ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Listopad / 2015

Pulsar forward DFA 75

Myslivost 11/2015, str. 60  Martin Valenta, Josef Krutil
Optické zaměřovače jsou dárek, který lovci dostali před více než sto lety. Mimo přesnější střelby pomohou i nám starším s hendikepovaným zrakem a také umožní zasáhnout cíl za šera či téměř za tmy. A na to slyšíme zatraceně dobře. Transmise světla loveckého dalekohledu na úrovni o 3 % vyšší než konkurence je legálním oprávněním k zvýšení ceny v řádu stovek Euro, a to bez obavy, že cena bude negativně atakovat objemy prodejů. Zvykli jsme si, že je to tak. A do této selanky více než sto let kultivovaného a zaslouženě mezi zavedené firmy rozděleného trhu šlápla v posledních několika desetiletích optoelektronika s nabídkou speciálních přístrojů pro pozorování a střelbu za tmy.
Palných zbraní se za těch posledních sto let žádné revoluční změny nedotkly, to se ale nedá říct o jejich příslušenství, zejména zaměřovačích. Ty optoelektronické, pro střelbu v noci, dlouho v oficiální rovině zůstávaly čistě vojenskou záležitostí asi proto, že vidět za tmy netouží jen lovci, ale i lupiči, zloději a další neřádi. Použití přístrojů umožňujících tuhle „noční“ výhodu je proto stále pečlivě sledováno i z hlediska jejich možné společenské nebezpečnosti.
Za světlý okamžik pochopení trendu skutečného současného vývoje a skutečných problémů managementu populací velké, především černé, zvěře proto můžeme označit vydání společného vyjádření Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva zemědělství ČR ve věci držení a použití optoelektronických zaměřovačů. Zpracovatelé zde osvíceně pochopili, že optoelektronika se širokospektrými snímacími čipy CCD či CMOS (často ve formě univerzálních „Day & Night“ přístrojů) se stala běžnou součástí našeho života.
Rozmanitost současných konstrukcí digitálních přístrojů nočního vidění připomíná dobu přelomu 19. a 20. století ve vývoji prvních samonabíjecích zbraní, dobu neobvyklých řešení plnou invence a touhy uspět na trhu. Kamery a snímací čipy se umisťují před zaměřovač, za zaměřovač, nebo prostě celý přístroj nahrazují. Fantazii se meze nekladou, vše dále zpestřují zákonné restrikce – v každé zemi Evropské unie jiné, tedy v konfliktu s volným pohybem zboží (plně kompenzovaným ilegálními dovozy).
Nám řešení předsádkou nesenou na zaměřovači vyhovělo zejména ergonomií ovládání zbraně, neboť jsme zvyklí při vypracování rány držet pušku obvyklým způsobem s tváří přiloženou k lícnici pažby.
 
Digitální předsádka Pulsar DFA75 je přístroj určený pro loveckou střelbu. Použití obdobných zařízení je v kritickém pohledu určité části myslivecké veřejnosti z hlediska etiky lovu. Kritici prezentují svůj názor na myslivecký lov zvěře ve smyslu spravedlivého rozdělení dne na dobu, kdy je zvěř lovena – to je doba světla, a na dobu, kdy má klid pro příjem potravy, odpočinek, migraci a další přirozené aktivity prospěšné pro zdárný vývoj populace. Pomůcky umožňující lov za tmavé noci jsou pak spatřovány jako neetické či přímo pytlácké.
Asi každý opravdový myslivec by rád zvěři dopřál klidný a spokojený život v přirozeném prostředí. Nejen zvěři, ale i lidem. Bohužel nežijeme v ideálním světě. Naše krajina je značně změněná zemědělskou a lesní výrobou i dalšími aktivitami člověka. Ale ani v této přetechnizované době nedokážeme efektivně zvládat populace velké, volně žijící zvěře. Mnoho let si byrokraticky lžeme ve stozích papírů s názvy „Sčítání zvěře“, „Plán lovu“ a dalších.
