ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Březen / 2015

Výživa srnčí zvěře a její význam pro mysliveckou praxi (VI)

Myslivost 3/2015, str. 50  Pavel Scherer
Silážovaná krmiva Přikrmování srnčí zvěře je neodmyslitelnou součástí mysliveckého hospodaření. Navzdory všem zkušenostem a znalostem v oblasti přikrmování se stále častěji dopouštíme krmivářských chyb a přehmatů, které nezřídka končí úhynem jedince. Systémy přikrmování zvěře jsou podle druhu a počtu chované zvěře a dostupných zdrojů používaných krmiv značně rozdílné. Ve volných honitbách je zvěř většinou přikrmována objemovými a jadrnými krmivy, které jsou obvykle předkládány do jednoho kombinovaného krmelce. Tento způsob přikrmování má kromě výhod ale i své nevýhody. Praktické zkušenosti z volných honiteb jasně ukazují, že o seno (většinou nevalné či standardní kvality) nejeví srnčí zvěř zájem a tudíž dochází nehospodárnému a neekonomickému využití těchto krmiv.
Převaha jadrného krmiva nad objemovými vede k nevyváženému příjmu jednotlivých živin a fyziologickým problémům zažívacího traktu.
Na poli výživy ale existují krmiva, která vyváženým způsobem nahrazují deficit strukturních krmiv a dalších nutričních látek a mohou být smysluplně podávána (formou ad libitum) přes celé produkční období, tedy období, kdy srncům začínají vyrůstat parůžky a srnám se v těle vyvíjet plody.
Velice zajímavý metodický návod na výrobu vyvážené silážované směsné krmné dávky zaměřený na kompletní technologický postup a správný způsob skladování a předkládání, je výstižně popsán v metodice s příznačným názvem „Technologie výroby směsné krmné dávky (SKD) pro zvěř“, autorů Ing. Jana Hrbka a kol., kterou v roce 2012 vydala Mendelova univerzita v Brně.
Metodika představuje relativně starý, avšak málo používaný způsob přikrmování doplněný nejnovějšími poznatky a postupy z oblasti silážování a přípravy směsných krmných dávek. Vzhledem k skutečnosti, že mnoho myslivců a potenciálních uživatelů honiteb má v tomto specifickém vědním oboru výživářského zaměření značné rezervy, dovolím si z exponované metodiky „vytáhnout“ nejdůležitější informace a seznámit mysliveckou veřejnost s přípravou této nutričně významné směsné krmné dávky (SKD).
Cílem systému přikrmování směsnou krmnou dávkou (SKD) je primárně využít krmiva, které se z důvodu sezónního charakteru či omezené doby expirace (vypršení lhůty skladovatelnosti), v myslivecké praxi málo používají, a také zabránit zvěři v přesycování jadrnými krmivy.
Je zajisté známo, že systémy silážovaných krmných směsí jsou v oblasti výživy spárkaté zvěře dlouho známy, ale z hlediska náročnosti její přípravy a zejména nevůli a neochoty mnohých myslivců málo používány. Směsné krmné dávky jsou přitom běžně využívány ve výživě skotu a dosahuje se s nimi velice dobrých chovatelských výsledků.
Technologie směsných krmných dávek je založena především na smísení jednotlivých druhů krmiv v tzv. kompaktní, homogenní směs, v níž se vzájemně prolínají krmiva dužnatá, objemová a jadrná, případně i další doplňkové komponenty. Velkou výhodou je, že na základě fyziologické potřeby zvěře lze tento systém kdykoliv upravit na aktuální podmínky chovu a specifika konkrétních provozů a honiteb.
Pro přípravu směsné krmné dávky je možné využít běžně dostupná krmiva jako je například, seno, zelená píce, jablka, obiloviny, okopaniny, silážované jeteloviny a kukuřice. Z netradičních krmiv se mohou do směsi zakomponovat jablečné výlisky, pivovarské mláto resp. minerální doplňky či extrahované šroty. Pro zajištění správného průběhu fermentace se do směsi aplikují silážní aditiva, která jsou důležitá pro rozvoj požadovaných druhů bakterií mléčného kvašení a zlepšení aerobní stability. Biologické inokulanty (silážní aditiva), snižují mimo jiné i riziko nežádoucího samozáhřevu, který obvykle nastává po otevření silážního zařízení. Silážní hmota je tak schopna lépe odolávat vnějším vlivům prostředí a delší dobu si udržet svojí kvalitu.
Poměr jednotlivých komponentů (receptura směsi) se stanovuje podle druhu a množství dostupných krmiv. Sestavením receptury výsledné SKD je nutno se přiblížit živinovým potřebám daného druhu zvěře a současně docílit obsah sušiny výsledné směsi 45 – 55 %.
