ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2015

Živé příběhy nejen pohlednic

Myslivpoost 12/2015, str. 62  Oldřich Koudelka
Každý čtenář si nejspíše pomyslí, že zahájit rozhovor s autorem nové myslivecké knížky, kterou vám dnes na stránkách časopisu Myslivost představujeme a dostala vystižný název Kouzlo myslivosti na starých pohlednicích, není možné jinak, než právě o nich coby objektu sběratelské vášně. Já jsem však rozhovor s Radomilem Šibravou z Kutné Hory začal právě o těch krásách myslivosti, ne zprostředkovaných na postkartách, ale těch reálných.
Už když vstoupíte do jeho domu, obklopí vás laskavá vášeň především pro srnčí zvěř. A v žádném případě u něj není na prvním místě lov této ušlechtilé zvěře, ale je to zejména zájem o raritní trofeje. Ty dlouhodobě shromažďuje, něco zdědil po pradědovi a dědovi, jiné dostal od kamarádů hajných a myslivců, od různých lidí z pozůstalostí po jejich blízkých, další nakoupil na sběratelských burzách a ve starožitnictvích. Dnes je jich po stěnách kutnohorské vilky mnoho desítek, jedna krásnější a zajímavější než druhá, rarita stíhá raritu.
„Každá trofej vypovídá cosi o konkrétním kusu zvěře, o jeho životním prostředí, o místní úživnosti honitby, ale také o neúnavné práci myslivců, o jejich péči o zvěř. Za každou raritní trofejí se skrývá nejen podmanivá krása toho, co kdysi, před lety, dokázalo ozdobit hlavu srnčích nápadníků, ale také konkrétní lovecký příběh, nostalgie dávno zašlých časů,“ říká Radomil Šibrava při pohledu na sbírku a některé kusy paroží, jako například podivně výsadami založeného osmeráka či několik vývrtkářů, kterými by se skutečně dala otevřít lahev vína, láskyplně bere do ruky. Není divu, jsou mu připomínkou na lidi, které měl rád i ty, kteří ho oslovili svojí životní mysliveckou filozofií.
Myslivecké geny a bytostný vztah k přírodě má Radomil Šibrava nejspíše po pradědečkovi Františkovi, který byl hajným v Malenovicích na Kutnohorsku a dědečkovi Aloisovi, který byl rovněž myslivcem. „S nimi jsem už jako kluk poznával taje přírody a života zvěře a postupně se v mojí duši zakódovaly první myslivecké zkušenosti, když jsem s nimi a dalšími myslivci chodil jako honec a sbíral střelené bažanty a zajíce, kterých tenkrát bývala hojnost,“ konstatuje pan Šibrava.
Cesta k myslivosti však pro něj nebyla až tak přímočará, neboť jeho otec myslivcem nebyl. To však neznamená, že by na syna neměl vliv. Naopak. Malý Radomil od dětství získával vztah nejen k přírodě a zvěři, ale rovněž k dějinám, architektuře, neboť jeho otec byl profesorem historie. V milované Kutné Hoře, plné významných historických památek, měl a dodnes má, tento vztah zcela jiný rozměr. Ostatně před dvěma lety našel konkrétní podobu ve výpravné publikaci Kutná Hora na starých pohlednicích.
Když ukončil gymnázium, paradoxně se nerozhodl pro studium lesnictví, případně historie, ale vystudoval Hotelovou školu pro absolventy gymnázii v Turnově. „Začal jsem se věnovat gastronomii, prošel jsem všemi možnými i nemožnými restauračními a hotelovými profesemi, ale v konečném důsledku mne to zase směřovalo k myslivosti. Poznal jsem totiž po celé zemi mnoho lidí a zelený stejnokroj je nepřehlédnutelný. Dodnes z těchto vztahů a známostí v dobrém smyslu slova čerpám, mnohé z nich se během času proměnily na celoživotní přátelství. A také mne vliv přátel a rodinná tradice přiměly v osmadevadesátém roce k absolvování zkoušky z myslivosti a o rok později vyšší myslivecké zkoušky,“ říká Radomil Šibrava.
