou řadu výzkumů a pozorování. A to nejen v oblasti výživy, ale bylo by dobré více sledovat také veterinární aspekty odchovů (např.: vyšetřování uhynulých mláďat), etologii mláďat, osud úspěšně ručně odchovaných zajíců po vypuštění do přírody apod.
Současně je samozřejmě potřeba zabývat se ochranou mláďat zajíců formou prevence. Dle názorů chovatelů zajíců a některých pracovníků záchranných stanic je opuštění zajíčat jejich matkou z důvodu jejich pohlazení člověkem pouhý mýtus a nejlepší pomocí nezraněným a nijak jinak ohroženým mláďatům je jejich navrácení zpět na místo nálezu. A to lze až i jeden den po jejich odebrání.
Děkuji všem, kteří mi ochotně poskytli informace a podělili se
o své zkušenosti. Především kolegům ze záchranných stanic, chovatelům zajíců a lidem, kteří vyplnili dotazník.
Bylo by skvělé, kdyby se našli čtenáři, kteří mohou sdělit další zkušenosti s odchovy.
Ing. Michala JAKUBŮV
Výtah z diplomové práce - Bc. Michala Musilová, vedoucí práce: Doc. Ing. Boris Hučko, CSc., Praha 2013
Česká zem
ěd
ělská univerzita v Praze - Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů,
Katedra mikrobiologie, výživy a dietetiky