ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Listopad / 2015

Sjezdy – součást naší myslivecké historie

Myslivost 11/2015, str. 8  Oldřich Koudelka
Slovo sjezd může vyjadřovat více různých pojmů. Nicméně obecný význam je společensky organizované setkání většího množství osob, ale také synonymum pro konferenci, sněm, kongres, slet, jamboree apod. V politice se jedná zpravidla o sjezd stranický, u zájmových organizací, včetně Českomoravské myslivecké jednoty především o sjezd bilanční, volební, programový. Od doby, kdy byla naše stavovská organizace přetransformována na ČMMJ, se uskutečnily čtyři sjezdy, pátý proběhne za několik dnů. Tato skutečnost je jistě dobrým důvodem ohlédnout se trochu zpět do historie myslivecké organizace a udělat si malou procházku po všech sjezdech, které se za dvaadevadesát let její existence uskutečnily.
První ze sjezdů se uskutečnil 22. dubna 1923 v Brně a byl to sjezd ustavující. Nic na tom nemění skutečnost, že v některých materiálech je uváděn jako ustavující schůze. Vlastně to plně koresponduje s úvodní obecnou charakteristikou. Slovo sjezd se tehdy používalo jen velmi zřídka.
Každopádně se po všech předchozích pokusech o sjednocení myslivců jednalo o zásadní mezník v historii novodobé československé myslivosti. Byla založena Československá myslivecká jednota. Jejími prvními členy se staly pražský Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách, brněnský Lovecko-kynologický spolek pro Moravu a Slezsko, Poľovnícky ochranný spolok pre Slovensko z Bratislavy, Spolek přátel myslivosti v Tišnově a Lovecký klub v Českých Budějovicích. Ještě během roku přistoupil myslivecký spolek Zásmuky, Domažlice a Lovecký klub v Plzni.
Sjezd schválil její stanovy navržené Josefem Žalmanem, plemennou knihu loveckých psů, programové prohlášení ČSMJ, ale rovněž vydávání časopisu Stráž myslivosti. Prvním předsedou byl zvolen židlochovický lesní rada Zdeněk Slanina. Sekretariát organizace sídlil v Brně. Vznikla myslivecká organizace, která byla schopná vytvořit pevný organizační útvar a zajistit jednotný postup při výkonu práva myslivosti v podmínkách mladé republiky.
Vedení ČSMJ velmi brzy a správně charakterizovalo základní nedostatky tehdejšího mysliveckého života, vyplývající zejména z toho, že myslivost neměla pokrokový zákon odpovídající době, vždyť například v Čechách stále ještě platil zákon z roku 1866, na Moravě z roku 1875, ve Slezsku z roku 1877, na Slovensku a Podkarpatské Rusi z let 1871 a 1883. Proto byl z pověření ústředí Jednoty pověřen Josef Žalman vypracováním návrhu nového zákona o myslivosti. Tak se i stalo, nicméně po předložení v roce 1926 nebyl vedoucími vládními činiteli schválen.
Prvních deset let činnosti Československé myslivecké jednoty bylo ve znamení neustálého zlepšování její organizace, ozdravování myslivosti ve všech směrech, ale třeba i bohaté ediční činnosti. Své místo v práci organizace měla osvěta, byla například založena Knihovna Stráže myslivosti. Konaly se významné myslivecké výstavy, například v Popradě, Dvoře Králové nad Labem, Přerově, Praze.
V roce 1925 byl předsedou stavovské organizace zvolen kuřimský lesmistr Vavřín Horáček, kterého o dva roky později ve funkci vystřídal profesor Antonín Dyk. Od počátku roku 1928, kdy se uskutečnila reorganizace ČSMJ, byli všichni členové povinni odebírat spolkový časopis Stráž myslivosti a bylo zavedeno pojištění na povinné ručení, základ dnešního povinného pojištění všech držitelů loveckého lístku. Reorganizace časem vedla k tomu, že Poľovnícky ochranný spolok pre Slovensko z organizace vystoupil, aby se po roce opět vrátil jako přidružený člen.
