Srnčata 2015
Myslivost 11/2015, str. 55 Petr Slaba, Lukáš Illek
Sedím na posedu a pozoruji srnčí mámu, jak s dvěma již plně přebarvenými srnčaty vytahuje z blízkého lesa na pastvu. Po chvíli vyjde druhá, rovněž s další dvojicí srnčat zhruba ve stejné kondici a nakonec z opačné strany přes pole dorazí ještě jedna srnčí máma s dvěma trochu menšími srnčaty. Než padne noc napočítám na louce, která se rozprostírá před kazatelnou, kde sedím, ještě dalších pět srn, z nichž tři srny vodí po jednom srnčeti…
Tento pozemkový díl luk v naší honitbě má výměru asi 20 hektarů a místní zemědělec na nich pěstuje trávu na seno, takže převážně seká a suší seno v době kladení mláďat. V letošním roce nám myslivcům vždy s časovým předstihem jednoho dne nahlásil senoseč, a jelikož jsme z minulých let na senoseče již připraveni, měli jsme možnost a čas kosené lokality den předem projít, zavětřit a zneklidnit tak, aby si zvěř svá mláďata včas odvedla. Výsledek letošního roku na jeho loukách byl „nula,“ tedy ani jedno posekané srnče a pro nás myslivce velmi potěšitelný výsledek.
Druhý soukromě hospodařící zemědělec v naší honitbě nám též dával včas vědět a v některých lokalitách dokonce posunul seče až na druhou polovinu července, a tak i na jeho čtyřiceti hektarech ploch byla škoda na zvěři minimální.
Další zemědělec nás bohužel před sečením neinformoval, což nás dost mrzelo. Naštěstí jsme stačili v den seče tyto lokality alespoň zneklidnit. Velkým pomocníkem byl zapůjčený vrtulník, který jsme měli k dispozici pro mapování pohybu srnčí zvěře a se kterým jsme všechny plochy těsně před sekáním prolétali a zmapovali. Pomohlo i velké letošní sucho, díky kterému nebyl travní porost na jeho pozemcích tak hustý jako v předchozích letech a srnčí zvěř v největší ploše, kterou seká, byla v minimálním počtu.
Celková bilance senosečí a ztrát na zvěři v naší honitbě na zhruba sto padesáti hektarech luk byla následující - čtyři srnčata, tři zajíci a jeden jezevec. To byla zvěř, která nám byla nahlášena či kterou jsme sami nalezli. Je to opravdu velmi potěšitelný výsledek oproti roku minulému, kdy jsme přišli o sedmnáct srnčat, deset zajíců a tři jezevce.
Poděkování patří všem těm členům našeho sdružení, kteří i se svými dětmi či rodinnými příslušníky pomáhali, často ve velkých vedrech letošního léta, s vyháněním zvěře. Stejně velký dík patří i dobrovolníkům z řad nemyslivecké veřejnosti, kteří nám přijeli pomoci s vyháněním z Prahy a také dalších i vzdálených míst naší republiky. Též bych rád poděkoval za spolupráci soukromě hospodařícím zemědělcům Martinu Kašparovi a Davidu Rudolfovi, kteří při letošních senosečích prokázali, že nejsou lhostejní k naší přírodě. Za poskytnutí nadhledu a nového úhlu pohledu, bych také rád poděkoval společnosti Nisa Air a pilotovi vrtulníku Janu Hřebíčkovi, díky kterým jsme měli možnost mapovat kosené lokality z výšky, a více proniknout do zákonitostí chování zvěře odvádějící své mladé z neklidných lokalit. Takže asi takto probíhala v letošním roce senoseč v honitbě MS Beškov – Blatce, kde dělám mysliveckého hospodáře.
Nyní bych se rád vrátil k problematice senosečí v celorepublikovém měřítku a napsal pár slov o tom, co se podařilo skupině obyčejných myslivců, která tuto problematiku před dvěma lety rozvířila a systematicky se jí věnuje.
Asi prvním impulsem k mnohem masivnějšímu řešení tohoto problému byl článek, který jsem před dvěma lety zveřejnil na sociální síti Facebook o „Smutné srnčí mámě“. Článek jsem napsal poté, co jsem byl svědkem posekání několika srnčat na menší louce, a která jsem musel následně usmrtit. Velmi to se mnou otřáslo a dotklo se to mého nejhlubšího nitra a citů, které ke zvěři chovám.
