Časopis Myslivost

Kaštany
Jírovec maďal, známý též jako kaštan koňský, pochází z Malé Asie a východní části Balkánu. Navzdory svému příznačnému jménu je pro koně jedovatý. V České republice je vysazován zejména v parcích, alejích a zahradách, obvykle jako okrasná dřevina. Svojí vznešeností se hodí též do uličního stromořadí nebo jako solitér.
Ve své domovině roste zejména v horských a údolních lesích, stanovištích prosvětlených, na půdách výživných, humózních a hlubokých.
K nám byl dovezen sice jako strom okrasný, ale brzy se zjistila jeho atraktivnost pro spárkatou zvěř. V současné době se pěstuje zejména v oborách, a to buďto jako solitér, nebo ve volných skupinkách. Plodem jírovce jsou notoricky známé, tmavě hnědé kaštany, které v tandemu rostou uvnitř ostnaté, světle zelené tobolky.
Mezi mysliveckou veřejností se vedou četné diskuse o významu tohoto produktu pro spárkatou zvěř, zejména v souvislosti s obsahem toxických látek, které kaštan obsahuje a které na zažívací trakt působí při nadměrném příjmu velice negativně.
Je všeobecně známo, že plody jírovce obsahují saponinové látky a éterické oleje, které při větším množství působí toxicky. Při nadměrném a nekontrolovatelném příjmu se u potenciálních konzumentů mohou objevit příznaky otravy, jako jsou křeče, ztráta koordinace, průjem, ochrnutí apod. Stejně tak jako u ostatních dieteticky nevhodných, resp. toxiny napadených krmiv, může dojít i k poškození ledvin a jater.
Na tato specifická onemocnění je nejvíce vnímavá zvěř daňčí, která se kaštanů (zejména v době opadu) doslova přecpává. Z toho důvodu je třeba upozornit, že pokud se v honitbách vyskytují plodonosné jírovce a žijící populace zvěře daňčí, je nutno této problematice věnovat větší pozornost. Daňci jsou skutečně velice hltaví a dokáží nekontrolovatelně zkonzumovat velké množství potravy, což v případě kaštanů může vést až k závažným zažívacím potížím vedoucím k úhynu. Osobně znám několik případů, kdy v důsledku nadměrného příjmu kaštanů došlo k úhynu více kusů daňčí zvěře.
Jsou též známy případy, kdy v oborách s bohatým výskytem plodonosných jírovců, se vyskytlo hromadné hynutí daňků. Čerstvě spadené plody totiž obsahují velké množství saponinových látek, které v předžaludcích způsobují rozsáhlé plynové nadmutí, což v některých případech může vést ke kolapsu životně důležitých funkcí. Úhyny, zejména v oborních chovech, je možné eliminovat jedině znepřístupněním, tedy ztížením přístupu k tomuto krmivu. Velice dobře se osvědčuje navezení hrubšího klestu na exponované opadové plochy. Hrubý klest výrazně omezí přístup k tomuto krmivu a následně i nekontrolovatelné konzumaci. Za několik dnů čerstvě spadené kaštany „odvětrají“ a přestanou být zvěři tak nebezpečné.
Kaštany se pro zvěř sklízejí na podzim v době biologické zralosti, po uvolnění plodu z ostnaté tobolky (září, říjen). Bohužel musím konstatovat, že mnozí myslivci kaštany nesprávně uskladňují a zcela „nezdravě“ suší. Obvykle je uskladňují ve vytápěných garážích, sklepních prostorech či jiných nevětraných místnostech. Pak je v podzimním a zimním období předkládají doslova přesušené srnčí zvěři, která má problémy s jejich „rozlousknutím“ a následnou konzumací.
Velkým nešvarem v oblasti péče o zvěř je předkládat srnčí zvěři kaštany celé. S ohledem na malý rozměr svíráku je dobré kaštany nadrtit nebo alespoň porušit jejich integritu (korpus kaštanu). Srnčí zvěř má mnohdy problém kaštan rozkousnout, zejména je-li příliš přesušený a tvrdý.
