Časopis Myslivost

 
V mnohých honitbách jsou k vidění doslova hromady různých odpadů, resp. zbytků z potravinářského průmyslu či z jiných potravinářských výrobních technologií, které v závislosti na počasí, množství a délce „uložení“ podléhají rychle zkáze a stávají se nebezpečné a zdraví škodlivé. V takových krmivech dochází již během několika hodin po navezení k snížení biologické hodnoty a postupné nutriční degradaci. Nutno si uvědomit, že v hromadách krmiv dochází velice brzy k fyziologickému záhřevu a rozvoji plísní a zdraví škodlivých mykotoxinů, které potenciálním konzumentům způsobují značné zdravotní potíže.
Myslivecká veřejnost by měla vědět o nebezpečnosti zkrmování plísněmi napadených krmiv. Plísně produkují látky, které při dlouhodobém příjmu velmi negativně působí na zdravotní stav zvěře. Významně pak ovlivňují produkční schopnosti, negativně působí na respirační a reprodukční systém, centrální nervovou soustavu, metabolismus apod. V zažívacím systému pak způsobují destabilizaci bachorové mikroflóry, což může vést k průjmovým či zácpovým formám onemocnění.
Na základě laboratorních výzkumů bylo prokázáno, že přítomnost některých plísní a mykotoxinů je smyslově velice těžce odhalitelná. Myslivec tak mnohdy ani nezjistí, že jím předložené krmivo je kontaminováno a že je třeba ho okamžitě odstranit.
Příznaky poškození organizmu jsou z důvodu progrese mykotoxinů různé a mnohdy diametrálně odlišné. Některému jedinci mohou ublížit více, některému méně. Závažnost postižení je tedy od nepatrných, opticky nepozorovatelných projevů až po rozsáhlé patogenní účinky, které mohou vést až k úhynu postiženého jedince.
Na světě je evidováno více než 350 druhů toxinogenních plísní, z nichž řada produkuje více než jeden mykotoxin. K významným skupinám mykotoxinů patří aflatoxiny, což jsou v podstatě toxiny s extrémně vysokou toxicitou, které díky svému enzymatickému vybavení jsou velmi adaptabilní a mohou kontaminovat téměř jakékoliv krmivo. K výskytu mykotoxinů na zemědělských produktech (krmivech i potravinách rostlinného původu) dochází zejména v důsledku nestabilních teplot, primárně pak při vysoké vzdušné vlhkosti při skladování, přepravě resp. dalším zpracování.
Na základě zjištěných výsledků toxického účinku téměř všechny mykotoxiny poškozují játra a ledviny a negativně působí na imunitní systém. Některé jsou potenciálně karcinogenní, což znamená, že mají schopnost vyvolat rakovinu. V závislosti na intenzitě a průběhu intoxikace pak dochází u zvěře k závažným zdravotním problémům. Kontaminace krmiva určitými mykotoxiny může tedy u konzumentů vést k poškození trávicího traktu, jater, případně i svalovým křečím. V důsledku poruchy krevního oběhu pak i dokonce odumírání končetin. Za velmi závažné se považují imunosupresivní účinky, čímž je snížení obranyschopnosti organismu a náchylnost k řadě onemocnění, resp. riziko pozdních toxických účinků po příjmu velmi nízkých koncentrací mykotoxinů v krmivech.
V souvislosti s příjmem dieteticky nevhodného a plísněmi kontaminovaného krmiva je dobré vědět, že nepostihuje jen mladou zvěř, jak se mnozí myslivci mohou domnívat, ale postihuje i zvěř dospělou, tedy zvěř v dobré kondici a dobrém výživném stavu. U kontaminovaných krmiv pak obvykle nestačí, když se odstraní jen opticky viditelné ložisko včetně periferního okolí, jak se to v myslivecké praxi často dělá. Toxiny totiž pronikají hluboko do hmoty a brzy napadají celé množství navezeného odpadu („krmiva“).
Trendem dnešní moderní doby se stává navážení pečiva v podobě půlek či dokonce celých bochníků chleba na nekrytá krmeliště do honiteb. Každý rozumný a problematiku chápající myslivec by měl vědět, že tyto potravinářské produkty nejsou pro zvěř vůbec vhodným krmivem. Zejména při špatném způsobu přikrmování způsobují destabilizaci bachorové mikroflóry, a mohou zvěři přivolat různé formy zažívacích potíží. Vlivem vlhkosti prostředí a délky „uložení“ je pak takové krmivo velice brzy nutričně degradováno a stává se nebezpečným a zdraví škodlivým.
