ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2015

Optika proti kancům

Myslivost 12/2015, str. 20  Martin Helebrant
Myslím, že to byl president Německého mysliveckého svazu (Deutcher Jagdverband), pan H. Fischer, kdo na úvodní konferenci výstavy IWA v Norimberku ve svém referátu před několika roky řekl: „Evropa vede válku, válku proti divokým prasatům. A prohrává.“ Pokud se mýlím v autorství, není to podstatné. Výrok je pravdivý.
Divoké prase, Sus scrofa, je vysoce inteligentní sudokopytník, podle názoru mnohých odborníků je to nejchytřejší zvíře českého lesa, obdařený skvělým čichem a sluchem. Všežravec schopný najít potravní zdroje kdekoliv. Do našich končin se vrátil na konci druhé světové války, kdy ho sem zahnala fronta, ve své podstatě se jedná o válčené uprchlíky. Jak již je hezkou, politicky korektní, a tak nějak mile sluníčkovou evropskou tradicí, my lidé přitom děláme všechno možné, jen abychom tomuto imigrantovi zpříjemnili krajinu k životu. Velké monokultury energetických plodin poskytují tlupám černé krytinu i potravu a převáženě noční způsob života divočáky účinně chrání.
V podstatě má divoké prase v Česku jen jediného skutečného predátora – kancaře. Kancař český (Venator Susii (boh.)) je odrůda myslivce, specializovaná na právě na lov divočáků. Kancař je selektivně nespavý, zejména v obdobích kolem měsíčního úplňku dokáže vést život s výrazným podílem nočních aktivit. Je vytrvalý. Co mu příroda nenadělila na smyslech, nahrazuje zápalem, intelektem a odhodláním. A v neposlední řadě i technickými pomůckami, z nichž jednou z nejdůležitějších je solidní noční optika. Co je to solidní, to jsem se rozhodl zkoumat v následujícím testu.
 
Prvotním impulsem k tomuto článku bylo představení nového nočního dalekohledu Zeiss 8 x 54 Victory HT na veletrhu IWA 2014. Zeiss zde ustoupil o 2 mm na průměru objektivu, aby mohl zkonstruovat lehčí a přitom za tmy přinejmenším stejně výkonný dalekohled, jako jsou tradiční „lahváče“ 8 x 56.
Jako etalon jsem zvolil Meoptu Meostar 8 x 56 B1, stálici našich honiteb, oblíbený a široce rozšířený noční dalekohled. Volba to nebyla úplně jednoduchá, protože Meopta je na trhu již docela slušnou řádku let, dohaduji tak nějak k 10 rokům. A za tu dobu se optika opět posunula o kus dál.
A aby toho nebylo málo, poprosil jsem dovozce Zeissových optických přístrojů, firmu Kozap, o klasický lahváč v „cenově dostupnější“ verzi, tj. o model Zeiss 8 x 56 Conquest HD.
Netrvalo dlouho a na stole mi stály tři dalekohledy shodného určení, ale velice rozdílného vzhledu.
8 x 54 Victory HT na první pohled vlastně ani nevypadá, že by patřil mezi „kančí optiky“. Ačkoliv proměření prozradilo, že rozměrové rozdíly nejsou nijak drastické, v porovnání se zbývajícími dvěma lahváči působí „Viktorka“ málem křehce a drobně.
Za ním je pocitově Meopta, která má celkově oblejší tvary, je baculatější a jaksi plnější. Také má výrazně víc směrem dopředu posazený můstek a poměrně mohutný ostřicí knoflík.
Conquest je na první pohled nejmohutnější z testovaných optik. Je nejvyšší a také nejtěžší. Člověk by řekl, že rozdíly v hmotnosti kolem 10 % nemohou být tolik cítit, ale přesto, již rozdíl necelých 100 gramů mezi Meoptou a Viktorkou je citelný a rozdíl 230 gramů mezi Conquestem a Viktorkou je opravdu dramatický. Svůj podíl na vnímání hmotnosti má jistě i rozdílné vyvážení dalekohledů a jejich celková ergonomie.
Když už jsem přemýšlel nad prvním dojmem, kouknul jsem se i na nosné popruhy a brašny. Z hlediska popruhů není mezi oběma Zeissy podstatný rozdíl, Meopta má popruh pochopitelně jiný, ale z hlediska funkce jsou všechny tři dostatečně široké, pohodlné a funkční. Přesto přiznávám zcela na rovinu (a to platí zejména o Conquestu), že pro nošení těžkého „lahváče“ bych dal jednoznačně přednost nějakému postroji, který bude hmotnost dalekohledu roznášet přes celá záda a ne jenom na krk.