Názorem autorů článku po více než půlroce používání je, že přínos zkoušeného přístroje pro bezpečné použití lovecké zbraně v osídlené krajině i pro obeznání lovené zvěře převažuje nad potenciálním rizikem zneužití k nezákonnému jednání i nad rizikem zvýšení negativního vlivu nočního lovu na životní prostředí zvěře. Nakonec i s tou předsádkou je to stále myslivec, kdo loví. Ona ta obava, abychom se ve věci černé zvěře nevrátili k jakési obdobě Loveckého řádu císaře Josefa II. (1786), kdy mohl černou lovit kdokoli na potkání, vypadá při dnešním postoji MZe stále reálněji.
 
Jak se rozhodnout mezi předsádkou a speciálním – v našem případě digitálním – zaměřovačem s přibližně stejným výkonem i cenou. Co bude pro mne výhodnější? Tuhle otázku řešily ozbrojené síly mnoha států zhruba před třiceti a více lety. Na plné čáře tehdy zvítězila předsádka a dodnes to tak funguje s výkonnými analogovými noktovizory dvouapůlté až čtvrté generace (tedy i výrazně výkonnějšími než současné digitální přístroje).
U lovecké optiky je situace složitější. Mnohde určuje řešení legislativa, když jako u našich německých sousedů považuje za povolené jen afokální přístroje bez záměrné značky - jen předsádky (libovolné konstrukce).
Dalším určujícím faktorem je druh použité lovecké zbraně a druh montáže zaměřovače. Zde má předsádka upevněná spolehlivým rozhraním na objektiv zaměřovacího dalekohledu výhodu v případě, že montáž zaměřovače je zhotovená individuálně, puškařsky, nebo je velmi drahá apod.
Dalším důvodem může být zachování původního kvalitního zaměřovacího dalekohledu, který je vůči oku v ideální pozici a na který jsme zvyklí. Na druhou stranu, ne každému zaměřovači nebo montáži bude dělat těch asi 0,7 kg na objektivu dobře. Samo sebou, že armádní řešení, kdy předsádka má vlastní upevnění nezávislé na zaměřovacím dalekohledu, je lepší pro stabilitu celého systému. Montáž objímkou na objektiv s bajonetovým připojením předsádky je úsporné řešení a my jsme od začátku našeho uživatelského testu čekali, jak se osvědčí.
 
K samotnému přístroji Pulsar forward DFA 75
Výrobcem přístroje je podnik amerického vlastníka s výrobními kapacitami v Bělorusku. Konstrukční a vývojová pracoviště jsou alokována i v jiných státech a předsádku DFA 75 údajně vytvořil konstruktér se sídlem ve Velké Británii.
Co je patrné hned při prvním pohledu, je široké uplatnění plastů na skříňky optických přístrojů tohoto výrobce – nejen binokulárů a dálkoměrů, ale i nočních zaměřovačů a dalších přístrojů z oblasti přesné optiky. Přičemž plasty jsou navenek „přiznané“, bez gumových či kožených polepů a maskování. Pozitivní zkušenosti uživatelů naznačují, že výrobce uplatnění polykarbonátů v optice zvládá. Plasty již ani v této kategorii přístrojů nejsou neobvyklým konstrukčním materiálem, nakonec na plastové rámy pistolí jsme si taky rychle zvykli. „Kovová“ konkurence většinou zdůrazňuje možnost degradace mechanických vlastností plastů v delším časovém období – za běžných podmínek v řádu desítek let.
Jádrem přístroje je CCD čip japonského výrobce SONY typu ICX 255 o rozlišení 582 x 500 bodů o rozměrech činné plochy snímače asi 4,8 x 3,6 mm. Mezi CCD čipy to není žádný nováček datum vytvoření jeho „Product sheetu“ na webu SONY je starší než 10 let. Má slušné zesílení jasu, byť v normálním režimu se druhé generaci mikrokanálkových destiček (se kterými je často v marketingu porovnáván) příliš nepřibližuje. Je to křemíkový čip a tomu odpovídá jeho spektrální citlivost v oblasti blízkého IR světla. V oblasti nad 900 nm je na úrovni asi 20 % maximálních hodnot. Znalci tvrdí, že pokud by alespoň nějaký paralelní vývoj šel cestou například germania a jeho sloučenin namísto křemíku, měli bychom dnes nejen snímače citlivější v infračervené oblasti, ale i výrazně výkonnější solární články (ale taky dražší).