Článek následně sdílelo kolem třiceti tisíc lidí, a to z větší části nemyslivecké veřejnosti, kteří o tomto problému neměli do té doby ani nejmenší tušení. Vše vygradovalo tím, že se o celou věc začalo zajímat i Ministerstvo životního prostředí a sám ministr Richard Brabec, který si mě následně společně s kolegy Lubošem Hajným, dlouholetým propagátorem ochrany zvěře při senosečích a ing. Jiřím Kasinou, šéfredaktorem časopisu Myslivost, pozval na MŽP k jednání a rozhodl se v této problematice pomáhat. Bylo to však již ke konci předloňských sečí, a tak jsem čekal, jak se k tomu MŽP postaví v letošním roce.
Mezitím jsme vytvořili skupinu myslivců, která měla za úkol co nejvíce problematiku senosečí medializovat a dostat do podvědomí veřejnosti. Ačkoliv jsme byli zrazováni, že se nemáme šanci do médií dostat, postavili jsme strategii mediální komunikace. Připravili a dali jsme myslivcům k dispozici informační dopis, který byl před kritickou dobou sklizně trav zemědělcům hospodařícím v jejich honitbách distribuován.
Společně s Lubošem Hajným, Radomilem Holíkem a Lukášem Illkem jsme začali připravovat na Facebooku stránky Zachraň zvíře před sekačkou, které mají pomáhat především v období senosečí lepší a rychlejší komunikaci a spolupráci mezi myslivci, dobrovolníky a zemědělci. Vzniklo logo projektu a jeho vizuální identita.
Nespalo ani MŽP a společně se zástupci na České zemědělské univerzitě rozjelo projekt na vytvoření webového portálu, který by měl lokalizovat a sdružovat všechny zainteresované strany, tedy myslivce, zemědělce a dobrovolníky z řad veřejnosti a umožnit jejich centralizovanou komunikaci. Pod vedením Jana Bartošky vytvořili na ČZU webový portál https://senosec.czu.cz, kde se mohou lidé zaregistrovat a organizovat pomoc zvěři v době senosečí. Je velice důležité, aby se myslivci, zemědělci a dobrovolníci na tomto webu či podpůrných FCB stránkách přihlásili a používali je, protože jejich prostřednictvím dokáží mnohem lépe a rychleji komunikovat, koordinovat a zefektivnit ochranu mláďat zvěře při sečení luk. A tím apeluji především na mladší generace myslivců, a ostatních stran, kteří se umí dobře orientovat ve světě internetu a mobilních aplikací.
V průběhu výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem jsme byli pozváni ministerstvem na školní podnik ČZU nedaleko Lánské obory, kde probíhala modelová senoseč a ve spolupráci s armádou ČR se zkoušela i možnost vyhledávání zvěře za pomocí dronů. Zároveň zde proběhla i tisková konference s našimi největšími médii.
Společně s Lubošem Hajným, který se této problematice věnuje již řadu let, jsme zde také měli možnost říci do médií za myslivce své poznatky a zkušenosti.
Souběžně s touto akcí byla spuštěna facebooková stránka Zachraň zvíře před sekačkou, kterou v hlavní míře začal spravovat Radomil Holík, na které jsme i my ostatní z naší skupiny radili lidem z řad dobrovolníků, jak a kde pomáhat a jak správně spolupracovat, abychom minimalizovali případné problémy pramenící z nekoordinované pomoci zapálených laiků. Podle ohlasů na obou veřejných portálech se nám skutečně podařilo na řadě míst nastartovat spolupráci nejen mezi myslivci a dobrovolníky, ale i mnoha zemědělsky hospodařícími subjekty. A tak byly pro nás opravdu moc potěšující zprávy z různých koutů naší republiky od myslivců i nemyslivců, kolik se v různých honitbách podařilo zachránit mláďat zvěře.
Jak jsem již psal v úvodu, měl jsem v letošním roce možnost zapůjčení vrtulníku od firmy Nisa Air, abych mohl mapovat a sledovat senoseč a chování zvěře z pohledu ptáků. A bylo to opravdu velice zajímavé, poučné a neuvěřitelné, jak dokázaly srny odvádět z luk svá mláďata před tímto strojem a stavět se mu při záchraně mláděte do cesty. Společně s námi létal i redaktor Českého rozhlasu, který následně připravil reportáž do Radiožurnálu. Velmi mne mrzelo, že i přes mé pozvání neměli bohužel čas účastnit se tohoto podniku naše televizní stanice, protože by získaly jedinečné záběry. Podařilo se mi chování srn a ochranu jejich potomků natočit alespoň fotoaparátem a zveřejnit na FCB, kde záběry vzbudily veliký ohlas.
