Časopis Myslivost

 
Jak dlouho se věnujete myslivosti a proč jste si vybral právě tento koníček?
Zkoušky jsem dělal v roce 2010 a úspěšně je zvládl, ale je-li myslivost o lásce k přírodě a o její péči, tak si myslím, že jsem myslivcem od narození. Otec mě odmala vedl k přírodě, rybařil jsem už jako kluk a ani těžký úraz ve 12 letech, ani hloupí lidé mi nezabránili pokračovat. Rybařím dál bez rukou a splnil jsem si i svůj sen, stát se myslivcem. Jsem moc rád v přírodě, baví mě pozorovat vše živé i neživé. Krása naší země je neuvěřitelná. Miluji péči o zvěř, les, ve kterém žije zvěř i další spousty živočichů, kteří si zaslouží ochranu a péči člověka. Tu myslím, že dávají právě poctiví myslivci, rybáři, ochránci přírody, ornitologové a další, kteří přírodě pomáhají. A co je hezčího, než sedět na posedu a pozorovat, jak si hrají malá srnčata na louce plné květů. Příroda mě naplňuje romantikou.
 
Pro každého znamená myslivost něco jiného, jak je to u Vás?
Miluji ji, ale zároveň se nebojím říct, když se mi na ní něco nelíbí. Myslivost mi dala další důvody zlepšovat se, dělat něco, o čem mi lidé tvrdí, že to bez rukou nejde. Mnohokrát jsem slyšel, proč to děláš, když nelovíš. Vždy odpovídám, že je to z lásky přírodě a zvěři. Dělám to také pro další generace, aby mohli i naši následovníci vidět zvěř z volné přírody. Myslím si, že každé původní zvíře, včetně predátorů, má v rozumné míře místo v naší krajině.
 
Vzhledem k Vašemu handicapu lovit nemůžete, přesto se dá dělat myslivost beze zbraně, souhlasíte s tímto tvrzením?
Bohužel, je to tak, že lovit nesmím. Zbraň obsluhovat umím, v malorážce jsem porazil mnoho zdravých kolegů. Nemůžu si ale jako postižený udělat zbrojní průkaz. Ale moc mě to ani neláká. Když je potřeba ulovit zvěř, udělají to kolegové. Rozhodně tedy souhlasím, že zbraň úplně nutná není. Znám spoustu kolegů, kteří se zbraní chodí minimálně, s foťákem a dalekohledem ale skoro každý den. Lov zvěře v rozumné míře je však také nutný.
 
Máte loveckého psa?
Mám dokonce dva psy. Dvouletého a čtyřměsíčního. Jako asi každý jsem si oblíbil jedno plemeno, border teriéra, ke kterému mě přivedl kamarád Radek. Dostal jsem se do komunity přítel tohoto plemene. Je mi mezi nimi dobře, berou mě jako rovného a našel jsem si zde spoustu kamarádů. Bez loveckého psa si ani nedovedu myslivost představit, a to i když nemám zbraň.
 
Při výcviku jste však dost limitován oproti ostatním myslivcům
Výcvik probíhá úplně stejně jako u kolegů myslivců, jen například s tím rozdílem, že pamlsky za odměnu dávám psovi z pusy. Pomoc je třeba při kapání barvy a vleček, ale to si pomáhají navzájem i zdraví myslivci. Se štěnětem bych chtěl zkusit podzimní zkoušky, těším se na výcvik aportů. Opět využiji rad kamarádů, kteří mají větší zkušenosti při výcviku než já.
 
Co podle Vás trápí současnou myslivost a myslivce samotné?
Asi jsou to především někteří jedinci, kteří dělají myslivosti medvědí službu svým chováním, porušováním zákonů a různými dalšími excesy. Co si tak má myslet laik, který je v přírodě na procházce se psem a začne na něj sprostě křičet „myslivec“ že mu zastřelí psa? Myslím si, že bychom se měli rázně distancovat od těchto problémových jedinců. Není se co divit, že o nás média občas velmi nelichotivě hovoří. Někdy je to však také z neznalosti věcí a také záměrně. Musíme na obranu myslivosti a slušných myslivců rázně vystupovat. Pár příkladu už tady bylo, a když se chce, vše jde.
 
