O novele zákona, zemědělství i zvěřině
Myslivost 5/2015, str. 18 Jiří Kasina
Je letošní realitou a jedním z hlavních témat, že se bude projednávat a formulovat novela zákona o myslivosti. Finále proběhne zřejmě na podzim na půdě Parlamentu. Proto jsem se na názory na myslivost a myslivce zeptal místopředsedy zemědělského výboru a předsedy podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství a chovatelství Parlamentu Ing. Jana Volného. Pan poslanec pochází z Tachovska, je poslancem za hnutí ANO a nedávno mne zaujal při setkání ČMMJ s poslanci a senátory svým vcelku vstřícným projevem k myslivcům.
Ve svém projevu jste deklaroval znalost života na venkově a postavení zájmových složek včetně myslivosti. Kdy se u vás poprvé objevilo povědomí o myslivosti a myslivcích?
V mládí jsem byl spíš přírodovědec, spíš jsme byli jako žáci či studenti takoví protimyslivečtí. V té době jsem znal myslivost asi jen jako zálibu „papalášů“, kteří chodili na sobotní či nedělní hogo fogo hony. Jako studentům se nám to moc nelíbilo. To se změnilo, když jsem přišel po studiu pracovně na statky do Tachova, kde jsem měl kolegu, který měl na starost živočišnou výrobu. On byl vášnivý myslivec, ve svém volném čase pracoval také jako předseda nebo hospodář jednoho mysliveckého sdružení. Znal detailně všechny myslivecké potřeby i mysliveckou odbornost a často mi vyprávěl, že myslivost není jen o střílení. Díky němu se mi rozšířily v tomto směru obzory, osobně jsem měl možnost poznat a na vlastní oči vidět, jak to chodí v praxi, kde mu laně a kolouši chodí po lese, že je to nejen lov, ale hlavně starost a hodně práce ve prospěch zvěře. Tak jsem začal chápat, že myslivost je o něčem jiném, když jsem pak viděl sousedy, jak v zimě vyráží s batohy na zádech přikrmovat, tak mi došlo, že bych se měl na myslivce dívat trochu jiným úhlem pohledu.
Můžete tedy prosím charakterizovat váš současný náhled na postavení myslivců ve společnosti?
Podle mě má myslivost stále dvě polohy či pozice, jedni jsou takoví ti hoch myslivci, kteří to neberou až tak úplně jako ozbrojenou brigádu a kteří myslivosti nedávají tolik ze svého srdce, a potom je to ta druhá skupina těch, kteří myslivostí žijí a mají myslivost jako životní styl, chodí v zeleném, ať jdou kamkoli, na ples jdou v zelené uniformě, je to pro ně životní názor. Ale bohužel různými posuny a vazbami k honitbám se myslivost dostala do jiné polohy, už to není ono nadšení a čisté spolkaření, myslivci se dnes musí starat o to, aby honitbu měli a zajistili si na provoz finance, ale je to stále hezké, stále je to životní styl, ale už asi ne jen ten příjemný koníček, myslivcům přibylo mnoho starostí.
Myslivec je jedna z posledních složek společenského života na venkově, shodneme se na tom?
Já si nemyslím, že to tak úplně je, že by zůstali jako poslední, ony všechny ty společenské složky oslabily, stále na venkově jsou také hasiči, zahrádkáři, včelaři, ale už to není, jak to bývalo. Už je z mého pohledu tolik nespojuje ta touha si sednout a pokecat si, ale je to stále jejich společné hobby. Život na venkově se mění, ale zatím myslivci nezůstali samotní. Už to není třeba o těch velkých plesech a celoročních akcích, které spolky dělaly, bohužel se obecně lidé přestávají tolik sdružovat. A je asi pravda, že z těch všech obyvatel venkova jsou myslivci na tom asi nejlépe, oni drží nejvíce spolu, pořádají třeba myslivecké taneční zábavy, jsou na venkově stále vidět. U nás na Tachovsku stále obyvatelé chovají králíky, mají zahrádky, pěstují zeleninu a ovoce, ale už to dělají sami, už se tolik nesedí u táboráků, neschází se na jedné chatce po večerech, aby popili, nejdou tak často společně do hospody coby centra vesnického společenského života.
