Časopis Myslivost

Ochrana zvířat proti týrání je v podmínkách ČR upravena zákonem a dalšími právními předpisy, které u hospodářských zvířat upravují výživu, transport, plemenitbu, usmrcování, atd. K naplnění tohoto pojmu také patří, že jen znalost a realizace biologických nároků zvířat na chovné prostředí jsou tou správnou cestou k úspěšnému chovu. Dříve jsme pojem welfare nahrazovali vztahem ke zvířatům, znalostmi jejich chování a potřeb. K profesionálnímu naplnění těchto podmínek v chovu hospodářských zvířat nás nutila ekonomika podniku a naše kvalifikace, zodpovědnost a zkušenosti. Teď máme welfare. K úvaze o jeho účinnosti v zájmovém chovu si stačí povšimnout způsobu chovu a zacházení s většinou psů v městském prostředí.  
Platí či uskutečňuje se welfare pro zvěř našich honiteb? Rozhodně ne. Projevuje se na početních stavech drobné a srnčí zvěře skutečnost, že známe jejich nároky a potřeby, nutí člověka zemědělce a myslivce zodpovědnost a zkušenosti účinně a reálně zlepšovat jejich životní podmínky? V žádném případě to na jejich stavech není znát.
Důsledky nedodržování základních životních podmínek se projevily na populaci koroptví, zajíců a bažantů. Zvěř nemá po většinu roku dostatek přirozené potravy, její životní podmínky jí neposkytují dostatečný úkryt a omezují, až znemožňují reprodukci. Tato situace se netýká jen koroptví, bažantů a zajíců. V současné době jsou silně ohroženy také stavy srnčí zvěře a je pravděpodobné, že jí čeká stejný osud. Základní příčinou je velkoplošná rostlinná výroba a aplikace velkovýrobních technologií. Z pohledu zemědělce lze namítnout, že výroba potravin a krmiv je oprávněným zájmem společnosti a základním posláním zemědělství. Nicméně, další funkcí zemědělství je tvorba krajiny a uchování života v ní. Rozpory mezi zájmy zemědělců a myslivců nejsou jistě jediné. Příkladem nesouladu jsou zájmy rybářů a ekologů ve věci intenzivního chovu ryb a ochrany ptáků. Ekologům se podařilo prokázat, že slovo rybník zjevně pochází ze slovního základu pták a nikoliv ryba, a v tomto duchu účel řady rybníků zcela změnit. Tradice českého chovu ryb a zásluhy Jakuba Krčína budou z tohoto pohledu jistě přehodnoceny jako přinejmenším nevhodné a nezodpovědné. Náruč rybníků ovšem není otevřena pro kachny z umělých chovů, jejichž vysazování na vodní plochy není považováno za příliš žádoucí.
Welfare sem nebo tam, podmínky ke zlepšení stavu populace drobné a srnčí zvěře na většině našich honiteb jsou stále špatné. Tam, kde převládají polní honitby, doslova bídné. Ale abychom nebyli nadbytečně skeptičtí, existují již náznaky pokusů o legislativní zlepšení podmínek. Záleží ale na skutečné a neformální snaze nabízené možnosti uskutečnit. Jednou z nich je ozelení (greening). Zemědělské podniky s rozlohou s více než 15 ha orné půdy mohou být od 1. ledna 2015 příjemci dotace - přímé platby, pokud vyčlení min. 5 % orné půdy jako plochy využívané v ekologickém zájmu (EFA). (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1307/2013, čl. 46). Celý komplex podmínek a požadavků na přijetí je velmi obsáhlý a pro účel tohoto příspěvku nadbytečný. Zájemci o jeho znění jej mohou najít na stránkách: http://www.vurv.cz/sites/File/1_Dotace 2015. 
Dotace na takto využívanou plochu činí 2000 Kč/hektar. Otázkou ovšem je, zda úmysl pomoci ekologicky uvažujícím zemědělcům není zatím pouze náznakem zlepšující se situace. Dotace na plochu, na které jsou pěstovány běžné plodiny (SAPS), činí 6000 Kč/hektar. K tomu je nutno připočíst zisk z 1 hektaru tržních plodin. V roce 2014 byl obvyklý zisk na ozimé řepce či pšenici v bramborářko-obilné oblasti 15 000 Kč/hektar. Zemědělec, pěstitel tržních plodin v ČR relativně nejvíce zastoupené výrobní oblasti se tedy realizací greeningu  připravuje o 4000 Kč na dotacích a nezanedbatelném zisku z produkce na hektar.
