V rámci seriálu o výživě srnčí zvěře, zaměřeném na správné principy přikrmování a její význam pro mysliveckou praxi, je třeba uvést, že povinnost přikrmovat zvěř „v době nouze“ ukládá všem uživatelům honiteb zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. Termín doba nouze ale není přesně stanoven a mohu otevřeně konstatovat, že nikde není popsána jeho přesná slovní definice. Dobu nouze si tedy každý myslivec či uživatel honitby vysvětluje po svém a podle toho pak přistupuje k péči o zvěř v podobě podzimního a zimního přikrmování.
V tomto kontextu bych chtěl zdůraznit, že dobu nouze nelze měřit „jedním metrem“, ani posuzovat jedním úhlem pohledu. Dobu nouze je nutno vyhodnocovat individuálně, a to v kontextu se všemi abiotickými faktory a činiteli ovlivňujícími tento stav. V této souvislosti je bezpodmínečně nutné zohledňovat charaktery honiteb, které jsou v různých krajích, jak známo, diametrálně odlišné. Také je nutno přihlédnout k místním podmínkám, geografické poloze, přirozené úživnosti honitby a v neposlední řadě je nutné přihlédnout k charakteru počasí vyhodnocovaného období, který v oblasti péče o zvěř hraje klíčovou roli.
Dužnatá krmiva
Velice významnou složku potravy pro srnčí zvěř představují dužnatá, sacharidová krmiva. Dužnatá krmiva zastupují skupinu zahrnující krmiva s vyšším obsahem vody, nízkým zastoupením hrubé vlákniny a vyšším obsahem energie. Mezi běžně dostupná dužnatá krmiva používaná k přikrmování srnčí zvěře lze zařadit krmnou řepu, krmnou cukrovku, brambory, hlízy topinamburu, krmnou mrkev, krmnou kapustu, krmné zelí, vybrané druhy ovoce (jablka, hrušky apod.), jablečné výlisky, popř. další nezávadné „odpady“ potravinářského průmyslu.
V případě dlouhodobého skladování dužnatých krmiv je nutno zabezpečit podmínky, aby krmivo přes zimu nezmrzlo a nezplesnivělo. Optimální teplota skladování dužnatých krmiv je 2 – 4
oC. Pokud dojde k mechanickému narušení povrchu dužnatého krmiva (řepy, hlízy, jablka apod.), je takové krmivo již jen krátkodobě skladovatelné a je nutno ho zvěři předložit přednostně.
Na exponovaná krmeliště by se dužnatá krmiva měla předkládat jen v množství, která je zvěř schopna zkonzumovat v průběhu několika dnů. V žádném případě není dobré navážet velké hromady, ve kterých, vlivem počasí a zejména černé zvěře dochází k nutriční degradaci a následnému znehodnocení.
Krmná cukrovka, krmná řepa
Z našich dostupných řep je pro srnčí zvěře významnější a preferovanější cukrovka, která oproti řepě krmné má vyšší obsah energie a zároveň i vyšší obsah sušiny. Stěžejní předností cukrovky je skutečnost, že díky vysokému obsahu cukru dobře vzdoruje nízkým teplotám, pohybujícím se hluboko pod bodem mrazu. Na rozdíl od krmné řepy se tedy cukrovka může bez nutriční degradace zkrmovat přes celé zimní období.
Pro krmnou řepu je charakteristický vysoký obsah energie, nižší obsah vlákniny a vysoká stravitelnost organické hmoty. Mezi její přednosti patří zejména příznivé dietetické vlastnosti. Díky obsahu nízkomolekulárních lehce stravitelných sacharidů se však více blíží jadrným krmivům.