Součástí každé receptury SKD musí být krmiva zajišťující dostatečně hrubou strukturu výsledné směsi odpovídající fyziologickým potřebám zvěře. Seno společně se zelenou pící jsou nejvýznamnější strukturní krmiva, která jsou důležitá pro fyziologické potřeby bachoru. Do SKD se může použít seno z vojtěšky, jetele, jetelotravních a travních porostů, vždy s přihlédnutím na jejich kvalitu. Také je možné použít výše jmenované druhy píce v zelené formě.
Největší podíl SKD tvoří silážovaná kukuřice. Může být použita v čerstvém stavu jako zelená píce, nebo v konzervovaném stavu jako hotová siláž. V silážovaném stavu lze také použít píci z vojtěšky, jetele, jetelotravních či travních porostů. Zastoupení silážovaných krmiv, u kterých již proběhla fermentace, by ve výsledné SKD nemělo přesáhnout 40 %.
Nejčastěji používanými okopaninami pro výrobu SKD jsou krmná řepa, krmná mrkev, brambory a topinambury. Použité brambory však nesmí být naklíčené nebo zelené. V klíčcích a zelených částech hlíz se vytváří jedovatý solanin způsobující zvěři zdravotní potíže.
Z čerstvého ovoce je možné do SKD použít jablka, hrušky nebo také ovocné výlisky (pevný odpad po výrobě moštu). Tyto komponenty vytváří příjemnou vůni a výslednou směs významně zchutňují. Kvalita výlisků je však závislá na vstupní ovocné surovině a použité technologii lisování. Vlhkost výlisků bývá velice proměnlivá. Použité výlisky z ovoce musí být bezpodmínečně čerstvé. Delším uskladněním totiž dochází k alkoholovému kvašení a nežádoucímu rozvoji plísní.
Do SKD je možné použít i netradiční suroviny jako je například pivovarské mláto. Pivovarské mláto je krmný zbytek po vaření piva s vysokým obsahem kvalitních bílkovin. Čerstvé mláto obsahuje 18 – 23 % sušiny (obsah vody 82 – 77 %). Při jeho manipulaci či převozu je však nutno zabránit jeho kontaminaci nečistotami. Čerstvé mláto je po vaření sterilní, avšak vlivem vysoké vlhkosti a následného znečištění podléhá rychlé zkáze. Na doprovodném snímku je zachycen detail struktury pivovarského mláta po separaci zbytkové vody.
Nejvhodnějšími obilovinami pro výrobu SKD jsou oves, ječmen, pšenice, tritikále a případně kukuřice. Z luštěnin je možné použít pro doplnění dusíkatých látek hrách, popř. bob. Levnější alternativou jsou odpady z čištění a třídění obilovin v podobě malých a zlomkových zrn. Odpady z čištění se ale musí předem zkontrolovat a senzoricky (smyslově) prověřit. Často obsahují nežádoucí příměsi černého prachu, zeminy, semen plevelů či těla hmyzu. Nežádoucí příměsi těchto produktů způsobují zvěři zdravotní potíže a patologické problémy zažívacího traktu. Pro potřebu přípravy SKD je možné použít i vlhké zrno výše jmenovaných druhů obilovin.
Do SKD se mohou použít také extrahované šroty a pokrutiny. Extrahované šroty a pokrutiny jsou v podstatě zbytky vzniklé při výrobě oleje z olejnatých semen. Nejčastěji se využívá sojových a řepkových extrahovaných šrotů a pokrutin. Řepkové pokrutiny a extrahované šroty obsahují sice nežádoucí glukosinoláty, ale ty jsou z větší části destruovány už v samotném průběhu fermentace a do výsledné SKD přecházejí v minimálním, tedy nevýznamném množství.
Podle použité technologie lze do SKD přidat i minerální doplněk vhodný pro konkrétní druh zvěře. Minerální doplňky jsou na našem trhu běžně dostupné. Přidání minerálního doplňku se provádí při mísení nebo při fyzickém předložení SKD zvěři. Před aplikací minerálních aditiv je vhodné doplněk smísit s nějakým nosičem, kterým může být např. obilný šrot.
Mísení připravené SKD se provádí obvykle v míchacích vozech používaných v zemědělských podnicích či farmách. Malé množství je možné mísit ručně na plachtě nebo čisté zpevněné ploše. Vlastní mísení spočívá ve vrstvení jednotlivých komponentů v tenkých vrstvách na sebe a následným převrstvováním (přehazováním). Mísením je nutno docílit dobrého stupně homogenity! Nestejnorodé fyzikální vlastnosti komponentů jako je délka, objemová hmotnost a tvar částic významně ovlivní zamísitelnost SKD. Zamísená hmota nesmí obsahovat shluky jednotlivých komponentů, aby zvěři později neumožňovala separovat a upřednostňovat jednotlivé druhy krmiva.