Kdo nahlédnul do „útrob“ takového bochníku chleba, zjistil, že uvnitř je obvykle již z části zplesnivělý. A to i navzdory skutečnosti, že se opticky, tedy na povrchu, jeví naprosto v pořádku. V této oblasti významně záleží na vzdušné vlhkosti prostředí a délce uskladnění. Myslím, že takovéto zdravotně závadné krmivo může srnčí zvěři předložit jen skutečný blázen, nebo myslivec, který chce účelově zdecimovat stavy srnčí zvěře. A to doslovně! Je nutno si uvědomit, že srnčí zvěř není prase! Nechci tímto výrokem urážet prasata, ale z praxe víme, že jedině všežravci jako je zvěř černá, jsou schopni v době nouze takováto nutričně degradovaná krmiva zkonzumovat.
Na mých přednáškách o srnčí zvěři velice často slýchám a zároveň zodpovídám dotazy ve smyslu, zda je vhodné ve volných honitbách srnčí zvěř přikrmovat pečivem či nikoliv? Možná to bude ode mě znít trošku alibisticky, ale raději vždy řeknu ne, tedy nepřikrmovat!
Vycházím totiž z jednoho prostého důvodu. Většina myslivců nezná správné principy přikrmování, což zejména u potravinářských produktů, které mají omezenou dobu „exspirace“ a podléhají rychle zkáze, platí dvojnásob. Při nedodržení správných zásad a principů můžeme totiž zvěři pečivem velmi vážně dieteticky ublížit.
Na druhé straně ale musím říci, že ten, kdo zná správné principy přikrmování a správně pochopil funkci složitého zažívacího systému přežvýkavců, včetně významu fyziologické adaptace mikrobiální populace (schopnosti předložený produkt zpracovat), může bez problémů srnčí zvěř pečivem přikrmovat. Bohužel takových rozumných a problematiku chápajících myslivců je v dnešní době doslova jako šafránu…
Vše, co je v oblasti péče o zvěř správné a prospěšné, je bezpochyby finančně i časově velice náročné. Do manuální práce se mnohým myslivcům moc nechce a raději se drží hesla, kdo nic nedělá, nic nepokazí. Zajímavé ale je, že co se týče lovu, nebo konkrétně stavby moderní kryté kazatelny, čas a peníze si vždy nějakým způsobem najdou. Je obrovskou škodou, že to neplatí i oblasti péče o zvěř.
Ruku na srdce. Kolik myslivců připravuje na jaře kvalitní letninu, na podzim sbírá kaštany, silážuje nutričně významná krmiva, nebo suší dieteticky významné jeřabiny? Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že takových cílevědomých a „ortodoxních“ myslivců je maximálně do 5 %. A to je v oblasti péče o zvěř myslím, hodně málo…
Stejná situace je i u výše uvedeného krmiva jako je pečivo. Je vždy mnohem jednodušší, levnější a časově méně náročné tzv. „za pochodu“ sehnat a navést do honitby celé bochníky chleba, zcela nedosušené je pak vysypat na holou zem, než je „pracně“ rozkrájet, nasušit a zvěři předložit v patřičné kvalitě do připravených truhlíků.
Je třeba zdůraznit, že pečivo, zejména chleba, je pro srnčí zvěř nutné nakrájet nebo nalámat na malé kousky a důkladně usušit. Jedině pak ho můžeme srnčí zvěři smysluplně předkládat. V žádném případě se nesmí pečivo předkládat na holou zem, kde dochází ke kontaminaci s podkladem a dynamickému rozvoji plísní a zdraví škodlivých mykotoxinů. Stejně tak jako u fermentovaných krmiv, tak i zde platí zásada, že pečivo je nutno předkládat jen v množství, které je srnčí zvěř schopna během několika dní zkonzumovat.
Důležitou zásadou také je, aby předložené pečivo bylo po celou dobu zkrmování „v suchu“ a zabezpečeno proti dešťovým srážkám vhodným zastřešením. V opačném případě se stává pečivo nezkrmitelné a zdraví škodlivé.
V této souvislosti bych také rád zdůraznil, že pečivo při správně koncipovaném a smysluplném přikrmování by mělo být bráno vždy jako doplněk stravy, tedy jako něco na přilepšenou a nikoliv jako jediné a hlavní krmivo!
