ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Únor / 2015

Zapomenuté ocenění pražského puškaře Matyáše Macha

Myslivost 2/2015, str. 62  František Pelc
Puškařské veličiny reprezentující pražské puškařství 19. století jakými byli A. V. Lebeda a jeho synové, Matyáš Mach a později i Jan Nowotný jsou, a v dohledné době jistě i budou, v centru pozornosti muzejních pracovníků, soukromých sběratelů a vůbec všech, kdo se zajímají o historické zbraně a dějiny jejich výroby.
S povděkem je možno konstatovat, že ve zmapování historie českého puškařství byl za poslední půl století našimi profesionálními i amatérskými badateli udělán velký kus poctivé a záslužné práce. Přihlédneme-li k okolnostem, že převážná část této doby uvedené činnosti nijak zvlášť nepřála, jsou výsledky této práce pro znalost tohoto kulturního odvětví o to cennější.
Na stránkách odborné literatury je již celkem podrobně zdokumentována činnost a produkce A. V. Lebedy a jeho synů, včetně jejich životopisných údajů. Pokud se však jedná o M. Macha, je zde bílých míst mnohem více. Víme jen, kdy se narodil (1814), kdy zemřel (1881), že měl tři syny, z nichž ani jeden otce nepřežil, že působil v Karlíně (Karlín tehdy ještě nebyl součástí Prahy) a měl sklad zbraní v Praze v Hybernské ulici. Dále pak, že byl ve své době propagátorem tehdy moderních systémů Lefoš a Lancaster, které obohatil některými vlastními konstrukčními prvky.
Odborná literatura dále konstatuje, že jeho jméno jako mistra puškaře je připomínáno poprvé až v souvislosti se Světovou průmyslovou výstavou v Paříži v roce 1855. Je však zřejmé, že jeho puškařská dílna a později i puškařský závod se zaměstnanci musel začít působit o nejméně deset let dříve a mít v době pařížské Světové výstavy dost slušné renomé.
Je těžko představitelné, že by na Světové výstavě vystavoval začátečník z Čech pár let po vyučení. Je-li údaj o jeho narození v roce 1814 správný, bylo mu v době konání této výstavy 41 let, což je věk, kdy musel mít učňovská léta už dávno za sebou a zcela jistě již v této době disponoval bohatými životními i profesními zkušenostmi.
Z odborné literatury dále vyplývá, že M. Mach údajně jako jediný zástupce českého puškařství na Světové průmyslové výstavě v Paříži v roce 1855 vystavoval. Tuto skutečnost ostatně konstatoval sám A. V. Lebeda junior, který výstavu navštívil rovněž, ovšem údajně jako pouhý návštěvník pouze z profesionálního zájmu. Tyto údaje jsou uvedeny v knize „Bericht über die Feuerwaffen und die übrigen auf das Kriegswesen bezüglichen Gegenstände der Pariser Weltausstellung im Jahre 1855, Vídeň 1858“(autoři Lebeda A. V. mladší a Schebek E.) kterou Lebeda spolu s Dr. Schebkem vydal a ve které je dále popisován vývoj a výroba zbraní v evropských zemích.
Navíc je zde i zmínka o poměrně nepříznivém stavu českého puškařství v tomto období. Z dobových francouzských materiálů, které jsem prostudoval, a které tuto výstavu dokumentují, však vyplývá, že všechno bylo zřejmě trochu jinak a Lebeda z nějakých důvodů o skutečném průběhu výstavy mírně řečeno mlžil a zkresloval reálné skutečnosti.
Především je poněkud neobvyklé, že Lebeda veřejně informuje o Světové výstavě v Paříži, která trvala bezmála půl roku a zcela jistě hýbala Evropou, s tříletým zpožděním až v souvislosti s vydáním výše uvedené knihy a zároveň opomene konstatovat, že Machovi byla udělena medaile druhé třídy za vystavenou zbraň, která je v dobovém francouzském katalogu uvedena jako lovecká dvojka s nádhernými hlavněmi z tureckého damašku, vykládaná zlatem a platinou, se dvěma spouštěmi, uložená v kazetě. Další osudy této zbraně nejsou bohužel známy. Musela to však být zbraň nepochybně mimořádně kvalitní a tudíž příslušnou hodnotící komisí po zásluze oceněna.
