Ale jak to u nás často chodí: odklon od jednoho extrému vedl k vybočení jiným směrem! Nechci problém s oplocenkami dále prohlubovat, jen krátce vyjmenuji nejdůležitější body, proč ploty představují také riziko.
Tam, kde je černá zvěř, není možné zabezpečit, aby byly oplocenky nepropustné. Jen pravidelné kontroly zaručí bezpečnější růst dřevin ohrožených okusem. Jinak se získá jen klamná jistota.
Oplocenky jsou dnes zapotřebí jen pro dubové kultury, podle okolností i pro pěstování buků v čistě jehličnatých porostech a ve výjimečných případech pro plochy s jedlí. Dubové a bukové oplocenky se musí pravidelně kontrolovat i v letních měsících. Duby a buky zvěř ve zvýšené míře okusuje nejen v zimě, ale i v létě.
Při oplocení jedle je největším nebezpečím, že na sklonku zimy přehlédneme mezery v plotě vzniklé v důsledku větrných a sněhových polomů a oplocení tak zůstane přístupné srnčí zvěři. K tomu pravidelně dochází při extrémním množství sněhu, kdy se k oplocenkám vůbec nedostaneme. I když k tomu dochází jen asi každých pět let, stačí 14 dní a z jedlového zmlazení toho nakonec moc nezbyde.
Srnčí se totiž především koncem zimy hladově pouští do těchto žádoucích pupenů. Okus během dalších ročních dob hraje u jedle jen podřadnou roli. Tedy: systematické oplocování nám nepomůže!
 
Kontrolní oplocenky – nejlepší názorné objekty
Vřele lze ovšem doporučit malé kontrolní oplocenky (o průměru asi 10 metrů) – zde na malé ploše zcela zřetelně vidíme, co se děje v lesním porostu, když tam srnčí nemá přístup. Věnujeme-li kromě toho pro porovnání pozornost neoplocené ploše (na analogickém stanovišti a za podobných světelných podmínek), naučíme se mnohému z toho, jaké je dlouhodobé působení okusu způsobovaného srnčí zvěří.
Poznatky o pastevních zvyklostech srnčí zvěře mohou také pomoci lovit efektivněji a úspěšněji. Zemský úřad pro les a lesnictví (www.lwf. bayern.de) zveřejnil k tomuto tématu návod, který dává tipy na ošetřování a jejich výběr.
 
O předsunutých stanovištích a „opozdilcích“
Jak už bylo u výše uvedených příkladů řečeno, jsou velmi důležité první fáze zmlazení a jejich ochrana. Jsou jako krystalizační jádra, z nichž se potom zmlazení dále vyvíjí. Především stinné dřeviny, buk, jedle a tis, mohou vytvořit novou lesní generaci již na malých volných místech v porostu, nebo při opatrném prosvětlení starého porostu. Když se o to vlastníci lesů a myslivci postarají včas, přinese to opět více výhod zároveň: dodatečný přírůst dřeva, kryt i smíšený porost!
Protože se u předsunutých stanovišť a u osamocených jednotlivých stromků jedná o několik málo jedinců, měli bychom zde použít spíše stabilní a masivní opatření pro individuální ochranu stromků. Riziko, že tyto cenné osamocené stromky budou poškozeny okusem nebo vytloukáním, by se mělo minimalizovat. U jednotlivě se vyskytujících jedlí například nepostačí ochrana vrcholového pupenu, protože na takových jedlích zvěř ráda vytlouká, zejména tehdy, když jsou postranní výhony silně okousané a kmínek je dobře přístupný. V tomto případě doporučujeme ochranu obalem z pletiva nebo podobně stabilní a trvalé konstrukce. To samé platí pro tzv. „opozdilce“ – když vlastníci lesů zasadí na nesprávné místo v houštině, takzvaně jako poslední opatření, pro zmlazení několik málo rostlin, musí se odpovídajícím způsobem bezpečně ochránit. Pochoutky přímo na stávaništi jsou logicky obzvlášť ohroženy!
 