Také je nutno vědět, že přikrmování pečivem se nezvýší ani chovná, ani trofejová hodnota a srnčí zvěř z něho nebude nijak zvlášť profitovat. Proto je dobré zvážit, zda pečivem vůbec začít přikrmovat.
Bohužel, někteří myslivci si myslí, že když do honitby navezou obrovská kvanta pečiva, kterého se některé prodejny či potravinářské řetězce rády (levně či za odvoz) zbaví, mají smysluplně zakrmeno a později se to projeví i na kvalitě trofejí. Opak je ale pravdou.
V naskladněných hromadách pečiva, stejně tak i jiných potravinářských produktů, dochází vlivem vzdušné vlhkosti brzy k fyziologickému záhřevu a dynamickému rozvoji plísní a zdraví škodlivých mykotoxinů. Produkované toxiny pak potenciálním konzumentům způsobují značné zdravotní potíže, takže hovořit o zvyšování chovné a trofejové hodnoty v této souvislosti rozhodně nelze!
Navíc je nutno vědět, že u srnce, který v období růstu parůžků přijímá dieteticky nevhodné krmivo, se exponenciálně zvyšuje riziko patologické intoxikace a společně s touto skutečností se u něj snižuje růstová dynamika parůžků. V důsledku této skutečnosti pak srnec nasazuje objemově slabší parůžky, obvykle nižšího vývojového stupně bez perlení a slabými růžemi.
Ten, kdo i přes tyto výše uvedené skutečnosti chce pečivem přece jen přikrmovat, měl by vědět, že smysluplně jej lze zkrmovat jedině, když je pečivo senzoricky dobré kvality a správně vysušené. Nikdy se ale nesmí předkládat výrobky z cukrárenské produkce, jako jsou např. buchty, koláče, bábovky a zejména produkty obsahující náplně. Právě tyto rádoby pochutiny jsou nejvíce nebezpečné a mohou zvěři způsobit značné zažívací potíže.
Také je dobré vědět, že pečivo by se mělo předkládat jen za příznivých klimatických podmínek, zejména když je vlhkost vzduchu konstantní. Téměř ideální dobou je zimní období, kdy pocitová teplota i přes den padá pod bod mrazu.
Rozhodně nedoporučuji pečivo předkládat časně na podzim, zejména v období srážek a tím spojené vysoké vzdušné vlhkosti prostředí. Pečivo totiž fyziologickou cestou absorbuje vlhkost, změkne a integrálně s touto skutečností se podnítí rozvoj plísní, které pečivo znehodnotí. To se pak stává nezkrmitelným a zdraví škodlivým. Potenciálním konzumentům může způsobit značné zdravotní potíže (poruchy trávení apod.), které nezřídka vedou k úhynu postiženého jedince.
 
V souvislosti s negativními faktory ovlivňujícími zdravotní stav zvěře je nutné zmínit se o atypickém chování, spojeném s nadměrným příjmem jehličí. Tyto ojedinělé případy jsou často pozorovány v honitbách, kde se se zvěří v období nouze špatně myslivecky hospodaří. Jehličí sice obsahuje mnoho významných vitamínů, ale při nadměrném příjmu, zejména v době, kdy je zvěř oslabená dlouhou zimou a hůře snáší toxické působení dráždivých látek, jako jsou terpeny, silice a éterické oleje, může u ní dojít k závažným zdravotním problémům.
V průběhu své činnosti, spojené s výzkumem biologie srnčí zvěře jsem zaznamenal několik případů, kdy v důsledku vysoké toxicity způsobené nadměrným příjmem jehličí, srnčí zvěř uhynula. V březnu 2013 jsem se snažil zachránit tříletou březí srnu, která jevila typické známky intoxikace. Apatie, strnulost a otupení všech smyslů byly jasnými symptomy otravy. Veškeré mé úsilí srnu zachránit bylo marné, srna po několika dnech uhynula. Při zjišťování příčiny úhynu jsem zjistil, že měla trávník zcela „přecpaný“ starým suchým jehličím, smíchaným s jehličím z mladých jehličnatých letorostů. Tato skutečnost byla pravděpodobnou příčinou úhynu, která významně přispěla k jejímu rychlému konci. Co vedlo srnu ke konzumaci takového obrovského množství jehličí, lze jen spekulovat. V děloze srny jsem přitom nalezl dva plody vyššího vývojového stupně…
 
Dalším negativním faktorem vedoucím k úhynu zvěře v zimním období, je špatná forma podzimního a zimního přikrmování, a to zejména nárazovým předkládáním krmiv často nevhodného složení. O této problematice jsem na stránkách časopisu Myslivost již několikrát psal a doložil autentickým obrazovým materiálem. Stejné následky může vyvolat příjem nekvalitního, zdravotně závadného krmiva kontaminovaného plísněmi a mykotoxiny. Jako první bývají postiženi jedinci s nižší tělesnou hmotností, oslabenou imunitou či jinak zdravotně hendikepovaní.