Není členem žádného mysliveckého sdružení, ale jak sám říká „hostujícím myslivcem“. Jeho trofeje zdobí schodiště v domě, ale s počtem raritních srnců, o kterých už byla řeč, se nedají srovnávat. „Nedělám myslivost kvůli počtu trofejí. Mám rád srnčí zvěř, její půvab, ladnost, chápu ji jako nedílnost součást naší krajiny. Je to moje láska. Pro mne není na myslivosti rozhodující úlovek a trofej, ale bezprostřední kontakt s přírodou a lidmi, kamarády myslivci, kulturní, společenský a relaxační rozměr této vazby.“
Kdysi, ještě než se stal myslivcem, ale již v něm klíčilo semínko zájmu, se na známé sedlecké pouti poprvé v životě setkal s mysliveckými obrázky. Motivy pytláků, hajných se svými milými děvčaty, humornými výjevy z loveckého života. To na něj zapůsobilo přímo magicky. Jeden z nich mu tenkrát rodičovský doprovod koupil, ale on časem toužil po dalších. A když později poprvé uviděl na burze v Buštěhradě myslivecké pohlednice, bylo o jeho celoživotní sběratelské zálibě rozhodnuto. „Myslivecké pohlednice mohou být poučné, vážné, naivní, humorné, umělecky cenné i kýčovité. Ale vždy budou milé, připomínající dobu našich dědů a otců, oslovující svými konkrétními příběhy,“ konstatuje pan Radomil.
Sběratelství chce samozřejmě i znalosti, například podle jakého klíče pohlednice třídit, aby rozrůstající se sbírka měla svůj řád. K této orientaci mu pomohla kniha Die Jagd auf Alten Ansichtskarten, kterou si kdysi koupil v Německu, stejně jako domácí publikace Myslivost na starých pohlednicích a Lovu zdar. „V tom čase se však už moje sbírka hodně rozrůstala, na dnešních šest tisíc dvě stě kusů ve čtyřiceti albech, měl jsem na věci svůj názor a jisté zkušenosti, a po úspěchu knížky s dobovými pohlednicemi Kutné Hory jsem začal uvažovat o knížce objevující kouzlo myslivosti v mysliveckých pohlednicích. Do mých úvah o publikaci i vlastním, praktickém sběratelství, pochopitelně velmi aktivně vstoupil nový fenomén v podobě internetu a také jsem hned od počátku věděl, že nechci dělat jen nějakou suchou příručku o filokartii,“ zdůrazňuje Radomil Šibrava.
Vedle domácích obsahuje kutnohorská sbírka pana Radomila myslivecké pohlednice nejvíce z Německa, Rakouska, Belgie, Polska či zemí bývalé Jugoslávie. Někdy ji však obohatí i tak trochu absurdní novinky, jako například v Německu vydaná pohlednice s motivem jezevce z Izraele či lovec na tetřívcích na pohlednici z Paraguaye. „Myslivecké pohlednice, to je široká paleta všech druhů srstnaté i pernaté zvěře v různých ročních obdobích a projevech, lovecké výjevy, veselé i vážné, chovatelské činnosti, zpodobnění loveckých psů, zbraní, úlovků, trofejí, milostných scén s mysliveckými protagonisty, patronů myslivosti, lovecké výjevy z mytologie, pověstí a pohádek, umělecká díla s mysliveckou a lesnickou tematikou a další. Proto je tak náročné početnou sbírku náležitě utřídit a katalogizovat. A ještě složitější pak je, vybrat do knížky, kde je autor limitován vydavatelským prostorem, počtem stran, to pravé a najít vlastní způsob interpretace takové sbírky a objektu sběratelského zájmu obecně,“ říká autor nové knížky Kouzlo myslivosti na starých pohlednicích.
Originálnost tohoto zajímavého titulu, který představí více než dvě stovky pohlednic ze sbírkového fondu pana Šibravy, spočívá v tom, že na rozdíl od předchozích dvou publikací podobného zaměření, není doplňkový text zacílený pouze na sdělení o vydavatelích, ročnících vydání, případně uvedení charakteristiky zobrazené zvěře nebo otištěného slovního doprovodu, ale komentář je vlastně živoucím příběhem. „Příběhem nejen zobrazeného a popisovaného vydavatelem, případně autorem výtvarného návrhu, ale i lidí, kterým byla pohlednice určena, adresována, kteří se jejím prostřednictvím navzájem kontaktovali, vyznávali se ze vztahu k lesu, zvěři, myslivosti, ale třeba i mezi sebou. Jsou především příběhem doby,“ řekl na závěr našeho milého setkání pan Radomil Šibrava.
Text a snímky Oldřich KOUDELKA
 
Zpracování dat...