Je předpoklad, že se přístup k této dotaci bude lišit podle výrobních oblastí a nadmořské výšky. Paradoxem ale je, že ve vyšších polohách a produkčně méně výnosných oblastech už charakter reliéfu krajiny a přirozené zalesnění nevyžaduje vytváření biokoridorů či biopásů zdaleka tak naléhavě, jako v  polohách nižších a rovinných.
Není tedy pravděpodobné, že poměr dotace vůči zisku z tržní produkce na hektar bude vytvářet dostatečný tlak na realizaci ozeleněných ploch.   
 
V návrhu se definuje vytvoření řady krajinných prvků nebo využívání zemědělské půdy kromě intenzivního pěstování plodin s vyloučením nebo velmi podstatným omezením využití látek chemické ochrany rostlin. Většina návrhů je nesena podmínkou podstatně snížit nebo zcela vyloučit použití pesticidů a hnojiv. Návrh má také přispět ke zvýšení biologické rozmanitosti v okolí uvažované úpravy.
V komplexu se jedná o to, aby přirozená bohatost druhů bylin, travin, keřů a stromů vytvořila nejen kryt a potravní podmínky pro drobnou zvěř, ale umožnila návrat hmyzu, plžů, plazů a ostatních živočichů, kteří do takového prostředí přirozeně patří a jsou také po část roku významným potravou bažantů a koroptví. Jedná se například o výsevy směsí semen planě rostoucích květin.
Dále na těchto prvcích nesmí kromě níže uvedených možností docházet k zemědělské produkci. Většinou je lze využít k pastvě nebo posekání za účelem získání píce, což je třeba odlišit od přiléhající zemědělské produkce, pokud to povaha tohoto prvku umožňuje.
Z pohledu zlepšení stavu krajiny neboli vytvoření podmínek pro zvěř nás budou z podmínek greeningu zajímat hlavně zajímat tyto prvky (výčet je velmi zjednodušený a jen orientační):
a) Půda ponechaná ladem, na které nedochází k zemědělské produkci, což vede k omezení použití pesticidů nebo hnojiv. Zákaz produkce se nevztahuje na dobrovolné činnosti, jako je výsev směsí semen planě rostoucích květin, které mají ještě zvýšit přínos pro biologickou rozmanitost.
b) Krajinné prvky a terasy. Kromě teras se za tyto prvky považuje mez, travnatá údolnice, solitér, skupina dřevin, stromořadí a příkop. Dále souvrať, která může být široká 1 až 20 metrů bez zemědělské produkce.
c) Ochranné pásy podél vod, s minimální šířkou 1 m. Musí se nacházet na orné půdě nebo k ní přiléhat, a to tak, že jejich dlouhé okraje jsou rovnoběžné s okrajem vodního toku nebo vodního útvaru. Tuto definici mohou podél vodních toků zahrnovat také pásy s pobřežní vegetací o šířce až 10 metrů.
d) Pásy půdy ležící na okraji lesa o minimální šíři 1 metr a maximální šíři 10 metrů. Na pásech může, nebo nemusí docházet k zemědělské produkci, což bude na volbě zemědělce. V případě, že nedochází k produkci, je zakázána aplikace hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. Pás bez produkce lze využít k pastvě nebo provádět seč, ale pouze v případě, že jej lze nadále odlišit od přiléhající zemědělské půdy.
e) Plochy s rychle rostoucími dřevinami (RRD), které budou stanoveny v seznamu využitelných RRD (nepůvodní druhy jsou vyloučeny). V tomto porostu je omezeno použití minerálních hnojiv a přípravků na ochranu rostlin.
f) Zalesněné plochy v souladu s projektem zalesnění na pozemku, zalesňování zemědělské půdy dle dotačního titulu Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) a Program rozvoje venkova (PRV) 2007 - 2013 a 2014 – 2020.
g) Plochy s meziplodinami, které budou stanoveny v seznamu využitelných meziplodin.
h) Plochy s plodinami, které vážou dusík, které budou stanoveny v seznamu využitelných plodin.