Mísení na plachtách je spíše nouzové řešení, které je vhodné jen při výrobě menšího množství SKD. Vyžaduje více manuální práce a kvalita zamísení je mnohdy nedostatečná. Vzhledem k variabilitě a různorodosti jednotlivých komponentů používaných v SKD je dobré, aby zamísení bylo provedeno v krmných míchacích vozech, které jsou běžným vybavením zemědělských podniků a farem. V míchacích vozech se totiž dosáhne podstatně lepšího stupně homogenity, kterého při ručním mísení nelze nikdy docílit.
Před výrobou SKD je důležité dbát na to, aby všechny komponenty zamísené do směsné krmné dávky byly odpovídající kvality a zdravotně nezávadné. Zamísením nekvalitních, nahnilých či plesnivých krmiv se exponenciálně zvyšuje riziko znehodnocení celé směsi.
Naskladnění SKD se provádí do čistých předem připravených zařízení. Malé objemy hmoty je možné úspěšně konzervovat v polyetylénových pytlích, železných či plastových sudech či kádích. Polyetylénové pytle musí být vyrobeny z dostatečně silné fólie, aby dokázaly vzdorovat mechanickému tlaku, který vzniká při hutnění. Pytle jsou sice praktické na manipulaci, ale hmota v nich bývá často degradována nedokonalým vytěsněním vzduchu. Je nutno upozornit i na to, že při manipulaci dochází k častým perforacím a poškozením pytlů hlodavci.
Malé objemy lze úspěšně konzervovat v sudech a kádích, které je podle potřeby dobré vyložit PE fólií. K účelu naskladnění SKD se mohou dobře využít například i betonové skruže. Praxí osvědčenou a relativně levnou alternativou silážního zařízení je tzv. BIG BAG vak. Vak před samotným naplněním je dobré položit na paletu a zevnitř vyložit PE fólii. Velikost přesahu fólie je nutno volit tak, aby po naplnění a vytěsnění vzduchu umožnila překrytí vrchní části vaku. Plnění a hutnění vaku se nejlépe provádí ve visu, kde spodní část vaku dosedá na paletu. Zavěšení se může provést například do vidlí manipulačního vozíku nebo předem připravené konstrukce. Po naplnění a důkladném vytěsnění vzduchu (nejlépe ušlapáním), je nutno přesahující fólii překrýt tak, aby do hmoty nezatékalo. Zatížení se může provést betonovými prefabrikáty či jinými příhodnými „těžítky“.
Hermetickým uzavřením silážního zařízení a znemožněním přístupu vzduchu vzniká v naskladněné hmotě anaerobní prostředí, které následně podporuje rozvoj bakterií mléčného kvašení. Bakterie se ve vhodných podmínkách dynamicky množí a fermentují jednoduché cukry na těkavé mastné kyseliny. Vyprodukované kyseliny snižují v naskladněné hmotě pH a omezují činnost nežádoucích mikroorganismů, jako jsou například plísně a kvasinky. Tím konzervují naskladněnou hmotu a umožňují její dlouhodobé skladování.
Fermentační proces v naskladněné hmotě trvá přibližně 1 - 2 měsíce. Nejintenzivněji však probíhá v prvních třech týdnech, pak postupně ustává. Je důležité vědět, že jakékoliv poškození vnějšího obalu silážního zařízení vede k průniku vzduchu a rozvoji nežádoucích aerobních mikroorganismů, jejichž působením se krmivo výrazně znehodnotí.
Všechny práce prováděné při naskladňování hmoty významně ovlivňují výslednou kvalitu SKD, proto musí být provedeny důkladně a v co nejkratším časovém úseku. Celá příprava směsné krmné dávky musí být plynulá, bez zbytečných časových prodlev, včetně důkladného udusání, pečlivého zakrytí a dostatečného zatížení. V opačném případě hrozí riziko mikrobiálního znehodnocení.
Silážovanou SKD je nutno předkládat do vhodných krmných zařízení v podobě koryt, žlabů či silážních stolů. Zkrmovat SKD volně loženou na zem není vhodné, neboť brzy dochází ke kontaminaci s podkladem a výkaly zvěře. Pokud se rozhodneme krmit zvěř krmivem předloženým na zem, musí být podklad bezpodmínečně zpevněný.
