Výživa srnčí zvěře a její význam pro mysliveckou praxi (XIII)
Myslivost 11/2015, str. 50 Pavel Scherer
Žaludy
Plody dubu, stejně jako plody jírovce maďalu jsou přirozenou a nutričně významnou potravní složkou srnčí zvěře. Dub je snadno identifikovatelný strom patřící do čeledi bukovitých a lze ho u nás zařadit mezi nejrozšířenější domácí listnáče. V České republice se vyskytuje sedm původních druhů, z nichž nejběžnější je dub letní a dub zimní. Oba druhy produkují žaludy a nejsou mezi nimi příliš velké rozdíly.
Další, cizokrajné druhy a jejich okrasné kultivary se pěstují jako parkové dřeviny, například severoamerický dub červený. Ten je v dnešní době společně s dubem bahenním vysazován i do lesních porostů.
V celé Evropě je původních okolo 23 druhů dubů, z nichž většina roste ve Středomoří. Duby jsou rozšířeny především v mírných a subtropických oblastech severní polokoule. V Asii zasahují duby i do tropické jihovýchodní části, kde rostou v nadmořských výškách i kolem 3350 metrů. Duby se tedy vyskytují od nížin až po podhorské oblasti, kde mohou vytvářet dubové komplexy zvané doubravy. Dub může vyrůstat i jako solitér.
Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí opadavé resp. stálezelené stromy případně i keře, s velmi tvrdým a houževnatým dřevem. Z našich známých „velikánů“ nelze opomenout Žižkův dub v Podhradí (okr. Chrudim), který roste déle než 700 let! Obvod jeho kmene ve výšce 130 cm je fenomenálních 922 cm. Tento dub o výšce bezmála 30 m patří k nejvýznamnějším stromům a obvodem svého kmene se řadí mezi pět nejmohutnějších památných dubů České republiky.
V parcích a arboretech se lze setkat s některými nápadnými cizokrajnými duby, jako je např. dub celokrajný, dub libanonský (s kopinatými zubatými listy) nebo dub dvoubarevný s listy na rubu bělavými. Některé u nás pěstované duby mohou být stálezelené, např. dub Turnerův. V nejteplejších oblastech České republiky roste dub pýřitý, na jižní Moravu zasahuje svým areálem dub cer, dub balkánský neboli uherský. Dále jsou rozlišovány dva druhy blízce příbuzné dubu zimnímu, a to dub žlutavý a dub mnohoplodý. Rozlišit je však dokáže pouze specialista a některými autory je taxonomický význam těchto druhů zpochybňován.
Plodem dubu je nažka, označovaná též jako oříšek. V části přisedlé k větvi je obklopena pohárkovitou, těsně přiléhající zdřevnatělou číškou. Tvar, zbarvení, stejně tak i biologická zralost žaludu spojená s opadem závisí na druhu stromu a primárně povětrnostních podmínkách. V semenném roce může jeden dub vyprodukovat až 50 tisíc žaludů. Opad plodů bývá obvykle v druhé polovině září. Žalud obsahuje 18 % sacharidů, 7 % bílkovin a až 46 % tuků. Jeho energetická a nutriční hodnota (2100 kJ na 100 g) je tedy významnější než u kaštanu.
V oblasti preference přirozených druhů krmiv jsem zaznamenal, že srnčí zvěř žaludy ráda vyhledává a konzumuje raději než kaštany. Žaludy obsahují vysoké množství taninu (tříslovin), který je chuťově velice hořký. Z toho důvodu se jich zvěř příliš nepřežírá, a proto zažívací potíže jsou víceméně nahodilé. V podzimním a zimním období tento přírodní produkt významně vykrývá nutriční potřeby srnčí zvěře.
Žaludy v minulosti poskytovaly významnou potravní složku i člověku. Loupaly se, mlely na mouku a pražily. Žaludy byly před pěstováním obilnin jednou z nejdůležitějších rostlinných produktů, obsahující vedle škrobu a tuku i významné množství bílkovin. Svým složením a nutriční hodnotou se žaludy přibližují jedlým kaštanům.
V dobách bídy a nedostatku potravy se ze žaludů mlela mouka, z které se připravoval chleba. Žaludy se nejprve sušily, po luhování a zbavení hořkosti ve vápenné vodě se pražily. Takto připravené se pak mlely na mouku. O tom, jak velký význam měly žaludy společně s bukvicemi, vypovídají dobové skutečnosti, které dokládají, že je poddaní museli v deklarovaném množství odvádět vrchnosti. Známou pochutinou té doby je i „žaludová káva“.
