ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2015

Budoucnost velkých šelem v ČR

Myslivost 10/2015, str. 56  Radek Podhorecký
Dne 8. 9. 2015 se v malebném prostředí na okraji vojenského prostoru Boletice konal seminář „Budoucnost velkých šelem v ČR“. Akce probíhala v rekreačním zařízení Olšina, které patří VLS ČR, s.p., divize Horní Planá. Seminář organizovala Fakulta lesnická a dřevařská ČZU Praha a Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR v Brně ve spolupráci s VLS ČR. Nutno zmínit, že seminář byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Po nezbytné registraci účastníků přivítal přítomné prof. Ing. Jaroslav Červený, CSc. Seminář poté zahájil ředitel VLS ČR, s.p., divize Horní Planá Ing. Král, kdy připomněl skutečnost, že problematika velkých šelem je nerozlučně spjata s lesnictvím a myslivostí.
 
První referát „Velké šelmy v Čechách“, přednesl RNDr. Bufka. V prezentaci se nejdříve zabýval historickým rozšířením všech tří velkých šelem v Čechách i v Evropě. Výklad poté pokračoval návaznou tématikou, která zahrnovala současné rozšíření rysa, vlka a medvěda v Čechách, okolních zemích a Evropě. Autor vysvětlil důvody, předpoklady a podmínky pro „návrat“ velkých šelem, jakými jsou například zvýšení lesnatosti a politicko-společenská ochota akceptování velkých šelem.
U vlka obecného popsal nově vznikající populaci v okolí Mimoně a především situaci v sousedním Sasku, kde žijí početné smečky navazující na hraniční oblast s ČR. Ostatní pozorování na Šumavě, Novohradských horách, Bavorském lese, popř. jinde jsou ojedinělá.
Protože medvěd hnědý se v Čechách trvale nevyskytuje (alespoň prozatím), dovolím si přejít rovnou na tzv. BBA populaci rysa ostrovida. To zahrnuje Čechy, Bavorsko a Rakousko v pohraničních územích uvedených zemí. Asi nejzajímavější fakta zazněla díky výstupním datům z telemetrického sledování rysa ostrovida, doplněných ještě systémem sledování pomocí fotopastí a odběrem vzorků DNA. Zásadní informací, pro řadu myslivců asi překvapivou, je značná velikost domovských okrsků jednotlivých jedinců. U samic se pohybovala průměrná plocha teritoria 213 km2, u samců dokonce 501 km2. Například rys „Patrik“ se pohyboval na ploše 44 honiteb. V závěru RNDr. Bufka konstatoval, že populace rysa v současné době stagnuje, upozornil na její zranitelnost, zejména na okrajích výskytu. Jako rizikové faktory uvádí pytláctví, fragmentaci prostředí, genetickou příbuznost a dopravu.
 
Druhý referát přednesl prof. RNDr. Koubek, CSc, který pojednával o situaci velkých šelem na Moravě, jak vyplývá z jeho názvu „Velké šelmy na Moravě.“ Snad se na mne pan profesor nebude zlobit, když jeho přednášku poněkud zestručním, protože některá fakta jsou totožná s RNDr. Bufkou, ale vztažená na území Moravy. Přesto bych si dovolil zdůraznit několik zásadních myšlenek.
Problém číslo jedna ­­– pytláctví! Autor považuje problém nelegálního lovu za hlavní, ne-li jediný faktor úbytku a dalšího nešíření velkých šelem ze Slovenska na Moravu. Na celé Moravě žije v současnosti maximálně 10 rysů (7-8 jedinců v Beskydech, 1-2 ks v Jeseníkách). Dále autor zdůrazňuje návaznost na slovenskou populaci. Vlk a medvěd netvoří stálé populace, jedná se jen o migrující jedince. Mapy výskytu jen potvrzují výskyt, ale nevypovídají nic o počtu ks/km!
 
„Vztah myslivecké veřejnosti k velkým šelmám.“ Tak zní název i obsah referátu prof. Ing. Jaroslava Červeného, CSc. Na základě ankety mezi myslivci autor provedl vyhodnocení smýšlení myslivců o velkých šelmách, zejména o rysovi ostrovidovi. Z ankety dále vyplývá určitý názorový posun ve prospěch existence rysa v naší přírodě. Výzkum ukazuje i na některé rozpory v české společnosti. Například rys byl nemysliveckou veřejností vyhodnocen jako nejoblíbenější živočich vůbec, což u myslivců až tak neplatí. Dále je vidět rozpor v hodnocení velkých šelem mezi myslivci a ochránci, ale i mezi obyvateli měst a venkova. Z údajů, ale nelze dělat všeobecné závěry! Z ankety mezi myslivci také vyplývá, že nejvyšší tolerance k populaci rysa je v národních parcích, chráněných krajinných oblastech, a dále také ve velkých lesních celcích.
 
