ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Únor / 2015

Kulatý stůl „Dopad rekodifikace na myslivost“

Myslivost 2/2015, str. 8  Jaroslav Šprongl
Pražský právnický podzim je rozsáhlý projekt zaměřený na setkávání právnických profesí a diskusi o aktuálních otázkách práva. Hlavním pořadatelem je nakladatelství Havlíček Brain Team, generální záštitu nad již třetím ročníkem převzali předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský a místopředseda vlády a ministr financí Ing. Andrej Babiš, generálním partnerem byla akciová společnost ČEPS.
 
V rámci Pražského právnického podzimu 2014 se mezi tématy poprvé objevila také myslivost. Dne 4. listopadu proběhl v pražském hotelu Beránek kulatý stůl s názvem „Dopad rekodifikace na myslivost“, nad nímž převzali záštitu místopředseda Senátu Parlamentu ČR Ing. Zdeněk Škromach a místopředseda Českomoravské myslivecké jednoty Ing. Jiří Chmel a kterého se zúčastnily tři desítky myslivců, advokátů, soudců, vysokoškolských pedagogů, zástupců státní správy a vedení Českomoravské myslivecké jednoty i dalších odborníků.
Časopis Myslivost byl u toho a z více než tříhodinové diskuse vybral pro své čtenáře nejzajímavější myšlenky a postřehy.
 
Kulatý stůl o myslivosti moderovala JUDr. Daniela Kolářová, advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti.
Zahájil jej místopředseda Senátu Parlamentu ČR Zdeněk Škromach, který mimo jiné řekl: „Jsem rád, že jsem mohl převzít záštitu nad dnešní akcí, protože jako myslivec, byť sváteční, mám k této oblasti osobní vztah. Jsem přesvědčen o tom, že je to oblast nejen zájmu, ale i činnosti, která je příhodná pro údržbu krajiny a vůbec životního prostředí. Vždycky tvrdím, že nebýt myslivců, ekologické aktivity by neměly co chránit. A z tohoto pohledu je třeba hlídat legislativní úpravu, aby skutečně sloužila dobrému účelu. Tady bych jenom připomněl mediálně zajímavé střety v parlamentu, například mezi zastánci lišek a zastánci psů.
Teď nastupuje nový občanský zákoník a bude zajímavé, jaký bude vývoj legislativy v této oblasti. Samozřejmě jsou i určité aktivity, například držení zbraní, v níž přehnaná ochrana může vést až k absurditám. Svého času existoval legislativní návrh, který zakazoval, aby se v přítomnosti zbraní vyskytoval člověk, který požil alkohol. Někteří se již těšili, že než půjdou z hospody domů, kde mají flintu, zavolají manželce, že musí dorazit až ráno. Takže existují věci, které je potřeba řešit velmi citlivě jak po odborné stránce, tak po stránce právní.“
 
JUDr. Jiří Kšica, předseda právní komise Českomoravské myslivecké jednoty, stručně představil Českomoravskou mysliveckou jednotu a pokračoval na téma nového občanského zákoníku:
„Pokud se bavíme o rekodifikaci soukromého práva a jeho dopadu na myslivost, všichni myslivci, nemyslivci, fotbalisté, zahrádkáři, včelaři a další dopad nového práva vnímáme. Na mě, protože jsem studoval práva, se celá řada mých spolučlenů obrací a žádají mě, abych jim vysvětlil, jak to vlastně je. Já se snažím působit osvětově a vysvětluji jim, že jde o příležitost. To není hrozba, to je naopak příležitost pro spolky.
Nový občanský zákoník kromě několika kompetenčních ustanovení nenařizuje, ale nabízí variabilitu cest, což si myslím, že je důležité. My bychom měli hledat klady a zápory jednotlivých variant a potom s nimi pracovat a nejlépe je přizpůsobit sami sobě.
Tentokrát vnímám nový občanský zákoník a jeho úpravu spolků, na rozdíl od předchozí úpravy zákona o sdružování občanů z roku 1990, jako smlouvu, závazek mezi členem a spolkem. A na to řada lidí, já si troufnu říct, že většina, není zvyklá, protože chtějí mít jasno. Dejte nám vzorové stanovy, my si je opíšeme, a podáme rejstříku.
Máme možnost klást důraz na to, co existovalo za první republiky. Každý byl hrdý na spolek, ve kterém byl, ať to byl spolek ostrostřelců nebo někoho dalšího. Právě tohle musíme v členech rozvíjet. Ty jsi členem, protože tě spolek přijal, ty jsi projevil vůli být členem spolku. A vzniká vyšší forma vztahu.
Druhým principem občanského zákoníku je majetková odluka členů od spolku, ačkoliv zákon o myslivosti hovoří o tom, že pokud je uživatelem myslivecké sdružení, dnes spolek, členové tohoto spolku ručí za škody zvěří rukou společnou a nerozdílnou. Já si myslím, že v tomto případě zákon o myslivosti je speciálním předpisem vůči občanskému zákoníku. To znamená, že členové spolku odpovídají za škodu.“
 