Myslíte, že pomohlo myslivosti, že byla jako první a zatím jediná v Evropě zapsána do seznamu národního kulturního dědictví?
Je faktem, že úroveň myslivosti byla u nás vždy ze zahraničí velice obdivována, a to jak ve výsledcích chovu zvěře projevující se ve světových trofejích pocházejících od nás, tak v celkovém přístupu myslivosti k přírodě a v neposlední řadě je to propojení s tradicemi a širokou kulturou. Uznání kulturního dědictví Evropou je vlastně ocenění výsledků práce a snažení celých generací myslivců, jejich rodin, přátel a řady příznivců. To je obrovský fenomén, ale že by to myslivcům zásadně pomohlo, tak asi zatím ne, ale je to hezké, máme být na co hrdí a myslím si, že právem.
A není to také třeba tím, že myslivci nevyužívají tohoto potenciálu, který mají? Že se málo prezentují jako nositelé kulturního dědictví?
Prezentovat by to měli určitě podstatně více, je to hrdost. Ale jak jsem před chvílí řekl, z mého pohledu už není myslivost takové to spontánní, všichni pojďme za jedním cílem, už je to více zkomercializované. Tím se možná myslivecká obec částečně rozděluje, mimo jiné podle majetkových vztahů k honitbě. Je to určitě zákonitá a legitimní záležitost, ale do značné míry to fenoménu myslivosti v českých a moravských zemích neprospívá. V honitbách myslivci dnes musí vlastnit nějaký pozemek, aby tam mohli být vůbec právoplatnými členy, pohled na myslivost se mění a těžko odhadovat, kam to půjde dál.
Vraťme se ještě ke kultuře - jak vnímáte třeba myslivecké troubení?
Myslivecké troubení je jedna ze součástí, proč jsme zapsáni v seznamu nehmotného kulturního dědictví, myslivost je rituál, který je doplněn troubením, symbolikou, která má i praktický význam. Z původního mysliveckého troubení a mysliveckých funkčních signálů vlastně vznikla myslivecká hudba, řada barokních skladatelů se inspirovala motivy z mysliveckých skladeb. Myslivecké troubení je tradicí v celé střední Evropě, Německu, Rakousku, Švýcarsku a je velmi dobře, že takovou tradici máme i u nás a na špičkové úrovni! Velmi mile mne překvapilo, že umíme uspořádat celou řadu kulturních mysliveckých akcí, hlavně spojených s troubením, například se bude letos na podzim u nás v Mariánských Lázních konat první mistrovství Evropy mysliveckých trubačů. Už jsem v Mariánských Lázních udělal řadu konkrétních kroků, abychom tam tuto akci uspořádali a podpořili, věřím, že to vyzní velmi dobře v propagaci vůči nemyslivecké veřejnosti.
Myslivci letos ale asi nejvíce budou sledovat postup při tvorbě novely zákona o myslivosti. Jaké z vašeho pohledu vidíte nejdiskutabilnější body?
Nejsilněji diskutovaný bod bude asi velikost výměry honiteb. Vím, že se kolem minimální výměry honiteb vzneslo mnoho argumentů, ze začátku to vypadalo, že konsensus nad minimální velikostí honitby 500 ha je, ale ono to tak asi momentálně není. Už se zase ozývají někteří, že by chtěli jednat o zmenšení honiteb.
A myslíte si, že ve vašem podvýboru, respektive v zemědělském výboru, převáží názor na to jít na menší hranici, prolomit oněch 500 ha?
