ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2015

Dohady a skutečnost o zajících

Myslivost 12/2015, str. 34  Jan CUKOR, František HAVRÁNEK
Stavy zaječí zvěře u nás nejsou dobré, hlášené sčítané stavy zřejmě již nedokáží exaktně popsat počty ani trendy toho, co se se zbylými zajíci děje. Podobně je to s výkazy lovu, při stejných stavech se někde ještě loví a jinde již ne. Zastoupení mladých a starých zajíců na malých výřadech již nemá vypovídací schopnost o stárnutí nebo prosperitě populace a i tam, kde se ještě loví větší množství zajíců, si tohoto důležitého ukazatele pro další řízení lovu a péči o zvěř, nikdo nevšímá. To se raději přeme o tom, zda má ulovený srnec, respektive jeho trofej dostat červený nebo zelený bod.
Většina rozumných hospodářů raději zastavuje lov zaječí zvěře, nebo plánuje jen několik málo kusů „do tomboly“. Osobně tenhle „nešvar“, který je často kritizován, nepovažuji za podstatný problém. Odlov například pěti zajíců v rámci celé honitby je často jen nevýznamnou epizodou v porovnání se ztrátami, které působí jiné faktory (predátoři, silnice, atd.), samozřejmě vždy záleží na rozumném posouzení situace mysliveckým hospodářem.
Nebojte se, nebudeme zde opět omílat vše, co zajícům škodí, jak bývá zvykem. Skutečností je, že v České republice se již řadu let nesetkáváme s novými, exaktně získanými informacemi, které by byly využitelné v praxi. Jsou zřejmě důležitější a atraktivnější problémy, než stabilizace, ne-li záchrana významného druhu naší kulturní krajiny, který je navíc významným bioindikátorem. Tuto skutečnost si uvědomily Lesy České republiky, s.p., a jejich grantová agentura vypsala výběrové řízení na monitoring zaječí zvěře, který by měl přinést informace o tom, co se se zajíci v přírodě opravdu děje a proč.
V rámci řešení tohoto projektu byl naším pracovištěm nejdříve zpracován přehled literatury. V řadě okolních zemí totiž nezůstali jen u filozofování, ale skutečně se snaží co nejlépe poznat biologii a stanovištní nároky zajíce a vše co přežívání zajíců ovlivňuje. S těmito poznatky bychom chtěli čtenáře Myslivosti v dalším textu seznámit.
 
Jedním z hlavních faktorů, který ovlivňuje populaci zajíce polního v intenzivně obdělávané zemědělské krajině, je nabídka a výběr stanoviště. V současné době intenzivního zemědělství se možnosti výběru kvalitního stanoviště pro zajíce polního značně omezily.
Využívání stanovišť zajíci se věnuje studie z Velké Británie, která porovnává stanoviště obhospodařovaná orbou s plochami určenými pro pastvu hospodářských zvířat. Na plochách s travními porosty byla zjištěna nejen menší hustota zajíců, ale také jejich menší tělesná hmotnost, která se projevuje již u čerstvě narozených zajíčků. S tím souvisí jejich zvýšená úmrtnost.
Jedním z faktorů, který způsobuje sníženou tělesnou kondici, je nedostatek větší různorodosti bylinných druhů a absence polních plevelů na pastevních plochách.
Pastevní nabídka však zajíce limituje z hlediska kvality pícnin pouze na podzim, kdy potřebují získat dostatek tukových zásob před zimou. V ostatních částech roku tato stanoviště zajíce kvalitou píce, v porovnání s ornou půdou, neomezují. Výhodou pastvin je stabilnější dostupnost potravy během celého roku.
Na pastvinách zajícům chybí potřebný kryt a jsou zde mnohem více vystaveni nepříznivým povětrnostním podmínkám. S tím souvisí větší výdej energie, což způsobuje zhoršenou tělesnou kondici a menší odolnosti vůči predaci.
 
