Jak se vábí šakali
Myslivost 5/2015, str. 54 Filip Janda
aneb Mistr vábič Václav Svoboda o výuce a zážitcích z Gruzie
O Václavu Svobodovi lze bez nadsázky říct, že na poli české myslivosti doslova ikonou. Stál u zrodu Klubu vábičů i Klubu sokolníků, jehož předsedou byl po neuvěřitelných 25 let, vlastní největší sbírku funkčních vábniček u nás a právě svým vábičským uměním je mezinárodně proslulý – Českou republiku v něm zastupuje nejen na českých, ale i evropských soutěžích.
Neúnavně se také snaží vábení dostat do povědomí širší veřejnosti. Jedním ze způsobů, jak se toho snaží docílit, je jeho právě vydané výukové DVD Vábení zvěře s Václavem Svobodou, na kterém prozrazuje své za dlouhé roky nabyté znalosti. Ambiciózní projekt připravil ve spolupráci s Českomoravskou mysliveckou jednotou a Ministerstvem zemědělství České republiky.
Chtěli jsme tedy zjistit, proč je kvalitní výukový materiál pro vábení tak důležitý, ale zároveň tak vzácný. Povídali jsme si ale i o tom, proč je v dnešní době plné technologie ruční vábení zvěře stále nenahraditelnou dovedností, nebo proč v Gruzii neulovil vlka.
Na DVD popisujete vábení snad všech druhů, které se na území Čech vyskytují. Jste s výsledkem spokojený?
Určitě. Ale spíše z jiného důvodu. Mám pocit, že na odbornou tematiku se v dnešní hektické době trochu zapomíná. V rámci myslivosti se často řeší zákony, výčty škod, ale jakoby se úplně zapomnělo na praktickou stránku věci. Dříve vycházelo mnoho periodik, která jsem četl. Lesnická besídka, Český háj, Stráž myslivosti a jiné. Líbilo se mi na nich právě jejich zaměření na praxi. Obsahovaly užitečné praktické rady pro myslivce. Dnes tento druh obsahů trochu schází. Myslím, že právě z toho důvodu tohle DVD mnoho zájemců ocení a opravdu využije.
Pomalu začíná lovecká sezóna, takže zájemců se určitě najde dost…
Rozhodně. Na jaře začíná mnoho mysliveckých kurzů a s nimi nastupuje hodně nových adeptů. Na kurzech se ale o vábení dozví jen to, že nějaké vábení existuje a možná jim ukážou nějakou vábničku, ale nic víc. A vábit přitom můžete začít už v červnu. Například vrány. Když vyvedou mladé, je jejich vábení velice účinné. Nebo třeba straky. Po prvním srpnu pak začínáme vábit srnce a v září kachny. Vábení kachen ukazujeme velice názorně, takže pochopení principu by mělo být snadné pro každého. Každý si v tom DVD najde nějaký přínos.
Pokud si dobře vzpomínám, tak v rámci Klubu vábičů pořádáte kurz vábení jelení zvěře. Mohlo by DVD pomoci jeho účastníkům?
Popisuji tam jak vábení jelena evropského, tak vábení siky, takže určitě. Letos se ale kurz konat nebude. Prvotní nápory jsou sice značné, ale na konci vždy zůstane jen malá skupinka skutečných zájemců, takže každoroční pořádání se nevyplatí. Klub vábičů se rozhodl pořádat kurz jednou za dva roky – jednou v Čechách a jednou na Moravě. A vždy pokud možno v místech, kde se jelen skutečně vyskytuje.
Takový kurz ale DVD nahradit asi nedokáže, ne?
To sice ne, ale jako příprava je určitě dobré. Nejlepší učitelkou je stejně matka příroda. Do té má ale cenu vyrážet až ve chvíli, kdy už alespoň něco umíte, když máte alespoň nějaký základ. V přírodě už pak svou úroveň snadno ověříte. Když půjdete vábit jelena, on zatroubí, vy se ozvete a on už vám neodpoví, nevábíte dobře.
Nemůže ale takové tréninkové vábení zvěř spíš vyplašit? Poslouchat začínající houslisty při cvičení je doslova utrpení…
Kdyby jenom vyplašit. Vábením je možné zvěř vystresovat do takové míry, že ji donutíme k migraci na jiné stanoviště. To by si měl každý, kdo se chce o vábení pokusit, uvědomit.
Ale co když teď vyrazí do lesa každý, kdo se na DVD podívá, a začne v něm trénovat?
Toho se nebojím. Vábení je hodně o trpělivosti. Než se mu pořádně naučíte, chvíli to trvá. Z toho, že se z vábení stane masová záležitost, proto strach nemám. Vábit se naučí jen ten, koho to opravdu zajímá.
Existují i různá elektronická vábicí zařízení. Jaký na ně máte názor?
Především je jejich použití v Česku zakázané. Hodně se ale využívají v Americe nebo třeba v Itálii.
Ale kdybyste měl porovnat elektroniku s ručním vábením?