V této souvislosti je nutno vědět, že při nadměrném příjmu může vyvolat acidózu, tedy překyselení bachorového obsahu, a to se všemi negativními důsledky na zdravotní stav jedince. Při zkrmování řepy je tedy velmi důležité postupné navykání, a pokud možno zamezit nadměrnému, nekontrolovatelnému příjmu zvěří. Za odstrašující případy z myslivecké praxe a za velice nezodpovědné chování některých myslivců, považuji navážení velkých hromad krmné řepy či jiných dužnatých krmiv, resp. odpadů ze zpracovatelského průmyslu, na krmná stanoviště. Obrovská kvanta navezeného krmiva není srnčí zvěř (ale ani ostatní druhy spárkaté zvěře) schopna včas zkonzumovat, a tak dochází k nutričnímu znehodnocení a dynamickému rozvoji plísní a hnilobných procesů.
Myslivecká praxe ukazuje, že srnčí zvěř krmnou řepu ráda konzumuje i při nízkých teplotách, tedy když je zmrzlá tzv. „na kost“. Jakmile však bulva vlivem vyšších teplot rozmrzne a povolí, dynamicky změní konzistenci a její přirozená barva se náhle změní v hnědou až černou. Takto nutričně degradované a zdravotně závadné krmivo je nutno okamžitě od krmelišť odstranit.
Krmná mrkev
Mezi významnou a srnčí zvěří velice preferovanou dužnatou okopaninu patří krmná mrkev. Krmná mrkev je dieteticky velmi vhodným krmivem obsahující vysoký obsah vitamínů a minerálů. V oblasti preference dužnatých krmiv mám experimentálně zjištěno, že tomuto krmivu dává srnčí zvěř přednost i před bramborem, řepou či dokonce jablky.
Tak jako u každého krmiva, tak i zde, je nutné předkládat jen dávku, kterou je zvěř schopna během několika dní zkonzumovat. Krmnou mrkev je pro srnčí zvěř dobré nasekat na menší kousky a předkládat do předem připravených truhlíků či krmných lavic. Tím se předejde nežádoucí kontaminaci s podkladem a výkaly zvěře, což by nepochybně vedlo k rozvoji plísní a zdraví škodlivých mykotoxinů.
Krmná mrkev se u nás pěstuje ve dvou odrůdách - žlutá a červená. Její dietetická významnost spočívá především v obsahu beta-karotenu, který je u červené formy vyšší. Kromě jiných předností má mrkev i vysoký obsah vodorozpustných vitamínů, xantofylů a éterických olejů. Tak jako u ostatních druhů krmiv, tak i zde se na její zkrmování musí zvěř postupně navyknout. Z důvodu specifického tvaru této dužnaté okopaniny je dobré krmnou mrkev srnčí zvěři nasekat na menší kousky.
Brambory a topinambury
Brambory jsou podzemní hlízy lilku bramboru obsahující 20 - 25 % sušiny (zejména škrobu), 1,2 % stravitelných dusíkatých látek, bílkovinu tuberin a glykosid solanin. Z potravinářského hlediska se vyznačují příznivými dietetickými a mírně projímavými účinky. Krmné okopaniny představují dobře stravitelnou organickou hmotu s vysokým obsahem dobře přijatelných a využitelných sacharidů, nízkým až středním obsahem vlákniny a výbornou stravitelností.
Jedním z dalších významných dužnatých krmiv, která jsou v oblasti výživy opomíjeny, jsou topinambury. Srnčí zvěř je ráda konzumuje v zelené formě, tedy jako nadzemní hmotu, ale také v podobě podzemních dužnatých hlíz. Topinambur obsahuje celou řadu významných nutričních látek např. polysacharid inulin, který je zdrojem energie pro symbiotické střevní bakterie a vitamíny A, B1, B2, C a D.
Jablka
Asi nejběžnějším a nejdostupnějším dužnatým krmivem jsou jablka. V kontextu s touto pochutinou bych chtěl sdělit, že srnčí zvěř je nutno na jablka nejprve navyknout. Zejména v rozsáhlých lesních komplexích, kde srnčí zvěř není na jablka zvyklá, je vůbec nebere. Prostřednictvím elektronické korespondence mě často přichází dotazy ve smyslu – proč lesní srnčí zvěř nechce jablka konzumovat, přestože jsou senzoricky dobré kvality. Odpověď je naprosto jednoduchá. Protože není na jablka zvyklá!