Tuto skutečnost mohu doložit autentickým příkladem z praxe. Jednou jsem ve svém chovném zařízení pozoroval dvouletého srnce, který vykazoval nepřirozené chování. Opakovaně pohazoval hlavou a lízákem dělal doslova až komické grimasy. Nejprve mě napadla myšlenka, že ho do svíráku bodl nějaký létající hmyz. Tuto alternativu jsem však vzhledem k zimnímu počasí, kdy bodavý hmyz obvykle nelétá, zamítl.
Jelikož potíže neustávaly ani druhý den a srnec navíc po svém výběhu začal zmateně pobíhat, rozhodl jsem se podívat tomuto problému blíže na zoubek. Z důvodu eliminace stresového faktoru, který zejména v době parožení hraje klíčovou roli, jsem srnce nechal imobilizovat.
Příčina jeho záhadného „onemocnění“ byla záhy odhalena a byla doslova šokující. Srnec měl v přední části dolní čelisti zaklíněn kaštan! Srnec se celou dobu snažil lízákem kaštan odstranit, čemuž odpovídaly jeho nepřirozené „pohybové kreace“ a komické grimasy větrníkem. Kaštan díky svému hygroskopickému efektu, tedy schopnosti absorpce a progresivní expanze, nabyl takového objemu, že sevření ještě více umocňoval. Nebylo tedy v silách srnce, resp. jeho lízáku, kaštan mechanicky uvolnit a odstranit. Tato zcela tristní záležitost však v oblasti péče o zvěř přinesla novou zkušenost a zcela výstižně reflektuje skutečnost jak je důležité srnčí zvěři kaštany předem nadrtit.
V souvislosti se sběrem kaštanů bych se ještě jednou rád zmínil o stále praktikovaném nešvaru v oblasti uskladnění. Základní školy společně s přírodovědnými kroužky občas pořádají soutěže ve sběru kaštanů. Tyto produkty pak myslivcům přinášejí za účelem jejich zužitkování. Školáci kaštany mnohdy v dobré víře doma suší, a předávají je již zcela vysušené a scvrklé. To považuji za obrovskou chybu! Vysušené kaštany jsou totiž pro zvěř naprosto nevhodné a špatně konzumovatelné. Laická, ale i myslivecká veřejnost by měla vědět, že při sušení (zejména v místnostech vytápěných a nevětraných) se snižuje biologická hodnota a primárně se iniciuje rozvoj plísní.
Z výše popsaného tedy jasně vyplývá, že plody jírovce nepatří do nevětraných nebo vytápěných prostor, ale patří výhradně ven do „krechtů“. A to i navzdory skutečnosti, že nám v nich „zahospodaří“ myši či jiní hlodavci a určité množství tohoto významného krmiva znehodnotí. Nejlépe se osvědčuje kaštany skladovat ve slabé vrstvě někde na zahradě nebo přímo v honitbě, kde se přikrývají listím. Kaštany musí „dýchat“ a musí kolem nich proudit čerstvý vzduch. V těchto primitivních „krechtech“ mohou být uskladněny až do doby jejich zkrmování a to společně i se žaludy.
Velkým problémem však bývá černá zvěř. Navzdory skutečnosti, že tito všežravci preferují raději žaludy, resp. bukvice, dokáže početnější tlupa zlikvidovat celou zimní zásobu za jedinou noc. Někdy je zapotřebí přírodní „krecht“ zabezpečit proti nezvaným konzumentům pevným oplocením nebo rozebíratelnou ohrádkou.
V případě scénáře, kdy kaštany školáci přinesou příliš vysušené a tvrdé je dobré je vložit do jutového pytle a nechat několik dnů rozmočit ve vodě. Kaštany fyziologickou cestou nabobtnají a vrátí se do původní velikosti a tvaru. Primárně změknou a jsou snáze „fragmentovatelné“ a lépe zkrmitelné.
Kaštany můžeme v malém množství drtit kladívkem nebo účelově zkonstruovaným dřevěným hranolkem. V případě většího množství je dobré použít zemědělské mechanizační prostředky, jako jsou mačkače, drtiče apod. Z hlediska hygieny je dobré nadrcené kaštany předkládat do předem připravených truhlíků. Nedoporučuji je předkládat na holou zem, kde dochází ke kontaminaci s podkladem a výkaly zvěře.