Pokud se podíváte na graf č. 1, pochopíte zázrak ranního pozorování, kdy očima ještě žádné rozednění neregistrujete, ale obraz v předsádce se již výrazně mění. Ze strmého, plochého obrázku vytvořeného infračerveným laserovým přísvitem se znenadání promění v krajinku starého holandského mistra s plastickým světlem, plnou polotónů, s prostorovým vjemem a kontrastem na okrajích pozorovaných předmětů. K tomu stačí několik procent světla v oblasti viditelného spektra navíc.
Pozorovali jsme tak v časném červnovém ránu nevytlučené korunové jeleny v nízké jarní pšenici a byl to nezapomenutelný zážitek. Postarší binokulár Swarovski SL 8x56 v tu chvíli zobrazil pouze tmavé obrysy těl zvěře, paroží nebylo vidět téměř vůbec.
Obdobný jev doprovází samozřejmě i večerní stmívání a dává pozorovateli jasný, kontrastní obraz odhadem o půl až tři čtvrtě hodiny déle oproti kvalitní optice s objektivy 50 až 56 mm (a potom prostě jen zapnete IR lampu).
 
Použití přístroje
S předsádkou je dodáván poměrně kvalitní český manuál popisující instalaci na zaměřovač i další funkce. První otázkou je výběr dalekohledu pro instalaci, rozmezí doporučených zvětšení dalekohledu – 3 až 7násobné je poměrně široké. My jsme si rezervovali objímku připravenou pro připojení na zaměřovač s 50mm vstupní čočkou.
Výrobce dodává tři velikosti přípojného adaptéru dále doplněné sadou plastových vložek, celkově v rozsahu 47 až 65 mm vnějšího průměru tubusu objektivu vašeho zaměřovacího dalekohledu. V současném provedení je adaptér kovový, v návodu k němu jsou uvedeny i hodnoty utahovacích momentů upevňovacích šroubů.
S montáží adaptéru na objektiv zaměřovače je spojena i první užitečná funkce předsádky, která se jmenuje „Horizont“ a zobrazí na displeji horizontální čáru, která má být při montáži rovnoběžná s vodorovnou částí záměrné osnovy.
Předsádku jsme postupně namontovali na celkem tři zaměřovače, a to na Bushnell 3200 3-9x50, Leupold VX-3 4,5-14x50LR a Zeiss Diavari VM 2,5-10x50 a použili tři různé zbraně, nerezový Remington 700, ráže 308 Winchester s krátkou 520 mm dlouhou kanelovanou hlavní a plastovou pažbou, Savage 12 BVVS s těžkou 65 cm dlouhou hlavní a masivní sportovní pažbou z vrstveného dřeva a nakonec lehkou jednušku Blaser K95, ráže 270W s 60 cm dlouhou osmihrannou hlavní.
Na uvedených sestavách jsme pozorovali výrazný vliv konstrukce zaměřovacího dalekohledu na zobrazení displeje předsádky a vliv délky a hmotnosti zbraně i dalekohledu na komfort použití – především na ostření, seřízení jasu obrazu a další často používané funkce.
U Leupoldu VX-3 nebylo ani při nejnižším zvětšení 4,5x viditelné celé zorné pole displeje. Druhé dva zaměřovače v tomto směru vyhověly, jen Bushnell se svou stavební délkou asi 370 mm byl méně komfortní než Zeiss Diavari se svými asi 305 mm celkové délky.
Co se týče komfortu použití předsádky, tak vítězem na střelnici byla těžká puška Savage 12 s Bushnellem, bohužel ke škodě věci osazeným „silnou“ záměrnou osnovou Heavy Duplex (což se projevilo na rozptylu zásahů).
Suverénním vítězem v oblasti loveckého použití byla jednuška Blaser K 95, lehká puška s krátkým závěrem, osazená Zeissem Diavari – nejkratším z testovaných zaměřovačů.
K rozlišení pozorovaného obrazu se ještě vrátíme, ale v první chvíli, za denního světla jsme nebyli nadšeni. Je potřeba si uvědomit, že s kvalitní optikou jsme schopni rozlišit detaily pozorované pod zorným úhlem několika úhlových vteřin. Předsádka se zorným polem necelých devět stupňů, při pětistech bodů vertikálně, může nabídnout hodnoty okolo jedné úhlové minuty. Pozorovatelný detail pak musí být asi 25x větší než při použití klasické optiky.