Ozelenění může souviset či navazovat na biopásy a políčka pro zvěř. Neměli bychom tyto možnosti využívat samostatně a odděleně. Tvorba krajinu ve smyslu vytváření podmínek pro zvěř je veliký dluh myslivosti i zemědělství.
Založení biopásů, biokoridorů nebo políček pro zvěř má zlepšovat její životní podmínky. Biopásy jsou trvalým útočištěm pro drobnou zvěř a mohou podmínky pro její populaci podstatně zlepšovat zejména v prostředí níže položených rovinných oblastí.
Založení co nejvíce funkčního biopásu sebou nese splnění řady složitých vazeb mezi jednotlivými druhy bylin, travin, keřů a stromů. Biopás musí vytvářet kryt včetně omezení přístupu člověka a ztížení existence predátorů. Kvalitní biopás má logickou strukturu sestavy stromů, keřů, travin a bylin. 
Kromě zvolení místa, vyřešení majetkoprávních vztahů a finančních prostředků je třeba uvážit techniku a způsob výsadby i údržby a biopásů, částečné či dočasné oplocení. Výsadba nesmí omezovat vlastnická práva sousedních pozemků a je třeba dbát na ochranná pásma energetických sítí, pozemních komunikací, atd. Paradoxně se jedná i o určitou míru použití hnojiv a ochranu proti škůdcům a chorobám (například houbovým neboli plísním a padlí). Rovněž škody způsobené okusem sazenic po výsadbě a během prvních dvou let jsou záležitostí, se kterou musíme rovněž reálně počítat.
Současné klima ztěžuje extenzivní způsob zakládání jakékoliv výsadby. Prvořadou prioritou je proto zajištění závlah. Sazenice získané z přírody nebo jako amatérské výpěstky jsou nositeli často viróz, klidových stádií škůdců, zárodků houbových chorob a dalších chorob, reálné je poškození při nekvalifikovaném vyorání.
V porovnání s ostatními náklady je proto pořízení sazenic z oficiální školky rozumným investováním finančních prostředků. Je zárukou vysokého procenta ujmutí. Sazenice ze školky jsou opatřeny etiketou s uvedením druhu, odrůdy a dalšími potřebnými údaji včetně certifikátu o zdravotním stavu. Získání sazenic ze školky umožní základní a užitečné rady o výsadbě, době a způsobu řezu v prvních letech, nárocích na výživu i ochranu před škůdci. Péči citlivé ruky a řez nepotřebují jen ovocné stromy a keře v našich zahradách a sadech. Totéž se týká vzdálenosti a hustoty výsadby, vzájemné kombinovatelnosti nebo snášenlivost jednotlivých druhů.
Sazenice k volnému vysazování v extenzivních podmínkách je vhodné zvolit s balem nebo kontejnerované. Prostokořenné sazenice, jak je známe z drobnopěstitelské  praxe se pro svou náročnost na vydatnou a pravidelnou zálivku a větší pracnost či citlivost na dodržení metodiky výsadby do těchto podmínek příliš nehodí. Výhodou je ale nízká cena.
Charakter výsadby by měl vycházet z podmínek okolní krajiny a je vhodné dát přednost původním, místním typickým druhům stromů i křovin. Za trochu pozornosti stojí i včely, tedy výsadba bohatě kvetoucích keřů v různých obdobích. Pro výběr je podstatný i vodním režim stanoviště.
Kromě volby druhů je zásadní volba sponu výsadby. Obecně platí, že hustý spon sice zajistí brzké zapojení porostu, ale v dalších letech se sazenice vzájemným zastíněním a odebíráním živin a půdní vlhkosti vytahují, zeslabují a mají sníženou životaschopnost. Nakonec stejně nezbývá, než provést razantní probírku. Řídký spon je sice optimální pro vývoj sazenic, ale slabé zastínění podporuje spontánní vývin plevelů z náletu a časem nadměrný odběr živin a vody i zvýšenou nutnost údržby porostu. Řídká výsadba zpožďuje zapojení porostu a tedy i vytvoření žádoucího mikroklimatu.
