ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Únor / 2015

Praktické poznatky o abnormalitách srnčích parůžků a věku srnců

Myslivost 2/2015, str. 40  Josef Trčka
Myslivost provozuji od roku 1970 v severní části okresu Blansko s průměrnou nadmořskou výškou 470 m. Srnčí zvěři jsem věnoval a stále ještě věnuji velkou pozornost. Chtěl bych proto tímto příspěvkem předat své praktické poznatky kolegům myslivcům zejména z řad mladší generace. Za velmi důležité v chovu srnčí zvěře považuji průběrný odstřel srnců, pro který je významný odhad věku živých srnců, aby nedocházelo k chovatelský chybám. V publikaci „Srnčí zvěř“ uvádí Josef Nečas: „Základem odhadu věku srnců je tělesná stavba, držení těla, zbarvení, zejména hlavy v letní srsti, a doba přebarvování, dále pak celkové chování srnce. Na paroží je nejdůležitějším znakem doba vytloukání, nejméně spolehlivý je tvar a mohutnost paroží.“
Uváděný nejméně spolehlivý faktor chci dokladovat ze své dlouholeté praxe. Na obrázcích 1 až 4 jsou zdokumentované trofeje tří starých až přestárlých srnců, kteří nejeví podle paroží známky zpátečníků, ale vykazují poměrně pravidelné a mohutné paroží šesteráků. Dokladem jejich věku je opotřebení chrupu, zejména stoliček, které je patrné na stejných obrázcích. Doba jejich ulovení je značně rozdílná (1986, 1990, 2009). Tvorba silného paroží u dospělých srnců je ovlivněna rovněž výživou a povětrnostními podmínkami v daném roce, zejména v zimním období.
Dalším, málo spolehlivým faktorem při posuzování věku srnců, je tvar růží. Střechovité růže nejsou bezpečným znakem starých srnců. Z obrázků 1 až 4 je zřejmé, že ze tří starých srnců má střechovité růže pouze jeden (obráze 1), zatímco dva srnci vykazují klasické věnečkovité růže.
Srnce zralého věku lze poměrně spolehlivě určit podle jejich celkového zjevu a chování. Jedná se zejména o jejich výbojnost a nesnášenlivost s jinými jedinci, kteří mohou být silnější, ale méně bojovní. Příkladem výbojného rváče je trofej na obrázku 8, který v soubojích přišel minimálně o dvě výsady.
Příkladem zpátečníka je trofej na obrázku 12. Podle slabých pučnic nenosil tento srnec ani v mladším věku silné paroží. Podle opotřebení chrupu se jedná o dospělého, minimálně pětiletého srnce, jehož lodyhy v době ulovení - spíše pahýly, jsou bez výsad a perlení. Zajímavostí je, že se jednalo o velmi silného srnce ve zvěřině, vyvržený vážil 24 kg, uloven byl v roce 1972.
Na obrázcích 5 až 7 jsou zdokumentované trofeje tří srnců vývrtkářů. U všech těchto srnců byla zjištěna střečkovitost, podkožní, hltanová nebo obojí. Podle tloušťky a výšky pučnic lze u srnců na obrázku 5 a 7 usuzovat, že bez cizopasníků (střečků) by se jednalo o nadějné jedince se silným parožím.
Na obrázcích 9 až 11 jsou zdokumentované abnormální srnčí parůžky. Příčinou jejich deformace může být poranění lodyh v době růstu (obrázek 9 a 10). Po zlomení parůžku, kdy byl ještě v lýčí, došlo patrně k jeho následnému omezenému růstu a tvorbě většího počtu výsad.
Za velmi raritní lze považovat trofej srnce na obrázku 11, která vykazuje pravidelného šesteráka se třemi dalšími útvary (patvary) vyrůstajícími z obou lodyh nad růžemi. Příčina této abnormality je velmi diskutabilní.
Z uvedených příkladů vyplývá, že neexistuje univerzální šablona pro odhad věku živých srnců podle jejich paroží. Existují četné výjimky, raritní paroží a deformace vzniklé v době růstu paroží, které mají vliv na jeho konečný tvar a vzhled. Rovněž nelze spolehlivě odhadnout věk srnců, u nichž se vyskytují cizopasníci.
Závěrem si proto dovolím konstatovat, že i dlouhodobá zkušenost nemusí vést k absolutní jistotě při odhadu věku živých srnců.
Ing. Josef TRČKA, Ph.D.
     
Zpracování dat...