Na sklonku listopadu 1928 se konalo v Palárikove a Nových Zámcích významné setkání představitelů mysliveckých organizací Československa, Francie, Polska a Rumunska, které vedlo ke vzniku mezinárodní organizace pro lov a ochranu zvěře – C.I.C. Iniciátory setkání byli Maxime Ducrocque a gróf Ľudovít Károlyi. Oficiálně pak byla organizace založena v roce 1930 v Paříži.
Rok před desetiletým výročím založení ČSMJ v roce 1932 došlo k založení Myslivecké komory Československé republiky, vytvořené z ČSMJ a německé organizace Verband deutscher Jäger St. Hubertus z Litoměřic, která se měla zabývat vrcholnými otázkami myslivosti na celém území Československa, včetně oblastí s převahou německého obyvatelstva.
Žel, od roku 1937 se prakticky veškerý život v naší zemi dostal do stínu nacistického nebezpečí, což později vyvrcholilo obsazením Sudet, odtržením Slovenska a okupací okleštěného Československa v březnu 1939. Toto nelehké a tragické období by samo o sobě stačilo na obsáhlý materiál.
Jen připomeňme, že po patnáctém březnu 1939 byla ČSMJ na území Protektorátu přejmenována na Českou mysliveckou jednotu. Ta jako jedna z prvních organizací vstoupila do Národního souručenství, centra profašistických a kolaborantských sil. Někteří z funkcionářů Jednoty se vzhlíželi v myslivecké struktuře německé Třetí říše. To však neplatilo o většině členské základny.
Mnozí myslivci a lesníci se aktivně zapojili do protifašistického odboje, jiní alespoň propagací tradiční české mluvy a myslivecké etiky či odstraňováním germanismů morálně stáli v opozici proti nositelům nesvobody a poroby národa. Prošli-li bychom seznamy vězněných, umučených, popravených a padlých hrdinů, našli bychom mezi nimi také hodně myslivců a lesníků
Myslivecky bylo území Protektorátu řízeno Zemským svazem pro Čechy a Zemským svazem pro Moravu. V čele ČMJ stálo do počátku srpna 1938 kolektivní vedení. Poté Němci jmenovali tzv. autoritativní vedení, do jehož čela dosadili stávajícího předsedu profesora Dyka, aby dosáhli zdání demokratického rozhodování a svobody. Ale ani tato změna jim nestačila. Protektorátní vedení využilo skutečnosti, že Antonín Dyk pod nátlakem na funkci rezignoval a do čela ČMJ dosadilo Arnošta prince Schwarzenberga z Tochovic. Němci si postupně zajistili plný vliv na vedení české myslivosti, samozřejmě v duchu svých představ a potřeb.
Období okupace bylo pro celý národ hlubokou a těžkou zkouškou politické, hospodářské a morální síly. Obstáli v ní jen ti nejsilnější, včetně stovek a tisíců obyčejných myslivců, ale i konkrétních osob z managementu, jako byl například Josef Formánek, profesor Jaromír Šámal či Přemysl Šámal, popravení nacisty.
Rok osvobození a následující léta 1946-1947 byla v myslivosti ještě ve znamení ideové a organizační roztříštěnosti, což trvalo prakticky až do vydání nového zákona o myslivosti č. 225/1947 Sb. ČSMJ byla stále rozdělena do tří zemských svazů – českého, moravského a slovenského. Někteří pokrokoví myslivci, jako například Josef Žalman, Koloman Slimák či Hynek Dewetter, bojovali v této době za sjednocení organizace do jednoho organizačního celku a celkovou modernizaci stavovské organizace na demokratických základech. K tomu však československou myslivost čekala ještě hodně dlouhá cesta.