Ing. Jiří Pondělíček, ředitel odboru státní správy lesů, myslivosti a rybářství, Ministerstvo zemědělství:                                                        
„Plně souhlasím, že dochází k disproporcím občanského zákoníku a zákona o myslivosti. Musíme si uvědomit historické okolnosti, za kterých tyto dva zákony vznikaly. Zákon o myslivosti před více než deseti lety a byl to kompilát, který vznikl až na půdě Poslanecké sněmovny, kde dva poslanecké návrhy nakonec vyústily v tento jeden zákon. Můžeme licitovat o tom, že tam jsou některé instituty, které nejsou dopracovány do detailu, ale myslím si, že věcně ten zákon není úplně špatně filozoficky postavený. Ovšem nemohl předpokládat existenci zákona, který vznikl čtrnáct let poté.
Chápu členskou základnu, ať jsou to myslivci nebo kterékoliv jiné sdružení, že by nejlépe bez nějaké větší práce rádi získali vzorové stanovy, aby je v podstatě jenom odsouhlasili na valné hromadě, a tím to pro ně skončilo, protože stejně žijí svým životem. Pokud jde o stanovy, neříkám, že se jimi neřídí úplně, ale není to jejich každodenní chleba, s kterým by byli konfrontováni.
V současnosti byl do Poslanecké sněmovny předložen malý návrh novely zákona o myslivosti. Tento malý návrh novely zákona ale nesměřoval k věcné změně v zákoně jako takové, řeknu-li to neodborně, protože mezi právníky je obtížné se vyjadřovat. Ale jednalo se spíš o technickou novelu, v níž jsme chtěli převést kompetence pro vyplácení dotace na krajské úřady. Ony to vlastně do předloňska dělaly podle zákona o státním rozpočtu. Novelou zákona o rozpočtové úpravě daní tento institut vypadl a my jsme ze zákona o myslivosti neměli komu tuto kompetenci svěřit. V roce 2014 to tedy dělá ministerstvo prostřednictvím svých zemědělských agentur. Bylo rozhodnuto, že zemědělské agentury přestanou fungovat, proto urychleně byla tato novela připravena a doufáme, že bude schválena, aby s účinností od roku 2015 tuto agendu mohly opět administrovat kraje.
Pokud jde o novelu zákona jako takovou, na ní se pracuje, nicméně ještě není ani ve vnitřním připomínkovém řízení.“
 
JUDr. Lubomír Kadaně, advokát:                                                          
„Jako laik se domnívám, že obavy myslivců jsou prakticky zbytečné, protože když si dovolím stručné porovnání zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, a občanského zákoníku, v té části, která se týká stanov, tak zjistíme, že myslivci vůbec nemusí mít obavy a tlačit na různé myslivecké orgány, aby poskytly vzorové stanovy, protože mohou s úspěchem využívat ty, které mají.
V této souvislosti stojí za zmínku ještě dvě data: první je 1. leden 2016, do kdy je třeba uzpůsobit úpravu spolku jako takového novým předpisům. A druhé datum je 1. leden 2017, do kdy je třeba přizpůsobit stanovy občanskému zákoníku. Já si myslím, že by to opravdu nemusel být žádný velký problém. Možná, že daleko větší problém budou interní předpisy každého nového spolku, to znamená provozní řády. V nich by měly být vypíchnout zvláštní okolnosti, domluvy jednotlivých členů spolku, jak si chtějí vztahy upravit, krmením počínaje a rozdělováním zvěřiny konče. Ale to oni už vědí, to má drtivá většina spolků upraveno.“
 