Ohledně brašen asi tolik – všechny tři jsou plně funkční a solidní. Zeiss má jako hlavní materiál brašny syntetickou, odolnou korduru, v případě Viktorky esteticky povýšenou koženou chlopní, Meopta je ze zeleného filcu, zřejmě něčím uvnitř vyztuženého. Všechny tři brašny lze otvírat potichu, ale meopťácká plst je tišší při nošení. Na druhou stranu nevím, jak dlouho bude za vytrvalého deště (pamatujte, že kancař je velmi odolný vůči nepřízni počasí) brašna skutečně nepromokavá.
Faktem je, že z první dojmy ze všech tří dalekohledů jsou dobré a nevytváří žádnou výraznou preferenci.
Všechny tři dalekohledy mají výsuvné očnice, které uspokojí svým rozsahem i starého brýlovce jako jsem já. Ostření dalekohledů je u všech dalekohledů středovým knoflíkem, ale každý z nich je místěn poněkud odlišně a stejně tak rozdílně je řešena dioptrická korekce.
U dalekohledu Zeiss 8 x 54 Victory HT je ostřicí knoflík umístěn ve výřezu v můstku, můstek sám je tedy fakticky rozdvojen na přední a zadní příčku. Na zadní příčce, na straně přivrácené k pozorovateli, je knoflík dioptrické korekce.
Zeiss 8 x 56 Conquest HD je řešen velice konvenčně. Ostřicí knoflík je umístěn na můstku, na straně přivrácené k pozorovateli, dioptrická korekce je na pravém okuláru.
Meopta Meostar 8 x 56 B1 má ostřicí knoflík také na hraně můstku přivrácené k pozorovateli, ale na ostřicím knoflíku má tandemově umístěn knoflík dioptrické korekce.
Všechna tři uspořádání jsou plně funkční, ale já osobně považuji uspořádání Conquestu za nejintuitivnější a přirozeně blbovzdorné.
Následoval můj standardní „klimatický test“ ve sprše a ledničce. Takže jsem všechny tři dalekohledy napřed nechal na posledních teplých paprscích podzimního slunce pořádně rozhřát a pak jsem je vzal s sebou do sprchového kouta, kde jsem se důkladně osprchoval. Dobrých 20 minut mohla voda odražená o můj hřbet i břich dopadat na dalekohledy a vodní pára se snažila proniknout do jejich útrob. Marně.
Když jsem ale zkoumal vodou postříkané dalekohledy, zjistil jsem, že zatímco vnější povrch Viktorky a Meopty byl výrazně vodoodpudivý, na Conquestu voda prostě ulpěla. A také vodo a špínoodpudivé vnější vrstvy se chovaly jinak. Na Viktorce a Meoptě se kapky velmi rychle družily k sobě a stačilo lehké klepnutí, aby se skutálely dolů. Kapičky na Conquestu se spojovaly výrazně méně ochotně a odklepnutí muselo být ráznější. Ve všech třech případech ale povrch čočky po sklepnutí kapek vody zůstal zcela čistý.
Zeptal jsem se později firmy Zeiss, zda jsou povrchové vrstvy na čočkách Conquestu shodné s vrstvami na čočkách Victory a jak se liší materiál vnějšího povrchu tubusů. Odpověděli mi, že materiál tubusů je v obou případech shodný, ale má rozdílnou povrchovou úpravu a že povrchové vrstvy na čočkách jsou shodné, ale že zde může existovat nějaký rozptyl jejich vlastností (který asi není úplně malý).
Když jsem skončil s vodou, vložil jsem dalekohledy do chladničky, do teploty asi 5 °C, nechal chlad půl hodiny prostupovat optikou a pak jsem zkoumal, zda někde uvnitř nezkondenzovaly vodní páry. Všechny tři dalekohledy jsou podle výrobce naplněny inertním plynem, a tak nepřekvapí, že se kondenzace ani zamlžení prostě nekonaly. Nakonec jsem dalekohledy zabalil do igelitového sáčku (aby mi nepřimrzly k poličce) a vložil do mrazáku s vnitřní teplotou –18 °C. Hodinu jsem je nechal promrzat, pak jsem dalekohledy vyndal a zkusil pohnout ovládacími prvky. Bylo to možné u všech tří dalekohledů, byť ztuha.