Šlahouny ostružiníku a stromové špičky – tam srnec vytloukat nebude
Na následujících řádcích vám představím možnosti, jak chránit jednotlivé stromy. Nejjednodušší a nejvhodnější jsou přirozeně materiály, které můžeme získat v přírodě přímo na místě. Nejjednodušší ochranou proti vytloukání vůbec jsou šlahouny ostružiníku. Potřebujeme k tomu jen pracovní rukavice. Natrháme čerstvé výhony ostružiníku o délce asi 1 až 1,5 metru a ovineme je spirálovitě kolem ohrožených stromků. Velmi dobře to funguje u modřínu, borovice a jedle. Ale také listnaté dřeviny můžeme takto ochránit před vytloukáním. U nich musíme dávat pozor jen na to, aby spirála ostružiníku z kmínku nesklouzla, protože zde šlahouny špatně drží, neboť listnáče mají méně postranních větví a žádné jehlice, na kterých by se šlahouny přichytily. Dobře to funguje také u douglasek.
Riziko, že se srnec bude snažit šlahouny ostružiníky odstranit, je zde ale podstatně větší, protože na douglasky je přímo „vysazený“. Zde doporučuji pro jistotu masivní ochranný prostředek proti vytloukání.
Vlastně to ani není nutné říkat, ale spirály z ostružiníku chrání samozřejmě jen před vytloukáním, ne před okusem. Stejně tak dobrou metodou ochrany před vytloukáním, u malých stromků i před okusem, je používání vršků stromů nebo pichlavých stromů. Při ochraně mladého porostu ve smrkových, popřípadě borových, houštinách tento materiál odpadává a zůstává pak většinou jako mrtvé dřevo ležet na lesní půdě. Smysl používat na ochranu mají především ježatě ovětvené části korun listnatých stromů o délce 1 až 1,3 metru.
Také zde mohou vlastníci lesů a myslivci dobře postupovat společně, protože především ze smrkových houštin pocházejí ideální tyče na výrobu posedu. Myslivci použijí tyče na stavbu mysliveckých zařízení, vlastníci lesů ošetří, popřípadě proberou, porost a mohou použít vršky na ochranu přimíšených dřevin. Jak již víte, jedná se o činnosti, kterými můžeme jenom získat!
Ovětvené vršky stromů (rozsochy) na jedné straně zašpičatíme a zarazíme asi 20 až 30 centimetrů do země. Neměli bychom je dělat delší než 1,20 až 1,30 metru, transport a fixace je pak obtížnější. Neznamená to ale, že rostliny o výšce méně 1,30 metru, které jsou chráněné tímto způsobem, už nemohou být okousány. Při velkém tlaku vytloukáním by se měly použít raději dvě takovéto zábrany.
 

Ukázka z nově vydané publikace Škody způsobované srnčí zvěří na lesních porostech (Erwin Engesser).

Praktické poznatky pro myslivce, vlastníky lesů a ochránce přírody. Autor již více než 25 let věnuje pozornost škodám způsobovaným okusem, což slouží jako podklad pro plánování odstřelu srnčí zvěře. Nejdůležitější jsou následující poznatky: Hodnota škod způsobených okusem v jednotlivých letech velmi kolísá. Ve všech oblastech ubývá zmlazení smrku a borovice. Naopak přibývají porosty listnatých dřevin, především buku. U hlavních druhů stromů dochází celkově ke zlepšení, ale všechny vzácnější druhy jsou nadále okusem silně poškozovány. Ani zvýšený, případně vysoký odstřel zvěře tomu nezabrání. Proto je třeba zaměřit pozornost také na intenzivnější péči o mladé lesní stromky. Účelem této knihy je seznámit s jednoduchými a základními praktickými poznatky, jako jsou:
Ekologická nika srnčí zvěře. Les jako srnčí ráj. Lov srnčí zvěře v lese poskytujícím bohatou krytinu.
Malá nauka o lese: lesní stromy a jejich zmlazování.
Nejdůležitější otázky: O které škody se jedná? Jaká opatření na ochranu a péči lze učinit? Péče o zmlazování lesa: Čí je to starost?
Zabránění škodám. Více smíšených lesů! Faktor času při lovu. Mechanická ochranná opatření
Vydalo nakladatelství Grada v Praze v roce 2015, celkem 112 stran, cena 249 kč