JUDr. Jiří Teryngel, advokát:                                                 
„Když jsem se připravoval na tento kulatý stůl, dospěl jsem k závěru, že bych problém v rekodifikaci občanského zákoníku nespatřoval ve změně na spolky, protože základní věci můžou zůstat tak, jak jsou. Otázkou spíš je, zda občanský zákoník není nepřímou retroaktivitou mysliveckého zákona, protože obsahuje speciální ustanovení odpovědnosti za škodu člena mysliveckého sdružení. Ale když se podívám na paragraf 2902 či 2903, čtu: nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odstranění způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. To je nové ustanovení, které novelizuje opatření k náhradě škod, v zábraně škod, způsobených zvěří, které je mnohem podrobnější. Bude otázka, jak se soudy vypořádají s námitkami mysliveckých sdružení.
Já myslivecké právo dělám dost aktivně, myslivecká sdružení se na mě obracejí. A v tomto případě jde o to, že opatření k zabránění škod, způsobených zvěří, nejsou nikde specifikována. Tady byla promeškána příležitost novelizovat přímo, když se novelizovala řada zákonů, tak se zákon o myslivosti mohl zahrnout mezi novelizované předpisy.
Souhlasím s tím jako dlouholetý myslivec a čtenář Myslivosti, že pokud bude způsob zemědělského obdělávání půdy takový, jaký je, tak prasata se prostě predačním tlakem eliminovat nedají. Jakmile někdo zaseje kukuřici vedle lesa, musí počítat s tím, že se mu tam objeví, ale zemědělci to stejně dělají a pak uplatňují náhradu škody.
To je jedna věc. Druhá věc je, jsou tu další ustanovení, která jsou určitým způsobem v kolizi se zákonem o myslivosti. Konkrétně mám na mysli situaci, kdy jsem vlastník honebního pozemku, a zákon o myslivosti naprosto nesmyslně stanoví, že se všichni musí dohodnout na jednom společném zástupci. Konkrétně mohu uvést honitbu v Hředlích, kde vlastníkem 450 hektarů lesa je 537 družstevníků. A 450 hektarů lesa či hospodaření s honitbou nehlasuje, poněvadž zájemci o honitbu stačí podplatit jednoho družstevníka. Občanský zákoník u spoluvlastnictví říká, že k nakládání se společnou věcí stačí většina – a takových kolizí bychom našli celou řadu.
Mě nejvíce pálí právě otázka škody a otázka opatření vlastníků, protože měl by to být buď občanský zákoník, nebo novela zákona o myslivosti, která by přímo ukládala, že k přiměřeným opatřením patří i opatření agrotechnická, biopásy okolo zájmových plodin, jako je kukuřice, jako je pšenice, průseky v kukuřici a tak dále. Protože bez toho to vlastníci půdy dělat nebudou.
Podle mého názoru by bylo potřeba, aby zákon o myslivosti upravil do konkrétna práva a povinnosti všech zúčastněných, to znamená nejen mysliveckých spolků, ale i zemědělců, abychom měli všichni jasno, že když my tohle splníme, takže buď škoda nebude žádná, nebo že ji po nás nikdo oprávněně nemůže chtít, nebo že jsme schopní ji minimalizovat. Ale tak, jak se v současné době chovají zemědělci, mi připadá, že schválně sejí kukuřici tam, kde by ji sít neměli. A pak se diví, že půlku nesklidí.“
 
Ing. Jiří Pondělíček:
„Musím říct popravdě, že Ministerstvo zemědělství dostalo tři dny na to, abychom připomínkovali návrh nového občanského zákoníku, a to jsme v průběhu oněch tří dnů zpracovávali i běžnou agendu. Snažili jsme se to nepodcenit, ale rozhodně jsme nemohli, i když jsme chtěli, jít do hloubky.
Rád bych se vyjádřil k požadavku, který tady byl vysloven – vydefinovat všechny možnosti, které v přírodě nastanou, abychom dokázali jednou provždy vytýčit pravidla a kroky pro myslivce i zemědělce. Já jsem neodborník a nechám si od vás poradit, ale nemáme anglosaský systém. A vzhledem k tomu, že znám rozhodování a judikaturu našich soudů, kde v jedné a téže věci čtyři soudy rozhodly rozdílně, tak se obávám, že i kdybychom byli geniální a vymysleli tři, čtyři paragrafy, v nichž bude napsáno, že metr a půl od lesa nesmí být zaseta kukuřice, stejně soudy a soudních znalci určí něco jiného.“
 
JUDr. Bohuslav Petr, Krajský soud České Budějovice:                                                            
Pokud jde o zákon o myslivosti, tak si myslím, že hlavním problémem bude definice nejobecnějších teoretických principů, jestli jde o odpovědnost objektivní nebo subjektivní. Tam je velký výkladový problém, protože některá ustanovení současně platného zákona si odporují.“
 
JUDr. Karel Havlíček, šéfredaktor časopisu Soudce:                
„Chci zdůraznit, že právě silná myslivecká lobby by eventuálně mohla způsobit něco z toho, o čem se tady mluví. To jest, přimět, iniciovat nebo inspirovat, aby zákonodárce cosi změnil. Varuju před tím, aby z myslivecké lobby vzešel návrh na změnu občanského zákoníku. To je předpis, který je koncepčně postaven tak špatně, tak krajně nevhodně, že jakýkoliv zásah do něj způsobí, že se ta pyramida, kterou si tady někteří postavili a která má sloužit k tomu, aby za nimi zůstalo ještě po staletích něco slavného, před čím by takový Napoleon mohl se svými vojáky stanout, tak jakmile se do toho sáhne, tak se také může snadno stát, že se pyramida zhroutí. Protože takových dílčích otázek, jako je myslivost, je prostě v občanském zákoníku milión, nekonečné množství. A tam jsou i věci, o kterých ani autoři vůbec netuší, že tam jsou. Takže si myslím, že by se skutečně mělo velmi dbát na vztah subsidiarity a generality. Mělo by se dbát na to, aby se věci, které mají význam pro myslivost, pokud možno legislativně řešily v zákoně o myslivosti.“
 