Ještě v průběhu senosečí jsme byli pozváni Ministerstvem životního prostředí a Českou zemědělskou univerzitou na vyhlášení soutěže „Vývoj mobilních aplikací pro portál SENOSEC.CZU.CZ“ pro studenty ČZU, kterou MŽP podpořilo částkou 100 000 Kč. Cílem této soutěže minimálně dvoučlenných týmů, z nichž alespoň jeden je myslivcem, je vývoj moderní multiplatformní aplikace pro mobilní telefony, která podpoří rychlou a snadnou koordinaci myslivců, zemědělců a dobrovolníků při probíhajících senosečích. Měli jsme tak další vzácnou možnost hovořit za myslivce a českou myslivost na půdě univerzity za přítomnosti ministra a význačných zástupců akademické obce ČZU. Z našeho týmu se soutěže účastní Radomil Holík, jako jeden z členů soutěžního týmu a Lukáš Illek jako poradce soutěžních týmů.
Naše celoroční aktivity v tomto projektu, vzbudily značnou pozornost médií a široké veřejnosti, poskytli jsme mnoho rozhovorů pro tištěná i on-line média, hovořili jsme v rádiích i televizních reportážích. Velkou podporu projektu a jeho další zviditelnění, za které ze srdce děkujeme, nám poskytlo mnoho veřejně známých osobností, z řad herců, kreslířů, fotografů přírody, zpěváků či sportovců a ještě větší množství příznivců a sympatizantů, kteří nás na facebooku podpořili svými komentáři a sdílením našeho projektu. Připojili se a pomáhali též i mnozí z řad ochránců přírody, z nichž byla asi nejaktivnější Záchranná stanice živočichů z Rokycan pod vedením Pavla Moulise.
Letošní senoseče jsou již za námi a nyní je ten správný čas ohlédnout se zpět, poučit se z chyb a hodnotit. Projekt Záchrany zvěře při senosečích pokračuje dále, stále se vyvíjí, hledají se nové možnosti pomoci a spolupráce, zapojuje se stále více mysliveckých sdružení, zemědělců i dobrovolníků. Myslím, že se nám všem společně podařilo hodně dobrého a ukázali jsme široké veřejnosti, že myslivci jsou ti, kteří zvěř v prvé řadě chrání a pečují o ni. Podařilo se to nám, běžným řadovým myslivcům, kteří nejsme ve vedení naší největší organizace. Díky smysluplné aktivitě a pozitivnímu přístupu, jsme dokázali masivně proniknout do médií a podvědomí lidí sami za sebe a shodili jsme ze stolu tvrzení některých zástupců ve vedení ČMMJ, že to nejde.
Troufám si tvrdit, že takováto velice úspěšná mediální kampaň týkající se myslivců a myslivosti tady dlouho nebyla. Ono to totiž jde, ale musí se chtít, musí se stanovit nové priority, definovat jasná koncepce propagace české myslivosti a rozhýbat stávající zkostnatělý systém ČMMJ. A k tomu by měly sloužit i stránky našeho společného časopisu, na kterých bychom se neměli bát zveřejňovat i věci nám nepříjemné a vůči myslivosti kritické.
Jako myslivci jsme měli při letošních senosečích v médiích velký prostor a mohli jsme veřejnosti ukázat, že nám jde především o ochranu zvěře a nastartování kvalitní spolupráce mezi všemi zainteresovanými stranami.
I v příštím roce chceme podobnou kampaň opět připravit, aby bylo o nás myslivcích co nejvíce slyšet v pozitivním duchu. Proto vás vyzýváme, začněte u sebe, ve svých sdruženích, spolcích a vašich OMS. Informujte veřejnost a své okolí o aktivitách, které organizujete a které děláte. Není důležité, zda se jedná o úklid lesa, kynologii či práci s mládeží, důležité je pozitivně informovat veřejnost o širokém spektru naší nezastupitelné činnosti. Pomozte české myslivosti a naší mateřské organizaci získat zpět její vážnost.
Je velmi důležité si uvědomit, že silná a jednotná zastřešující organizace je velice důležitá nejen pro nás obyčejné myslivce, ale hlavně pro samotnou podstatu toho, proč jsme se myslivci stali - pro naší krásnou a jedinečnou zvěř a přírodu.
Petr SLABA, Lukáš ILLEK
Snímky Petr Slaba