Na ostřícím knoflíku Conquestu mi prsty v pletené rukavici klouzaly, Victory a Meopta byly v tomto směru tuhé, ale ovladatelné. S knoflíky dioptrické korekce Victory a Meopty byl trochu problém, šly opravdu hodně ztuha, korekce Conquestu kladla také odpor, ale byla ovladatelná i rukou v pletené rukavici. Možná je to díky tomu, že na Conquestu se korekce ovládá bezkonkurenčně největším kolečkem. Výsledek klimatického testování tedy shrnu tak, že všechny tři zkoumané dalekohledy se ukázaly být spolehlivě vodo i parotěsné a i po hlubokém zmražení plně funkční.
Optickou část testu jsem prováděl v den kancařům zaslíbený, den kancařsky nejkancařštější, v úplňkový večer a noc z 27. na 28. září 2015, kdy došlo mimo jiné i k vzácnému astronomickému úkazu – tzv. krvavému zatmění měsíce.
Test probíhal na dvě etapy. Během první, podvečerní, jsem sledoval pomocí testovaných dalekohledů zkušební obrazec ISO 12233. Protože se jednalo o testování noční optiky, zapojil jsem kromě svých stárnoucích očí i oči svého třináctiletého syna.  Zkoumali jsme, kdy se vytratí z obrazu kresba a jemné šrafování splyne do šedi. To znamená, že se v pozorovaném obrazu ztratí vnitřní rozlišení, detailní informace, ale neznamená to, že by v dalekohledu nebylo ještě možné spolehlivě rozeznat na louce například siluetu lovené zvěře.
Meopta Meostar 8 x 56 B1 a Zeiss 8 x 56  Conquest HD vycházely víceméně rovnocenně, rozdíl mezi nimi byl sotva 2-3 minuty, to je na hranici citlivosti zvolené měřicí metody. Ba co hůř, každému pozorovateli vyšlo pořadí Meopty a Conquestu jinak. Zkusili jsme test opakovat za soumraku dalšího dne, výsledek byl stejný, pro mladší oči těsně vyhrál Zeiss, pro starší obrýlené vyhrála Meopta. Opět rozdílem necelých 2 minut.  Takže z tohoto pohledu jsou podle mě rovnocenné.
Zato Zeiss 8 x 54 Victory HT vydržel o 13 -14 minut déle a byl jasným vítězem této etapy testování.
Jako druhou etapu jsme se rozhodli pozorovat zatmění měsíce a život na poli „za našimi humny“. K této etapě jsme se vybavili kromě teplého oblečení dekou a termoskou s čajem. Krátili jsme si čekání na zatmění pozorováním krajiny, subjektivně hodnotili kvalitu obrazu a já jsem na kontrastu rozhraní zatmívajícího se měsíčního kotouče chtěl zkoumat výskyt chromatické  (barevné) aberace (tedy výskyt modré „svatozáře“ na kontrastních hranách v obrazu). Ovšem hlavně jsme si chtěli užít pozorování unikátního astronomického jevu.
Vítězem této fáze testu byl (jak se ostatně dalo čekat) Zeiss 8 x 54 Victory HT, který podával obraz barevně věrně, ostře a s perfektním podáním kontrastů i odstínů šedi. Na druhém místě se umístila k mému překvapení Meopta, která předehnala Zeiss 8 x 56 Conquest HD zejména díky tomu, že obraz Meostaru 8 x 56 B1 byl prostý aberace (stejně jako u Viktorky) a měl lepší podání kontrastů a šedi než Conquest. Obraz byl prostě lépe čitelný. Tohle se projevilo jak při pozorování zatmívajícího se a „krvavého“ měsíčního kotouče, tak při hledání zvěře táhnoucí noční loukou.
Přiznám se, že aberaci jsem u Zeissova sice Conquestu, ale označeného přídomkem HD nečekal. Nečekal jsem ji přesto, že vím, že řada Conquest je určená pro nás, kteří máme o trochu hlouběji do kapsy a přesto že vím, že kvalita je obvykle přímo úměrná ceně. Takže se potvrzuje, že Meopta se dnes může postavit i takové značce, jakou Zeiss bezpochyby je, a že v takovém porovnání není výsledek znám předem, určitelný pouhým pohledem na logo výrobce.