Do krmných zařízení je nutno podávat jen dávku, kterou je srnčí zvěř schopna do druhého dne (max. třetího) zkonzumovat. Podávat krmnou dávku na delší období není u fermentovaného krmiva možné! V aerobním prostředí totiž velice brzy dochází k degradaci krmiva. Dochází k ztrátě vůně, přirozené barvy a později dojde rozvoji nežádoucích mikroorganismů a plísní. Zkrmovat starší, nutričně znehodnocenou, resp. plísněmi napadenou směs je hazardem, který se s ohledem na zdravotní stav zvěře nemusí vyplatit. Na doprovodném snímku je zachycena senzoricky degradovaná a totálně znehodnocená struktura SKD, která z důvodu aerobního prostředí prošla nežádoucím druhotným kvašením a dynamickým rozvojem plísní. Taková hmota je pro zvěř nezkrmitelnou a zdraví škodlivou.
Před založením nové SKD je nutné zbytky staré odstranit a krmné zařízení řádně vyčistit. Také je nezbytně nutné udržovat kolem krmných zařízení odpovídající hygienu, vypadanou směs a exkrementy nutno periodicky odstraňovat. Předložené krmivo by se mělo chránit před slunečními paprsky a případnými srážkami vhodným zastřešením. Na doprovodných snímcích jsou zachyceny praxí ověřené krmné stoly, které jsou vhodné pro předkládání SKD zvěři.
Krmné zařízení ale nemusí bezpodmínečně sloužit pouze pro fyzické předkládání SKD zvěři, ale může současně plnit i funkci fermentace. Takové zařízení je v podstatě sofistikovaně zkonstruovaný krmelec v podobě bedny, tvořený pevným dnem a čtyřmi stěnami, z nichž dvě protilehlé jsou rozebíratelné. Toto zařízení umožňuje odnímání jednotlivých prken zasunutých v drážkách a zpřístupnění SKD zvěři. Před samotným plněním jsou prkna rozebíratelných stěn zasunuta v drážkách, čímž se vytvoří prostor pro uložení SKD. Střecha je v době plnění sejmutá. Z důvodu zachování dokonalého anaerobního prostředí je nutno vnitřek krmelce (bedny) vyložit silnější polyetylenovou fólií.
Naskladnění hmoty se provádí v tenkých vrstvách, které se postupně hutní mechanickým ušlapáním. Po naplnění se silážní prostor uzavře přesahem fólie, zatíží a na samý závěr zakryje sejmutou stříškou.
Předložení hotové siláže zvěři se provádí odstraněním zátěže, vyjmutím vrchního prkna odnímatelných stěn a oříznutím přesahu fólie. Krmivo se v krmelci žádným způsobem nekypří ani nijak nepřipravuje, zvěř si krmivo odebírá podle potřeby sama! Výhodou tohoto zařízení je nízká náročnost na obsluhu a stálý přístup zvěře ke krmivu.
Uživatelé honiteb, obor či farem, kteří fermentovanou SKD již jednou vyzkoušeli, mají na základě vlastních zkušeností a poznatků velice dobré hodnocení. Toto krmivo jsem měl možnost vyzkoušet také ve svém chovném zařízení. Mohu objektivně konstatovat, že se na poli výživy velice dobře osvědčilo. Žádnému jedinci nezpůsobilo zažívací potíže, a to i přes skutečnost, že jsem ho za účelem rychlého vyhodnocení a získání obrazového materiálu předložil nárazově, tedy bez potřebného fyziologického navykání. Jedinci v experimentálních výbězích dávali SKD přednost před ostatními silážemi a senážemi, které jsem k těmto cíleným experimentům použil, dokonce mu dávali přednost i před velice oblíbenou vojtěškovou senáží s vysokým zastoupením preferovaných lístků. K mému velkému úžasu mu dávali přednost i před sušenými jeřabinami! Na webových stránkách www.scherer.cz (sekce video zima 2014) jsou ke zhlédnutí videa, na kterých je zachycena preference SKD mezi ostatními druhy objemové píce.
Na samý závěr nezbývá než konstatovat, že SKD je na poli výživy velice významným a vyváženým krmivem založeným na přírodní bázi, které lze v oblasti přikrmování srnčí zvěře bez jakýchkoliv výhrad doporučit. V průběhu nejvýznamnějšího produkčního období lze tímto krmivem srnčí zvěř přikrmovat formou ad libitum. Fermentovaná SKD nejenže významně nahrazuje deficit vody a všech nutričních látek, ale má i příznivé účinky na celý zažívací trakt srnčí zvěře. Při správně koncipovaném přikrmování udržuje srnčí zvěř a nakonec všechny jelenovité přežvýkavce v dobré kondici, konstituci a zdravotním stavu.
Text a snímky Pavel SCHERER
tel. 724 218 513, www.scherer.cz
 

Přiložené dokumenty

tab-1 tab-1 (10,52 KB)
tab-2 tab-2 (11,11 KB)
tab-3 Tab 3 (11,51 KB)
Zpracování dat...