Myslivost a škody zvěří na stromech a v lesích
Myslivost 2/2015, str. 14 Ing. Ivo VICENA, CSc., lesník a soudní znalec
Zdravotní stav našich lesů není uspokojivý. Dokládají to údaje o nahodilých těžbách. Nahodilé těžby zahrnují zpracování větrných, sněhových a námrazových polomů, těžbu souší a stromů napadených kůrovcem a jinými druhy hmyzu, stromů zničených suchem, imisemi nebo lavinami a také stromů zničených hnilobami.
Na vzniku hnilob se podílí i myslivost se stále rostoucími stavy spárkaté zvěře jelení, sičí, daňčí a mufloní.
Pro cílevědomé hospodaření v lesích jsou nahodilé těžby nepříznivé a nežádoucí, neboť při dodržování celkové výše těžby musejí být o jejich množství zašetřeny těžby úmyslné. Zpracování nahodilých těžeb je vždy nákladnější, neboť neumožňují pro rozptýlený výskyt nasazování racionálních způsobů těžeb a dřevo takto zpracovaných stromů bývá většinou poškozeno rozštípáním a hnilobou. Až do roku 1960 se rozsah nahodilých těžeb v České republice udával ve výši 10 %. Od té doby se jejich podíl zvýšil na čtyřnásobek.
Na výskytu hniloby a polomech se často podílí mechanické poškození povrchu kmenů loupáním a ohryzem od spárkaté zvěře. To prokázalo i šetření v 97 lesních porostech, které podle množství ohryzaných stromů vedlo vždy k vyšším polomům. Je proto užitečné, že se nedávný sněm lesníků na šumavské Olšině dne 20. listopadu 2014 zabýval vztahem mezi myslivostí a škodami zvěří.
Cílem úmyslných těžeb je zlepšovat stav lesa, jeho složení a přírůst a podporovat přirozenou obnovu. Tam, kde převládají nahodilé těžby, se tyto cíle nutně odkládají na další léta, neboť celkový objem těžeb má být dodržen. Nahodilé těžby narušují skladbu lesů, přispívají k prořeďování porostů, často porušují jejich prostorovou úpravu, vedou k otevírání porostních stěn pro vítr i sluneční záření a vytváří podmínky pro další polomy.
Stromy, poškozené hnilobou představují latentní nebezpečí pro větší rozsah větrných i sněhových polomů. Při namáhání větrem a při menších vrstvách sněhu i námrazy padají nejdříve.
Hniloby po povrchovém poranění jsou pro stromy podstatně více nebezpečné než hniloby, které se dostávají do kmenů zdola od kořenů a znehodnocují střed průřezu.
Nejen hniloba, ale i pouhé zabarvení dřeva je znakem horších mechanických vlastností dřeva. Životnost nahnilých stromů je výrazně menší a dožívají se menšího stáří.
Téměř každé loupání a ohryz má za následek hnilobu dřeva. Dřevokazné parazitické houby pevník, ohňovec, popraška, ďubkatec, šupinovka, plstnatečk nebo troudnatec mají mohutnou rozšiřovací schopnost, jejich výtrusy jsou malé, lehké, houby je produkují ve velkém množství a vítr i hmyz je mohou roznášet na velké vzdálenosti. Ve vegetační době spadne na každý 1 m2 lesa až 1500 klíčivých spór, takže případy, kdy otevřená poranění nebudou napadena, jsou zcela výjimečné. Pouze malá poranění může strom zakrýt pryskyřicí.
Poněvadž zvěř poškozuje stromy v části l - 3 m nad zemí, je tím stabilita stromů ohrožena v nejsilnější, tedy nejtlustší kmenové části, která je pro odolnost proti zlomení a vyvrácení nejdůležitější. Poškozen bývá jak smrk, tak i borovice, jedle i dřeviny listnaté. I v případech, kdy je otevřená rána zavalena, hnilobný proces působí uvnitř (viz připojený snímek).
Podobně nepříznivý vliv má mechanické poškození vyklizováním, přibližováním nebo vyvážením dříví, při němž však bývají stromy poškozeny ve své dolní části, na kořenových nábězích nebo na kořenech. Množství polomů v loupaných a ohryzaných porostech je vždy podstatně větší než v porostech zdravých. Proto lze příčinu hnilobného poškození dobře rozeznat.
Stromy jsou napadány i jinými druhy parazitických hub (václavka, kořenovník) z kořenů a z půdy, jejichž šíření není zcela objasněno. Většinou však napadají středovou část kmenů a jsou proto podstatně méně nebezpečné. Podle velikosti hnilobou zasaženého průřezu kmene je odolnost proti zlomení snížena zpočátku nepatrně. Za stavu, kdy hniloba rozložila polovinu příčného průřezu je zachováno ještě 92 % původní pevnosti (obr.3). Stromy se středovou hnilobou mohou žít desítky let.
Kromě loupání a ohryzu působí spárkatá zvěř další škody okusem a ničením listnatých a jedlových umělých výsadeb. Doposud řídící orgány již více než 30 let přehlížely, jak narůstají početní stavy spárkaté zvěře a jak jsou málo důvěryhodná čísla o zjišťování kmenových stavů. Přesvědčila se o tom vláda ČR již v roce 2008 a schválila i program redukce stavů.
Pokud se nepodaří stavy spárkaté zvěře podstatně snížit, budou škody loupáním a ohryzem dále pokračovat a rozsah nahodilých těžeb bude dále stoupat. Počty poškozených stromů se budou zvyšovat.
K dosavadním škodám přibudou další, poněvadž v loupaných porostech si zvěř vybírá dosud nepoškozené zdravé stromy. Nacházíme proto také porosty, kde jsou poškozeny všechny stromy a ty pro budoucnost lesů znamenají skryté velké nebezpečí větších polomů. Rozsah stromů poškozených loupáním a ohryzem je úměrný stavům spárkaté zvěře. Stavy spárkaté zvěře trvale stoupají.
Ke škodám spárkatou zvěří nutno ještě připojit škody okusem a vytloukáním, které znehodnocují snahy lesníků o změnu složení a podporu žádoucích dřevin
Je proto nutno přikročit k radikální redukci stavů a využít k tomu legislativních i ekonomických opatření, do nichž je třeba zahrnout snížení normovaných stavů, zvýšení odstřelu, objektivní výpočet vzniklých škod i prodloužení doby odstřelu.