Skutečnost, že se Mach stal nositelem a majitelem výše uvedeného ocenění, lze doložit existencí jednoho páru perkusních pistolí v kazetě a lovecké pušky dvojky systému Lefoš v soukromých sbírkách. Tyto pistole byly nabízeny v roce 2010 v jedné pražské aukci starožitností. V obou případech jsou pistole i dvojka signovány „M. MACH IN PRAG“ a označeny nápisem „PARISER MEDAILLE Á 1855“, respektive „INDUSTRIE MEDAILLE PARIS 1855“ v případě pušky.
Pokud se jedná o uvedené pistole, tak jsou mi známy pouze z fotografií aukčního katalogu a z vyobrazení v knize Pistole autora M. Houby rok vydání 2013 s popisem, že tento pár pistolí pochází přímo z pařížské výstavy. Tato informace je však zcela jistě mylná už proto, že Mach před výstavou a v jejím průběhu nemohl vědět, že nějaké ocenění získá. Svým celkovým provedením by tyto pistole přítomné puškařské celebrity stejně jako zbraní znalé návštěvníky příliš neoslnily.
V případě lovecké dvojky jsem měl díky pochopení majitele možnost tuto zbraň detailně prostudovat a nafotit. Na první pohled je zřejmé, že zbraň byla transformována z perkusního systému na systém Lefoš. Tuto skutečnost lze jednoznačně doložit zkrácením zámkových desek a zřetelnými stopami závitů v nábojových komorách po původních dnových šroubech.
Číslice 2 na baskuli značí, že zbraň byla součástí souboru nejméně dvou stejných zbraní. Podle výrobního čísla 614 (obr. 4) je možné datovat její výrobu před rok 1854. Perkusní zbraň stejného výrobce s výrobním číslem 881 byla nabízena v aukci firmy Czernys, a to včetně originálního dopisu původnímu majiteli, s datací 10. února 1854. Zbraň byla tedy vyrobena jako perkusní a nejdříve v roce 1855 transformována rovněž u puškaře M. Macha na zadovku systému Lefoš. Současně s přestavbou na zadovku byla opatřena symbolem ocenění získaného na výstavě.
Je opatřena lůžkovým závěrem systému Roux. Damaškové hněděné hlavně ráže 16 jsou zhotoveny z hrubšího tzv. vodového damašku a opatřeny Machovou signaturou na horní liště u nábojových komor. Signatura je vyložena stříbrem. Zámkové desky jsou signovány rovněž.
Kovové součásti jsou celoplošně zdobeny kvalitní rytinou rostlinného motivu v kombinaci s lovnou zvěří. Ústřední motivy rytin zámkových desek a pouzdra lůžkového závěru jsou lemovány stříbrnou tausií. Pažba je vyrobena z kvalitního ořechového dřeva s lícnicí.
Mechanismus zbraně je plně funkční a její celkový stav je velmi dobrý. Výše uvedený nápis, který dokládá získání medaile, je umístěn v horní části kování mezi bicími kohouty (obr. 3). Pan Mach využíval získaného ocenění nepochybně k reklamním účelům stejně tak jako ke zvýšení prestiže své firmy. Nevíme sice, podle jakého klíče, jak dlouho a na kolika zbraních z celkové produkce po roce 1855 tuto reklamu uplatnil, ale určitě jich nebylo mnoho. Takto označené zbraně se do současnosti buď nedochovaly, nebo ještě čekají na své objevitele. S vděčností bych prostřednictvím redakce uvítal informace od našich čtenářů o případném dalším výskytu takto vzácně označených zbraní z Machovy produkce.