Ještě jednou si vzal slovo prof. RNDr. Koubek, CSc, tentokrát s příspěvkem, který měl název „Nutnost vytvoření plánu péče pro velké šelmy.“ Proč plán péče? Právě na tuto otázku se autor snažil odpovědět. Poukázal na rozdílný přístup ČR a zbytku Evropy vůči velkým šelmám. V referátu také zaznělo zajímavé porovnání vlivu populace rysa na srnčí zvěř, kdy při zohlednění velikosti domovských okrsků, současná rysí populace uloví celkem 4000 ks srnčí zvěře. Autor připomíná, že jen na silnicích zahyne ročně asi 51 000 ks a ještě se jich 100 000 ks uloví!
Především nešetřil na kritice Ministerstva zemědělství. Upozornil na rozpor vědeckého sčítání rysa na základě telemetrie, fotopastí a dalších metod s nesmyslnou statistikou a metodikou MZe ČR, která nadhodnocuje stavy rysa (např. k 31. 3. 2015 uvádí 327 rysů v ČR). Autor důrazně upozornil, že myslivci jsou k těmto sčítacím a výkaznickým nesmyslům nuceni Ministerstvem zemědělství ČR.
 
Po obědě prezentoval svůj referát nejdříve zástupce MŽP Ing. Šíma s názvem „Problematika velkých šelem z hlediska MŽP ČR.“
Následoval Ing. Janota s příspěvkem nepřítomného Ing. Žižky, Ph.D na téma „Problematika velkých šelem z hlediska MZe ČR“.
 
Po ministerských úřednících přišla řada na „lidi z terénu.“ Slova se ujal Ing. Frnoch z VLS ČR, divize Horní Planá. Příspěvek „Vliv rysa ostrovida na myslivecké hospodaření u VLS ČR, divize Horní Planá“ byl velice zajímavý v několika ohledech. Autor nejdříve představil honitbu „Knížecí Stolec,“ 23 000 ha, která je svojí strukturou a dalšími podmínkami velice důležitá pro přežití rysa ostrovida. Honitba byla představena jak z lesnického a mysliveckého hlediska, tak i s ohledem na zvláštní režim VVP Boletice. Za pozornost ještě stojí přežívající populace tetřívka obecného. V honitbě se vyskytuje jelení, srnčí a černá zvěř.
Pozornost vzbudily sčítané stavy rysa v minulosti i současnosti, které přítomní vědci odmítli jako nadhodnocené. Nutno dodat, že „lesáci“ z VLS dříve neměli možnost využívat telemetrii, a byli tak odkázaní na jiné metody sčítání. V referátu zazněli i další zajímavosti, například že se srnčí zvěř v určitém období po vysazení rysa nelovila, nyní se loví asi 130 ks nebo, že VLS v minulosti žádaly o povolení lovu rysa.
 
Neméně zajímavou byla prezentace nazvaná „Problematika rysa ostrovida z hlediska LČR, s.p., LS Klatovy“ přednesená Ing. Hanzlíkem. Ihned bylo znát, že je to další „chlap z terénu.“ Představil honitby LČR navazující na Národní park Šumava z několika hledisek (členitost, nadmořská výška, zmlazování jednotlivých dřevin, procentuelní zastoupení dřevin, klid, turistika, druhy a stavy zvěře). Pro představu, jedná se o honitby v okolí Černého jezera, hory Ostrý, Hojsovy Stráže. Ing. Hanzlík výskyt rysa v tomto území vítá, což je i názor LČR. S odstupem času autor konstatuje, že srnčí zvěře je v této lesní horské oblasti stejně i přes přítomnost rysa. U jelení zvěře došlo k nárustu stavů.
 
Poslední příspěvek přednesl pamětník, který byl u vypouštění rysů na Šumavě, bývalý pracovník VLS a NPŠ Ing. Heřman. Jeho opravdu neformální přednáška měla název „Problematika rysa ostrovida z hlediska OMS Klatovy,“ ale obsahově název značně překonala. Autor popsal změnu chování u srnčí zvěře, například že rychle vybíhá z okraje lesa doprostřed louky. Autor tvrdí, že rys zasahuje do srnčí populace maximálně 10 %, více loví srny než srnce. Pokud dochází v Pošumaví k úbytku srnčí zvěře, tak na vině jsou jiné faktory (silnice, vysečená srnčata). V příspěvku autor zohlednil místní zkušenosti a přidal řadu zajímavostí z praxe.
 
Po přestávce, kdy účastníci měli možnost, kromě kávy, nasát i atmosféru okolí rybníka Olšina, začala diskuze. Tuto část vtipně uvedl prof. Koubek, který všem vysvětlil, co slovo diskuze znamená. Podnětů bylo mnoho. Na diskutujících bylo vidět, zda uplatňují tzv. úřednický či spíše biologický přístup k problematice. Pokud bych měl obsah všech příspěvků do diskuze popsat, vydalo by to zcela jistě na samostatný článek. Všem zájemcům o problematiku na „semináři“ můžu doporučit „Sborník referátů,“ kde najdou podrobnější informace.
Na Olšině se sešla velice pestrá směsice lidí, kteří spolu byli schopni komunikovat a vzájemně si naslouchat. A co z toho vyplývá pro nás myslivce? Minimálně se domnívám, že v dnešní moderní myslivosti je třeba vymezit části, kde máme být konzervativní (myslivecké zvyky a tradice, mluva, odívání) a naopak přivítat vědecké poznatky tam, kde to bude přínosem (biologie zvěře, ekologie, etologie, odborná péče o zvěř a biotopy).
Sluší se poděkovat všem organizátorům, sponzorům a hostitelům za dobře připravenou akci i účastníkům za slušné a korektní vystupování.
Radek PODHORECKÝ
OMS Příbram
Zpracování dat...