V těchto oblastech je nezbytně nutné jablka „nasekat“ na menší kousky a srnčí zvěři předložit v množství, které je schopna do jednoho, maximálně druhého dne zkonzumovat. Jakmile si srnčí zvěř na tuto dužnatou pochutinu zvykne, velice ráda ji pak přijímá, a to i bez předchozího „fragmentování“.
Ve vztahu k jablkům bych chtěl ještě říci, že velice významným a stále opomíjeným dužnatým krmivem je odpad při výrobě moštu známý jako jablečné výlisky. Kvalita výlisků je však velice závislá na vstupní ovocné surovině a použité technologii lisování. Z toho důvodu bývá kvalita výlisků značně proměnlivá. Dlouhodobé skladování čerstvých výlisků (bez konzervace) není možné. V aerobním prostředí totiž brzy dochází k alkoholovému kvašení a rozvoji nežádoucích plísní a mykotoxinů. Čerstvé výlisky dovezené v letním či podzimním období na exponovaná krmeliště pak během několika dní vytvoří mazlavou a zapáchající hmotu, která spárkatou zvěř spíše odpuzuje, než láká. Z myslivecké praxe je známo, že v takto zahnívajících a zapáchajících hromadách se dříve či později vyválí černá zvěř, která tyto hromady velice ráda využívá jako kaliště.
Za účelem dlouhodobého skladování této pochutiny se velice dobře osvědčilo konzervování výlisků formou silážování. Výlisky se mohou naskladnit například do plastových sudů, které se po důkladném vytěsnění vzduchu hermeticky uzavřou. Takto konzervované výlisky jsou v zimním období velice vítaným krmivem a zejména zdrojem vody a dalších významných nutričních látek.
Velice praktickým a osvědčeným receptem je výlisky kombinovat například s jeřabinami. Mohu říci, že atraktivnější krmivo pro srnčí zvěř jsem dosud nepoznal! Senzoricky dobře vyhodnocená fermentovaná hmota z výlisků a jeřabin je v zimním období doslova jako magnet a srnčí zvěř by se po ní přímo utloukla.
Stejně tak jako u všech fermentovaných krmiv, tak i zde významně záleží na technologii silážování a zajištění konstantního, anaerobního prostředí, tedy na důkladném vytěsnění vzduchu. Správně připravené fermentované výlisky svojí vůní připomínají jablečný kompot a po předložení přitahují srnčí zvěř z dalekého okolí. Jablečné výlisky je nutné předkládat do krmných stolů či krmných lavic opatřených stříškou proti nepřízni počasí. Rozhodně nedoporučuji výlisky sypat na holou zem, kde dochází ke kontaminaci s podkladem a výkaly zvěře.
Podobným způsobem, tj. naskladněním do sudu a vytěsněním vzduchu se mohou konzervovat i samotné malvice jeřábu sladkoplodého a všech jeho mutací. Oproti výliskům je ale příprava jeřabin časově a fyzicky náročnější a do nádoby se jich vejde podstatně méně. Ve vztahu k objemové hmotnosti je sud naplněný jeřabinami přibližně o dvě třetiny lehčí než sud naplněný jablečnými výlisky.
Krmná kapusta
Dalším z významných a nutričně vydatných dužnatých krmiv, která srnčí zvěř ráda přijímá a která v oblasti přikrmování stále více upadá v zapomnění, je krmná kapusta. Jedná se o krmivo bílkovinné povahy s výbornými dietetickými vlastnostmi, obsahující velké množství karotenů a xantofylů. Dnešní pěstované odrůdy mají vysoký obsah sacharidů, a proto velmi dobře odolávají teplotám pohybujícím se hluboko pod bodem mrazu. Myslivci kapustu občas pěstují na zvěřních políčkách, kde ji cíleně nechávají na stojato až do začátku zimního období. Pokud má kapusta dostatek místa, tak se bohatě olistí a vytvoří silný košťál. Srnčí zvěř ji pak postupně odebírá a v době nouze ji poskytuje výtečnou a přirozenou potravu. Zejména v zimním období je krmná kapusta významným zdrojem tekutin.