Velmi častou příčinou úhynu srnčí zvěře je rychlý přechod na zelenou pastvu v předjarním období. Onemocnění zažívacího traktu výrazně ovlivňují diametrálně rozdílné potravní nabídky ve výživě zvěře žijících v lesních a polních honitbách. Srnčí zvěř žijící v lesních komplexích má možnost většího přirozeného a druhového výběru. Příjem čerstvé rašící zelené vegetace je v lesních honitbách omezen pomalejším nástupem vegetačního období.
Naopak polní srnčí zvěř přijímá zelenou píci mnohdy jako jediný zdroj potravy. V době, kdy je v lesních honitbách bohatá nabídka šťavnaté zelené potravy, má srnčí zvěř žijící v těchto lokalitách bachorovou mikroflóru adaptovanou na příjem této potravy, a dietetické poruchy jsou u ní víceméně nahodilé.
Čerstvá, regenerující zelená potrava, bohatá na bílkoviny, která se v předjaří nachází na zemědělsky obhospodařovaném území naší republiky, je pro srnčí zvěř velice atraktivním a mnohdy jediným zdrojem potravy. Srnčí zvěř ji konzumuje ve velkém množství ještě v době, kdy nemá trávicí trakt (bachorovou mikroflóru) zcela přizpůsoben na příjem této potravy. Tato skutečnost je většinou hlavní příčinou zažívacích potíží, vedoucích k průjmovému onemocnění.
V předjarním období případnému pozorovateli neunikne pohled na potřísněné obřitky a běhy postižených jedinců jako následek intenzivních, dlouhotrvajících průjmů v důsledku příjmu dieteticky nevhodné potravy. Dlouhodobá, chronická průjmovitost je spojena s vysokou ztrátou tekutiny, a celková dehydratace organismu vede k rychlé ztrátě tělesné hmotnosti a celkovému oslabení organismu. Tato závažná, chronická onemocnění zažívacího traktu obvykle vedou k úhynu postiženého jedince.
Patologický průběh intoxikace způsobený příjmem nevhodné potravy může ve výjimečných případech vést i k poruchám trávicího systému, doprovázeným krvavým průjmem. Začátkem ledna 2009 jsem ve volné honitbě obrazově zachytil srnce jevícího známky této otravy. U srnce bylo možné pozorovat charakteristické symptomy otravy (ztráta plachosti, apatie, narušená motorika, otupení smyslů). O pár dní později jsem srnce nalezl nedaleko místa fotografování, již uhynulého.
 
Správná výživa je bezpochyby neodmyslitelnou součástí péče o zvěř a jedním z klíčových faktorů k dosažení zdravé populace srnčí zvěře a zvýšení chovné a trofejové kvality. Záměrně uvádím „jedním“ z faktorů, protože jak už jsem uvedl v jiných příspěvcích, k dosažení silných trofejí je zapotřebí vzájemné interakce (kontinuální působnosti) více faktorů, z nichž nejdůležitější je zdravotní stav a klid v honitbě. Tyto dva faktory jsou podle mého názoru významně nadřazeny výživě.
Příklady z praxe jasně ukazují, že když je srnec nemocen, resp. opakovaně rušen nebo stresován, snižuje se u něj růstová dynamika parůžků a od takového jedince nelze (alespoň v konkrétním roce) očekávat kvalitní a silnou trofej. A nepomůže ani předkládání toho nejlepšího a nejkvalitnějšího krmiva jaké máme. Autentické příklady vlivu stresových faktorů ve vztahu k trofeji jsem zcela pregnantně uvedl v publikaci Srnčí zvěř I. a Srnčí zvěř II.
 
Pokračování v dalším čísle.
Text a snímky Pavel SCHERER
Tel. 724 218 513 www.scherer.cz