Myslivost pro mě znamená lovecké vodítko
Myslivost 5/2015, str. 48 Lubomír Hajný
V loňském roce jsem se na Memoriálu Luďka Hejného setkal s naším známým divadelním a filmovým hercem Mariánem Rodenem. V průběhu zkoušek jsme si povídali o kynologii, ohařích a myslivosti. Před vyhodnocením zkoušek jsem zaznamenával náš rozhovor na diktafon a ještě před slavnostním vyhlášením jsem panu Rodenovi slíbil, že rozhovor brzy v Myslivosti vyjde. Bohužel technika zklamala a myslel jsem, že záznam je definitivně ztracen. Nakonec se jej však podařilo obnovit a naše milé povídání jsem přenesl na papír a připravil pro čtenáře.
Kudy vedla vaše cesta k lovecké kynologii?
Trošku oklikou. Dělal jsem pětadvacet let služební, dnes pracovní, kynologii s briardy. Cvičil jsem i jiná plemena, ale výhradně sportovní kynologii. Moc mě to bavilo, a jelikož jsem již přes třicet let myslivcem a do lesa jsem chodil bez psa, řekl jsem si, že už je čas pořídit si loveckého psa a věnovat se také lovecké kynologii. Tak jsem si před čtyřmi lety pořídil německého krátkosrstého ohaře Grayu z Mešínské hájovny.
Proč zrovna toto plemeno ohaře?
Původně jsem ho vůbec nechtěl, mým snem bylo pořídit si pointra. Přátelé kynologové mi říkali, pointra si raději neber, to nezvládneš a budeš nešťastný. Vyzkoušej to nejprve na jiném plemeni a pak si kup pointra. Poslechl jsem je. Volba padla na německého krátkosrstého ohaře. Nicméně pointr je pořád moje přání. Ohaře mám na celý jeho život. Ale je reálně možné, že zjistím, že mi německý krátkosrstý ohař natolik sednul, že si jej opět vyberu a pointra si nikdy nekoupím.
O německém ohaři se říká, že je vhodný pro začátečníky. Je to opravdu tak?
S tím bych souhlasil. Myslím si, že je to takový školní pes, na kterém by práce s ohaři měla začínat. Graya má čtyři roky, za tuto dobu se nám povedlo složit všechny speciálky, všestranky v první ceně. Vedlo se nám především na Memoriálu Steinitze, kde obdržela cenu za nejlepší vodní práci. Měl jsem štěstí na výběr, jsem s ní maximálně spokojen.
Mluvíme spolu o Memoriálu Steinitze. Jak byste jej zhodnotil?
Musím říct, že se mi velmi líbilo zazvěření honitby. Na dnešní poměry dostatek zajíců, bažantů, dokonce jsem měl možnost vidět i křepelky. Bydlím kousek od Sedlčan a tam moc drobné zvěře není. A když přijedete do honitby, kde není problém na drobnou narazit, je to jako v jiném světě. A jižní Morava dá zkouškám takový velmi krásný nádech. Máte dobrou náladu, jsou zde milí lidé.
Vím, že jste také už chovatelem ohařů, Graya přece měla vrh.
To je pravda, ale neřekl bych, že jsem chovatel. Mám citový problém s prodejem štěňat. Chtěl jsem, ať se uzavře fence kruh mateřství. Nechal jsem ji nakrýt s úmyslem, že ji pak vysterilizuji a budu se věnovat jen práci a sportovní lovecké kynologii. Pak jsem to ale přehodnotil. Jelikož je opravdu výborná, pohrávám si s myšlenkou, že ji nechám ještě jednou nakrýt a nechám si po ní štěně.
Pracovní úspěchy jste zmiňoval. Lákají Vás také výstavy?
Už jsem jich několik absolvoval. Graya získala ocenění český šampion v exteriéru. Myslím si, že i po této stránce je vyvážená. Když se nám něco nepovedlo, byla to většinou chyba vůdce, třeba při prezentování psa. Když jsem dělal ještě pracovní kynologii, tam jsme měli na cvičišti hezké heslo, které mi chybí na loveckých zkouškách.