JUDr. Lubomír Kadaně:
„Já jsem chtěl jenom stručně reagovat na kolegu z Ministerstva zemědělství. Ono přece není potřeba do zákona o myslivosti dělat krkolomný a obsáhlý výčet toho, co by se jevilo jako rozumné, protože to by bylo opravdu komplikované. Nicméně se domnívám, že by stačilo, kdyby tam bylo napsáno, že pokud zemědělec mezi dva pruhy lesa o konkrétní šířce dá kukuřici, nemůže uplatnit škodu.“
 
JUDr. Jiří Teryngel:
„Vím, že mezi všemi právníky a mezi soudci jsou lidoví badatelé v právu. A nevím, jak vnést právní osvětu. Já bydlím v okrese Beroun a vždycky jsem připravil nějakou dohodu o škodách, poněvadž soudkyně neměla o problematice nejmenší ponětí.
…..
Dalším důvodem je rekodifikace trestního práva, kterou máme od roku 2009, tedy už pět let. A přečin pytláctví byl upraven s tím, že musí být ulovena zvěř, což v praxi dělá potíže u soudů i u státních zástupců. Měl jsem případ zproštění dvou pytláků, kteří střelili srnce a byli vyfotografováni uprostřed cizí honitby. Ale poněvadž každý tvrdil, že střílel ten druhý, byli zproštěni viny, ačkoliv si evidentně přivlastňovali a nakládali do auta srnce.“
 
Ing. Jiří Pondělíček:
„I kdybychom v dobrém dokázali vydefinovat, že lán může být široký maximálně sto metrů, to je politikum. Stejně jako je politikum stanovit pět set hektarů pro honitbu. To nemá žádnou právní nebo faktickou oporu, nesouvisí ani s migrací zvěře, my jsme to prověřovali opravdu poctivě. Kdo vykonává fakticky myslivost a seděl v kukuřici, tak zažil, že pět metrů od něj sedělo prase a já ho nemám šanci skolit, protože ho nevidím.
Ještě bych chtěl dodat, že dokud budeme dotovat energetické podniky takovým způsobem, jak činíme, i kdybychom obsekávali les, i kdybychom obsekávali louky, a já nevím, co všechno, do energetických plodin myslivec není schopný zasáhnout. Možná, že se mnou nebudete souhlasit, ale takhle já to vidím. Jiná věc, a to bych rád uvítal názor odborníků, je, jak se díváte na to, že škodu způsobí věc ničí, ale my ji hradíme.“
 
Tato poslední zajímavá myšlenka bohužel v diskusi nebyla rozvedena. Jako další pak vystoupil Ing. Bohuslav Straka, Ph.D., myslivec a sokolník, Českomoravská myslivecká jednota, který se věnoval některým mezinárodním apektům myslivosti a mimo jiné uvedl: 
„A ještě k silné myslivecké lobby, jak o ní hovořil doktor Havlíček. Rád bych byl, kdybych to mohl potvrdit. Ale bohužel se ukazuje opak, což je jasný trend, i co se týče poslanců – myslivců v našem parlamentu. Počet neustále klesá. Dříve bývalo myslivců v parlamentu kolem třiceti, pak dvacet, patnáct, teď už je jich snad míň než deset. To je stejné v Europarlamentu.
Jak známo, dneska většina legislativy, která se nás dotýká, pochází z Evropské unie, kolem možná šedesáti, sedmdesáti procent má původ v Evropské unii. To stejné platí i pro myslivost. Tam je hodně velký regulační trend ze strany Evropské unie: jenom když se podíváme na rok 2014, švédská eurokomisařka Cecilia Malmströmová, což je v podstatě ministryně vnitra Evropské unie, měla nápad, který nerespektuje specifika státu. Navrhla společnou evropskou legislativu pro držení zbraní a střeliva. Pravidla samozřejmě přísná. My máme vše upraveno poměrně slušně, takže harmonizace by znamenala velký zásah, například by se musely zbraně po lovu ukládat do společných trezorů.
Druhý nápad, bohužel už byl 16. dubna schválený: Evropský parlament schválil zákaz nepůvodních invazních druhů, což v září potvrdila Rada EU, takže zákaz bude od 1. 1. 2015 účinný. A tady je problém v tom, že Evropský parlament není parlament v pravém slova smyslu, není to zákonodárný orgán, je to v podstatě jenom schvalovač. Problém je v tom, že v Evropské komisi se pohybuje řada úředníků, velmi mocných, zvláště střední a vyšší management, kteří to všechno připravují. Nemají odpovědnost vůbec k ničemu, nejsou voleni, nejsou téměř odvolatelní. A tam se vnášejí problematické věci. Takže sleduji poměrně s velkým znepokojením, co má na naši legislativu velký vliv, zejména pokud se týká životního prostředí, ptačí směrnice, směrnice o stanovištích atd.
…..
My jsme se tady bavili celou dobu o soukromém právu. Ale pokud neobhájíme veřejný zájem, tak budeme mít do budoucna z hlediska myslivosti obrovské problémy. A jaký je veřejný zájem? My myslivci jsme tady tisíc let. Tisíciletá tradice, která dokonce byla uznána ministerstvem kultury jako národní kulturní nemateriální dědictví. A to je ten veřejný zájem, který my můžeme deklarovat, to je kulturní tradice. Další, co můžeme deklarovat, je ochrana přírody a regulace, kterou provádíme, která má vzhledem k neexistenci dalších predátorů regulační účinek. Náš princip je princip udržitelného hospodaření s přírodními zdroji, který je tisíci lety prověřený. Bohužel se v posledních desetiletích objevil nový princip, princip předběžné opatrnosti, který razí zejména ekologičtí aktivisté. Neznám, nevím, zakázat, regulovat. A proti tomu my stojíme.“
 
