Časopis Myslivost

A právě proti norování momentálně probíhá kampaň různých aktivistických skupinek, lidí z měst, kteří postrádají jakoukoli zkušenost se životem na venkově. Problémy, které způsobuje liška a další predátoři řadě chovatelů a myslivců, kteří pečují o drobnou zvěř, je nezajímají. Spíše se od srdce zasmějí, když někomu liška „vybílí“ kurník nebo voliéru s bažanty v odchovně.
Tito samozvaní dobrodějové si neuvědomují rizika lišky jako vektoru chorob přenosných na člověka. V případě nákaz budou stát v první řadě při obviňování myslivců z nečinnosti při ochraně zdraví občanů. Jsou to pokrytci a jejich hlavním cílem není ochrana lišek, ale snaha stát ve světle reflektorů a užívat si chvíle pochybné zemské slávy. Řada současných myslitelů označuje dnešní postmoderní dobu jako dobu Selfie – ukázání sebe sama na sociálních sítích, pokud možno s nějakou skutečnou nebo uměle vytvořenou celebritou nebo uměle vytvořeným problémem. Vybraní redaktoři sdělovacích prostředků se pak následně mohou přetrhnout v podpoře takto prezentovaného pseudohumanismu. V této souvislosti zaznívají vznosná, nová slovní spojení jako evoluce etiky a podobně. To, že se vytrácí běžná gramotnost rustikálních dovedností, nikoho příliš nezajímá.
Bohužel těmto snahám napomáhají i někteří myslivci, kteří se při norování z podobných pohnutek natáčejí a fotí a někdy zobrazují ulovené lišky i v různých vpravdě morbidních scénkách a zátiších, které s legálně a eticky provozovanou myslivostí nemají nic společného. Pak není nic snadnějšího než tyto jejich výtvory veřejně přístupné na sociálních sítích s patřičným komentářem prezentovat.
Lidé na venkově si stále častěji stěžují na škody způsobené liškou, kunou nebo jestřábem. Tyto škody sice myslivci ze zákona nehradí, ale jsou první na ráně, když jejich spoluobčané sčítají zadávené slepice, králíky a odnesené holuby. Jejich výše není nikde registrována. Narostla ovšem do takových rozměrů, že v řadě vesnic už na volný chov drůbeže rezignovali. Chov pokud probíhá, tak pouze v nákladných a dobře zabezpečených voliérách, které chovanou drůbež ochrání. Při jednání ČMMJ s kluby chovatelů padla částka 10 miliónů korun pouze za holuby, které odnesou dravci. Celkovou částku škod způsobenou chovatelům predátory si netroufám odhadnout.
Odlov na půdě obcí možný je, ale musí ho na základě žádosti schválit příslušný orgán státní správy myslivosti, který určí osoby, provádějící odlov na nehonebních pozemcích a také způsob, který mohou použít. Mezi myslivci, ale tyto lovy nebývají příliš populární. Použití střelné zbraně v obci často vyvolává konflikty s neinformovanými občany (mohu hovořit z vlastní zkušenosti) a použití sklopců končí zpravidla desátou ulovenou Mickou odvedle, která na rozdíl od kuny a lišky do sklopce ochotně a bez problémů vleze a nechá se chytit. Možné je použití loveckých psů k vyhánění nepohodlných, nezvaných návštěvníků, ale to je tak vše, jak mohou myslivci v rámci platné legislativy postiženým chovatelům pomoci.
Nejlepším řešením pak zůstává intenzivní lov, všemi legálními prostředky v honitbách a snižování početnosti problematických predátorů, které ještě můžeme v souladu s legislativou lovit.
Nárůst počtu všech druhů predátorů je realitou, před kterou nelze zavírat oči. Řada chráněných a nechráněných druhů škodí, a nejen to - vybrané druhy jako liška, kuna skalní, vydra, krkavec, moták pochop a kormorán jsou limitním faktorem výskytu řady skutečně ohrožených druhů a představují problém, který se neřeší. Pouze na vybrané chráněné druhy doplácí stát penězi vybraných z kapes daňových poplatníků.
Zcela chybí vůle zodpovědných státních úředníků tuto kritickou situaci řešit omezením ochrany alespoň u hojných druhů jako je moták pochop a krkavec. Jediným příkladem, kdy se stát „vyznamenal“ zrušením ochrany, je případ kormorána, když se státu nadále nechtělo vyplácet milionové náhrady, a tak ho s klidným srdcem „hodil“ i s náhradami na bedra rybářů.
Omezenost některých ochranářů zachází tak daleko, že vidí pouze škody způsobené nepůvodními druhy, ale stejné škody způsobené chráněnými živočichy, je nechávají naprosto v klidu. Takže tu máme dvojice jako nutrie a bobr nebo norek americký a vydra.
Stejné osoby vám bez uzardění řeknou, že škody způsobené predátory nejsou zásadní, protože predátoři se nemůžou nikdy přemnožit, ale obratem obviní myslivce z „přezvěřování“ spárkatou zvěří, aniž by brali v potaz, že také reaguje na potravní nabídku.
Zatím zcela chybí, a to i mezi informovanou mysliveckou veřejností, diskuze o zavedení a kontrole legálních, evidovaných, schválených pastí, které jsou používány v řadě vyspělých zemí a které svojí podstatou nezpůsobují loveným zvířatům bolest, ale naopak je účinným a cíleným selektivním způsobem regulují. V zápisech z jednání kulatých stolů ohledně novely zákona o myslivosti se sice o snížení výčtu zakázaných způsobů lovu mluví, ale o problematice odchytu predátorů zde není ani slovo.
Na základě výše uvedených skutečností Českomoravská myslivecká jednota zahájila v květnu roku 2015 petiční akci na podporu zachování norování jakožto legálního způsobu regulace problémových druhů, především lišek. K dnešnímu dni máme shromážděno asi 5000 podpisů, tato akce bude pokračovat v průběhu celé lovecké sezóny, tedy v období, kdy se myslivci nejčastěji setkávají. Věříme, že se nám podaří shromáždit dostatečný počet podpisů a že se najdou myslivci, kteří tyto podpisové archy petice na společné akce přinesou, nechají jí podepsat a zašlou na sekretariát ČMMJ.
Podpisové archy jsou k dispozici na webových stránkách časopisu Myslivost a Českomoravské myslivecké jednoty a především na všech okresních mysliveckých spolcích. Věříme, že do této akce myslivci zapojí i svoje rodinné příslušníky a také spoluobčany, kterým liška a další predátoři způsobují nemalé škody na jejich malých hospodářstvích.
Ing. Luděk KRÁLÍČEK,
tajemník Myslivecké komise ČMMJ