S kvalitou stanovišť souvisí také velikost domovského okrsku, jehož výměru sledovala polská studie. Ta se zaměřila na velikosti domovských okrsků podle rozlohy jednotlivých obhospodařovaných celků.
Všechny dosavadní studie zkoumaly domovský okrsek v krajině s výměrou polí od 6 do 50 hektarů. V tomto projektu byla průměrná plocha obhospodařovaných zemědělských honů mnohem menší. Malá výměra jednotlivých polí zvyšuje různorodost krajiny, kromě jiného především tím, že je na těchto plochách pěstováno více druhů plodin. Dále je zde mnohem větší podíl polních okrajů, které nejsou zemědělsky obdělávané. Na okrajích polí rostou různé druhy bylin a plevelů, které zajíc vyhledává.
Pro zjištění velikosti domovského okrsku bylo odchyceno devět zajíců, kterým byly před opětovným vypuštěním nasazeny obojky s GPS technologií. Pozorování probíhalo v období od května do září. Bylo zjištěno, že průměrná velikost domovského okrsku na ploše s malou výměrou polních celků je přibližně 12 hektarů.
Naproti tomu Tapper a Barnes ve své studii na polích větších výměr uvádějí velikost okrsku 38 hektarů a Stott dokonce 133 hektarů.
Dále bylo zjištěno, že se využívání domovského okrsku výrazně neliší během aktivní části dne, kdy zajíc vyhledává potravu, a během odpočinku. Z toho vyplývá, že malá výměra polí, s velikým podílem polních okrajů (ekotonů) zajícům poskytuje také dostatek krytu. Zajíc zde nemusí vyhledávat jiná stanoviště určená k odpočinku. Tím šetří energii a snižují riziko predace.
Významný rozdíl velikostí domovských okrsků se však projevuje v průběhu střídání ročních období. V připojeném sloupovém grafu je názorně vidět, že největší rozlohu domovského okrsku využívá zajíc v zimě, což je ovlivněno nedostatkem potravy. Graf znázorňuje rozdíly velikosti domovského okrsku během aktivní části dne, kterou zobrazuje černý sloupec a částí dne kdy zajíc odpočívá. Tyto sloupce jsou vyznačeny bílou barvou. Tato studie byla provedena v Anglii v krajině se střední velikostí polních lánů a zde autoři zjistili střední velikost domovského okrsku v průběhu celého roku 29 hektarů.
Další studie výzkumníků z Německa se zabývala variabilitou velikosti domovských okrsků u jednotlivců zajíce polního. Telemetricky bylo po dobu pěti let sledováno 38 zajíců na zemědělsky obhospodařované ploše o velikosti 220 hektarů. Výsledky ukazují, že s rostoucí výměrou jednotlivých polních lánů se zvyšuje také velikost domovského okrsku. Ty se také často překrývají a na vhodném stanovišti žije více zajíců pohromadě, jak je vidět z připojeného obrázku.
Největší koncentrace zajíců se nachází v jihovýchodní části zkoumaného areálu s menšími polními bloky.
 
Jiná polská studie v oblasti s výměrou jednotlivých zemědělských honů kolem jednoho hektaru se
zaměřila na populační hustotu a její trendy. Počet zajíců zde činil asi 25 až 30 kusů na hektar s mírnou převahou zaječek. Ve studii se porovnávaly dva typy stanovišť, a to polní stanoviště obohacená o menší lesíky s krajinou bez lesů.
Ukázalo se, že hlavním limitujícím faktorem je mortalita dospělých zajíců v období reprodukce, tedy v jarních a letních měsících. Ta činila 15 procent v krajině s drobnými lesními prvky a 36 procent v zemědělské krajině bez lesů.
Autoři studie se domnívají, že v krajině obohacené o lesíky malých výměr nalézá zajíc stanoviště, kterých se netýká intenzivní zemědělská výroba. Kromě toho jsou zde vhodné podmínky, poskytující úkryt před nepřízní povětrnostních podmínek. Na druhé straně je na lesních stanovištích zvýšený predační tlak.
Z citované studie vyplývá, že populace, která má možnost využívání lesních stanovišť během odpočinkové části dne a polních ploch malých výměr, na kterých si během zajišťuje potravu, má v období reprodukce menší mortalitu dospělých jedinců a s tím souvisí i následné vykladení většího množství mladých a jejich následné přežití.
 
V neposlední řadě ovlivňuje zaječí populaci mortalita, která narůstá nejen z důvodu predace. Na vhodných stanovištích, kde dosahují zajíci dobré tělesné kondice, se zvyšuje i jejich šance uniknout před predátory. V dnešní zemědělské krajině je však takových stanovišť značný nedostatek.
Jako hlavní predátor zajíce je mezi myslivci často zmiňována liška obecná. Vliv lišky na zaječí populaci zkoumal ve své práci J. Goszczynski. Hustota populace zajíce byla ve sledované oblasti v rozmezí 25 až 29 zajíců na 100 hektarů, v závislosti na ročním období. Podle předpokladů byl zjištěn největší predační tlak lišky na zajíce během jarních měsíců, tedy v období reprodukce. Autor uvádí, že z celkového podílu 470 gramů potravy, které liška denně zkonzumuje, tvoří ulovení zajíci v jarních měsících až padesát procent. Během léta se podíl zajíce v potravě lišky snižuje na pouhých deset procent a významný je znovu v zimních měsících, kdy činí přibližně třicet procent.
Malý podíl zajíců v potravě lišky během letních měsíců je nahrazen vysokým podílem malých savců.
V zimních měsících závisí úspěšnost predace zajíce liškou na počasí. Při nízkých teplotách a vzrůstající sněhové pokrývce klesá fyzická kondice zajíce a ten se stává snáze ulovitelným. Liška je však úspěšná pouze asi v 7 procentech případů. Pomocí stopování bylo zjištěno, že na jeden úspěšný útok, musí liška ujít přibližně 263 kilometrů. Dále se ukázalo, že liška uloví v zimě průměrně jednoho zajíce za 19 dnů.
Pozoruhodné je vyhodnocení lokalit, na kterých je zajíc loven. Liška nejčastěji volí taktiku kradmého postupu k odpočívající kořisti, anebo sprint na krátkou vzdálenost.
Ze studie vyplývá, že je pro lišku snazší ulovit zajíce v lesním prostředí, než v otevřené krajině. Autor uvádí dva hlavní důvody. Za prvé zde zajíc ztrácí svou výhodu rychlosti, protože je nucen kličkovat mezi stromy. Druhý důvod spočívá v tom, že se v těchto lokalitách bohatých na kryt liška odvažuje lovit i v průběhu dne, kdy kořist spí v úkrytu. Liška tak získává větší příležitost se k zajíci nepozorovaně přiblížit a zkrátit jeho únikovou vzdálenost.
Zajímavé je také hmotnostní zastoupení liškou ulovených zajíců. Ti byli rozděleni v časovém horizontu od začátku jara do konce podzimu do tří hmotnostních skupin. V první skupině byli zajíci o průměrné hmotnosti 4 kg, v druhé skupině kolem 2 kg a třetí skupina zahrnovala zajíce o průměrné hmotnosti asi 0,5 kg. Podíl jednotlivých ulovených skupin byl 2:4:12, což jasně ukazuje vysokou úspěšnost lišky při lovu nedospělých zajíců. Také Spittler uvádí, že každý zajíček do věku šesti neděl, na jehož stopu narazí liška je ztracen.
 