MVDr. Jiří Dousek, veterinář:                                 
„Jsem veterinář a pracoval jsem dlouho v Ústřední komisi pro ochranu zvířat. Mně vadí jedna věc, že myslivost v současné době právě v evropských strukturách vyděluje ekologie, ačkoliv řada lidí, které jsem poznal, byli myslivci, ale zároveň ekologové a prosazovali myslivost nebo myšlenky myslivosti právě v ekologických aktivitách. A je to daleko úspěšnější. Možná, že u nás je problém v tom, že myslivost je v jiném resortu než ochrana životního prostředí. A bohužel i při projednávání zákona, který zakazoval například norování, myslivecká lobby vystupovala vyloženě pasivně a současně agresivně proti, a tak si uzavřela řadu možných přístupů, které mohla řešit jiným zákonem.“
 
Ing. Jiří Pondělíček reagoval na diskusní vystoupení Ing. Bohuslava Straky, pokud jde o tvorbu „evropské“ legislativy, kde odmítl názor, že je zásadně ovlivněna kuloárovým jednáním neodpovědných úředníků, a vysvětlil účast našich odborníků v pracovních skupinách při její přípravě a pokračoval:
„Ano, myslivců ubývá, samozřejmě díky tomu, že odcházejí z venkova do měst. Ale víte, co je ještě další problém? My chceme od těch nových myslivců, aby měli znalosti, aby pečovali o přírodu, klademe jim obrovské podmínky, ale když si to porovnáme s ochránci přírody, ti žádné podobné podmínky, ani finanční, nemají. My musíme nakoupit oblečení, zbraně, to vše ochránci přírody nemají. Ti si koupí jeden dalekohled a možná rybářskou stolici. Tím nechci deklasovat jejich znalosti, ale nemají ze zákona povinnost skládat zkoušky. Věci, které musí znát obecně myslivec, myslím, že by desetina ochránců přírody nebyla schopná zvládnout.“
 
Ing. Jiří Kasina, šéfredaktor časopisu Myslivost:                                                     
„Jaké je dnes postavení myslivosti? V té dnešní krajině českého venkova se ze zemědělství stal byznys. Ztratily se veškeré osevní postupy, ztratilo se střídání plodin. Kde se dříve pěstovalo třicet plodin, dneska pěstují pět. V podstatě se pěstuje to, za co se platí. Ze zemědělství se stal byznys a kšeft. Z lesařiny také, byť to není možná tak markantní, ale ve skutečnosti jde o byznys se dřevem a výrobu dřeva. A z obou těchto oborů se vytratila zvěř jako součást ekosystému.
Další pohled je ten, že se zcela změnil venkov. Lidé stěhují z vesnic do měst a koncentrují se tam. Ale zároveň vidíme, že na venkov lidé z těch měst utíkají a přinášejí s sebou městské zvyky. Chtějí žít na venkově, ale způsobem, jakým žijí ve městě.
Současné venkovské obyvatelstvo velmi snadno a často přechází také na městský způsob života. Mizí záhumenky a hospodářská zvířata, lidé nechovají vepře v chlívku, králíky, holuby. Volný čas tráví tím, že se procházejí s pejskem v přírodě, že jezdí na kolech. Přestávají mít ke krajině a k zemědělství vztah.
Ale i zemědělství samo o sobě se odosobnilo, protože na půdě nehospodaří vlastníci, ti hospodaření přenechávají velkým akciovkám. A myslivost tímto vším trpí.
Já si troufám položit vám, přítomným právníkům, iniciační nebo možná provokativní otázku, zda není budoucnost myslivosti zde, ve středoevropském pojmu, založeném na souladu lesařiny, zemědělství, myslivosti a společném duchu? My myslivci jsme momentálně na úrovni sběratelů známek nebo baráčníků, ale myslivost není jen hobby. Myslivost je životní styl. A navíc hospodaření s něčím, co sice není naše, ale co je společné nám všem, neboť myslivci obhospodařují krajinu. A určitě je to rozdíl oproti tomu, když někdo chová doma na zahradě v králíkárně králíky nebo sbírá známky. Domnívám se, že by pomohlo tomu, aby myslivost přežila dlouhodobě, kdyby byla povýšena na hospodářskou činnost, aby se postavila na úroveň lesnictví a zemědělství, protože myslivci také hospodaří s přírodními zdroji. Také obhospodařují to, co je v přírodě, a zajišťují, aby koloběh dál setrval. Pro myslivce by to byla jistě větší zodpovědnost, ale zároveň by je to postavilo do lepší vyjednávací pozice.“
 