Ve vedení ČMJ se bezprostředně po skončení války vystřídali doc. Ing. Josef Drbal, dr. Theodor Nussbaum a v letech 1947-1950 Ing. Jan Zatloukal. Potřeba sjednocení organizace dostala reálnou podobu. Ústředí ČSMJ se vrátilo z Prahy opět do Brna. Tzv. Hradeckým programem, který zásadním způsobem ovlivňoval zemědělskou politiku a vedl k přijetí nového zákona o myslivosti, byla minimální výměra vytvářených honiteb pro společenství malých a středních rolníků určena na 150 ha, u honiteb soukromých na 200 hektarů. Nájem honitby byl kromě státních organizací vyhrazen jen mysliveckým společnostem.
Poté přišel Únor 1948, rok ve znamení celospolečenského převratu, který do všech zájmových organizací vnesl zásady programu Komunistické strany Československa, která se stala vedoucí silou ve společnosti. V mysliveckých organizacích byly zřízeny akční výbory Národní fronty. Jednota se v průběhu roku definitivně přestěhovala do Prahy, se sídlem v Husově ulici. Z tehdejších 68 858 členů bylo především z politických důvodů postiženo důtkou, případně vyloučením 1842 členů myslivecké organizace.
Začínala nová éra života myslivecké organizace. Od ustavujícího brněnského sjezdu uplynulo dlouhých třicet let, než se v Praze uskutečnil ve dnech 28.-29. března 1953 I. celostátní sjezd Československé myslivecké jednoty. Schválil nový organizační statut a stanovy novelizoval tak, aby odpovídaly novému společenskému vývoji, kdy v honitbách vykonávaly právo myslivosti a kolektivně hospodařily lidové myslivecké společnosti.
Mezi hlavní úkoly stanovené sjezdem patřilo ošetřování, chránění a zakládání remízků, ochranných pásů a větrolamů, slučování honiteb do větších celků, hubení škodné a přikrmování zvěře, dodávky zvěřiny a kontrola plnění plánu chovu a lovu, sběr kožek a sběr vysečených koroptvích a bažantích vajíček a jejich umělé líhnutí. Předsedou ČSMJ byl zvolen Ing. Gustav Baráček.
II. sjezd ČSMJ se uskutečnil o tři roky později, 7.-8. července 1956, opět v Praze. Vedle obdobných úkolů politizující se organizace, bylo stěžejním zajistit, aby do tří let bylo hospodaření každé honitby řízeno kvalifikovaným mysliveckým hospodářem, aby se plnily dodávky zvěřiny pro veřejné zásobování, zvyšovala úživnost honiteb, zřizovaly stanice pro líhnutí pernaté zvěře a její polodivoký odchov, zakládala zvěřní políčka, více se věnovat lovecké kynologii a ve spolupráci se zemědělci činit opatření pro ochranu zvěře při polních pracích. Od roku 1958 byly zavedeny povinné chovatelské přehlídky. Předsedou ČSMJ byl zvolen akademik Otakar Lhota.
III. sjezd naší tehdejší stavovské organizace se konal 4.-5. července 1959 v Praze a zdůraznil zejména nutnost soustavného prohlubování osvětové činnosti v základních organizacích a kulturně ideovou výchovu členů. Apeloval na ministerstvo zemědělství, aby Jednotná zemědělská družstva nedržela své honitby ve vlastní režii, nýbrž aby výkon práva myslivosti v těchto honitbách pronajala lidovým mysliveckým společnostem. Předsedou organizace byl na další období zvolen Karel Šindelíř.
Následoval IV. sjezd ČSMJ, tentokráte mimořádný, a jak se později ukázalo ne jediný. Konal se 28.-29. ledna 1961 v Praze. Reagoval na přijetí nové ústavy Československé socialistické republiky a řešil vztah mezi ČSMJ a Slovenským poľovníckym ochranným sdružením a jejich přeměnou v jednotnou celostátní mysliveckou organizaci – Československý myslivecký svaz. Změny ve společnosti rovněž vedly k vydání nového zákona o myslivosti č. 23/1962 Sb. Členství v jednotné organizaci se stalo povinným. Předsedou byl zvolen Josef Skála.