Navíc je obraz zatížen i obecnými nectnostmi digitálních čipů, za slunného dne se projeví nižší dynamický rozsah, než má lidské oko. Přístroj byl prostě vytvořen pro jiný účel než denní pozorování s vysokým rozlišením, ale při volbě obrazce terče pro nastřelení zbraně je dobré mít výše uvedená omezení na paměti.
Nastřelení zbraně s předsádkou je vcelku snadné. Probíhá vlastně posunem obrazu na větším displeji zobrazovacího čipu. V návodu je uvedeno, že předsádka je z výroby seřízena a při vzdálenosti střelby 100 m zůstane nastřelení i bez seřízení zachováno. To se nám nepodařilo ani u jedné ze tří použitých sestav zbraň – zaměřovač (byť odchylky nebyly velké – max. 5 až 8 cm). Předpokládáme, že odchylky mohou být způsobeny polohou vnitřního tubusu zaměřovacího dalekohledu. Tedy, že čím více bude montáž zaměřovacího dalekohledu nesouosá s hlavní, tím spíš bude nutné nastřelení.
K rektifikaci použijeme postupně dvě funkce, jednak seřízení obrazu předsádky vzhledem ke středu záměrné osnovy (před střelbou) a následně korekce podle polohy zásahu na terči. Druhý krok umožňuje tzv. nastřelení jednou ranou, kdy středem záměrné osnovy stále mířím na střed terče a pomocný křížek točítkem posunu na bod zásahu, postupně v ose X a Y. Pak dlouhým stisknutím točítka opustíme menu a současně se obraz zásahu posune na střed záměrného kříže.
Díky nižšímu rozlišení snímacího čipu se nám přesné nastřelení na jednu ránu nikdy nepodařilo, ale na dvě rány to bylo vždy. Pokud se do menu vrátíme, nesmí nás znervóznět, že pomocný křížek není ve středu záměrné osnovy – neznamená to, že by se posunul bod zásahu vaší zbraně.
Další zajímavou funkcí je oprava předsádky pro vzdálenost střelby. Je to funkce, která odstraňuje geometrickou chybu způsobenou tím, že optická osa objektivu předsádky je asi 43 mm nad osou zaměřovacího dalekohledu. Opravu pro pokles dráhy střely v dané vzdálenosti musí střelec provést stejně jako u každého jiného přístroje.
Úprava jasu a kontrastu obrazu je nativně přiřazená točítku menu. Pokaždé, když na točítko (nazývané v návodu enkodér) sáhnete, upravujete jas obrazu, po krátkém stlačení středu točítka upravujete kontrast, tohle ovládání je velmi intuitivní.
Další užitečná funkce s názvem „SumLight“ je přístupná jen z menu, ale naštěstí jí konstruktér věnoval i třetí tlačítko dálkového ovládání. Funkce slouží k výraznému zvýšení citlivosti snímače. Je to obdoba funkce „Gain“ u digitálních kamer. Citlivost snímače v tomto módu je jistě na úrovni druhé generace noktovizorů, kvalita obrazu je ale poněkud atakovaná šumem a prodloužením expoziční doby, potažmo snížením frekvence snímání.
Typická situace pro SumLight je mlha, kdy nelze použít zdroj infračerveného světla z pozice střelce. Pak nezbývá než zkusit, zda zvýšení citlivosti čipu nezvládne scénu bez přísvitu. Pokud bychom měli kvalitu obrazu s jasem zesíleným funkcí SumLight nějak názorně popsat, je dobře použitelný ke střelbě na cíl velikosti lončáka na vzdálenost asi 80 m (samozřejmě i v závislosti na konkrétních světelných podmínkách).
Při praktickém použití na těžké pušce Savage 12 se zaměřovačem Bushnell 3200 jsme pochopili, proč výrobce doplnil zařízení dálkovým ovládáním – k tlačítkům a točítkům na předsádce to byla skutečně pěkná dálka.