JUDr. Jiří Teryngel:
„Já bych rád zopakoval, že myslivost je zájmová činnost s hospodářským významem, konaná ve veřejném zájmu. Domnívám se, že to, co navrhujete, aby myslivost byla povýšena na hospodářskou činnost, by vedlo buď k jatečnosti zvěře, anebo k tomu, co je v Maďarsku. Souhlasím s Ministerstvem zemědělství, že bychom měli upravovat veřejný zájem, že je to věc celospolečenského významu, že to je kulturní dědictví, dokonce uznané Ministerstvem kultury. A že to není jenom soukromá zábava, jenom honba za masem, ale že je to proto, že veřejnost myslivce potřebuje.
Zdůrazňovat hospodářský význam by možná zlepšilo vyjednávací pozici, ale skončili bychom tam, kde jsou zemědělci, kteří chtějí dotace. Kde jsou lesočeši, kteří chtějí dřevo. A obě skupiny by vymlátily zvěř, protože jim vadí. Uregulovat to je hodně těžké. Dneska bubnová sekačka má čtyři, deset nebo dvanáct metrů a jede loukou rychlostí dvacet kilometrů za hodinu. Můžete mít plašičky, jaké chcete, přesto srnčí neuteče.“
 
JUDr. Bohuslav Petr:
„Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, obsahoval to, o čem hovořil inženýr Kasina – součást hospodářské činnosti. A to jsme nechtěli. Současný trend je takový, že my tvrdíme, že myslivost je něco víc. Ono to není, s odpuštěním, nějaké sprosté hospodářské odvětví, ale že tam je nadstavba spolková, kulturní a tak dál. Já jsem naštěstí Jihočech a mně to nepřijde špatně. Dívám se přes kopec do Rakous a tam všichni žijí tradičně na svých farmičkách. Mají tam každý pár hektarů, vymydlenou zvěř a jezdí střílet k nám, protože u nás zvěř je. Takže tady to asi neděláme tak úplně špatně.“
 
JUDr. Jiří Kšica:
„Zařadit myslivost jako hospodářskou činnost je cesta do pekel. Já bych mírně nesouhlasil s tím, že Ústavní soud myslivost posoudil jako zájmovou činnost. Proti tomuto bych se ohradil, podle mého jde o činnost ve veřejném zájmu.“
 
Ing. Jiří Kasina:
„Jsem moc rád, moje iniciační otázka našla svůj účel, protože byla položena zcela záměrně. Ano, veřejný zájem ministerstvo neumí deklarovat. My jsme se nenaučili myslivost obhajovat. Myslivci zaspali dobu, když si myslí, že se dají některé negativní zprávy pouze negovat, ale staré známé pořekadlo zní, že není nic staršího než včerejší zpráva. A na postgraduálu žurnalistiky nás učili, že není pro média zajímavé, když kominík leze na střechu, ale až teprve, až když z ní spadne. To znamená, že myslivci, pokud se chtějí obhájit, nemůžou říkat: podívejte se, jak jsou špatní, co o nás napsali, a tak napíšeme dementi. Musíme se pokusit zaplnit prostor médií pozitivními informacemi. A to si řekněme zcela na rovinu, to jako myslivci neumíme.
 
JUDr. Vratislav Košťál, ČEPS, a. s.:                                     
„Podle mého názoru je skutečně nutná určitá forma publicity na úrovni legislativy tak, abyste byli schopní mysliveckou legislativu obhajovat náležitě efektně.
…..
Pokud jde o názor nás energetiků na nový občanský zákoník, není dobrá cesta hned ho měnit. My bychom ho nechali usadit a spíš bychom se snažili ovlivnit aplikační praxi a interpretaci. A využít veřejnoprávní regulace lex specialis, jak já i vnímám zákon o myslivosti. Že to je podobné, jako třeba u nás energetický zákon, ten taky nebyl novelizován, protože ledacos nám tam pomáhá v tom, abychom překlenuli interpretační problémy, respektive abychom úplně vyloučili některá nevyhovující ustanovení nového občanského zákoníku.
…..
Takže je lepší zveřejnit tři čtyři články, vždyť je to veřejné fórum, tak může kdokoliv reagovat. Nakonec jsem chtěl ještě říct, že vám myslivcům hrozně fandím, vy jste nositeli tradice a občanské společnosti. A to jsou dva prvky, které bohužel v naší moderní společnosti úplně chybí, vyprchávají a vy jste opravdu jeden z posledních pilířů. Pro mě je to věc novátorská, osvěžující, protože se v ní běžně nepohybuji. A přijde mi, že je škoda, že se o vás nic neví, že nemáte větší publicitu i mezi obyčejnými lidmi.“
 