Já osobně se čím dál víc přesvědčuji, že těch 500 ha je opravdu ta nejnižší hranice, která může být pro výkon myslivosti vhodná. Jedná se nejen o migraci zvěře, která je poměrně veliká, ale i vytváření vhodných podmínek pro účinné a účelné obhospodařování zvěře a asi opravdu se dá se zvěří, zvláště tou spárkatou, hospodařit jen na větších celcích. Navrhovaných 500 ha je minimum, takže pod to asi nepůjdeme, naopak možná budou diskuse, jestli minimální výměru honiteb nezvětšit.
Na Slovensku mají třeba tři druhy honiteb, resp. odpovídající minimální výměru podle převažujících druhů zvěře a u zvěře spárkaté mají honitby podstatně větší…
Ano, je to jeden z příkladů stanovení velikostí honiteb podle životních podmínek zvěře a podle objektivních hledisek s ohledem na její chov a nikoliv podle jednostranných a mnohdy zavádějících zájmů. Nevylučuji, že i takový systém stanovení minimální výměry honiteb může někdo navrhnout do novely, od toho se právě nad novelou diskutuje a mají právo se k tomu příslušné subjekty vyjadřovat a vznášet připomínky, ale zatím jsem podobné myšlenky v proběhlých diskuzích nezaregistroval.
Nemyslíte si, že snaha o zmenšení honiteb nepramení ani tak z potřeb chovu zvěře, ale spíše z toho, aby se více nájemců honiteb či vlastníků pozemků dostalo k tomu mít svoji vlastní honitbu?
Určitě toto může jeden z motivů být. Jedni z těch, kteří o zmenšení minimální výměry honiteb nejhlasitěji mluví, jsou soukromí zemědělci, kteří chtějí mít svoji vlastní honitbu, ale přece jen 500 ha jen tak někdo vcelku nemá.
Když budete projednávat novelu, tak mnoho bodů se týká práv vlastníků pozemků, aby mohli rozhodovat o myslivosti. Myslíte si, že by se měly ještě více posílit práva vlastníků pozemků?
Je třeba si především říci, jak jsou řešena práva vlastníků v současné právní úpravě a až potom se zamýšlet případně nad změnami. V současné době vlastníci honebních pozemků vytváří a nechávají si uznat orgánem státní správy honitbu. Potažmo tedy vlastníci honebních pozemků jsou de facto i vlastníky honitby. Podle dnes platných ustanovení vlastník honitby rozhoduje, jak s honitbou dále naloží, resp. jak bude dále využívána, jestli si ji ponechá ve vlastní režii nebo pronajme. V případě pronájmu potom stále uplatňuje svoje vlastnické právo například tím, že uživateli, nebo chcete-li nájemci honitby, může rozhodovat či určovat výši úlovků. To je pravomoc nemalá! To je jeden z nástrojů, jak mohou vlastníci přímo ovlivňovat výši škod na porostech například z důvodu vyšších stavů zvěře. Jiná věc je ale to, jak umí vlastníci tato práva využívat, zda o tom vůbec vědí. Spíš se bude diskutovat vztah ke škodám způsobených zvěří, zodpovědnost myslivců ke stavům zvěře a zvěří působených škod. Vztah vlastník půdy versus myslivecké sdružení bude pravděpodobně i jedním z hlavních témat a bude na vůli obou stran, jak se to podaří do novely napasovat, vlastníci budou mít určitě tendenci si své pozice posílit. K tomuto tématu očekávám velkou diskusi. Možná mají trochu pravdy i ty hlasy, které hovoří o tom, že pěstitelé zemědělských kultur nedostatečně využívají zřizování dotovaných biopásů, odváděcích políček, že výrazně zvětšené rozlohy monokultur vytváří ideální podmínky pro nežádoucí množení zvěře, zejména černé, a tím také podmínky pro vznik větších škod. Myslím si, že i tento bod bude tzv. velké téma.