Doporučené spony:
Keře a o velikosti sazenic 50 cm a více: 1 x 1,1 – 1,5 m. Stromy: 2 x 1 – 1,5 m.
Kombinované výsadby je vhodné sázet do řidšího sponu: Keře: 1 - 2 x 1 – 2 m. Stromy: 3 – 12 x 3 – 12 m.
Samotná technika výsadby navazuje na „staré dobré“ zahradnické zásady a praxi. Biopásy budeme pravděpodobně vysazovat mimo blízké zdroje vody, do méně kultivovaných půd. Tyto záporné okolnosti nezbývá než vyrovnat pečlivým dodržením potřebné metodiky. 
První úvaha – zda jarní či podzimní výsadba. Podzimní termín výsadby definovaný mezi opadem listů a zámrazem se pro nejistou dobu počátku mrazů (přijdou-li vůbec) nemá příliš odsouvat. Podstatná je dostatečná zálivka nebo výsadba „na vodu.“ Během zimy sazenice pomalu zakládají kořenový systém a pak lépe využijí jarní srážky. Podzimní výsadbě dáme přednost při prostokořenných sazenicích.
Jarní termín je vhodnější pro sazenice v balech nebo kontejnerech a výrazně teplomilné druhy. 
Pokud se z finančních důvodů rozhodneme pro prostokořenné sazenice, musíme výsadbě věnovat mnoho pozornosti.
Jámy několik dní před výsadbou důkladně prolít vodou. Kořenový systém sazenice je vhodné namočit do řídkého bláta. Zlepší se tím přístup vody k jemnému kořenovému vlášení, čímž se snižuje riziko vyschnutí a odumření. Byla-li sazenice jen trochu zaschlá, namočíme ji na 24 hodin do vody.
Kořeny sazenice, zejména poškozené před výsadbou zakrátíme nejméně o 1/3 až na zdravou tkáň s bílou nebo žlutou barvou. Korunka se nikdy neseřezává v době výsadby.
Při kopání jam, (když nemáme k dispozici kvalitní humózní zeminu) použijeme původně horní polovinu země do vrstvy pod kořeny a kolem nich a zeminu zespod umístíme nahoru nebo k vytvoření „rabátka,“ prostoru pro dostatečnou zálivku. Kořeny tak mají pro první rok k dispozici zeminu s dostatkem humusu i pohotových živin.
Chybou by bylo zamíchat do zeminy sypká nebo granulovaná hnojiva. Nefunkční kořenové vlášení je nevyužije a zvýšená koncentrace roztoků poškodí jeho vývoj.
Ve správné velikosti jámy k výsadbě rovněž tkví předpoklad úspěchu. Pro stromek „čtvrtkmen“ má být jáma hluboká asi 50 cm a široká 60 cm. Kůl má být z jižní strany, aby kmínek chránil před prudkým sluncem a vždy zatlučen před výsadbou, aby nepoškodil kořeny.
Pečlivý pěstitel připraví jámy na výsadbu s časovým předstihem nejméně měsíc, protože provzdušněním a propršením okrajů jámy se zpřístupní více živin. Zeminu nasypeme k středu jámy nebo kolem kůlu. Na zeminu rozložíme kořeny sazenice. Pak zem přihazujeme na kořeny, sazenicí několikrát zatřepeme, aby se zem dostala mezi kořeny. Po zasypání kořenů půdu udusáme. Tím se vytlačí vzduch a zemina přilne ke kořenům. Důkladné prolití 10 – 20 l vody jámy se sazenicí je základní podmínkou úspěšného ujmutí.
Sázíme-li sazenice s baly či v kontejneru, je třeba manipulovat s nimi opatrně, protože poškození balu znamená poškození vlášení. I zde je důkladná zálivka a zadusání podmínkou úspěchu.
 
Výběr stromů a keřů je omezen na ty druhy, které zůstávají nízké a lze je pravidelně zmlazovat. Významná je výživná hodnota jejich plodů nebo listů. Zcela nevhodné jsou vysoké, rychle rostoucí stromy, které slouží k hnízdění a hřadování dravcům nebo krkavcovitým.