MVDr. Jiří Dousek:
„Používáme pojmy, které jsou vžité ve veřejnoprávním vyjadřování, ale dosud se nevžily vlastní kategorie zvířat, které stanovuje občanský zákoník od paragrafu 1046.
Například jelenovití sudokopytníci, chovaní v oborách, spadají do kategorie hospodářských zvířat. Myslivecký zákon říká, že zvěř je chovaná v oborách, ale občanský zákoník staví tuto zvěř do pozice hospodářských zvířat ve vztahu k zákonu o ochraně zvířat, veterinárním, hygienickým a dalším předpisům. Alespoň podle komentáře k občanskému zákoníku, který mám k dispozici.
…..
Zákon na ochranu zvířat platí už od roku 1992 a zakotvuje ochranu zvířat v souladu s mysliveckými zájmy. A co považuji za důležité: nám se podařilo udržet, i díky myslivcům, že kontrolu provádějí veterinární lékaři, kteří mají zvláštní kvalifikaci. Ale pociťujeme tlak na to, aby kontrolu prováděli speciálně proškolení aktivisté. V řadě států to tak je, ale já v tom vidím značné riziko. Je potřeba se zapojit do ekologických aktivit, aby se neříkalo „myslivost“ a „ekologie“, ale součástí ekologického chování je každopádně myslivost. Ale hlavně mě zajímá výkladová záležitost, tedy jestli ve smyslu nového občanského zákoníku jsou jelenovití sudokopytníci skutečně hospodářskými zvířaty, pokud se chovají v oborách.“
 
JUDr. Bohuslav Petr:
„Občanský zákoník skutečně detailně a kazuisticky popisuje jednotlivé typy zvěře, inspiruje se zřejmě v zahraničí, neboť autoři opsali švýcarský, italský, německý zákoník a tohle je výsledek. Ovšem výklad nebude podávat komentář ani skupina KANCL nebo jiná komise pro výklad zákoníku, protože zákon by měl vykládat nezávislý soud při svém rozhodování.“
 
JUDr. Tomáš Hemelík, CSc., advokát:                                                                  
„Já jsem vám za sebe jen chtěl říct, že si myslím, že pokud je zvěř v oboře a někdo je vlastníkem obory, fyzická či právnická osoba, za tuto zvěř neodpovídá stát, neodpovídá myslivecké sdružení, ale konkrétní vlastník, bez ohledu na to, jestli zvěř z obory uteče. Vlastník je povinen zajistit, aby zvěř z obory neutekla. Jsem přesvědčen, že v tom žádné pochyby nejsou. A jestli někdo vykládá, že jelen nebo srnec je dobytek, tak to je blbost. To se jinak říct nedá.“
 
Ing. Jiří Pondělíček:
„Mohu si do komentáře napsat, co chci. A pokud se najde nějaký člověk, který je ochotný mi to vydat, proč na tom nějakou tu kačku neutržit. Ale teď se vrátím k občanskému zákoníku. V této věci bychom neměli zmiňovat volné chovy, protože zákon o myslivosti je lex specialis, a je rozdíl mezi zvěří ve farmových chovech a zvěří v oborách. Zákon o myslivosti jednoznačně vyřešil zvěř ve farmových chovech tak, že není předmětem myslivosti. Je to zvěř v uvozovkách, je to hospodářské zvíře, velmi podobné zvěři, je chována jenom za účelem masa.
A podle Ústavního soudu je zvěř v oboře vlastnictvím, dokonce zcizitelným vlastnictvím nájemce obory, a na tom nový občanský zákoník nic nemění. Ale i v tom může být problém, protože převést vlastnictví, aniž by se současně převedl nájem v oboře, si vůbec nedokážu představit.“
 