Je v něm uvedeno, že když to psovi nejde, hledej chybu v okolí, v sobě a pak až u psa. Když se nad tím zamyslím, je možné dojít k tomu, že pes chyby prakticky nedělá. Myslím si, že myslivci by to měli brát na vědomí a ne hned řešit, proč to či ono pes neudělal a že je proto špatný. Vůdci by si to měli stále připomínat.
Viděl jsem vás ale také s portugalským ohařem ...
V České republice je zatím velmi vzácný. Ale myslím si, že bude mít budoucnost. Je to velmi staré plemeno chované v minulosti ve státním portugalském psinci. Kdybych ho měl přiblížit, tak je to takový těžší pointr, nemá tak daleké hledání, ale skvěle vystavuje. V Portugalsku je velmi oblíbený. Měl jsem možnost tuto fenku předvést na podzimkách, které s přehledem vyhrála. Trošku se obávám, že čeští myslivci budou nedůvěřiví k novému plemeni, které neznají. Přitom je to plemeno mnohem starší a prověřenější než německý krátkosrstý ohař. Jsou to psi docela lehce cvičitelní.
A máte přehled, kolik je u nás portugalských ohařů?
Funny, kterou jsem vedl, měla v loňském roce první registrovaný vrh. Také se dovezlo dalších pět nebo šest štěňat. Takže se celkově jedná asi o přibližně patnáct psů. Je otázka, kolik štěňat zůstane u myslivců. Myslivecká kynologie se mění.
Jakým směrem?
Ubývá drobné zvěře a ohaře si čím dál častěji pořizují nemyslivci. Neříkám, že je to úplně špatně, protože se mnozí z nich díky ohaři myslivci stanou. Chce to mít ale vždy citlivý vztah a přístup k psovi.
Říkal jste mi, že se nevěnujete jen zkouškám, ale hlavně praxi.
S Grayou chodím od října do ledna dvakrát třikrát týdně na hony. Veškerý svůj volný čas věnuji psům, myslivosti a koním. S bratrem jsme stálými hosty v Mysliveckém sdružení Svatý Jan. Když jezdím na hony, beru s sebou i kokra, to je můl třetí pes. Je to ale trošku jiný typ, než známe z výstav, tohle je working kokr. Na honu v Lidicích mi říkal jeden kolega, který je rozhodčí z výkonu u slídičů, že jsem mu úplně zkazil hon.
A co jste provedli?
Říkal, že musel celou dobu koukat jen na kokra, jak pracuje, že to ještě neviděl, tak krásnou práci.
Cvičení psů vás tedy asi naplňuje ...
Ohromně. Je mi jedno, jaký je to pes. Cvičil jsem i psy pro cirkusovou drezůru. Každý pes je svým způsobem krásný a je s ním pěkná práce a nemusí to být jen s ohařem nebo kokrem v honitbě.
Jaké jsou vaše další plány na poli mysliveckém či kynologickém?
Stručně a jasně se dá říci, že se chci věnovat co nejvíce myslivosti, myslivecké kynologii a s Grayou bych chtěl určitě ještě na další všestranné zkoušky.
Co byste na závěr poradil lidem, kteří s loveckou kynologií začínají?
Lidé, kteří nejsou myslivci, mohou mít ze začátku stejný problém, jaký jsem měl kdysi já. Neznal jsem myslivecko-kynologické pojmy, nevěděl jsem na koho se obrátit. Proto je důležité vybrat si někoho, kdo s výcvikem do začátku poradí, pomůže. Já jsem narazil na Emanuela Doležala, který bydlí kousek od nás. Zavolal jsem mu a padli jsme si do oka. Doslal jsem od tohoto velmi zkušeného kynologa spoustu dobrých rad. Jemu děkuji za všechno, co jsem se naučil. Zájemcům o loveckou kynologii bych doporučil, aby chodili mezi pejskaře, myslivce, naslouchali a vybrali si svoji zlatou střední cestu. Vážím si našich kynologů, kteří se psi zacházejí hezky, rozumí jim a je radost se na ně dívat.
Děkuji za rozhovor
Připravil Lubomír HAJNÝ