Okraje biopásu je třeba osadit trnitými keři. První řadu z růže svrasklé. Pochází z dálného východu. Je hustě ostnatá, s mohutným vzrůstem a tuhými listy. Tvoří 1 – 2 m vysoký, málo větvený keř. Začíná kvést v červnu a kvete celé léto, tvoří živinově hodnotné plody.
Doplnit můžeme růži šípkovou. Tento nejběžnější evropský keř je světlomilná opíravá liána, šplhá do korun stromů až do výše 3 m, zachycuje se hákovitými trny. Plody obsahují kromě vitaminu C i značné množství cukru.
Dále trnka obecná, 1 – 3 m vysoký keř s houževnatými a tuhými větvemi. Plody obsahují vitamin C, cukry a třísloviny.
Krycím a ostnatým keřem je cesmína ostrolistá, 5 – 15 m vysoká, s tuhými, na okraji ostnitě zubatými listy. Kvete v květnu, v září se plody (peckovice) zbarvují do červena a zůstávají na větévkách ještě v lednu.
Další vnitřní řadu tvoří: ptačí zob obecný, 2 – 5 m vysoký keř, ideální pro živé ploty. Snadno se množí letními bylinnými řízky. Je teplomilný, nejlépe roste na výslunných vápencových stráních.
Dřín obecný prosperuje v prostředí šípákových doubrav, tedy na výslunných křovinatých stráních teplých oblastí s vápencovým podkladem. Plody jsou sytě rudé soudečkovité peckovice s vysokou výživnou hodnotou.
Svída krvavá a bílá dorůstá ve tvaru rozkladitých keřů až do 3 m. Roste ve vlhkých nížinách i do výšky 900 m n.m. Je vhodná na výslunné stráně a pastviny. Plody jsou tmavě modré nebo bílé bobule.
Brslen evropský je podrostem listnatých a smíšených hájů, prosperuje v teplých oblastech a na vlhkých stanovištích. Prorůstá křovinaté meze a je hojný podél cest. Tvoří 2 – 3 m vysoké keře, výjimečně malé stromy do 5 m. Je charakteristický červenými čtyřhrannými tobolkami se semeny v oranžových míšcích.
Blíže středu vysazujeme rakytník řešetlákovitý, vzpřímeně rostoucí keř 3 – 10 m vysoký. Má trnité větve i větévky. Jeho plody obsahují značné množství beta-karotenu a vitaminu C. Rakytník je dvojdomý. Aby se jeho plody bohatě vyvíjely, je třeba vysadit blízko sebe samčí i samičí jedince. Jeho kořeny účinně zpevňují podklad.
Bez černý pochází z říčních niv dolních toků a půd bohatých dusíkem, z vlhčích stanovišť a živinově bohatých půd, ale prosperuje i ve vyšších polohách. Dostatku živin odpovídá bohatá tvorba dřevní i listové hmoty. Je to vysoký keř nebo malý strom, dosahuje výšky 7 – 9 m. Ve stínu liánovitě šplhá do korun stromů.  Má baktericidní působení plodů i květů. Kvete v druhé polovině června.
Bez hroznatý (červený) s charakteristickým hroznovitým květenstvím a červeným plody, které zrají již v polovině července. V období vegetačního klidu jej od bezu černého lze poznat podle skořicově zbarvené „duše.“ Je keřem podhorských a horských lesů a pasek. Jako plevel proniká do extrazonálních smrčin. Dorůstá 2 – 3 m.
Hloh jednosemenný (obecný) vytváří rozkladité, neprostupné keře 2 – 5 m vysoké. Plody jsou červené malvičky, dozrávají v září a říjnu. Patří na paseková a pastvinná společenství v teplých podmínkách.
Tavola kalinolistá není sice původně evropským druhem, ale je bohatě rozšířena pro snadnost pěstování i dobrou rozmnožovací schopnost z letních i zimních řízků. Dorůstá 1 – 3 m i v méně hodnotných půdách, snáší zastínění, prosperuje v nížinách i vysokých polohách. V bažantnicích a remízcích se považuje za výbornou, nízkou krycí dřevinu. Plody jsou měchýřky bez významné výživné hodnoty. Květy většiny kultivarů jsou významně medonosné.
Takto sestavený biopás je osvědčeným útvarem. Bude se vyvíjet do tvaru pyramidy a později působit i jako větrolam.