Dalším výrazným faktorem mortality jsou v dnešní době stále častější srážky zvěře s vozidly. V ČR bylo již v osmdesátých letech zjištěno, že na silnicích hyne více zvěře, než je loveno, v letech 2006 až 2010 bylo zjištěno, že každoročně dochází přibližně k 146 až 162 tisícům srážek vozidel se zajíci a zajíc je bohužel nejčastěji vozidly usmrcovanou zvěří.
Jak zdrcující vliv na zaječí populaci mají kolize s dopravními prostředky, zkoumal také Haerer ve Švýcarsku. V této studii bylo zjištěno, že nejčastější příčinou úmrtí zajíce polního je právě úhyn na pozemních komunikacích. Podle Haerera způsobuje predace smrt zajíce pouze v 16 procentech případů. I v této studii byl potvrzen výrazně větší podíl nedospělých zajíců usmrcených predátory oproti dospělým jedincům.
V Hesensku, kde telemetricky sledovali 23 zajíců, se ale ukázalo, že z těchto zajíců bylo 8 uloveno liškami a jen jeden zahynul na silnici. I zde se potvrdilo, že mladí zajíci mají značně nižší šanci na přežití v prvním roce (20 %), oproti starším (70 %).
 
Na závěr našeho přehledu literatury o zajících můžeme použít citace práce Longa z Hesenska. Zajíc je typický r-strateg, který má reprodukci 300 % mladých, avšak s malým přežitím. R-strateg je druh, který založil svojí strategii přežití na produkci množství mláďat, které však mají velkou mortalitu. Roční mortalita dospělých zajíců je uváděna v literatuře na 48-66   % (včetně lovu), bez lovu 41-49 %. Někteří autoři uvádí, že subadultní (mladé) samice mají větší mortalitu, než samci.
Někdy je také uváděno, že dospělého zajíce může zahubit jen zemědělská mechanizace (ale není to údaj z telemetrie). Jiní autoři uvádí jako významný faktor mortality zajíců lišky. Počet dospělých zajíců ulovených liškami je překvapivě veliký. Jisté je, že při nočním sčítání zajíců reflektory se zajíci a lišky vyskytují na stejných plochách. Tam, kde je hodně zajíců, zaléhá liška v krytu (pás trávy, atd.) a odtud loví.
O významu lišek pro populační dynamiku zajíců svědčí i údaje v publikaci ministerstva zemědělství (autoři Havránek, Bukovjan) z roku 2000. Z provedených teoretických kalkulací je zřejmé, že jedna liška uloví při odpovídajícím zazvěření zajícem minimálně 25 kusů ročně (pokud se v honitbě ještě vyskytují). Statistika přitom hovoří o tom, že je u nás loveno asi 1-2 lišky na 100 ha honební plochy. Kolik zmařených zajíců to představuje v honitbě s výměrou 2000 ha si každý lehko spočítá.
První telemetrická sledování zajíců, v rámci výše zmíněného projektu, který byl u nás zahájen, význam lišek pro populaci zajíce potvrzují. Počty zajíců, které jsou v současnosti mnohde na biologickém minimu, se nejsou schopny vymanit z predačního tlaku i v případě, že by kvalita stanovišť odpovídala svojí kapacitou vyšším stavům zaječí zvěře.               
Co můžeme jako myslivci pro zajíce udělat? To nejjednodušší je pustit se do lišek. Neměli bychom slyšet věty jako „přišla mi liška, ale nestřílel jsem, abych si nezradil prasata“. Na závěr je třeba ještě říci, že lov lišek není samozřejmě jediným faktorem likvidujícím zajíce, o dalších možných opatřeních pojednáme příště v dalších článcích.
Článek vznikl v rámci projektu podporovaném LČR s.p.

Přiložené dokumenty

tab-1 tab-1 (10,59 KB)
Zpracování dat...