V souvislosti s tímto krmivem je nutno upozornit, že v lokalitách, kde srnčí zvěř není na kaštany zvyklá, je zprvu odmítá brát a chodí kolem nich takřka bez povšimnutí. Stejně tak jako u ostatních druhů krmiv, tak i zde platí zásada, že se musí srnčí zvěř na tato krmiva nejprve navyknout, a to v časově delším navykacím období. Nadrcené kaštany můžeme účelově přimíchávat do korýtek k jiným druhům krmiv, čímž dochází k pozvolnému návyku.
Jakmile se srnčí zvěř na kaštany naučí, velice ráda je pak konzumuje. I když kaštan není pro srnčí zvěř takovým pamlskem a nutričně hodnotným krmivem jako například žalud nebo bukvice, bude ho v drcené formě ráda konzumovat po celé zimní období.
Literární prameny uvádí, že nadrcené kaštany je dobré přisolit. To však považuji za naprosto zbytečné a neopodstatněné. Pokud máme v honitbě vybudovanou souvislou síť slanisek, je naprosto zbytečné kaštany nějakým způsobem „přisolovat“. V případě fyziologické potřeby navštíví jedinec nejbližší slanisko a deficit soli si vyrovná. Rozhodně není správné nutit zvěř, aby s určitým množstvím potravy brala nadbytečné množství soli.
Kaštan, stejně tak jako ostatní jadrná krmiva, je náchylný na plesnivění, a proto jako krmivo může být potenciálním konzumentům velice nebezpečný. K plesnivění, tedy rozvoji plísní a zdraví škodlivých mykotoxinů, dochází paradoxně při škodlivém a nezdravém sušení. Volně ležící kaštan v přírodě nikdy nezaplísní, což reflektuje skutečnost, že na jaře spolehlivě vyklíčí. Druhy patogenních plísní, které se u nesprávně skladovaných kaštanů mohou vyskytnout, patří mezi velmi nebezpečné a mohou významně ohrozit zdraví potenciálních konzumentů. Nevyvolávají sice akutní stavy, ale mají karcinogenní účinky a mohou reziduovat v orgánech zvěře a koneckonců i samotné svalovině - zvěřině.
Nejspolehlivější kontrolou kvality kaštanu je jeho rozlousknutí. Zdravotně závadný kaštan má pod slupkou šedavý, resp. nezdravě černý povlak, což je spolehlivou optickou indicií jeho závadnosti. Vzhledem k tomu, že účinky kaštanů nejsou dodnes detailně prozkoumány, mělo by se s nimi nakládat obezřetně a přikrmovat vždy jen s mírou.
Na závěr bych rád zdůraznil, že kaštany jsou při správné formě přikrmování významným doplňkem stravy a vítaným zpestřením jídelníčku. Kromě nutriční a energetické hodnoty mají i příznivé účinky antiparazitální a neméně významné účinky dietetické (protiprůjmové).
Za obrovskou výhodou v oblasti péče o zvěř považuji skutečnost, že si tyto. „dary přírody“ můžeme nasbírat (zcela zadarmo) sami, a tak si zabezpečit nutričně významné krmivo pro celé zimní období. V době nouze pak kaštany můžeme smysluplně přikrmovat. Bohužel musím konstatovat, že v dnešní době je mezi myslivci „ortodoxních sběračů kaštanů“ stéle méně a méně…
V souvislosti se sběrem kaštanů fungovala v minulosti velmi úzká spolupráce mezi myslivci, obcemi a základními školami. V dnešní hektické a civilizované době se však tato dobrovolná a záslužná činnost posouvá stále více do ústraní. Jsem však přesvědčen, že pokud by se myslivci dohodli se základními školami, zájmovými kroužky nebo místními občany, určitě by se nějaká smysluplná spolupráce opět našla. Za 1 kg nasbíraných kaštanů se obvykle platí 1,5 - 2 Kč. V porovnání s cenami za jiné jadrné produkty, jako je například oves, ječmen, kukuřice a pšenice, se jedná o velice přijatelnou částku.
Pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER
tel 724 218 513, www.scherer.cz