Další keře, vhodné pro doplnění výsadby:
Hlošina úzkolistá, vysoký, silnokmenný keř nebo malý strom dosahující 7 – 10 m. Jeho plody mají vysokou výživnou hodnotu. Velmi dobře snáší sucho i silné mrazy, průmyslové emise a zasolení půdy.
Krušina olšová je podrostná dřevina z listnatých i jehličnatých hájů, okrajů lesů, luhů i rákosin. Spontánně prorůstá paseky, může být nepříjemným plevelem. Prosperuje v nížinných i horských polohách. Plody jsou černé peckovice.
Vrby jsou velmi zajímavé intenzivním růstem letorostů tvořící velké množství hmoty. Kromě dobrých výživných hodnot a příznivé dietetiky listů spolu s mladými větvičkami obsahují salicylové deriváty. Vrba pětimužná roste v prostředí vlhkých a rašelinných luk od nížin do hor.
Vrba křehká je chladnomilný podhorský keřovitý rozkladitý strom, má nižší vzrůst, vícekmenný a pařezinový charakter. 
Vrba bílá je vysoký strom s jedním kmenem, prosperuje v teplých polohách.
Zajímavá pro doplnění je jabloň lesní (jabloň planá). Její plody jsou asi 2 cm velké s lehce natrpklou chutí.
Pokud to místní poměry dovolí, okolí biopásů je ideální vytvořit jako políčko pro zvěř. Nejvíce žádoucími jednoletými plodinami jsou kukuřice, krmná kapusta, popř. porosty směsek z ovsa, kukuřice, slunečnice, pelušky. Další variantou je topinambur, který je přechodem mezi jednoletým a trvalým porostem. Vytváří 2 – 3 m vysoké rostliny s výbornými výživnými hodnotami.
Nelze jej ale ponechat bez údržby. Extrémně vysoká odnožovací schopnost oddenků a hlíz vytvoří již druhým rokem přehoustlý porost a díky vysokému výnosu zelené hmoty a hlíz vyčerpá z půdy dostupné živiny. Porost v dalších letech postupně zeslábne a přestává být výnosově atraktivní.
V dubnu je třeba porost zorat, povláčet a posbírat co nejvíc hlíz. Je nutno přihnojit dusíkem a draslem.
Založení porostu je snadné, využívá se mechanizace i způsobu pro sadbu brambor. Šířka řádků má být nejméně 75 cm.
Topinambur poskytuje výnos 40 – 50 t/ha zelené hmoty. Mrazuvzdorné hlízy se dají také sklízet, ale jejich slabá slupka a citlivost na poškození a vysychání neumožňují skladování.
Trvalé porosty pícnin jsou náročné na založení, ale po zdárném vzejití a zapojení převažují oproti jednoletým porostům samé výhody. Nejen minimum údržby, vysoký výnos po celé vegetační období a velmi příznivé výživné hodnoty, ale hlavně okolnost, že vytváří podmínky pro rozvoj hmyzu a dalších drobných živočichů. Traviny doplňujeme ve vyšších a tvrdších podmínkách jetelovinami, v nižších a teplých polohách vojtěškou.
Pokud by vybudování biopásu či biokoridoru souviselo s příjmem dotace „Program péče o krajinu,“ je nutno pečovat o výsadbu po dobu pěti let po výsadbě. Operační program „Životní prostředí“ ukládá příjemcům jeho řádné plnění po dobu deseti let od ukončení akce a to i v případě změny vlastníka.
Možnosti využít dotačních titulů ke zlepšení stavu krajiny jsou reálné. Rozhodně je to jen jedna z podmínek, které snad mohou zlepšit naše hospodaření se zvěří, o kterých naši předci hovořili jako o klenotech myslivosti. Snad je alespoň zčásti zachráníme pro naše potomky.
Martin MOHELSKÝ
 
Použitá literatura:
Zvyšování přírodní hodnoty polních honiteb, Petr Marada a kolektiv, Granada Publishing. a.s., 2011, ISBN 978-80-247-7.
Chováme bažanty a koroptve, Hans Behnke , Günter Claußen, Víkend, 2007, ISBN: 978-80-86891-72-9