Zvěřní políčko s krmnou kapustou je pro srnčí zvěř doslova jako magnet. Praktické zkušenosti nám ale ukazují, že pokud políčko není zabezpečeno proti průniku zejména zaječí zvěře, jsou sazeničky kapusty většinou „zlikvidovány“ dříve než stačí fyziologicky dorůst. Na doprovodných snímcích je zachyceno velice praktické a účelové zvěřní políčko s krmnou kapustou a její postupný odběr zachycený v listopadu, prosinci, lednu a únoru.
Bohužel musím říci, že v dnešní době atraktivnost a význam krmné kapusty ustupuje do pozadí a jak nám ukazuje praxe, „přebíjejí“ ji rozsáhlé lány s ekonomicky významnou řepkou olejkou, která je pro srnčí zvěř v zimním období velice atraktivní. Její nadměrná konzumace má však nedozírné následky na zdravotní stav srnčí zvěře a troufnu si tvrdit, že je klíčovým faktorem jejího dynamického úbytku.
Krmná kapusta je dvouletá rostlina, která v prvním roce vegetace poskytuje vysoké výnosy píce, a ve druhém roce sklizeň semen. Velmi dobře vzdoruje nízkým teplotám, aniž by utrpěla její krmná hodnota. Lodyha krmné kapusty dorůstá délky okolo 1,5 m a bývá olistěna velkými šťavnatými listy. Hlavní kůlový kořen proniká do hloubky více než 1 m. Krmná kapusta poskytuje zelenou pastvu po celou zimu, a to bez snížení její nutriční hodnoty. Krmnou kapustu je možné, stejně tak jako ostatní krmiva, silážovat například se senem, kukuřicí nebo i jablečnými výlisky.
V souvislosti s tímto krmivem bych ještě rád upozornil na jednu skutečnost. Stejně tak jako ostatní brukvovité plodiny obsahuje krmná kapusta antinutriční látky, které v případě překrmení mohou zvěři způsobit zdravotní potíže. Proto je nutné zabezpečit, aby ji zvěř nepřijímala jako jediné krmivo! Krmná kapusta, stejně tak jako např. řepka olejka, obsahuje aminokyselinu S-methylcisteinsulfoxid (SMCO), glukosinoláty a dusičnany. Při nadměrném příjmu může mít kapusta velmi negativní dopad na zdravotní stav jedince.
K prvním pozorovaným příznakům zkrmování velkého množství kapusty patří nechutenství a apatie, dále může docházet k poklesu produkčních schopností, poruchám reprodukce, lézím na játrech a ledvinách, světloplachosti apod.
Nejzávažnější poruchou je tzv. hemolytická anémie, způsobená SMCO. Hemolytická anemie probíhá v cyklech plného průběhu onemocnění a částečného a dočasného zotavení. Úplného uzdravení lze dosáhnout tehdy, když zvěř přestane kapustu konzumovat. V tomto směru je ale velmi obtížné odhadnout zdravotní rizika, která nastanou v případě nadměrného příjmu kapusty. V dnešní době již existují odrůdy, v kterých je obsah SMCO nižší, ale to nemění nic na skutečnosti, že kapusta nesmí být podávána jako jediné a hlavní krmivo. Podíl v krmné dávce by u srnčí zvěře neměl přesáhnout 30 % z celkové sušiny. Z myslivecké praxe dobře víme, že tomuto omezenému limitu se dosáhne u volně žijící zvěře jen velice těžce.
V souvislosti s dužnatými krmivy je nutno vědět, že všechna dužnatá krmiva jsou podobně jako obilné produkty, charakteristické nízkým obsahem strukturální vlákniny a vysokým obsahem lehce stravitelných sacharidů. Nadbytečný přísun těchto krmiv muže způsobit překyselení trávicího traktu se všemi negativními důsledky pro zdravotní stav jedince. Dužnatá krmiva jsou sice bohatým zdrojem energie, ale je třeba pamatovat na to, že je zvěř nikdy nesmí přijímat jako jediné krmivo!