Přihrál jste mi na otázku. Něco podobného jste říkal prý na vašem okresním mysliveckém sněmu?
Ano, někteří zde prezentovali své názory ve stylu, že s problémy v myslivosti nic neuděláme, že to nezměníme a že to nejde. Tak jsem si vzal slovo a řekl, že jsem se bez rukou naučil jezdit na kole, fotit, rybařit a vůbec fungovat úplně normálně v běžném životě. Nemám rád, když lidé říkají, že něco nejde. Hledají výmluvu místo řešení.
 
Jak na Vás reagují kolegové myslivci, když jdete na myslivecké akce?
Líbí se mi setkání s kolegy, kteří mě berou jaký jsem a nehází mi klacky pod nohy a jednají se mnou jako bych obě ruce měl. Třeba kamarádí na Křivoklátsku, ke kterým jezdím, se občas naštvou, že přelezu oplocenku dříve než oni nebo se proderu houštím, o kterém tvrdí, že nejde projít. Myslí to ale v legraci a já se rád bavím. Na Moravu jezdím na hony na zajíce jako honec a když je potřeba, tak i zajíce odnesu. Docela se někteří diví, jak to dělám. Setkal jsem se však také s negativními reakcemi a opovržením. Ale hloupí lidé jsou všude a naštěstí jich je málo.
 
Co je pro Vás v myslivosti nejdůležitější a čemu se rád věnujete?
Pro mě je nejdůležitější poctivá práce v honitbě ve prospěch přírody a zvěře. I když nemám ruce, chci pracovat pro myslivost a byl bych rád, kdyby mě všichni kolegové brali jako sebe rovné. Své povinnosti si splním. Důležitá je dle mého názoru také kynologie, které bych se chtěl dál věnovat. Procházky přírodou, fotografování a pozorování zvěře mě dělá šťastným. Jdu se projít ven ke své oblíbené řece, vezmu s sebou dalekohled, foťák. Nahodím pruty, sednu si na židli a pozoruji dění okolo řeky. Mnohdy jsou to moc krásné zážitky. Chtěl bych také pracovat s dětmi na osvětě myslivosti. Co vše se pod pojmem myslivost skrývá, ukázat jim, že myslivec je dobrý člověk a že je pro přírodu potřebný. Myslím si, že je dobré, aby děti měly o přírodě přehled a znalosti.
 
Jste velmi aktivní člověk, podílíte se i na chodu okresního mysliveckého spolku v místě bydliště?
Jsem členem kulturní komise a rád bych byl i nadále platným členem. Mám pocit, že propagaci myslivosti se věnujeme málo. Proto je tolik nepodložených útoků na myslivce. Ti, kteří jsou poctiví a dodržují veškerá nařízení a zákony, to uráží. Proto bych chtěl být nápomocný právě při propagaci myslivosti.
 
Jste členem mysliveckého sdružení, kde aktivně vykonáváte právo myslivosti?
V současné chvíli nejsem členem žádného konkrétního sdružení. Mám nabídky od tří sdružení, ale dvě jsou moc daleko a nemohl bych být několikrát týdně u krmelce a v honitbě. A u třetího se rozmýšlím. Pravděpodobně raději nejprve vycvičím psa, projdu s ním zkoušky, výstavy a budu se věnovat přikrmování a péči o zvěř bez členství, v honitbě u kamarádů. Rád jim budu pomáhat na brigádách, práce se nebojím a myslím, že ji zastanu stejně jako zdravý člověk.
 
Máte hezké životní krédo, které jste už zmiňoval…
Ano, nevymlouvat se na něco, že to nejde. Vždy hledejme cestu jak najít způsob, aby to šlo. Platí to nejen v myslivosti, ale i v životě. A hlavně brát život vesele a s humorem, i když někdy přináší i nepříjemné okamžiky.
 
S díky za rozhovor
Připravil Lubomír HAJNÝ