Pátý sjezd organizace byl vlastně prvním pod novým názvem – Československého mysliveckého svazu. Uskutečnil se ve dnech 29.-30. května 1964. Konstatoval výrazný pokles stavů drobné zvěře, a proto bylo usneseno zastavit odchyt pro vývoz. Velká pozornost byla věnována péči o zvěř koroptví, včetně budování líhní, odchoven a nového zazvěřování. Předsedou byl opět zvolen Josef Skála. Po jeho náhlé smrti byl od března 1966 pověřen touto funkcí profesor Ing. Vítězslav Zásměta.
Druhý mimořádný sjezd ČSMS, v pořadí ale celkově VI., se konal 23. dubna 1966. Došlo na něm k výrazným vnitrosvazovým změnám. Základními organizacemi se stala myslivecká sdružení s honitbou a bez honitby. Zrušily se doposud fungující krajské výbory a zůstaly jen okresní. Celkové uvolňování ve společnosti mělo odraz například v tom, že se od počátku ledna 1967 měl pro sdružení zcela uvolnit prodej zvěřiny a bylo zrušeno direktivní rozepisování dodávek. Snížila se také hranice pro počet členů mysliveckého sdružení. Koncipoval se systém hmotné zainteresovanosti členů. Od prvního ledna 1968 měl začít fungovat Fond pro rozvoj a zvelebení myslivosti.
Sjezd v pořadí sedmý a další mimořádný – 12. září 1969. Konal se v Praze a především vyslovil souhlas s organizačním uspořádáním myslivecké organizace Československé socialistické republiky v souladu s ústavním zákonem o federaci a v souvislosti s tím s vytvořením dvou národních mysliveckých svazů. Českého mysliveckého svazu a Slovenského poľovníckeho zväzu. Současně doporučil vytvořit společný koordinační federativní orgán.
Následně se proto ve stejném termínu konal I. ustavující sjezd Českého mysliveckého svazu, který mimo jiné doporučil vytvářet honitby podle zásad správného mysliveckého hospodaření, vypracovávat dlouhodobé myslivecké plány, vytvářet chovatelské oblasti spárkaté zvěře, upravit doby hájení a lovu zvěře, podporovat rozvoj polodivokého a umělého chovu pernaté zvěře, apod. Předsedou byl zvolen prof. Ing. Vítězslav Zásměta.
Dne 25. 6. 1970 byl pak zřízen Federální výbor mysliveckých svazů v ČSSR. V jeho čele se vždy po dvou letech střídali předsedové národních svazů. Posledním byl po rozpadu Československé federativní republiky prvního ledna 1993 prof. ing. Josef Hromas, CSc.
Roky 1973 – 1989 bývají historiky označovány jako léta normalizace. Celkem se v nich uskutečnily čtyři sjezdy Českého mysliveckého svazu. V pořadí druhý se konal 7.- 8. prosince 1973 v Praze. Distancoval se od programu prvního sjezdu a organizace začala prakticky kopírovat tehdejší politicko-společenský a kulturní vývoj. Mnohé členy ČMS začaly postihovat za jejich dřívější postoje, zvláště po tzv. Pražském jaru, postihy, většinou v podobě vyloučení a dalších persekucí. Předsedou byl zvolen Ing. Rudolf Jindrák.
Třetí sjezd ČMS se konal 20. – 21. října 1978. Delegáti se přihlásili k celostátní koncepci slučování zemědělských a lesních závodů, často násilného slučování honiteb, a tím i tvorby sdružení s nebývale vysokým počtem členů, někdy až sedm desítek. Pozitivem byla zvýšená péče práci s mládeží a to mj. soutěží O zlatou srnčí trofej.
Čtvrtý sjezd se uskutečnil 26. – 27. srpna 1983. Konstatoval značný úbytek drobné zvěře a doporučil orientaci na zakládání kooperačních líhňařských středisek. V témže roce obdržel ČMS zlatou medaili CIC za systém práce s mládeží.