Přístroj je vybaven svítilnou s laserovou diodou připojenou zásuvkou na pouzdru přístroje s integrovaným napájením. Dioda o (ekvivalentním) výkonu 150 mW emituje záření o vlnové délce 915 nm. Jedná se o laser třídy 1A – volně prodejný. Výkon svítilny je regulovatelný ve třech stupních s ovládáním buď na levém boku předsádky, nebo tlačítkem dálkového ovládání. Koherentní světlo diody se optickou soustavou obsahující destičku mléčného skla rozptyluje. Zdroj je to výkonný, umožňuje identifikaci zvěře i na vzdálenost převyšující asi 300 m. Na větší vzdálenost jsme to nezkoušeli.
Poslední parametr, který jsme se rozhodli ověřit je „výdrž“ – doba provozu přístroje na jednu sadu baterií (většinová část tohoto uživatelského testu byla zpracována s použitím externího zdroje). Pro uvedený účel jsme zvolili běžné baterie Panasonic Evolta, v ceně čtyř AA článků asi 100 Kč. Přístroj, včetně laserové svítilny, jsme za pokojové teploty 21 °C vždy na několik minut zapnuli, následně vypnuli, vždy zaznamenali čas.
Při celkové době zkoušky 3,5 hodiny tak došlo k samovolnému vypnutí přístroje poklesem napětí zdroje přesně po dvou hodinách a jedné minutě provozu. Oproti analogovým přístrojům nočního vidění, kde dvě AA Duracel přežijí několik let, jsou digitální přístroje pěkní žrouti.
Populární otázkou debat na internetu je, jak dlouho trvá digitálním přístrojů zpracování obrazu, jaké je zpoždění zobrazovače oproti realitě a kolik musím díky němu předsadit na běžící zvěř? Zde vězte, že zobrazení snímané scény je okamžité. Zcela jinak tomu ale je při použití funkce SumLight, kde se osvitová doba značně prodlužuje a zpoždění obrazu již je poznat, lépe je pak střílet jen na statický cíl.
 
STŘELECKÝ TEST
Pro praktický test jsme nejprve zvolili těžkou terčovou pušku Savage mod. 12 BVVS, ráže 308 W s 66 cm dlouhou nerezovou kanelovanou hlavní vykazující na ústí vnější průměr asi 20 mm. Při úvaze, který zaměřovač umístit na tuto zbraň, nám padl do ruky Bushnell 3200 3-9 x 50 mm s tubusem o průměru 25,4 mm a záměrnou osnovou typu Heavy Duplex umístěnou ve druhé ohniskové rovině. Kdysi to bývala „vlajková loď“ firmy. Optické kvality má slušné a je to právě ten typ, který se k lovu v noci sám o sobě vůbec nehodí. Montáž jsme vybrali levnou, pevnou, UTG. Vnitřní kontaktní plochy objímek jsou z výroby vylepené adhezní páskou s pevnou tkanou armaturou (žádný teflon nebo jiný kluzný materiál).
V rozsahu střeleckého testu jsme se nechtěli nijak omezovat, a proto jsme vybrali relativně levnou, ale kvalitní terčovou střelu Sierra HPBT 2200 o hmotnosti 168 greinů, které náplň necelých tří gramů Lovexu D073.6 propůjčila počáteční rychlost lehce nad úrovní 800 m/s. Kalkulátor Quick Load ukázal pro tuto sestavu impulz zpětného rázu na úrovni 12,5 Ns – odpovídající běžnému střelivu ráže 308W.
Pro provoz za denního světla jsme byli dovozcem upozorněni na jednu „machrovinku“ a to je použití krytky objektivu s otvorem o průměru jen asi 1,5 mm. Umožní lépe pracovat s kontrastem scény – bez „přesvětlení“ (přetečení některých „katodek“ snímacího čipu) a výrazně zvětší hloubku ostrosti. Pro ostření je ale lepší krytku sejmout a zaostřit při malé hloubce ostrosti, pak krytku nasadit a seřídit jas a kontrast.