Je tu ale i úloha státní správy …
Státní správa má nástroje, ale možná s nimi nepracuje optimálně. Vliv a pravomoci státní správy by se asi neměly příliš zvětšovat, ba naopak, by se možná měly zmenšovat, ale hlavně by se měly uplatňovat.
Zmínil jste škody zvěří na zemědělských a lesních porostech, jaký byste dal návrh, jak toto vyřešit?
Takový jednoduchý návod na řešení škod prostě nemám. Rád si vyslechnu fundovanější odborníky a jejich návrhy. Jen si myslím, že úkolem a závazkem celé společnosti je zachovat zvěř v přírodě i pro další generace, a pokud jsme kulturizací krajiny zničili původní lesostep jako ideální prostředí pro život zvěře, je jasné, že se zvěř jde nakrmit i plodinami, které pěstujeme. Tedy určitý stupeň jakýchsi „ztrát“ je asi patrný. Jinou skutečností ovšem je způsobení skutečných škod z důvodu přezvěření, z důvodu nečinnosti nebo nedostatečné redukce lovem ze strany uživatele honitby. Tam se budou muset pravděpodobně hledat i razantnější řešení, neboť ta současná nejsou zřejmě dostatečně účinná. Nejsem si rovněž jistý, zda by byl nejlepší postup vytváření většího konfliktu mezi uživatelem honitby a vlastníkem pozemku do vyhroceného až antagonistického vztahu v uplatňování škod. Vezměte si příklad z Polska, kde k tomu došlo a ve finále je zde mnoho nevyužitých honiteb, které kvůli úhradám škod nikdo nechce. A výsledek? Nikdo neloví, zvěř se množí a škody jsou ještě vyšší! Do takového stavu bychom se dostat neměli.
Velkým problémem jsou škody způsobované černou zvěří. Zde se bude muset možná přijmout velmi komplexní a vícekriteriální řešení. V některých oblastech svalovat vinu jen na myslivce, vzhledem k již uvedenému způsobu velkoplošnému monokulturnímu hospodaření, by také nebylo zřejmě úplně spravedlivé.
Mluvíme zatím o majitelích pozemků, velmi diskutabilní otázka je ale i role uživatelů zemědělských pozemků. Myslíte si, že by v novele zákona měli dostat větší pravomoci právě tito jen uživatelé, ne majitelé?
Ústava ČR zaručuje ochranu vlastnického práva a ta je v současném zákoně zcela respektována, jak jsem již uvedl. Co se týká pěstitele, který má v nájmu pozemek k pěstování plodiny a je mu způsobena škoda, může se domáhat náhrady, tam není nijak omezen, to zákon řeší. Nejsem právník, ale slyšel jsem i hlasy, že by mohl být i legislativní konflikt, aby se nájemce apriori a ze zákona zúčastnil i tvorby honitby a výkonu vlastnických práv. To by mělo zůstat výsostným právem vlastníka. Pokud se ovšem dohodnou, že v praktických otázkách, například při posouzení a odsouhlasení plánu lovu uživateli honitby vlastník zplnomocní pěstitele, může tak na základě plné moci učinit podle občanského zákoníku, to mu nic nebrání a netřeba tím nějak deformovat zákon o myslivosti. Je otázkou, jak současné možnosti pěstitelé na honebních pozemcích využívají.
Když mluvíme o zemědělství, myslivci mají jistě svůj díl odpovědnosti za škody, stavy černé zvěře atd., jaký je váš názor na to, když řeknu, že bohužel současná česká zemědělská krajina jen nahrává divočákům? Lány kukuřic, řepky, kde se černá po většinu roku v klidu schová, radikálně se zvýšila pro černou úživnost krajiny a vhodné pobytové podmínky. Nemyslíte si, že by bylo potřeba vyvinout tlak na stranu zemědělců, aby se i oni podíleli na změně, aby taky přispěli svým dílem ke snížení stavů černé zvěře?