Plody dubů jsou bezesporu nejvyhledávanější a biologicky nejhodnotnější přirozenou potravou, kterou vyhledává celá řada živočichů. Nejvýznamnější však jsou pro spárkatou zvěř a zejména zvěř černou, která za žaludy (zejména v semenném roce) dokáže migrovat desítky kilometrů. Duby poskytují potravu také celé škále různých druhů hmyzu.
V lidovém léčitelství se využívá mladá kůra dubu letního, získávaná na jaře z větví a tenkých dubových kmínků. Obsahuje množství tříslovin, katechiny, kyselinu ellagovou a další látky. Má svíravé působení a podává se při průjmech a zánětech trávicího ústrojí, může být však využívána i zevně.
Dub je velice vhodný též jako letnina pro srnčí zvěř. Mimo významné nutriční látky má i příznivé účinky dietetické (protiprůjmové). Letnina by se však měla připravovat v první polovině vegetačního období, tedy ještě v době, kdy nejsou terminální výhonky zdřevnatělé a listy obsahují největší množství nutričních látek. Přípravě letniny a všem správným zásadám jsem se v tomto seriálu již jednou dosti zevrubně věnoval.
Ne všechny plody dubu jsou však po opadu biologicky hodnotné a zvěří konzumovatelné. Některé jsou napadeny červivostí, různými plísněmi, mohou být uvnitř vysušené, prázdné či jinak nutričně degradované. Spolehlivou a zcela triviální metodou, jak zjistit stav a kvalitu žaludů je známá metoda plavením. Spočívá v tom, že se množství žaludů vysype do nádoby s vodou a chvilku počká. Selekce je zpravidla hotová za pár vteřin. Zdravé, tedy nutričně hodnotné žaludy s vyšší měrnou hustotu a hmotností okamžitě klesají ke dnu, zatímco zkažené či jinak nutričně degradované žaludy (červavé, plesnivé, vysušené, se vzduchovými kavernami apod.) zůstávají plavat na hladině. Na základě této metody je možno jednoduše a rychle vyselektovat potřebné množství žaludů a rozdělit je na konzumovatelné a nekonzumovatelné. Kvalita žaludů je v procentuálním vyjádření většinou dosti vyrovnaná, pohybuje se většinou v poměru 50:50.
V tomto pohledu však významně záleží na době sběru, povětrnostních podmínkách a potenciálním napadení parazitů způsobující nutriční degradaci žaludu. Podle praktických zkušeností lesních hospodářů, zabývající se obnovou lesa je až 6 0% žaludů vhodných k reprodukci a zcela spolehlivě vyklíčí. Nelze ovšem toto procentuální vyjádření brát jako dogma a nutno počítat s tím, že rok od roku se tyto údaje mohou měnit v závislosti na výše uvedených faktorech.
Cílené experimenty v oblasti preference různých druhů krmiv jasně ukázaly, že srnčí zvěř žaludy upřednostňuje před jinými přirozenými jadrnými produkty, jako jsou například kaštany. Na základě řady provedených krmivářských experimentů jsem zjistil jednu zajímavou skutečnost. Srnčí zvěř dokáže senzoricky vyhodnotit kvalitu žaludů a vyselektovat si zdravé, tedy nutričně hodnotné a konzumovatelné žaludy. Naproti tomu žaludy zkažené, prázdné, plesnivé či červavé nechává ležet bez povšimnutí, aniž by je rozkousla. V případě sběru žaludů za účelem podzimního a zimního přikrmování a primárně výše uvedených skutečností je tedy zcela zbytečné metodou plavením srnčí zvěři žaludy selektovat.
V souvislosti s tímto přirozeným krmivem bych ještě rád sdělil jednu důležitou skutečnost. V honitbách, kde srnčí zvěř není na žaludy zvyklá (duby se v honitbě nevyskytují apod.), je zprvu odmítá brát a chodí kolem nich takřka bez povšimnutí. Stejně tak jako u ostatních druhů krmiv, tak i zde platí zásada, že se musí srnčí zvěř na žaludy nejprve navyknout, a to v časově delším navykacím období. Osvědčilo se mi žaludy přimíchávat (nejlépe v drcené formě) do truhlíků k jiným druhům krmiv, například smíchat je s ovsem nebo ječmen, resp. jinými jadrnými směsky. Jakmile se srnčí zvěř na žaludy naučí, velice ráda je pak konzumuje, a to i bez předchozí fragmentace.
Z důvodu skutečnosti, že žaludy jsou velice vyhledávanou a oblíbenou přirozenou potravou, měly by se smysluplně využívat i za účelem zvyšování úživnosti honiteb. Snahou každého cílevědomého myslivce by měla být podpora a rozvoj stávajících dubů a primárně zakládání nových dubových kultur resp. alejí v honitbě.
Pokračování v dalším čísle.
Pavel SCHERER
Tel. 724 218 513, www.scherer.cz