Dalším překvapením bylo pro mne a zřejmě bude i pro odbornou a sběratelskou veřejnost i to, že výstavní katalog obsahuje další jména českých puškařů, včetně samotného A. V. Lebedy mladšího (obr. 6). V katalogu jsou uvedeni tito čeští puškaři pod následujícími čísly: 759 – Kunerth (J. -V.) Brno, 760 – Burda (J.) Praha, 761 – Lebeda fils (A.-V.) Praha, 762 – Mach (M.) a Carolinenthal. Tyto nové informace už samy o sobě svědčí o tom, že Lebeda musel mít nějaký důvod, proč tyto skutečnosti zatajil. Ten pravý důvod už zřejmě nikdy nezjistíme, a dnes, po více než 150 letech, můžeme pouze spekulovat.
Ve světle těchto nových informací se však morální charakter Lebedy ve vztahu ke konkurentu Machovi projevil spíše záporně. Dnes bychom použili slovo nefér. Nechci tím samozřejmě zpochybňovat kvalitu Lebedovy firmy, možná mu k úspěchu chyběla pouze pomyslná kapka štěstí. Faktem však zůstává, že ocenění nedostal on, ale Mach.
Vraťme se však do doby začátku druhé poloviny devatenáctého století, ve kterém oba puškařští podnikatelé žili a pracovali. Ve stručnosti si shrňme, co víme o puškařských firmách Matyáše Macha a A. V. Lebedy. Obě firmy zřejmě velmi slušně prosperovaly a vyráběly porovnatelný sortiment puškařského zboží. Zcela jistě patřily ve svém oboru k nejlepším v Praze, potažmo v Čechách. Oba dva byli schopní organizátoři s technickým nadáním. Mladý Lebeda měl situaci jednodušší v tom, že společně se svým bratrem Ferdinandem víceméně navázali na zavedenou firmu svého otce na rozdíl od M. Macha. Obě firmy spolu zákonitě soupeřily a zcela jistě vedly konkurenční boj o zákazníky. Jestliže však skutečně na Světové průmyslové výstavě v Paříži Lebeda vystavoval a ve výstavním katalogu je to černé na bílém, pak je zcela zřejmé, že jeho vystavené zboží neuspělo a tento neúspěch asi těžce nesl.
Životní úspěch svého konkurenta však dost dobře zcela zamlčet nemohl, proto se omezil pouze na konstatování o jeho účasti a na popis jeho vystaveného zboží. Tuto teorii opírám o kvalitu dochovaných zbraní vyrobených M. Machem, které jsou plně porovnatelné s kvalitou zbraní vyrobených u Lebedů, a zdá se, že M. Mach je poněkud neprávem opomíjeným puškařem devatenáctého století. Možná i proto, že neměl svého Bedřicha Brandejse (odborný publicista, znalec zbraní, osobní přítel Lebedovy rodiny a aktivní propagátor jejich firmy) a musel se ve svém asi ne příliš šťastném životě spoléhat sám na sebe.
Je s podivem, že se ve veřejných sbírkách dochovalo poměrně málo jeho zbraní. V porovnání s dochovanými zbraněmi Lebedovy firmy se jedná o pouhý zlomek z celkového počtu. O tom, co je ukryto v soukromých sbírkách případně v zahraničí, můžeme jen spekulovat. Sám jsem měl možnost vidět některé exempláře ze soukromých sbírek, které jsou s produkcí Lebedů nejen plně porovnatelné, ale některé je zejména v technickém řešení i předčí. Leccos nám napoví i několik luxusních zbraní od M. Macha nabízených a prodaných za špičkové ceny na světových aukcích historických zbraní v posledních několika letech.
Puškař Matyáš Mach stejně tak jako mnozí další vynikající čeští puškaři už asi navždy zůstanou ve stínu A. V. Lebedy a jeho synů. Nic to však nemění na skutečnosti, že dochované zbraně Matyáše Macha jsou plným právem považovány za ozdobu každé sbírky historických zbraní u nás i v zahraničí.                                                                                                                                                                     
F. PELC
Snímky Pavel Chovanec
Zpracování dat...