Průběh střelby byl takový, že po rektifikaci – nastřelení na vzdálenost 100 m, kdy jsme střední bod zásahu umístili asi stejně, jako byl u zaměřovače Bushnell bez předsádky – tedy asi 5 cm nad záměrný bod, jsme dále pokračovali ve střelbě skupin tří ran a to střídavě s předsádkou a bez ní. Terče jsme následně naskenovali a pomocí freeware On Target vyhodnotili rozptyly jednotlivých skupin zásahů, které uvádíme v tabulce.
Ve snaze dosáhnout jakýchsi vyrovnaných podmínek střelby jsme první položky stříleli bez změny nastavení zaměřovače – tedy se čtyřnásobným zvětšením. Rozptyly dosažené střelbou bez předsádky se nám zdály na Savage 12 trochu velké, ale byla to nevyladěná sestava náboje, tak jsme zhodnotili, že rozptyl někde na úrovni jedné úhlové minuty bez předsádky bude pro představu jejího vlivu na přesnost střelby „tak akorát“, ale zaměřovač jsme následně pro střelbu bez předsádky přeci jen nastavili na vyšší zvětšení – jak by se při praktickém použití bezpochyby taky stalo.
Zjistili jsme, že průměrnou hodnotu rozptylu výrazně zvyšují první skupiny zásahů použité pro nastřelení zaměřovače a předsádky, přičemž to byla vždy jedna rána první pětiranové položky, která rozptyl takto zvyšovala. Rozptyl jsme proto vyhodnotili bez těchto dvou „ulétlých“ ran.
Celkem bylo náboji se střelou Sierra 2200 vystřeleno 47 ran, z toho 17 bez předsádky a 30 s předsádkou, veškerá hodnocená střelba proběhla na vzdálenost 100 m. Po odečtení dvou ulétlých ran činil průměrný rozptyl dosažený střelbou bez předsádky 0,85 MOA, tedy asi 24,7 mm (ta zbraň umí i lepší hodnoty) a s předsádkou bylo dosaženo rozptylu 1,6 MOA, tedy asi 46,4 mm. Rozptyly byly hodnoceny na středy zásahů.
 
Lovecká praxe
Pro další zkoušku v loveckém provozu byla Savage 12 se silnou, 65 cm dlouhou hlavní a sportovní pažbou přeci jen trochu nemotorná, tak jsme hledali příručnější náhradu a našli jednoranovou zlamovačku Blaser K95 s dalekohledem Zeiss Diavari 2,5-10x50. Lehká puška s krátkým závěrem, se kterou není problém střílet třeba jen jednou rukou, usnadnila manipulaci s ovládacími prvky předsádky i s celou sestavou – zbraň – zaměřovač – předsádka.
Zeiss Diavari se ukázal pro spojení s naším digitálním přístrojem jako téměř ideální. Při zvětšení 2,5x je viditelné s rezervou celé zorné pole. Ještě při sedminásobném zvětšení lze pozorovat všechny symboly stavové lišty. V této kombinaci jsme dosáhli úlovku několika kusů černé zvěře a ověřili si možnosti komfortního použití při loveckém provozu. Zejména ranní lov, kdy stačí vzít na rameno i brašničku předsádky a při rozbřesku přístroj během několika vteřin sejmout, tak dostal novou dimenzi použití digitálního přístroje pro noční vidění.
Rozlišovací schopnost a rozlišení detailů pozorované scény je vzhledem k počtu pixelů na čipu SONY zajímavou otázkou, kterou lze hodnotit ve dvou rovinách. Rozlišení v technickém slova smyslu udává, kolik bodů či čar na jednotku plochy je přístroj schopen zobrazit, přičemž by měl hodnotit vliv celé soustavy, nejen snímacího čipu. V návodu k přístroji lze nalézt hodnotu 55 čar/mm, kterou jsme při testu neověřili. Reálná schopnost rozlišit detaily pozorované lovecké scény je pak ovlivněna dalšími faktory, jako jsou zvýšení jasu scény, online zpracování obrazu s úpravou jasu či kontrastu, dynamický rozsah čipu atd., a to vše ve vazbě na použitý zdroj infračerveného světla a jeho umístění.