Po socializaci zemědělství se lány určitě zmenšují, přibylo luk a pastvin, pokrok za dvacet let byl veliký, ale říci, že tu budeme mít pětihektarová pole a remízky, to není řešení a nikdo do toho nepůjde. Ale máte pravdu, že vina je na obou stranách a koncepční řešení budeme muset hledat.
Alespoň rozdělení na menší půdní bloky…
Pokud by se k tomuto kroku jednou našel konsenzus a odvaha, tak to bude nejen kvůli zvěři, ale i kvůli erozi a kvůli zadržování vody v krajině, to je pravděpodobně větší problém než škody způsobené černou zvěří. Bude to však o citlivém sladění potřeb ochranu krajiny a ekonomiky pěstitelů.
Ale celá řada zemědělců čerpá dotace a už více z nich mi řeklo, že pokud dostanou stejné peníze třeba na biopás nebo na doprovodnou zeleň u cest, jako dostávají na zemědělskou plodinu, tak je klidně udělají, ale oni to nechtějí dělat, že by byli finančně bití, že mají sledované výměry plodin družicí a na to jsou vázány dotace.
Máte pravdu, já jsem staromilec ve všem, v nábytku, v životním stylu, vím, že by to bylo fajn, ale je to trochu složitější problém, než abychom to vyřešili mysliveckým zákonem nebo jednoduchým rozhodnutím. Nicméně vidím pozitivní příklady třeba ve Francii a myslím, že koncepčně bychom se tímto zabývat mohli.
K tomu se vytratily osevní postupy, dotace plodin fungují tak, že zemědělci pěstují jen to, za co se platí, z mnoha zemědělských podniků se vytratila živočišná výroba, není organické hnojivo, radikálně se zúžila paleta pěstovaných zemědělských plodin, mizí cukrovka, jeteloviny, luskoviny, to tradiční pestré české zemědělství, o kterém jsme se ve školách učili, zmizelo, nejsou v krajině plevele, žížaly, hmyz, zhutňuje se půda, ztrácí se pestrost krajiny….
Souhlasím, to je problém, odchodem Luxe se totiž až do současné doby, až na světlé výjimky, nikdo o zemědělství nezajímal, všichni to brali tak, že zemědělství nějak funguje. Češi, kteří byli exportéry vyhlášené šunky a všeho vepřového jsou nyní velcí dovozci, to je špatná politika státu ve vztahu k zemědělství. Všechno, co říkáte, se od tohoto odvíjí. Snad jen pěstování řepky, to jde trochu mimo nás, Evropská unie nás tlačí do nějaké kvóty, a takové řeči typu nepěstujme tady řepku, to nemusíme, nikam nevedou. Pokud ji nebudeme pěstovat my, vypěstují ji za nás Němci, Holanďané a bionaftu sem dovezeme. Sedláci z řepky mají peníze, i tak je potřeba to vidět, navíc řepka není devastující rostlina, naopak já jsem se na vysoké škole učil, že řepka je zlepšující plodina. Ale třeba není tu vidět pěstování máku, ale je to proto, protože nikdo není schopen zaplatit za mák vyrobený u nás, přitom se mák vozí z celého světa různě ochuzený, není to ten náš klasický mák. To je ale bohužel vina nešťastné globalizace, jejíž součástí je třeba i to, že se jablka ve Španělsku prostě urodí rychleji, nemusí se tolik stříkat, a že někde mají dvakrát do roka sklizeň, zatímco my máme jen jednu, je to pak levnější, zcela jiné ekonomické pohledy na zemědělskou výrobu. Tak to zkrátka v dnešním světě je, asi se s tím radikálně v tuto chvíli nedá nic dělat.
Ale změna zemědělství má i jiné aspekty, snižuje se i zaměstnanost na venkově …
Jednak je to tím, že zemědělství dostalo velké ekonomické rány. K tomu technický pokrok přinesl všechnu tu automatiku krmení, napájení, nové stroje, jeden kombajn dnes udělá práci jako pět traktorů předtím. Ten přerod prostě je a zase s tím asi nic neuděláme.