V elektronických vábničkách jsou nahrané sekvence originálních hlasů, které se opakují stále dokola, nemůžete do toho zasahovat, nic měnit. Je to jako když vedete rozhovor s živým člověkem a když mluvíte se záznamníkem. S ruční vábničkou jsem schopen reagovat na to, jak se mi vábené zvíře ozývá. Dokážu vábení modulovat a pohrávat si s ním. Po zkušenostech jsem nabyl dojmu, že třeba především savci dokáží rozpoznat, nebo možná vycítit, v elektronických vábničkách jejich nepřirozenost. Především ale vábení nemá sloužit k tomu, abychom zvěř hromadně vybíjeli! Má sloužit jako součást loveckého rituálu a k umocnění požitku z lovu. Když přistupujete k lovu s tou správnou motivací, elektronickou vábničku vůbec nepotřebujete.
Navíc v současnosti dochází k velkému úbytku zvěře…
No, například predátorů je ale tolik, že by ji měl vábit vlastně každý myslivec. Drobné zvěře je naopak tak málo, že bychom ji vůbec lovit neměli. Kdo se naučí vábit predátory, tak má neomezené možnosti. Vábení predátoru je na DVD věnována samostatná kapitole.
Vy sám predátory vábíte často?
Právě se stěhuji do nového bytu, a mám tak mnohem blíže přírodě. Ještě ale nemám převezené ani všechny své trofeje. Na novém místě jsem už ale zkoušel vábit lišky při kaňkování a funguje to skvěle.
Skutečně?
Vážně. Jen jednou mi to pokazila policejní hlídka. Jel jsem v noci po cestě a v dálce na sněhu jsem viděl v dalekohledu lišku. Tak jsem začal vábit. Ona se zarazila – je obdivuhodné, na jakou dálku je schopna slyšet – a pak vyrazila přímo na mě. Když byla ode mne asi 150 metrů, mohl jsem už střílet, ale chtěl jsem ještě počkat, abych měl jistotu. Pak byla na 100 metrů, ještě jsem ji chtěl trochu blíž a najednou světla a za mnou hlídka. Než jsem stihl vysvětlit, že jsem myslivec, liška byla pryč.
Zkoušel jste vábit i nějaké jiné predátory?
Můj dlouholetý přítel mě před pár měsíci pozval na lov do Gruzie. Tam jsme vábili šakaly. Skvěle na vábení slyší. V Maďarsku už se loví kolem 4000 šakalů ročně, takže odhaduji, že se brzy rozšíří i na našem území. Na Slovensku už se loví a je zařazen do výčtu zvěře.
Jakou technikou se šakal vábí?
Zkoušel jsem vábničku na strakapoudy. Reagovali na ni bezvadně. Ale lovili jsme i lišky a byli jsme i na slukách. Původní záměr ale byl lovit vlky.
Proč jen původní?
Za celou dobu jsme v leči potkali dva. Já sám jsem je ani neviděl.
Čím to?
Bylo hodně teplo. Místní říkali, že kdyby byl sníh, tak do dvou dnů máme uloveno, ale po sněhu nebylo ani památky. Nahoře na Kavkaze, kam jsme jeli na kozorožce, bylo naopak 4,5 metru sněhu. Takže tam jsme taky neuspěli.
Proč zrovna na vlky? V Gruzii s nimi mají problémy?
Bačové tam pasou obrovská stáda ovcí. Když nás jeden viděl, hned k nám běžel a stěžoval si, že mu vlci před dvěma dny roztrhali pět ovcí a sliboval nám berana, když bychom ho vlka zbavili. Naučil jsem se tam alespoň skvěle rozeznávat vlčí stopy, takže teď ho bezpečně rozeznám.
To musel být moc hezký zážitek… Co vás vlastně v letošní sezóně ještě čeká?
Bude toho dost… Teď v květnu už tradičně Natura Viva v Lysé nad Labem, kde budu mimo jiné i kvůli výukovému DVD. Potom v červnu Národní myslivecké dny na Ohradě, Myslivecký den ve Svatém Jánu a setkání myslivců Karlovarského kraje na Kladské. V červenci Neveklov a v srpnu budu předvádět vábení v Děčíně, ve Svatém Antonu. První říjnový víkend budu na Svatohubertských slavnostech.
Takže letos žádné soutěže?
Poslední víkend v květnu proběhne tradiční Mistrovství Evropy ve vábení jelenů – letos v Bělorusku – a v říjnu bude v Mariánských lázních 1. ročník Mistrovství Evropy trubačů.
Kdo nás bude v Bělorusku reprezentovat?
Naše současná nejlepší trojka – Jan Brtník, Tomáš Třeský a Lukáš Linhart.
Je vlastně možné takové soutěžní vábení použít při lovu?
Při soutěži jde především o co nejvěrnější napodobení hlasu zvěře. Napodobování ale není vábení. Aby se jelen ozval, potřebujete ho přilákat nebo vyprovokovat, takže v lese s ním vedete jakýsi rozhovor, ve kterém představujete jeho soka.
A při soutěží vlastně napodobujete toho, kterého v lese potřebujete vyprovokovat…
Přesně tak. Základní hlasy, které se hodnotí při soutěžích, se ale musíte naučit tak jako tak.
Ale tuhle odlišnost s praxí si mnoho lidí asi vůbec neuvědomuje…
Bohužel. I to je jedna z věcí, v které by jim DVD mělo pomoci. A snad jen na úplný závěr – zmiňované DVD by se mělo objevit již na výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem.
Děkuji za rozhovor.
Text a snímky Filip JANDA