V porovnání s jinými systémy založenými na analogových zesilovačích zbytkového světla, ať už první generace, nebo na mikrokanálkových převaděčích vyšších generací, netrpí obraz předsádky Pulsar DFA 75 nedostatkem zobrazovacích bodů na čipu. Obraz je klidný, jasný, bez distorze či vypadlých bodů a ještě na vzdálenosti kolem 300 m umožní komfortní obeznání druhu zvěře a na vzdálenost asi 200 m určení jednotlivých kusů v tlupě černé zvěře.
Pokud se jedná o zesílení jasu obrazu ve vztahu k osvětlení pozorované scény, hodnotíme jej o něco méně příznivě, podle naší zkušenosti se Pulsar DFA 75 bez použití přisvětlení dostává na úroveň dobrého přístroje druhé generace s mikrokanálkovým zesilovačem až po zapnutí funkce SumLight, kde ale obraz Pulsaru mírně utrpí na kvalitě nárůstem šumu a prodloužením expoziční doby a celkovým zpožděním zobrazení – se SumLight proto střílíme jen na stojící zvěř.
Každý systém má samozřejmě výhody i nevýhody. V porovnání s klasickým optickým dalekohledem poskytne lovci největší výhodu právě možnost osvětlení scény „neviditelnou svítilnou“. Ta mu přinese možnost obeznání a ulovení zvěře za podmínek, kdy selhává i ta nejvýkonnější a nejkvalitnější klasická optika. Velmi vysoko lze v téhle souvislosti hodnotit i přínos předsádky pro bezpečnost střelby loveckou zbraní v hustě osídlené krajině.
Negativa jsme našli – není jich ale mnoho. V sestavě s těžší, dlouhou zbraní a dlouhým zaměřovačem se předsádka hůře ovládá, když sledujete obraz v okuláru, jsou točítka přístroje pro člověka s běžnou délkou paží velmi daleko, zvláště při střelbě vstoje bez opory.
Při použití za dne – např. rektifikaci, nastřelování – je znát menší dynamický rozsah čipu. Pokud je část scény výrazně jasnější a terč je umístěn ve stínu, jen obtížně dosáhnete kontrastní zobrazení detailů zastíněné části. Okem přitom nějak extrémně strmý kontrast ani neregistrujete. Je to ale problém denního použití a předsádka je určená primárně pro noční pozorování.
 
Shrnout naši zkušenost můžeme spíše pozitivně. Kdo si jednou zvykne, že i za velmi bídného světla, nebo prakticky bez světla může bezpečně obeznat zvěř, prostě vidět „celá zvířata“ i s detaily a ne jen tmavé stíny, kdo si zvykne, že vůbec nevadí, pokud kus zvěře stojí před tmavým keřem nebo tmavým pozadím obecně, kdo si zvykne, že travina nebo vzrůstající jarní řepka – cokoli s obsahem chlorofylu - je v infračerveném světle téměř bílé a tmavá zvěř na takovém pozadí je ostře a kontrastně ohraničená, kdo si zvykne, že s laserovým přísvitem obezná divočáky na poli i na vzdálenosti nad 300 m, ten těžko odvyká.
Předsádka poskytuje oproti jednoúčelovému zaměřovači mírně nižší komfort ovládání, ovládací točítka a tlačítka jsou daleko vpředu, u výkonných ráží mohou trpět upevňovací prvky atd. Má ale i výhody, neboť svůj zaměřovací dalekohled máte stále sebou a nasazený na zbrani, s okulárem v ideální poloze a ohniskem okuláru dostatečně dlouhým, abyste se vyhnuli poranění obočí při rychlejší střelbě.
Když dojdou baterky, nemusím jít domů, stačí sejmout předsádku a lovit dál s klasickou optikou. Když se při ranní šoulačce rozední, mohu taky „sejmout“, uložit do brašničky a využít plný zoom a plný výkon klasické optiky.
Vpád optoelektroniky do svatyně klasické optiky je nevratný, snímače budou již jen dokonalejší a budou dále zlepšovat možnosti pozorování. Pulsar DFA 75 umožní čerpat výhody optoelektroniky již teď, hned, a to za celkem dobrou cenu.
Podrobný popis uživatelského testu lze najít na webu dovozce www.binox.cz.
Martin VALENTA a Josef KRUTIL

Přiložené dokumenty

Tabulka Tabulka (10,67 KB)
Zpracování dat...