JUDr. Karel Havlíček:
„S úsměvem kvituji, že díky tomu, že se do debaty dostávají neprávníci, ukazuje se, že právo je taky tvořeno neprávníky. Velkými kodexy se v posledním desetiletí do českého práva velmi silným způsobem dostala věc, která v kontinentálním právu ve skutečnosti nemá co dělat, totiž že jako prameny práva začaly být uznávány zdroje, které prameny práva podle všech pravidel kontinentálního právního systému být nemají. A vzhledem k tomu, že tento proces pokračoval velmi rychle, tak jsme dnes u závazné judikatury, která ještě navíc funguje podle principů priority, takže u nás ani tak nezáleží na tom, aby o něčem rozhodl nějaký vysoký soud, který by byl práv toho vydat judikát, který by mohl být považován za cosi závazného, minimálně proto, že se tím nižší soudy stejně budou muset řídit.
Navíc se dneska právníci řídí podle elektronických informačních systémů, nikoliv podle Sbírky zákonů a podle tištěných sbírek či oficiálních sbírek soudních rozhodnutí. Tak se prostě vezme rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu, na které se přijde, a udělá se z něj judikát tak, že ho zveřejníte v Myslivosti.“
 
JUDr. Lubomír Kadaně, advokát:                                                          
„Za úvahu stojí, co přinese novela zákona o zbraních, zejména pokud jde o přístroje, umožňující noční vidění, tzn. noktovizory. Řada kolegů novelu přivítala s velkým nadšením s tím, že budou investovat peníze, i za cenu toho, že jim policie dá povolení na relativně krátkou dobu, maximálně na myslivecký rok od března do března. Pak zjistí, že policie jim povolení pro nesplnění podmínek neprodlouží.
Většina kolegů myslivců zapomněla, že z hlediska zákona o myslivosti se pořád jedná o zakázaný lov a že k němu potřebují mít také výjimku. A že výjimka bude problematická, protože nejde jen o povolení k lovu se zakázaným prostředkem, ale taky o zásah do zvěře. To znamená, že úřad, který bude výjimku udělovat, bude muset rozhodnout i o snížení stavu, o zlikvidování zvěře na určitém území. A pokud to neudělá, tak se obávám, že Policie ČR, která by měla udělit výjimku z režimu zakázaných zbraní, ji neudělí, protože jí bude chybět výjimka ze zákona o myslivosti. Říkám to proto, neboť devadesát devět procent kolegů myslivců úplně zapomnělo na výjimku ze zákona o myslivosti.“
 
Ing. Jakub Šebesta, bývalý ministr zemědělství a ředitel České zemědělské a potravinářské inspekce
„Jsem členem mysliveckého sdružení, které vykonává činnost v honitbě s intenzivní zemědělskou výrobou. To znamená, že obhospodařujeme nedozírné lány kukuřice, slunečnice a řepky olejné a pšenice. Nejbližší les je vzdálený sedm kilometrů od naší honitby. Na jaře, v březnu či dubnu, černá zvěř vytáhne z lesa do lánů řepky a postupně dle genofází jednotlivých plodin se přemisťuje z jednoho pole do druhého. V současné době je v kukuřici a po sklizni kukuřice se stáhne zpět do lesa. V katastru o rozloze dvanácti set hektarů žijí v tomto období desítky a možná stovky kusů černé zvěře, jejichž počty ve sto a více hektarových lánech nelze redukovat.
Škody, které tato zvěř způsobuje, jsou ohromné. Myslivci sami jim nejsou schopni bránit, přesto za ně nesou odpovědnost. Podnikání v zemědělství se poslední dobou stalo ekonomicky velmi výhodným, což se objevuje v růstu zájmu podnikatelů z nezemědělské činnosti o koupi pozemků nebo celých zemědělských podniků. Ti už ve svých ekonomických rozvahách kalkulují s finančními částkami za škody způsobené zvěří, které budou vymáhat.
…..
Jestliže zemědělec musí dodržovat správnou zemědělskou praxi, která bere ohled na ochranu krajiny, nebylo by správné do této krajiny zahrnout i zvěř a brát na ni ohled při tvorbě osevných postupů, velikostí ploch a jednotlivých plodin?“
 
JUDr. Daniela Kolářová:
„Včera měl svátek svatý Hubert. Svatý Hubert už třináct století střeží myslivce. Nebyl jediný. Domnívám se, že všichni bohové a bohyně lovu a myslivosti byli s námi v této místnosti celé odpoledne přítomni a pomáhali a podporovali nás v debatě. Děkuju vám všem, že jste přišli a že jste se zapojili.“
 
Závěrem lze uvést, že účastníci kulatého stolu se shodli – mimo jiné – především na následujících bodech:
* přechod sdružení na spolky by neměl činit žádné problémy,
* myslivci by se neměli výrazně vydělovat od ekologů, ba právě naopak,
* v novém zákoně o myslivosti by měly být uvedeny určité povinnosti i pro ty, kdo v honitbách hospodaří (zemědělci, lesníci, rybníkáři),
* propagace myšlenek myslivosti musí být aktivní, nikoliv jen reakcí na negativní informace,
* určité rozpory mezi současným zákonem o myslivosti a novým občanským zákoníkem může vykládat pouze nezávislý soud.
 
s pomocí materiálů agentutry Havlíček Brain Team
připravil Jaroslav ŠPRONGL
Zpracování dat...