A konečně pátý sjezd se konal v Praze 19. – 20. srpna 1988. Konstatoval další zhoršování životního prostředí. Doporučil dobudování sítě kooperačních středisek a další zazvěřování zejména mufloní a daňčí zvěří.
Po celou tuto dobu v letech 1973-1989 byl předsedou stavovské organizace Ing. Jindrák. Pro úplnost dodejme, že se konaly i sjezdy slovenské myslivecké organizace, a to v roce 1973 (druhý), 1978, 1983 a 1988. Ve funkcích předsedy se postupně vystřídali Jozef Hojč, Ing. Ladislav Šarváry, CSc. a Ing. Rudolf Strašifták. Stejně jako v Čechách kopírovala činnost národní myslivecké organizace celkový normalizační vývoj ve společnosti.
Postupné uvolňování napětí v mezinárodních vztazích a tzv. perestrojka koncem osmdesátých let výrazně ovlivnily vývoj politického, ekonomického a kulturně společenského vývoje v tehdejším Československu. Celý proces vyvrcholil tzv. sametovou revolucí v polovině listopadu 1989. Vláda jedné strany se zcela zhroutila a po zemi vznikala občanská fóra coby základ demokratizace společnosti.
OF vzniklo i uvnitř Českého mysliveckého svazu. To si ze svého středu zvolilo desítku mluvčích, kteří sedmadvacátého ledna 1990 doporučili stávajícímu předsednictvu podat demisi. Týž den ji přijalo plénum ústředního výboru a zvolilo třicetičlennou koordinační řídící skupinu složenou z uvedených mluvčích a dvou desítek členů stávajícího ústředního orgánu v čele s prof. Ing. Josefem Hromasem, CSc. Úkolem tohoto orgánu bylo co nejrychleji připravit mimořádný sjezd ČMS.
Ten se uskutečnil 31. března 1990 v Praze a v pořadí byl šestým. Delegáti zhodnotili dosavadní společenský vývoj a schválili nové stanovy. Sjezd se omluvil těm členům, kteří byli v posledních desetiletích poškozeni za své politické postoje a vyslovil se pro demokratizaci a apolitičnost stavovské myslivecké organizace. Doporučil rovněž urychleně pracovat na novém zákoně o myslivosti. Předsedou Českého mysliveckého svazu byl zvolen prof. Ing. Josef Hromas, CSc.
VII. sjezd Českého mysliveckého svazu se uskutečnil v Praze 12. září 1992. Byl posledním, neboť organizace se přejmenovala na Českomoravskou mysliveckou jednotu. Sjezd se konal krátce po přijetí nového zákona o myslivosti č.270/1992 Sb. Byly přijaty nové stanovy a nová organizační struktura. Základními organizacemi se staly okresní myslivecké spolky s dobrovolným členstvím myslivců organizovaných dále v mysliveckých sdruženích s právní subjektivitou, případně v místních organizacích ČMMJ. Rozhodující pravomoc připadla Sboru zástupců a mezi jeho zasedáními Myslivecké radě ČMMJ. Prvním předsedou Českomoravské myslivecké jednoty byl zvolen prof. Ing. Josef Hromas, CSc.
Na Slovensku se po mimořádném sjezdu Slovenského poľovníckeho zväzu 28. dubna 1990, kde byl za předsedu zvolen Ing. Juraj Moravčík, konal 6. listopadu 1993 VI. sněm, který ho potvrdil ve funkci. Bylo to již v čase rozdělení Československa na Českou republiku a Slovenskou republiku, což v praxi znamenalo vznik dvou partnerských mysliveckých organizací v samostatných státech.