Jmelí
Každý ho zná v souvislosti s Vánocemi, ale málokterý myslivec ví, že jmelí kromě svého magického kouzla je možnou, a dokonce velmi oblíbenou potravou srnčí zvěře. Praktické zkušenosti ukazují, že když se v honitbě porazí strom se jmelím, jsou jeho lístky zkonzumovány srnčí zvěří většinou hned do druhého dne. Navzdory skutečnosti, že mnohé odborné literatury se o jmelí (ve vztahu k výživě) nezmiňují, je možné ho zařadit mezi významný doplněk stravy vyznačující se zdrojem živin a dalších nutričních látek.
Z důvodu velmi omezené produkce a velmi obtížné dostupnosti se jmelím prakticky v žádné honitbě nepřikrmuje. Jmelí je z pohledu výživy sice těžce dostupnou, avšak velice atraktivní a oblíbenou potravou. V oblasti preference jednotlivých druhů krmiv mám experimentálně zjištěno, že jmelí (v čerstvé formě) dosahuje z hlediska obliby přední příčky na úrovni sušených jeřabin.
Jmelí je celoročně zelený poloparazit, který roste v korunách jehličnatých a listnatých stromů. Ve střední Evropě se objevuje především na akátech, lípách, habrech, jasanech, javorech, jeřábech, topolech, vrbách, borovicích, jedlích a ojediněle i na smrcích. Jmelí můžeme spatřit i na jabloních, výjimečně na ořešácích a meruňkách. Jmelí není s hostitelským stromem spojeno žádnými virtuálními kořeny, jak se mnozí domnívají. Namísto kořenů má jmelí vyvinuty savé orgány, kterými rostlina prorůstá kůrou hostitele a napojuje se na jeho „cévní“ (mízní) systém. Kmínek je proto krátký, pravidelně se vidličnatě větvící. Plodem jmelí je jedovatá bílá nebo nažloutlá bobule, která je pohmatem elastická a výrazně lepkavá. Kvete od března do května.
Semena jmelí bývají obvykle roznášena drozdovitými ptáky, přičemž semena, která prošla zažívacím traktem ptáka, vykazují výrazně vyšší klíčivost. Jmelí odebírá dřevině, na které parazituje, roztok minerálních látek, ale jak nám ukazuje praxe, svého hostitele nijak zvlášť nepoškozuje, ani ho neomezuje v růstu. Naproti tomu je možné se domnívat, že svému hostiteli předává část svých specifických látek, které strom chrání proti živočišným škůdcům a houbovým nákazám.
Na celém světě existuje asi stovka botanických druhů jmelí. V naší republice se vyskytuje pouze jmelí bílé. Jsou však rozlišeny tři jeho podruhy: Jmelí bílé pravé (
Viscum album subsp. album), které roste na dvouděložných dřevinách (např. lípa, topol, jabloň, akát, javor, jeřáb, vrba, bříza, meruňka, hloh, dub aj.). Jmelí bílé borovicové (
Viscum album subsp. austriacum), které roste na borovici a smrku ztepilém a jmelí bílé jedlové (
Viscum album subsp. abietis), které roste jen na jedli bělokoré.
Jmelí je nejen významným doplňkem stravy pro spárkatou zvěř, ale má i nedocenitelné léčivé účinky. V lidovém léčitelství se jmelí používá jako pomocný prostředek při vysokém krevním tlaku a kromě této skutečnosti má i uklidňující účinek na srdeční činnost. Laboratorně byly prokázány i určité protinádorové účinky. Jmelí působí močopudně, tlumí bolesti hlavy, pomáhá při závratích, zastavuje krvácení, reguluje vylučování žluči a upravuje činnost slinivky. Užívá se též při zvýšené činnosti štítné žlázy, při křečových žilách nebo bércových vředech. Pomáhá i při některých formách senné rýmy a aktuálně se objevuje jako podpůrný prostředek při léčbě rakoviny. Výtažky ze jmelí využívá i celosvětový farmaceutický průmysl.
Pokračování v dalším čísle
Text a snímky Pavel SCHERER
tel. 724 218 513, www.scherer.cz