S dovolením vrátím hovor zase zpět k myslivosti. Zemědělství je o produkci potravin, myslivost má ale taky jeden z důležitých aspektů – produkci zvěřiny. Myslíte si, že mají myslivci šanci se prezentovat vůči společnosti, že jsou producenti kvalitní zvěřiny, komodity ekologické, zdravé a dietetické?
Souhlasím, že produkce zvěřiny je důležitá a že je to kvalitní komodita, zase je to ale o penězích, český národ neumí docenit kvalitu cenou. Cena zvěřiny je pořád vysoká a bude vysoká, protože produkce nějaké náklady s sebou nese, není to velkovýroba. Zvěřina je kvalitní druh masa, já osobně mám zvěřinu rád v jakékoliv podobě, ale cenově je to špatně. A když se dá prodat, tak nějaké atraktivní části zvěřiny ano, nějaké části ne. Myslivcům se dobře prodávají svíčkové a hřbety, gulášová masa už jsou problematická. Ale je to i o osvětě, zde má prostor myslivecká organizace, která by měla udělat i ve svůj prospěch i propagaci zvěřiny, jistě by to k odbytu pomohlo a navíc by si myslivci i ekonomicky polepšili. Vždyť třeba zvěřina z divočáka, která má svůj půvab, a přitom té černé je tu opravdu hodně, by se dala velmi dobře prodávat a zpeněžit. Musí se ale myslivci o to postarat sami, to za ně nikdo neudělá.
Tak jak se rozjela kampaň před lety med přímo od včelaře, rozvíjí se farmářské trhy, myslím, že by mohla být šance prodávat přímo i zvěřinu….
V tomto ohledu došlo k velkému posunu ze strany veterinární správy, která organizuje školení osob k posouzení zdravotního stavu ulovené zvěře. Po prohlídce proškolenou osobou může být zvěřina dána do oběhu, prodána soukromé osobě, do maloobchodu nebo do restaurace přímo od uživatele honitby. To je velká ekonomická výhoda. Myslivci už nejsou tak odkázání na výkupní závody a jejich nízké ceny. Hovořím však o zvěřině nebourané, vcelku. Ten kdo ji bude dále bourat, porcovat, v myslivecké mluvě správně řečeno rušit, musí samozřejmě splňovat další podmínky, ale ty nejsou nepřekonatelné ani pro myslivecká sdružení. Celkově je to oproti minulosti obrovská výhoda.
Ale jako myslivci už můžeme prodávat zcela oficiálně dělenou zvěřinu …
Jde to, jak jsem již řekl. Jsou tu i firmy, které umí zvěřinu na vysoké úrovni zpracovat a nabídnout. V Plané mám kamaráda, který toto dělá, ale většinu zvěřiny vyváží do Německa, protože tady ji neprodá. Vyváží raději v kůži, dostane za to sice méně, ale odprodá to. Ale je pravda, že se musí myslivci snažit dostat zvěřinu na pulty, je to v jejich zájmu, je třeba, aby spotřebitel viděl pravidelně kvalitní zvěřinu na pultu v obchodě nebo v nabídce v restauraci, je tu velký potenciál využít zvěřinu jakožto typickou regionální potravinu či specialitu. Lze využít různých možností, napadá mě třeba tam, kde mají bukové lesy a hodně divočáků deklarovat zvěřinu z černé zvěře jako maso z prasat vykrmených na bukvicích, nabídnout místní specialitu apod. Nebo se nabízejí sezónní akce, měl jsem svého času jednu hospodu s kamarády, kde jsme měli i výkupnu zvěřiny, dělali jsme sezónní zvěřinové hody a jezdili k nám lidé i z velké dálky. Je to ale jen na vás myslivcích, musíte chtít a postarat se.
Děkuji za rozhovor
Připravil Jiří KASINA