I. sjezd Českomoravské myslivecké jednoty se uskutečnil 21. října 1995 v Praze. Zaměřil se zejména na zhodnocení účinnosti zákona o myslivosti s přihlédnutím ke skutečnosti, že se již připravuje nový. Delegáti si vyslechli informace o vzniku nových společností ČMMJ, konkrétně Myslivosti, s.r.o., a Všeobecné pojišťovny Halali, a.s., stejně jako o ztrátě budovy sekretariátu v pražské Husově ulici. Ta byla nahrazena koupí domu v Jungmannově ulici. Sjezd schválil vstup ČMMJ do FACE (Federace evropských mysliveckých organizací). Ve funkci předsedy byl potvrzen profesor Hromas.
Druhý sjezd se uskutečnil 21. října 2000. Opět v hlavním městě. Hlavním bodem programu byla opět připravovaná změna zákona o myslivosti. Sjezd také ocenil organizaci valného shromáždění CIC, které se v Praze uskutečnilo v roce 1998 a mezinárodní výstavy Natura Viva 2000. Do funkce předsedy byl opětovně zvolen prof. Ing. Josef Hromas, CSc.
V pětiletých cyklech v souladu se stanovami následovaly doposud dva poslední sjezdy Českomoravské myslivecké jednoty – třetí v roce 2005 (19. listopadu) a čtvrtý v roce 2010 (20. listopadu). Na třetím sjezdu již ze zdravotních důvodů nekandidoval do předsednické funkce prof. Josef Hromas a na jeho místo byl zvolen Ing. Jaroslav Palas, který funkci v roce 2010 obhájil. Profesor Hromas se stal čestným předsedou ČMMJ.
Celé toto období až vlastně k dnešku, kdy stojíme na prahu V. sjezdu Českomoravské myslivecké jednoty, je možné charakterizovat jako „klid před bouří“, což svým způsobem vyvrcholilo počátkem května 2014 odchodem předsedy, jednoho z místopředsedů a jednatele organizace z funkcí.
Po třetím sjezdu se mnoho věcí dalo do pohybu, mnohé stereotypy se počaly měnit, ale samozřejmě ne vše se podařilo, obešlo bez chyb a názorových střetů, často ne příliš korektních, z očí do očí. Především v kuloárech se stále častěji začalo hovořit o nedemokratických postupech vedení ČMMJ, o neprůhledném, neefektivním a ztrátovém hospodaření obchodních společností ve vlastnictví Českomoravské myslivecké jednoty, nedostatečné informovanosti členské základny, o její rozpolcenosti, vzniku všemožných regionálních klik, vyrojila se řada katastrofických scénářů, včetně toho o blížícím se konci Jednoty. Kuloárové povídačky a názorové přestřelky však rozhodně nikdy neprospívaly a neprospívají řešení problémů a hledání východisek, zvláště v tak početné a rozvětvené organizaci, jakou Českomoravská myslivecká jednota bezesporu je. Je potřebné začít věřit sami sobě, naslouchat druhým a také výrazně zlepšit nazírání laické veřejnosti na myslivost a myslivce. Za nás to nikdo neučiní.
Sjezdy jsou o odvaze delegátů a kandidujících říci otevřeně své názory a reálné představy. Obhajovat je a obhájit. Sjezdy jsou o názorové odvaze těch, kteří si své delegáty volili. Vždy byly o optimismu změnit věci k lepšímu a nepodlehnout uspokojení. Třeba se konaly ve chvílích společensky komplikovaných, dokonce špatných, historicky dnes jinak pojímaných, ale vždy byly „O MYSLIVOSTI“ coby kulturně společenské hodnotě a národním bohatství. A to není málo. Byly součástí myslivecké historie a tradic.
Nepochybuji proto o tom, že tomu tak bude i tentokrát, a že pátý sjezd organizaci zkonsoliduje, názorově sjednotí a přivede z nepřehledného a trním zarostlého rozcestí na cestu s jasně vymezenými cíli a vizemi pro budoucnost. Stavovská myslivecká organizace jako celek, i každý její člen, si to zaslouží.
Oldřich KOUDELKA
Zpracování dat...