Posledním aspektem, který jsme hodnotili, byla ergonomie dalekohledu. Když jsme čekali na zatmění, pozorovali jsme noční život na poli a to s sebou přinášelo spoustu přeostřování, odkládání a přikládání dalekohledů k očím a upravování korekce (každý z nás zkušebních pozorovatelů potřeboval troch jiné nastavení). Správné nastavení dioptrické korekce je obzvlášť důležité při pozorování za špatných světelných podmínek. Tehdy potřebujete, aby vaše sítnice byla schopná zachytit a správně zpracovat každý jednotlivý lumen světla, který se k ní dostane a ne aby se prala s rozostřeným obrazem.
I z hlediska jistoty úchopu a celkové uživatelské přívětivosti jasně vyhrál Zeiss 8 x 54 Victory HT. Jeho ostřicí knoflík je přesně pod vaším ukazovákem a přitom hmotnost tubusů spočívá správně ve vašich dlaních, aniž by někam tubusy klopila. Přitom můstek dalekohledu je dostatečně vzadu, aby vám umožnil plné obejmutí tubusů všemi čtyřmi volnými prsty. Na druhém místě se umístil Conquest. Pocitově i hmotnostně je nejtěžší ze zkoumané trojice, ale můstek pořád ještě umožňuje plné obejmutí tubusu třemi prsty, čtvrtý prst obejme tubus jen částečně. Conquest má také tu zvláště mě milou dioptrickou korekci na korigovaném tubusu. Ani ve tmě nic nehledáte, je to intuitivní a pohotové. Z hlediska ergonomie Meopta skončila poslední. Můstek je hodně široký a vpřed posunutý, takže tubus obejmete plně jenom malíčkem, hmotnost spočívá na palcích a celek má tendenci trochu v dlani přepadat. Abyste dosáhli na ostřicí knoflík, musíte vyklonit ukazovák. Tady je tedy pořadí jasné.
 
Pokusím se nyní shrnout celý test. Jasným vítězem testu je Zeiss 8 x 54 Victory HT. Je poměrně lehký, s perfektním obrazem a dokonale sedne do ruky. Hlavně ale nabízí nejlepší optický výkon a o ten jde kancařům především. Protože když už kancařům pánbůh nedal tak dokonalý čich a sluch jako mají divočáci, tak je aspoň chtějí vidět.
Zeiss vsadil na to, že toho čtvrt milimetru na průměru výstupní pupily nikdo nepozná (ostatně, většina z těch, kdo na novou 8 x 54 Victory HT má, už má starší zorničku která se na těch maximálních 7 mm stejně nedokáže roztáhnout), ale že všichni ocení o 10 – 19 % nižší hmotnost. Tahle sázka mu podle mého názoru vyšla perfektně.
Na druhé místo stavím Meoptu Meostar 8 x 56 B1. Výkon za šera je shodný s Zeissem 8 x 56 Conquest HD, ale Meopta dává v noci lépe čitelný obraz a je lehčí než Conquest (možná je to díky Meopťácké hranolové soustavě Schmidt Pechan, která má sice o jeden odraz více, ale zase je kompaktnější než Zeissův Abbe König). A za dobrý obraz jsem ochoten odpustit i nepříliš přívětivou ergonomii. Konec konců, za normálních podmínek bych si dioptrickou korekci nastavil jednou a pak už dlouho ne a na ten úchop bych si také zvykl. Pokud ale kladete větší váhu na ergonomii, pak můžete dát přednost Conquestu.
Někomu se může zdát, že rozdíl 13 minut při pozorování na testovacím obrazci je málo. Není. Naopak, je to strašně moc. 13 minut na testovacím obrazci dává v praktickém použití převahu pozorovací doby dobře 20-25 minut, možná i déle, záleží na konkrétních podmínkách. Ale je to čas v době, kdy zvěř vytahuje či zatahuje a kdy se rozhoduje o tom, zda ulovíte či ne. Těch 13 minut u dnešní optiky představuje generační rozdíl.
Pokud se ovšem nakonec rozhodnete pro novou Zeiss 8 x 54 Victory HT, počítejte s tím, že asi budete brzy chtít také nový zaměřovací dalekohled. Ono totiž nemá moc smysl mít výkonný noční dalekohled, když v zaměřovači zvěř nenajdu.
Ing. Martin HELEBRANT
 
 
Zpracování dat...