Časopis Myslivost

Příbuzenstvo tchoře stepního

Tchoř stepní (Mustela eversmannii), neboli tchoř světlý, tchoř plavý či Eversmannův, dříve lidově také tchoř polní nebo „mlynář“ je šelma z čeledi lasicovitých. Původně byl řazen jako jeden druh s tchořem tmavým (Mustela putorius) a dokonce i k severoamerickému tchoři černonohému (Mustela nigripes). V současnosti je považován za samostatný druh, blízce příbuzný tchoři tmavému a norku evropskému (Mustela lutreola). Genetická data naznačují, že k oddělení těchto tří druhů došlo v nedávné minulosti nebo že speciace těchto druhů dosud probíhá.

 

Tchoř jako tchoř a jak je tedy poznáme?

Velikostní parametry tchoře stepního se pohybují od 0,7-2 kg, délka těla 29-56 cm, délka ocasu 7-18 cm. Většinu těla kryje srst světlé žluté, žlutohnědé nebo šedé barvy, nohy, hruď a konec ocasu jsou tmavé.
Geografická i individuální variabilita ve velikosti a zbarvení těla tchoře stepního je mnohem větší než u tchoře tmavého.
Při určování druhu je také nezbytné zohlednit možnou existenci hybridů mezi oběma druhy a výskyt zdivočelých fretek (Mustela putorius furo) ve volné přírodě.
Určení je tedy velmi problematické a je proto také jedním z důvodů našich tristních znalostí o tomto druhu.
Tchoř stepní je velikostí porovnatelný s tchořem tmavým i fretkou, podle velikosti tedy tchoře od sebe určitě neodlišíte. Tchoř stepní se od tmavého (jak již i název napovídá) liší světlejším zbarvením. Obličejová kresba je méně výrazná než u tchoře tmavého, u starších jedinců může zcela zmizet a být nahrazena bílostříbrnou srstí. Bohužel určitě můžete narazit i na jedince ani světlé, ani tmavé a maska také nepomůže. Nejspolehlivějším znakem odlišení těchto dvou druhů je barva ocasu: u tchoře stepního je poměrně dobře výrazný rozdíl v barvě kořene a distální (vrcholové) části ocasu (prutu): část u kořene je světlá a poměrně jasně v určitém bodě přechází v tmavou barvu.  
 

Kde se s tchořem můžete setkat

Zcela jistě je tchoř stepní jedním z našich nejvzácnějších savců. Druh u nás údajně hojný v první polovině dvacátého století je v současnosti považován za kriticky ohrožený.
Areál tchoře stepního se rozkládá od střední Evropy přes východní Evropu, Rusko, střední Asii až do Mongolska a severozápadní Číny. Česká republika je na západní hranici rozšíření tohoto druhu. Jeho vazba na stepní prostředí zapříčinila změny v areálu rozšíření, tak jak se měnilo klima a docházelo k antropogennímu zalesňování a odlesňování. Současný výskyt ve střední Evropě je tak někdy chybně považován za nepůvodní.
V České republice je výskyt tchoře stepního znám ze stepních oblastí Moravy, ale i Čech. Z let 1887–2006 je publikováno 130 lokalit, což odpovídá 15,8 % území ČR.
Centrum výskytu lze umístit do Dyjsko-svrateckého úvalu, úvalu řeky Moravy až po přítok Bystřičky a Pobečví, na střední Moravě, v Chřibech. Z Čech pochází záznamy z okolí Loun, Polabí, středních Čech okolo Prahy, východních Čech a několik ojedinělých záznamů pochází i z jižních Čech. Bohužel v současnosti se jedná o zhruba 1-2 doložené záznamy ročně, v naprosté většině případů se jedná o nálezy uhynulých zvířat na silnicích.
Čerstvější námi ověřené záznamy (po roce 2010) odpovídají výše uvedenému: uhynulí jedinci na silnicích byli nalezeni na jižní Moravě v katastrálním území obcí Pohořelice, Moravská Nová Ves, Dyjákovičky, Šatov, Slavkov u Brna a ze střední Moravy u obce Bolelouc.
Pokud se chcete setkat s tímto druhem, bohužel nejjistějším místem tak budou exempláře v muzeích. Jednotlivé exempláře můžete vidět v přírodovědných sbírkách muzeí roztroušeně po celé republice, větší soubory jedinců mají v Praze a Brně.
Jak už napovídá název, tchoř stepní obývá převážně otevřené biotopy stepí, a to jak přirozených, tak i antropogenně vytvořené bezlesé prostředí, tzv. kulturní stepi, tedy prostředí s malým množstvím stromové vegetace. Vyskytuje se na loukách a pastvinách, neobdělávaných polích a mezích, rád využívá také rokle a opuštěné lomy.
 

Biologie druhu

Informace o biologii a ekologii tohoto druhu lze zjistit pouze ze zahraniční literatury, zejména ruské, z našeho území jsou to pouze starší práce, například souhrnná studie od docenta Kostroně z roku 1948.
Tchoř stepní je druh se soumračnou až noční aktivitou. Samice jsou častěji viděny jak loví i v průběhu dne. Tchoř stepní se živí především většími stepními hlodavci, jakými jsou sysli, křečci, v Asii také pišťuchy, jejichž nory i obývá. Chová se poměrně oportunisticky a loví potravu, která je momentálně nejhojnější a nejdostupnější, se zohledněním její velikosti.
Studie z Maďarska ukazuje poměrně pestré složení potravy: kromě již zmíněných větších hlodavců to jsou i drobnější myši, hraboši, rejsci a také drobní pěvci a bažanti. Podle literatury mohou jeho populace být v závislosti na množství potravy lokálně velmi početné, s hustotou až 1 jedinec na hektar. Naopak, v případě nevhodných biotopových podmínek nebo snížení početnosti nebo dostupnosti kořisti napříkld pod sněhem se tchoř stepní rychle přesunuje do jiných oblastí s vhodnějším prostředím a nedrží se stálého okrsku.
V literatuře je také zmíněna tvorba potravních zásob.
Páří se na jaře od března do června, březost trvá 40 dní. Mláďata žijí s matkou ve společné noře zhruba 2,5 měsíce. Ve vrhu může být až 11 mláďat.

 

Jak to bude dál?

Nejen v České republice, ale i na většině dalšího území ve střední a východní Evropě dochází k prudkému poklesu populací od 60. let minulého století. Jako hlavní příčiny jsou jmenovány intenzivní hospodaření v krajině, používání pesticidů, úbytek přirozených stepí a pastvin a neposlední v řadě také neustálý nárůst dopravy.
Bohužel o tomto druhu je v současnosti známo žalostně málo. A dokud nebudeme mít více informací, může se také stát, že tento nenápadný, ale také jistě zajímavý druh z naší krajiny vymizí, aniž by si toho někdo vlastně všiml a vědělo se proč či jak mu pomoci.
Z tohoto důvodu Vás opět žádáme o spolupráci - jakékoliv informace, uhynulí jedinci, kůže to vše jsou pro nás cenné údaje a materiál, který bychom mohli zpracovat. Budeme rádi, když se nám se svými poznatky či nálezy podělíte. Při nálezu můžete zavolat na číslo: 606 598 903 – Lukáš a Kateřina Poledníkovi nebo napsat na email katerina.polednikova@alkawildlife.eu. V posledních čtyřech letech bylo mapování výskytu finančně podpořeno z projektu AOPK ČR z programu OPŽP a fondu ERDF.
Kateřina POLEDNÍKOVÁ